Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Série Monster Hunter byla vždy v prvé řadě o lovu obrovských monster a kolikrát epických střetů s nimi, ať už to bylo na zemi nebo dokonce pod vodou, aby bylo možné si z jejich materiálu vyrábět nové silnější zbraně nebo nádherná brnění. Touto v základu jednoduchou, ale také nesmírně návykovou herní smyčkou dokázali vývojáři oslovit velké množství fanoušků. Monster Hunter: World se svým fantastickým rozšířením Iceborne tento koncept posunul na zcela novou úroveň a veškeré herní mechaniky, které vycházely ještě z původní verze, značně modernizoval, přidal jim hloubku a hráči poskytl mnohem větší volnost v tom, jak monstra lovit nebo chytat. Nově vycházející Monster Hunter Wilds z předchozího velkého dílu značně vychází, takže pokud jste ho hráli, budete od první minuty jako doma. Nejde ovšem říci, že by se ani nyní Capcom nesnažil inovovat a Wilds by byl jen větším rozšířením pro World. Tak to rozhodně není, protože menších či větších novinek je tu docela dost, navíc vývojáři si vypůjčili i některé mechaniky, které se osvědčily u Rise, a nyní je ještě rozšiřují. A ačkoliv nejde v případě Wilds o takovou revoluci v rámci série, jde o solidní evoluci, která fanoušky rozhodně nezklame. A já jsem si hraní užíval od první do poslední minuty.

V Monster Hunter Wilds si opět užijete lov nejrůznějších monster, ale oproti předchozím dílům je kladen větší důraz na příběh a jeho celkovou prezentaci, z čehož jsem byl popravdě docela dost zaskočen. Hra působí mnohem filmovějším a v tomhle ohledu i velkolepějším dojmem. Jako kdyby vývojáři tentokrát mohli do vývoje nasypat obrovské množství peněz, které vydělali na Wordu. Vše začíná ve chvíli, kdy je nalezen ztracený kluk, který se zoufale snaží dostat zpět ke svému klanu v záhadné a monstry obývané zemi Forbidden Lands. Ten se ztratil dle svých slov ve chvíli, kdy jeho vesnici napadla záhadná bestie. Jako lovec se proto vydáte i se svým věrným kočičím společníkem Palicem a dalšími kolegy na expedici, abyste zjistili, co je na historce pravda a prozkoumali záhadnou zemi. To je vše, co k příběhu zmíním, abych vám náhodou něco nevyspoileroval, protože by to byla vzhledem k jeho zajímavosti docela velká škoda. Co ovšem mohu říci, je to, že samotná hlavní kampaň obsahuje větší množství zajímavých postav, dobře napsané dialogy a skvěle zrežírované filmečky, během nich nechybí epické nástupy nejrůznějších monster či jiné události, u nichž spadne brada. Neustále se něco zajímavého a velkolepého děje a příběhová linka je jednou velkou horskou dráhou, od níž není možné se odtrhnout.

Zatímco v Monster Hunter: World jste v rámci hlavní kampaně museli vždy porazit několik monster, které bylo nutné nejprve vystopovat, aby se následně posunul příběh skrze jednoduchou sekvenci, v Monster Hunter: Wilds sledujete filmečky a jste hnáni od monstra k monstru, takže nemáte šanci si ani trochu odpočinout. Z tohoto značně lineárnějšího nového přístupu jsem byl popravdě docela překvapen, protože jsem neměl zpočátku moc možností si svět Forbidden Lands lépe prohlédnout, osahat si ho a ani odhalit dopodrobna veškeré herní mechaniky. Ano, sice je možné se zastavit, splnit vedlejší úkol nebo se jen tak vydat do světa, ale příběh mě natolik pohltil, že jsem vlastně byl i zvědav, jak vše dopadne. Hlavní linka má opravdu kolikrát až zběsilé tempo, takové, na jaké jsme zvyklí třeba u série Call of Duty. Ke škodě to ale nakonec dle mého názoru rozhodně není. Právě pořádný příběh série Monster Hunter opravdu po tolika letech už potřebovala. Navíc vývojáři vystavěli základní linku tak, aby si ji mohl užít naprosto každý, ať už fanoušek nebo nováček. A možná i proto v ní snížili obtížnost. Hra vám sice nic zadarmo úplně nedá, na druhou stranu jsem s většinou monster neměl problém, což je znatelný rozdíl od předchozích dílů, kde jsem měl řadu zádrhelů a musel přemýšlet, jak bestie na několikátý pokus porazit. Pokud jste ale hráli předchozí díly, tak asi tušíte, že základní příběhová kampaň je jen jakýmsi úvodem do světa hry, která pro mnohé začíná až jejím dohráním. Tedy po prvních titulcích, k nimž dojde po nějakých dvaceti hodinách. A následně přijde i solidní výzva, kterou fanoušci hledají.

