Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Jak je u her od Ubisoftu zvykem, na Assassin's Creed Shadows pracovalo hned několik jeho studií a několik tisíc vývojářů roztroušených po celém světě. Jde tak o další obrovskou produkci, na čemž je vidět, jaké naděje Ubisoft do hry vkládá. Má jít o hru, díky níž se odrazí od dna. Jestli tomu tak bude, nedokážu říci, na to si musíme počkat, protože tady až tak nezáleží hodně na celkové kvalitě, ale tom, jak hra osloví hráče. Každopádně hlavním studiem je Ubisoft Quebec, které v minulosti nejprve spolupracovalo na některých hrách Ubisoftu, až se stalo studiem, které přímo vyvíjí nové díly Assassin's Creed série a má za ně plnou odpovědnost. Nejprve jsme tu od něj měli povedený Syndicate, kterého následoval řecký Assassin's Creed Odyssey, který jsem si já osobně hodně užil, i díky své lásce k řeckým mýtům a pověstem, k nimž mě přivedly seriály Herkules a Xena. Jde ale také o studio, které nám přineslo dle mého názoru dost nedoceněný Immortals Fenyx Rising. Nyní je tu Assassin's Creed Shadows, doposud největší a nejambicióznější hra tohoto studia, a vlastně i první díl celé série, který vychází pouze na konzole současné generace.

Nyní už k samotné hře. Tedy, ještě se vrátím k oné kolikrát až na sílu tlačené kontroverzi, kterou jsem nakousnul úplně na začátku své recenze. Já jsem popravdě tak velký humbuk kolem hlavního hrdiny Yasukeho, jehož ani japonští vývojáři neváhali dávat do svých her (třeba Nioh, kde je označen jako The Dark Samurai), i celkového vyobrazení feudálního Japonska v Assassin's Creed Shadows moc nechápal. Hlavně z důvodu, že série Assassin's Creed nikdy nebyla historicky přesná, značně si řadu událostí ohýbala pro svůj vlastní příběh a potřebu, stejně tak zacházela i s mnohými postavami, ať už šlo o Ameriku, Itálii, Egypt nebo Řecko. Assassin's Creed Shadows v tomto trendu pokračuje, což opravdu nemůže nikoho překvapit. Bere si řadu událostí z historie Japonska, převypráví je vlastním způsobem a do toho zasazuje některé známé a důležité historické postavy, které mají menší či větší roli. Je to špatně? Nemyslím si. Zvláště když vývojáři servírují hru, která má naprosto fantastickou prezentaci, nakonec i solidní příběh a dobře zahrané a napsané postavy, kterým neschází charisma a je vlastně i docela jednoduché si je zamilovat. K tomu se ale ještě dostanu.

Když jsem hru Assassin's Creed Shadows poprvé zapnul, byl jsem překvapen tím, že jsem se nedostal přímo do jejího menu, ale do jakéhosi Animus Hubu. V něm vidíte i několik předchozích her, můžete je z něho dokonce spouštět, pokud je vlastníte nebo máte předplacené PlayStation Plus Premium a jsou zahrnuty v cloudu. Kromě nich se v něm nachází také Battle Passy s kosmetickými a dalšími doplňky, které si odemykáte plněním speciálních úkolů ve hře, případně herní obchod, kde máte různé další zbraně a brnění pro hlavní protagonisty. Tyto věci nejsou bohužel jen kosmetického charakteru, ale mají i občas docela zajímavé perky s vlivem na hratelnost. Kosmetiku dokážu tolerovat, ale tohle už moc ne. Každopádně nikdo nenutí utrácet další peníze, obchod je dokonce docela skryt a všiml jsem si ho až v závěru hry. Celkově mám rozporuplné pocity i z celého Animus Hubu, protože si nejsem jist, že zrovna tohle série potřebuje, jen to zabírá další místo na SSDčku konzole. Stejně jako je tomu u Call of Duty série.

