Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

V minulém roce se oblíbený hrdina série Ichiban Kasuga podíval na Havaj a prožil fantastické dobrodružství ve hře Like a Dragon: Infinite Wealth, od něhož bylo těžké se odtrhnout. Šlo o jakýsi dosavadní vrchol série, který slavil obrovský komerční úspěch, a možná i proto tu nyní máme spin-off Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii, který se odehrává v naprosto stejném prostředí. Jen hlavním hrdinou je nyní hodně praštěný a mezi fanoušky neskutečně oblíbený Goro Majima, který svůj příběh, odehrávající se několik měsíců po Infinite Wealth, odvypráví retrospektivně. Věc se má tak, že jeho loď ztroskotala a Goro se ocitl na malém ostrově Rich Island nedaleko Havaje, kde ho zachránil chlapec Noah. Bohužel Goro ztratil paměť, takže si vůbec nepamatuje, kdo je a jak se sem vůbec dostal. To ale nezabrání tomu, aby se záhy zapletl s piráty, získal velkou loď a vydal se prozkoumat místní vody i nabírat lidi do své posádky a s jejich pomocí hledal nejen velký poklad, ale také svoji ztracenou paměť.

Série Like a Dragon ani Yakuza nikdy nebyla vážným dramatem, ale Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii má ještě mnohem více odlehčený tón a moc vážně se nebere, a proto často přijdou ke slovu až komediální vsuvky. To mi ale nijak nevadilo a hru jsem si po příběhové stránce docela užil, ačkoliv oproti předchůdcům je příběh jednodušší a ne tolik propracovaný, a vlastně mu chybí i nějaké ty velké zvraty. Pořád má ovšem i přes tyto skutečnosti několik silných momentů, dobrou režii a navíc pirátské téma mi sedlo a zahrálo i trochu na moji slabinu. Vývojáři navíc dokázali přijít s řadou zajímavých postav s pěkně zvládnutou mimikou a animacemi reagující na zvolený dabing, s nimiž byla radost vést dobře napsané dialogy, no a dělat z nich své přátele nebo rovnou členy svého gangu/posádky. Ano, i Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii je hodně ukecanou hrou, v níž sledujete velkou část času dialogy a filmečky, ale to k sérii už patří. I proto si hru užijí hlavně ti, co umí velmi dobře anglicky, protože lokalizace jako u předchozích dílů chybí.

Na Pirate Yakuza in Hawaii se mi líbí, že ačkoliv jde už o několikátý díl série (Yakuza existuje už více než dvacet her a kromě hlavních dílů má i velké množství spin-offů), je docela dobrým vstupním bodem i pro zcela nové hráče. K příběhu, v němž hlavní hrdina trpí ztrátou paměti, nemusíte znát předchozí události, ačkoliv sem tam na ně vývojáři odkazují, ale nikdy si nováček nebude připadat, že by o něco přicházel. Dobře se seznámí s některými postavami, světem hry a jeho pravidly. Vlastně jsem přesvědčen, že hra by mohla mnohé nové hráče zlákat natolik, aby si následně zahráli předchozí díly. Pokud mezi ně patříte a Pirate Yakuza in Hawaii se vám líbí, nemusíte se bát skrze tento díl do série naskočit.

Série Like a Dragon přišla s tahovými souboji, které ne každému fanouškovi série Yakuza sedly. Pokud patříte mezi ně, určitě budete mít radost, že Pirate Yakuza in Hawaii se vrací k akčnějšímu pojetí, takže když narazíte na protivníka, souboje probíhají v reálném čase a spíše připomínají klasickou mlátičku/bojovku, která ovšem také vyžaduje určité taktizování. Jen o mlácení do jednoho tlačítka to není. Toto pojetí má pořád něco do sebe, vlastně mi tento styl hodně sedí, navíc se mi líbí, že vývojáři nešetřili brutalitou a samotný soubojový systém rozhodně není zase tak jednoduchý a stroze navržený, jak by se mohlo na začátku zdát. Nechybí dva zcela odlišné herní styly - Mad Dog a Sea Dog, mezi nimiž je možné během boje přepínat. Mad Dog je spíše tradičnější styl, během něhož se hlavní hrdina spoléhá především na své pěsti a čepel. Sea Dog je dynamičtější a v rámci tohoto stylu bojuje jako pirát, který má dvě šavle, pistoli a hák. Dále vývojáři boje obohatili i o speciální útoky, navíc postupně je možné si odemykat další komba a možnosti, takže se souboje s velkým množstvím řadových protivníků nebo bossů stanou ještě rozmanitější a zábavnější. Vlastně se mi hodně líbilo, jak jsou souboje s bossy zpracovány, mají výbornou choreografii a patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Souboje s protivníky jsem si v Pirate Yakuza in Hawaii užil, možná i díky tomu, že mají slušné tempo a nedá se u nich zaseknout.