Monster Hunter: Wilds není klasickou open-world hrou, ale podíváte se postupně do několika zcela odlišných lokací s unikátním biomem a monstry. Budete začínat v pouštním prostředí Windward Plains, které má velké duny a sem tam nějakou tu oázu, ale podíváte se i do džungle Scarlet Forest s močály nebo ledového Iceshard Cliffs. Do jednotlivých lokací je možné kdykoliv cestovat, a následně je neomezeně prozkoumávat, hlavně pro sbírání různého materiálu, z něhož je důležité vytvářet lékárničky, pasti i různé lektvary, které jsou klíčem k úspěšnému lovu. Tomu pomáhá i přehledná 3D mapa, na níž je vše důležité označeno. Jednotlivé lokace jsou skvěle navržené, mají výborný design a vývojáři do nich zakomponovali různé jevy (třeba písečné bouře s blesky) i dynamickou změnu počasí, které může hodně ovlivnit probíhající lov, průzkum i výskyt endemických živočichů.

Struktura samotné hry je jinak podobná tomu, co tato série nabízí už od samotného začátku, ale jak už jsem naznačil výše, vývojáři díky hardwaru současných konzolí a PC mohli tyto lokace udělat znatelně větší, detailnější, dynamičtější a propracovanější, přičemž každá nabízí i menší vesničky s NPCčky. S nimi můžete komunikovat, obchodovat nebo brát velké množství vedlejších úkolů. Ty nejsou moc propracované a většinou se točí kolem lovu monster, malých i velkých. To ale tak nějak každý od hry ze série Monster Hunter očekává.

Protože jsou jednotlivé lokace hodně spletité a oproti předchozím dílům obrovské, určitě oceníte dvounohého wyverna pojmenovaného jako Seikret, na němž je možné jezdit. Prakticky zde slouží jako pes Palamut z Rise, takže s ním cestovat po lokacích je mnohem rychlejší, což se hodí nejen během průzkumu, ale také při nahánění monster, která mají ve zvyku během soubojů utíkat z lokace do lokace. Seikret ale není jen dobrý dopravní prostředek, který vás i automaticky doveze tam, kam potřebujete. Stačí označit místo a Seikret se pak o vše postará. Můžete si totiž na něj umístit druhou zbraň a kdykoliv si ji z něj vzít, i třeba během souboje s nějakým tím monstrem, během něhož chcete změnit strategii. Já jsem většinou používal svůj velký meč, ale hodilo se mi mít jako druhou zbraň Bowgun, s nímž je možné ze Seikreta střílet, takže se mi několikrát stalo, že utíkající monstrum jsem stihl ještě pocuchat kulkami pěkně na dálku.

Hry Monster Hunter jsou hlavně o lovu monster. Když jsem začínal hrát, přál jsem si, abych narazil na hodně nových monster a vývojáři nerecyklovali většinou jen ty, na které jsem narážel ve Wordu nebo Rise. Pokud by na mě na začátku znovu vyskočil Pukei-Pukei nebo Tzitzi-Ya-Ku a později mě naháněl Kulu-Ya-Ku nebo Diablos, moc velkou radost bych z toho neměl. Naštěstí vývojáři si byli vědomi toho, že některá monstra se už okoukala, a proto připravili několik desítek zcela nových, které vypadají opravdu fantasticky, mají jedinečné sety útoků i speciálních vlastností, a jsou opravdu tím tolik potřebným oživením. Užíval jsem si každý souboj s novým monstrem, ať už to byla Lala Barina, což je variace na pavouka, jen se čtyřma nohama, která dokáže uspávat, případně ohnivý netvor Nu Udra nebo obrovský kolos Doshaguma. Vracejí se samozřejmě i některá starší monstra, ale většinou jde o ta, která se už nějakou dobu v sérii neobjevila a nebyla ve Wordu, jako třeba pavoukovitá Nerscylla či Gypceros a Yian Kut-Ku. Chybět ale nemůže ani ikonický Rathalos. Návrat takových monster jednoznačně potěší, zvláště když jsou jen doplňkem, jakýmsi pomrknutím na fanoušky série, a hra na nich přímo nestojí.