Nyní už ale k samotné hře. Ta začíná v roce 1579, kdy je Japonsko zmítané chaosem i za pomoci připlouvajících zkorumpovaných cizinců. V tomto čase se pak snaží o jeho sjednocení daimjó Oda Nobunaga. Ten se rozhodne vpadnout do provincie Iga, kde doposud v poklidu žila hlavní hrdinka šinobi Naoe. Když je ale její vesnice vypálena, vydá se na cestu pomsty, ale zároveň chce splnit i poslední slib, který dala svému otci. Do toho se následně zaplete i velký černý bojovník Yasuke, vůbec první samuraj černé pleti. Ano, můžeme tu opět debatovat, jestli existoval nebo ne, spíše je to jen legenda. Z mého pohledu ale vývojáři vybrali dvě hodně zajímavé postavy, které jsou navíc i výborně napsané a do vyprávěného příběhu se vlastně i dost hodí svým kontrastem a osobností. Yasuke je cizinec, který se ocitl v naprosto neznámém světě, který postupně odhaluje, ale zároveň od samotného počátku respektuje jeho kulturu a zvyklosti.

Vlastně i proto je hráči asi nejblíže, ačkoliv mu začátek nepatří. Ono celkově se mi líbil příběh intrik a zvratů, který dokáže strhnout od první minuty, a to i díky výborné prezentaci a většímu množství velmi dobře zrežírovaných filmečků i výborným hereckým výkonům obou hlavních protagonistů, o nichž se postupně dozvídáte další a další podrobnosti, abyste věděli, co vše je pohání kupředu a proč dělají to, co dělají. Musím ocenit i dobře napsané vedlejší postavy, s nimiž se budete postupně seznamovat. Jediné, co bych mu vytkl, je méně opravdu silných momentů. S těmi vývojáři tentokrát šetřili, ale když přijdou, o to více hráče šokují a mají na hráče dopad.

Více se k příběhu nebudu vyjadřovat, protože je vážně slušný a nechtěl bych vám spoilery zkazit vlastní hraní i nejedno překvapení. Co ovšem mohu zmínit, je to, že dle mého výborný konec příběhu je jasně daný a není možné ho ovlivnit. Přesto vývojáři dávají hráči nyní více možností, jak ovlivňovat průběh příběhu svými rozhodnutími, které mají mnohdy okamžitý vliv na další události i rozhovory, dokonce i to, jestli někdo zemře nebo ne, ať už to jsou společníci nebo dokonce ti, po nichž jdete. Odpustíte jim jejich hříchy? To je jen na vás, protože ne každá jejich smrt musí být pro vás vyloženě dobrou událostí. Jednou se mi stalo, že místo toho, abych získal dalšího spojence, nechal jsem ho hloupě kvůli špatnému rozhodnutí zemřít. Rozhodnutí tedy mají vliv na hru a není radno je podceňovat. Bonusem je pak utváření vztahů s různými vedlejšími postavami, a nechybí ani možnosti romance, jako tomu bylo už v Assassin's Creed Odyssey.

Ačkoliv jsou oba hlavní hrdinové dobře napsaní a během hraní jsem si je hodně oblíbil, největší hvězdou hry je bez debat samotné nádherné feudální Japonsko, které mnohdy bere dech. Ubisoft vždycky uměl vytvářet velké a fantasticky navržené světy, a v Assassin's Creed Shadows tomu není jinak. Feudální Japonsko na televizní obrazovce doslova ožívá, podíváte se do několika odlišných regionů (Wakasa, Iga, Yamato, Settsu nebo Harima) s nádhernými ikonickými místy, scenériemi i známými památkami, které jsou zpracované s velkou mírou detailů. Nechybí ani větší města (třeba Kyoto nebo Osaka) či vesničky, v nichž se pohybuje velké množství obyvatel, ale také vojáci či obchodníci. Na venkově zase běhají všude srnky, létají ptáci a potulují se další zvířata, která žijí svým vlastním životem, navíc je můžete sem tam i kreslit, což je roztomilá vedlejší aktivita. Hodně se mi líbí i novinka v podobě změny ročního období, což ovlivňuje nejen atmosféru samotného Japonska, ale i různé efekty ve světě, ať už jde o silný déšť nebo vítr, ale dokonce i sněžení. Zatímco v létě a na jaře vás může zastihnout jen déšť, v zimě už se brodíte sněhem a musíte si dávat pozor i na zamrzlé plochy, které kloužou. Najednou tak máte pocit, že svět opravdu žije, někam se posouvá a roky ubíhají, zatímco se snažíte dostat ke svému cíly.