Pořád rád vzpomínám na skvěle zpracované námořní bitvy ve hře Assassin's Creed IV: Black Flag. I proto jsem se hodně těšil na loňský Skull and Bones, který byl na jejich základu postaven, ale bohužel nakonec nemohl nabídnout úplně uspokojivý zážitek. V Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii jsou námořní bitvy také a vlastně patří k největším herním novinkám v rámci série. Nejprve ale zmíním, že hra nemá velký otevřený svět jako dvě zmíněné hry od Ubisoftu. Odehrává se na několika menších lokacích s pár ostrůvky, kde je průzkum a vůbec vše spojené s průzkumem světa značně omezeno. No a jednoduše až arkádově pojaté jsou i námořní bitvy. Líbí se mi, že je během nich možné ovládat buď celou loď, nebo se přepnout do třetí osoby a velet bitvě takto, případně se do ní zapojit díky raketometu. Nechybí kolikrát ani bitvy přímo na palubě lodi, přesně tak, jak jsem to měl rád v Black Flag. Jenomže díky svému jednoduchému zpracování se začnou docela rychle opakovat a nedokážou nabídnout nic nového. Co se mi ovšem líbí, je samotná loď Goromaru. Ta slouží jako základna pro Majima, kde si může po nějakém čase vařit jídlo skrze jednoduše zpracovanou minihru, ale také je možné přímo na ní měnit kostýmy, komunikovat se členy posádky či pořádat bujaré večírky. Aby se dokázal Majima vypořádat s veškerou hrozbou, jak se bude jeho posádka rozrůstat, bude se vylepšovat i samotná loď.  

Zatím jsem zmínil jen moře, které nenabízí tolik možností průzkumu, jak bych očekával. Jde především o výplň a oblasti mezi jednotlivými ostrovy, na nichž je možné se vylodit, případně mezi několika důležitými místy s otevřenou strukturou. Mezi nimi je prosluněná Havaj, která nemůže chybět, když je v názvu samotné hry. Ta má krásné písečné pláže, ve městě jsou pak obchody a po ulicích se pohybují gangy, které z hlavního hrdiny nemají moc velkou radost. Město žije svým životem, všude je velké množství chodců, aut a protože jde o docela velkou lokaci, ocenil jsem rychlé cestování i využívání elektrické dvoukolky, kterou je možné jako prakticky vše ostatní kosmeticky upravovat dle svých preferencí. Druhou lokací, která mi hodně utkvěla v paměti, je tajemný ostrov Madlantis, který je místem různých zločineckých organizací. Podíváte se do něj jen v noci, přičemž díky pouličnímu osvětlení má krásnou atmosféru, znatelně odlišnou od Havaje, navíc že jde o dosti kriminální prostředí určené pro piráty, ukazuje i skutečnost, že se všude pohybují polonahé lehké děvy hledající klienty.

Už cena hry Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii trochu napovídá, že nyní tu nemáme pod sebou plnotučný nový díl, ale jen menší odbočku. Tedy menší. Rozhodně nečekejte, že byste hru dohráli za jedno odpoledne. Pořád má hlavní příběhová linka slušných patnáct až dvacet hodin, navíc si herní čas můžete prodloužit vedlejším obsahem. Ignorovat ho by byla velká chyba, protože je kvalitní, ať už jde o některé vedlejší příběhy, možnost bojovat v obrovském Koloseu proti pirátským bossům ve velkých námořních bitvách, získávání přátel na sociální síti, zachraňování zvířat v nouzi nebo chytání zločinců, na které je vypsána tučná odměna. Za vše jste navíc dobře odměňováni, i třeba reputací, kterou potřebujete pro odemykání dalších skillů. Stejně jako v předchozích dílech nechybí ani nejrůznější minihry, které jsou opět hodně zábavné a je radost je zkoušet a trávit s nimi čas. Můžete si dát nějakou retro hru z katalogu společnosti SEGA, ale také zahrát kulečník, odpalovat míčky do výbušných sudů, karaoke nebo závody motokár. Když hru dohrajete, můžete se už od prvního dne pustit do New Game+, abyste třeba splnili naprosto vše, nyní už ale se získanými zkušenostmi a dalšími bonusy z prvního průchodu. Za svoje peníze určitě dostanete slušnou porci zábavy na několik večerů, a to se počítá. Ačkoliv jde o spin-off, neměl jsem pocit, že by šlo jen o nějaký narychlo splácaný počin, aby se fanoušci rychle podojili.

Stejně jako Like a Dragon: Infinite Wealth i Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii běží na interním enginu studia Ryu Ga Gotoku. Obě hry jsou tedy po vizuální stránce prakticky stejné. Ostatně společně sdílejí i různé assety nebo lokace. Postavy jsou pořád fajn, a jak už jsem zmínil, mají přesvědčivé animace i mimiku obličeje, líbily se mi i různé pěkné efekty nebo nasvícení, ale někdy lokacím chybí zajímavější detaily a větší propracovanost, kterou můžeme vidět u současných her. Vizuálně hra asi neurazí nikoho, ale je vidět, že ještě vznikala pro starou generaci. Třeba se dočkáme nějaké větší změny příště. Musím ovšem dodat, že díky starší technologii hra běží svižně na konzoli PlayStation 5. Nesetkal jsem se s viditelnými poklesy frameratu ani jinými technickými problémy. I nahrávání je bleskové.

Ačkoliv Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii nedokáže nabídnout tak strhující příběh jako jeho předchůdci, vše vynahrazuje zábavnou hratelností, ať už budete prozkoumávat jednotlivé dobře navržené lokace, hrát nejrůznější minihry, bojovat s protivníky nebo svádět námořní bitvy, které jsou pro sérii velkou novinkou, a dávají vzpomenout na časy Black Flagu. Fanoušci si určitě užijí dalších několik desítek hodin kvalitní zábavy, navíc hra je díky svému konceptu i hodně přístupná hráčům, kteří doposud sérii Yakuza/Like a Dragon ignorovali.