U monster se mi líbí, že se chovají ještě uvěřitelněji než ve Wordu, střídají několik stupňů zuřivosti a zároveň na svém chování dávají vidět únavu i silná zranění, která během souboje utrpěla. Zranění samozřejmě pořád vidíte i vizuálně, a je kolikrát neuvěřitelně velký rozdíl v tom, jak vypadá lovené monstrum po svém epickém nástupu na začátku a jak na samotném konci. Každopádně podle chování i vzhledu se můžete snadněji řídit, v jaké fázi se nacházejí. Na druhou stranu je nutné pořád myslet na to, že není nic nebezpečnějšího než zraněné zvíře, které je zahnané do kouta. Kolikrát jsem si myslel, že už nebohé monstrum dorazím a ono se zmohlo na ještě jeden drtivý protiútok, kterým mě poslalo do tábora.

Souboje s monstry jsou v základu dost podobné jako ve Wordu, ale po vzoru Rise značně opadlo jejich stopování. Prakticky ihned vždy víte, kde se monstrum nachází a informace o něm získáváte až během samotného souboje. Já bych byl možná raději, kdyby nějaké stopování ve hře bylo, protože tím odpadá větší průzkum herního světa. Na druhou stranu ale chápu, že hra je hlavně o lovu monster a vývojáři chtěli odstranit trochu nudnější omáčku kolem. Vývojáři každopádně dobře fungující systém neměli důvod nějak zásadně měnit, spíše ho jen drobně vylepšili a upravili, aby byl ještě zábavnější a měl hráč jednak lepší kontrolu nad tím, kam cílí své údery, a také aby měl větší kontrolu nad samotnou postavou. I proto přidali Focus Mode, díky němuž je možné útoky krásně cílit a už tak odpadá, že byste často mlátili vedle monstra, které se snažíte skolit. Navíc v tomto módu vždy vidíte označená zraněná místa na těle monstra, takže do nich můžete cílit krásně údery, abyste dali co největší poškození, ale také měli větší šanci na to, že místo totálně rozsekáte a získáte i cenný materiál. Také se mi líbí možnost na monstrum skočit a následně mu zasazovat mu útokem odkrýt slabinu a tím ho i na chvilku vyřadit z boje. Jde o docela pěknou a fungující minihru, která souboje dělá ještě zajímavější. Jinak ale během nich nechybí z Wordu Turf War, což jsou souboje monster. Ty vypadají nyní ještě epičtěji a jsou vždy výborným momentem během lovů. Ono ale vůbec souboje s monstry jsou nejlepší, jaké kdy tato série nabídla.

K lovu monster jsou potřeba zbraně, a ty jsou nyní rozděleny hned do čtrnácti kategorií, takže je z čeho vybírat. Pokud jste nějaký poslední díl série Monster Hunter hráli, asi vás trochu zklame, že vývojáři tentokrát nepřišli s žádnou velkou novinkou. Spíše se zaměřili na to, aby dobře známé kategorie nabídly vizuálně působivé zbraně s novými komby a pohyby, což se jim i povedlo. Já jsem si v rámci série Monster Hunter nejvíce oblíbil velké meče nebo těžká kladiva, které dávají monstrům masivní poškození, ačkoliv jsou pomalejší. Vzít si ale můžete i dvoje meče, meč se štítem, sekyry, lehký či těžký Bowgun nebo luk. Dopracovat se k tomu nejlepšímu vybavení chce velké grindování, ale o tom série Monster Hunter vždy byla, takže se opět připravte, že budete muset několikrát porazit tu stejnou potvoru, třeba i na nejvyšší obtížnost, aby z ní vypadal postupně potřebný materiál. Odměna v podobě nádherné silné zbraně, s níž je lov zase o něco snazší, je ovšem dostatečně sladkou odměnou.  Zbraně můžete navíc osadit různými dalšími perky, přičemž v endgamu dojde i na úplnou novinku v podobě výroby speciálních Artian zbraní, ale o ní se nebudu nyní více rozepisovat, protože vývojáři chtějí, abyste si sami zjistili, o co se jedná.

Materiál budete potřebovat i na výrobu brnění. Z každého monstra si můžete vyrobit dvě sady brnění (ženskou nebo mužskou variantu) v Low nebo později High ranku, přičemž vývojáři přišli opravdu s nádhernými kousky. Systém výrobu brnění i jejich následný upgrade je prakticky totožný s tím, co jsme mohli vidět v posledních dílech. Zde žádné větší změny určitě nehledejte, ačkoliv vývojáři pár zajímavých menších novinek do výroby přidali. Vyrábět zbraně a brnění můžete i pro Palico, vizuálně je pak možné upravovat i Seikreta či tábořiště, která si zakládáte v jednotlivých lokacích, a následně mezi nimi je možné rychle cestovat. Navíc slouží jako skladiště nasbíraného materiálu, a také se tam můžete najíst před lovy, čímž si dočasně navýšíte statistiky. Jídlo si ve Wilds vaříte sami, už vám ho kočičí kuchaři v kantýně nepřipraví. Prakticky vše, co vlastníte, jde nějak upravit. A i proto mohli vývojáři od prvního dne přidat velké množství kosmetických doplňků, které jsou součástí dražších edic. Nepochybuji, že časem přidají další. Já s tímto samozřejmě moc nesouhlasím, ale dnes už to k moderním hrám patří. Naštěstí hra nijak nepenalizuje hráče, kteří se rozhodnou tyto balíčky ignorovat. Klidně se dá bez nich obejít.