Svět hry je obrovský, ačkoliv hned dodám, že ne tak jako v Odyssey, kde byla jeho velikost spíše na škodu. Vývojáři před vydáním tvrdili, že má svoji rozlohou blíže k Origins, čemuž moc nevěřím. Je dle mého názoru větší, ale možná je tento pocit jen umocněn tím, že v Origins tvořila polovinu plochy poušť, kde nic nebylo. V Shadows je všude něco zajímavého, co stojí za prozkoumání. Orientovat v takto velkém světě není na začátku moc jednoduché, stejně jako hledání cest. Často se mi proto dělo, že jsem někam zapadl v lese a chvilku trvalo, než jsem se vymotal. Naštěstí cestování značně ulehčuje jízda na koni, u něhož je možné si navíc nastavit trasu k úkolu nebo vyznačenému místu, takže vám pak hra radí, kudy jet. I když u koně musím říci, že jeho chování je kolikrát dost nevyzpytatelné. Často se mi stávalo, že si postavil hlavu a zasekl o kámen či se najednou splašil a spadl mimo cestu, rovněž jeho ovládání není mnohdy ideální. To by se dít nemělo a na jeho ovládání budou muset vývojáři ještě zapracovat. Zbytečně vnáší do hry frustrující okamžiky.

V prvních dílech série Assassin's Creed byl vždy jeden hlavní hrdina, za něhož se hrálo od začátku do konce. Pokud tedy nepočítám moderní dobu, která díky bohu v Shadows chybí. Později ale začali vývojáři umožňovat hraní za dva hrdiny. V Odyssey jsme sice měli Kassandru a Alexiose, ale po stránce hratelnosti se tito hrdinové moc nelišili a šlo o počáteční kosmetickou volbu, která následně drobně ovlivňovala příběhové události. Stejně tak ve Valhalle šlo o volbu na začátku, jestli hrát za ženskou nebo mužskou verzi severského válečníka Eivor. V Shadows se vývojáři rozhodli jít více ve stylu svého Syndicate, kde byl Jacob a Evie. I proto se Naoe a Yasuke od sebe neliší jen vzhledem a naprosto odlišnou osobností, ale také vlastním jedinečným herním stylem a pohybem, což znatelně ovlivňuje hratelnost. Navíc jsem toho názoru, že to funguje velmi dobře a jde o vítané oživení.

Naoe je spíše drobnější dívka, kterou jsem si hned zamiloval a připomínala mi svým příběhem i osobností trochu Ezia. I když někdy je trochu zbrklejší a jde za svoji pomstou i přes hromadu dalších mrtvol. I proto umí ovládat svoji katanu, ale dává raději přednost plíživému tichému pohybu a útočení ze zálohy i za pomoci své skryté ikonické čepele, aby nespustila alarm. Zároveň je díky své postavě mrštná, takže ji znatelně vylepšený parkour s plynulými animacemi není cizí a umí hbitě šplhat po budovách, k čemuž jí pomáhá i její vystřelovací kotva. Naoe tak připomíná postupem času pravého assassína, jakého známe z předchozích dílů série. Nebo připomíná, ona jím i je, jen musí jako Ezio se v obávaného zabijáka vypracovat. Ráda se drží ve stínu, takže je klíčové i zhasínání svíček či dalších svítidel, a vývojáři ji dali velké množnosti pro stealth, které svoji propracovaností převyšují jakýkoliv dosavadní díl.

