Recenzovaná verze: PlayStation 5

Atomfall se svým vzezřením, zasazením, atmosférou a vlastně i do značné míry hratelností podobá hrám Stalker či Fallout, protože jde o hru odehrávající se v post-apokalyptickém prostředí. Vývojáři ale čerpali inspiraci i z jiných her, třeba u Bioshocku. Atomfall má každopádně poměrně zajímavé příběhové pozadí. V roce 1957 došlo k havárii v britské jaderné elektrárně Windscale. Šlo o největší jadernou havárii v zemi. Oblast byla proto uzavřena, aby se zde netoulala veřejnost, no a vy se v oné „Zóně“ nacházíte 5 let po havárii. Netušíte, kdo jste, co zde děláte a jak jste se tam dostali. Na samém začátku je příběh poněkud nezajímavý až hloupě podaný, ale postupem času zjistíte, co a jak se v oblasti vlastně děje, a vše se značně zlepší a začne být i zajímavé.

Autoři zaujali už prvním trailerem, který sliboval poměrně netradiční záležitost plnou anglického venkova a robotů z pohledu vlastních očí. Musím říci, že toto prostředí funguje, má výbornou atmosféru a je jednou z hlavních předností hry. Popravdě jsem čekal hru spíše akčnějšího rázu, ale Atomfall na to jde úplně jinak. Poměrně často se budete vyhýbat přímým střetům, dokud nebudete mít odpovídající zbraně a střelivo, a to chvilku potrvá, protože Atomfall je také hodně postavený na postupném objevování prostředí, lidí, frakcí, ale i občasných oblud.

Kamenem úrazu této hry pro mnoho hráčů může být paradoxně její největší přednost. Musíte počítat s tím, že si budete muset všechno objevit sami. Titul totiž vůbec neřeší ani hlavní zápletku tradičním stylem. Veškeré úkoly se vám zadávají postupně z nalezených informací, případně z konverzací s ostatními osobami. Ani tak nezískáte úkol jako takový, ale lead (vodítko), které vám napoví, co se po vás asi tak chce, ale neukáže vám tady a támhle to najdeš. Pro hráče, kteří mají trpělivost a vše si odhalují sami a mají z toho následně radost, je Atomfall v tomto darem z nebes. Pro ostatní ovšem může být noční můrou a rozhodně pro ně není.

Celkově je Atomfall rozdělen na 5 hlavních oblastí. Nejde tak o celistvou mapu, ale na uzavřené lokace, které postupně procházíte. V nich pak nacházíte různé lidi, frakce, mutace a nová vodítka. Nutno znovu podotknout, že prostředí je velmi dobře zpracované a například vesnička Wyndham připomíná příjemný anglický venkov, kam bych se i hned s chutí nastěhoval a strávil tam zbytek života, nebýt přítomných robotů a milice. Ti tuto idylku dost nabourávají, ale nikdy nic není ideální, že?

Některé frakce vás určitým způsobem tolerují, zatímco jiné se do vás bez většího ostychu rovnou pustí. Musíte se tedy připravit na to, že vás občas někdo vyzve na souboj a budete muset prokázat své bojové schopnosti. Ve hře je poměrně slušná řádka zbraní na blízko, ale nechybí ani palebná síla na větší vzdálenost. Bohužel musíte dbát na pravidelnou údržbu svého inventáře, neboť máte omezený počet volných pozic. Co se také příliš nepodařilo, tak to je samotný interface onoho inventáře a následně sdílené truhly.

Postupem času můžete ve hře využít i různých rozhodnutí v rozhovorech, což ovlivní nejen události aktuální, a můžete se tak vyhnout i některým střetům, ale i události budoucí, které vyústí v jeden z několika dostupných konců. Díky tomu má hra i solidní znovuhratelnost, a to i díky tomu, že nejde o nijak dlouhou záležitost na desítky hodin. Dost se vám ale vyplatí detailní průzkum mapy. Zrychlené cestování hra neumožňuje, a tak musíte skrze lokace pěkně pěšmo, ale lze si odemknout poměrně efektivní zkratky skrze různé bunkry, jeskyně nebo třeba kanalizační systém.

Co trochu narušuje celkovou atmosféru hry, tak jsou spawnující se nepřátelé v lokacích, které jste před krátkou chvílí vyčistili (občas jsme si tak vzpomněli na již legendární Far Cry 2). Na cestách vás mohou zaskočit agresivní zvířata, specifičtí mutanti, fanatický kult, bandité nebo nepřátelští roboti větších rozměrů. Aby hra také využila RPG prvků, tak můžete svého hrdinu vylepšit za nasbírané dovednostní body. Lépe se tak připravíte na boj nebo například na nakladené pasti. Zajímavě je ve hře vyřešena stamina, která je tu zastoupena zrychlujícím se tepem vašeho srdce. Poté se vám špatně míří, nemůžete utéct a můžete mít zatemněný zrak.

Zpracování hry je nadstandardní. Atomfall má nádherné lokace plné detailů. Grafická stránka je naprosto parádní, čemuž dopomáhá i výborný stylizace, a na mnoha místech budete mít dojem, jako byste se skutečně nacházeli na anglickém venkově. V tomto ohledu odvedli tvůrci parádní práci a jednoznačně jde o jejich doposud nejhezčí hru. Kvalitní je i hudební doprovod, pomáhající velmi dobré atmosféře, a dabing, který zní opravdu zdařile. V čem hra selhává, tak je absence dabingu hlavního hrdiny, což považuji v dnešní době za opravdu trapné. Sem tam také pokulhává stabilita hry. Stalo se nám zhruba 4x během hraní, že titul z ničeho nic spadl. Hru lze dokončit za přibližných 17 hodin při dokončení hlavního děje a okolo 30 pokud vás zajímá i zbytek.

Atomfall je vcelku sympatický pokus, který ukazuje, že Rebellion zvládá i trochu odlišné projekty. Anglický venkov se povedl na jedničku, ale bude hodně záviset na tom, zda vás baví hry s výraznou explorací a pomalejším narativem. Hra vás vůbec nebude vodit za ručičku, což má své výhody a nevýhody. Pokud se do ní ale dostanete, tak si užijete poměrně nevšední zážitek ve velmi netradičním prostředí. Jestli se chcete vyhnout aktuálnímu mainstreamu, je Atomfall zdařilý kandidát do vaší herní knihovny.