Vývojáři moc prosili, abychom ohledně endgame obsahu našlapovali dost opatrně ve svých recenzích, protože nechtějí, aby se něco leaklo a fanoušci přišli o překvapení. Já proto zmíním, že endgame je docela robustní, počítá se jednak s dalšími linkami doplňující příběh, ale také s investigacemi či s už výše zmíněným High Rankem, v rámci něhož je možné lovit ještě silnější monstra a následně si z nich vyrábět to nejlepší brnění. Nechybí ale i možnost vyrábět opravdu silné zbraně, které následně můžete použít i pro lov temperovaných monster. Ty se vracejí, mají bonusové útoky a samozřejmě i více vydrží. Dalo by se říci, že až v endgamu jsem si hru začal naplno užívat, protože jsem musel více taktizovat, hrát opatrněji, vylepšovat si vše a tak dále. Navíc se v něm nacházejí ty nejvíce epické bitvy s monstry, jaké kdy série Monster Hunter nabídla. Když uvidíte, jak svádějí mezi sebou bitvy dvě velká monstra za silné bouře s blesky, budete naprosto ohromeni, a zvláště ve chvíli, kdy se kolem nich bude hnát stádo menších potvor. Tohle jednoduše mohli vývojáři docílit až na současné konzolové generaci. Hra v mnoha ohledech vypadá opravdu velkolepě a až neuvěřitelně.

Hry ze série Monster Hunter je sice možné hrát sólo a mnozí tento styl preferují, ale dle mého názoru jsou nejzábavnější ve chvíli, kdy hrajete s ostatními hráči. Vývojáři proto přichystali od prvního dne cross-play podporu, takže mohou hráči hrát spolu bez rozdílu platformy. Já jsem musel během recenzování fungovat v dosti omezeném režimu, protože servery nebyly přeplněné. Přesto jsem sem tam mohl jít někomu pomoci nebo mně někdo přišel na pomoc. Vše fungovalo hladce, ať už napojování nebo následné hraní. Nesetkal jsem se s technickým problémem, ale je samozřejmě otázka, jak bude hra fungovat v prvních hodinách a dnech, jakmile se do ní nahrnou hráči z celého světa. Novinkou je, že i když hrajete v offline režimu, můžete si přivolat SOS. V takovém případě vám po chvilce přijdou na pomoc lovci ovládaný umělou inteligencí, která je více než slušná. Sami skáčou na monstra, snaží se je srazit na zem, mlátit do slabých míst a jsou určitě vítanou pomocí. Nehledě na to, že monstrum si jich docela dost všímá, takže pak máte více času se vyléčit nebo naostřit znovu zbraň. Jde určitě o dobrou a fungující novinku, kterou mnozí hráči ocení.

Monster Hunter Wilds běží stejně jako Monster Hunter Rise na interním RE Enginu. Z něho ale tentokrát mohli vývojáři vymáčknout mnohem více, protože hra vznikala pouze pro PC a konzole současné generace, takže se nemuseli omezovat dnes už hodně slabým hardwarem starší generace. A je to na hře viditelné od první minuty. Vývojáři mohli zvednout celkovou vizuální kvalitu, ať už jde o prostředí, modely lidských postav s přesvědčivými animacemi i mimikou, skvěle vypadající monstra, která doslova ožívají na televizní obrazovce, fantastické nasvícení jednotlivých lokací nebo celkovou kvalitu. Navíc si mohli i více dovolit, takže se ve hře dějí věci, kterých nebylo možné na předchozí generaci dosáhnout. Třeba mít desítky různých monster na obrazovce nebo přidat různé jevy, jako jsou bouře s nádherně vypadajícími blesky, což přináší kolikrát neskutečně epickou podívanou. Prezentace Monster Hunter Wilds byla oproti předchůdcům posunuta na další level a je radost na hru pohledět.

Když byla hra oznámena, mnozí hráči se obávali, aby Capcom nenabídl jen jeden režim zobrazení zaměřující se na 30 fps. Později se ukázalo, že bude mít i režim výkonu, ale ten v betaverzích moc ideální nebyl. Vývojáři si toho byli vědomi, a proto na optimalizaci do finální verze zapracovali. Ta nabízí hned tři režimy zobrazení na konzolích PlayStation 5 a Xbox Series X - Resolution (30 fps), Framerate (60 fps) a Balanced (40 fps) určený pro televizory s podporou 120 Hz. Já jsem hru pár hodin testoval na konzoli PlayStation 5 ve Framerate režimu, u něhož jsem pociťoval docela velký kompromis u vizuální stránky, ale zase na druhou stranu framerate byl celkem stabilní, ačkoliv sem tam bylo možné si všimnout pár poklesů. Oproti betě je ale optimalizace mnohem lepší a vývojáři opravdu odvedli v tomto ohledu velký kus práce.

Když jsem testoval konzoli PlayStation 5 Pro, ve svém článku jsem zmínil, že až budoucí hry ukážou její pravý potenciál. A Monster Hunter Wilds je jednou z nich. Ta s podporou nejvýkonnější konzole současnosti počítá už od prvního dne, a musím říci, že na ní vypadá a běží znatelně lépe než na základní konzoli PlayStation 5 nebo Xbox Series X. Vývojáři stejně jako u méně výkonných konzolí nabízejí možnost výběru mezi třemi režimy zobrazení, ale důležité je, že si u nich pomáhají novou upscalovací technologií PlayStation Spectral Super Resolution (PSSR) v její poslední verzi. Díky ní i režim Framerate, zaměřující se na 60 fps, má krásně čistý a detailní obraz. Sice jsem si všiml pár scén, které měly artefakty a grafické glitche (ty ovšem trápí v současnosti všechny verze), takže tohle budou muset vývojáři ještě opravit, ale jinak jsem byl s celkovou kvalitou obrazu po drtivou většinu času spokojený, nehledě na to, že framerate byl stabilní a nesetkal jsem se s větším haprováním, ani během těch nejnáročnějších scén. Režimy kvality a Balanced a Resolution jsou ještě o něco hezčí, ale jsem toho názoru, že pokud budete hrát na konzoli PlayStation 5 Pro, nejsou tou nejlepší volbou, jak si nový Monster Hunter užít.

Vývojáři z Capcomu na ničem nešetřili, takže přichází i s velmi kvalitním ozvučením, ať už jde o svět kolem nebo samotná monstra, a pochválit musím i dabing jednotlivých hlavních i vedlejších postav. Vše je na naprosto profesionální úrovni, stejně jako soundtrack, který krásně doprovází průzkum světa, filmové sekvence či souboje se samotnými monstry.

Capcom své poslední Monster Hunter hry hodně podporoval po vydání různými eventy i updaty s novými monstry a dalšími novinkami. Dá se předpokládat, že u Monster Hunter Wilds tomu nebude jinak. Už během jara se můžeme těšit na nové eventové úkoly a přibude do hry i nové monstrum Mizutsune, které fanouškům určitě nemusím moc představovat. Co se týče nějakého velkého rozšíření, určitě tu prostor je. Monster Hunter World dostal fantastický Iceborne, Monster Hunter Rise zase Sunbreak. Nic oficiálně oznámeno ale v tuto chvíli není. Já bych si ale určitě takový přídavek nechal líbit, protože s Monster Hunter Wilds přišli vývojáři s kvalitně navrženým světem, do něhož bych se v budoucnu rozhodně rád vrátil. 

Pokud jste dočetli až sem, tak už víte, že Monster Hunter Wilds mě jako velkého fanoušky série rozhodně nezklamal. Naprosto si mě dokázal získat svoji filmovou kampaní se strhujícím příběhem, výbornou prezentací, kolikrát neskutečně epickými souboji s různými novými monstry, u nichž jsem měl několikrát bradu až na zemi, či daleko propracovanějšími a zajímavějšími světy. Líbily se mi i některé zajímavé novinky v hratelnosti, třeba možnost prozkoumávat svět skrze Seikreta, možnost nosit dvě zbraně nebo zviditelňování zraněných míst na lovených monstrech a možnost do nich mířit útoky. Vše je pak podpořeno pěkným vizuálem i kvalitním soundtrackem. Monster Hunter Wilds není v rámci série žádnou revolucí, jakou byl předchozí World, ale dobrou evolucí, u níž jsem se bavil od začátku do konce, a věřím, že bude každý fanoušek, ale i nový hráč, který by chtěl do série naskočit. Nikdy k tomu nebyla lepší příležitost. Dveře jsou pro všechny otevřeny.