To mnohem rozvážnější Yasuke je spíše velký obrněný tank, který potichu chodit neumí. Místo toho dává přednost klasickým soubojům s jedním i více protivníky najednou, které dokáže likvidovat brutálními komby, což je dáno i díky tomu, že více vydrží. Šplhání mu ovšem dělá vzhledem k jeho postavě a těžkému brnění problém, ale na druhou stranu umí svoji silou rozrazit dveře a udělat si cestu dál. Vlastně vypadá docela vtipně, když se Yasuke rozeběhne, pak před ním nejsou v bezpečí nepřátelé, ale ani třeba zídky z kamenů, které dokáže zničit. Je trochu takový nemotorný slon, což je patrné trochu i na těžkopádnějším ovládání na rozdíl od ladné Naoe. Před většinou misí (některé příběhové i vedlejší mise jsou spojeny s jedním nebo druhým hrdinou, ale těch moc není) i vedlejších aktivit, jako třeba čištění táborů, je nutné si vybrat, jaký způsob zvolíte. Budete se raději plížit ve stínu a vyřešíte vše tichou cestou, nebo raději naběhnete do tábora a rozpoutáte neskutečný masakr, při kterém budou létat vzduchem ruce a hlavy? To je jen na vás.

Naoe a Yasuke se od sebe liší i výbavou. Pro každého je nutné hledat unikátní brnění a zbraně různé rarity i s jedinečnými vlastnostmi. Tento lootovací systém je prakticky totožný tomu, co bylo možné vidět v posledních dílech od Origins po Valhallu. Protože se osvědčil, nebyl důvod ho nějak zásadně měnit a překopávat. Vývojáři připravili spoustu jedinečných brnění, která mohou hlavní hrdinové nosit. A musím říci, že některé sety jsou opravdu nádherné, a třeba Naoe může získat jeden z nejhezčích oblečků, jaký se kdy v sérii Assassin’s Creed objevil. Oceňuji, že když najdete nějaké silné brnění nebo zbraň na maximálním levelu a líbí se vám u ní i její vlastnosti, ale nikoliv už vzhled, je možné ho změnit. S výbavou i vzhledem je tak možné si slušně vyhrát. Ještě se zastavím u zbraní. Zatímco Naoe dává přednost katanám nebo dýkám Tanto, a umí využívat různé kouřové a jiné bomby, navíc má házecí shurikeny nebo dýky kunai, což se hodí pro stealth a opatrnější hraní. To Yasuke rád nosí velké meče, kopí nebo kyje. Zároveň ale umí nosit luk nebo pušku a likvidovat protivníky takto na větší dálku. I zbraněmi se tedy oba hrdinové znatelně liší. Co je lehce mínusem, je správa nalezených brnění a zbraní. Nejde totiž označit nepotřebné vybavení, aby šlo prodat najednou. Musíte vždy každý kus brnění nebo zbraň prodávat po jednom, což je neskutečně zdlouhavé, zvláště když musíte vždy držením tlačítka prodej potvrdit. Snad vývojáři tento neduh časem opraví.

Soubojový systém je sám o sobě zábavný, skládající se z různých komb i krvavých zakončovacích úderů, a vychází z toho, co bylo možné vidět u předchozích třech dílů, ale vývojáři ho samozřejmě rozšířili a přidali zajímavé novinky. Je tedy založen na vykrývání lehkých výpadů protivníků či úskoku před těžkými výpady, a mezi tím najít správnou chvilku na vlastní útok. Druhů protivníků je dost, každý má unikátní pohyby a výpady, přičemž vývojáři tentokrát nešetřili ani výborně navrženými bossy. Těch je velké množství, možná nejvíce v rámci celé série. Někdy souboje s nimi připomínají jednoduchou rytmickou minihru ve stylu Sekira, což se mi popravdě docela dost líbí. Rozhodně nejde jen o jednoduchou a prostou sekačku, pokud nebudete hrát na nejnižší obtížnost. Ale ani na tu si s jedním tlačítkem nevystačíte. Zajímavým oživením v rámci akce je možnost přivolat si na pomoc nabrané společníky, kteří chvilku zaměstnají protivníky, dokážou je likvidovat a vůbec pomoci z prekérnější situace.

Ať už hrajete za jakéhokoliv hrdinu, je dobře, že levelování mají společné, takže když naskočí bod za level u Naoe, víte, že jste ho dostali i u Yasukeho. Co mají ale obě postavy už odlišné, jsou stromy dovedností, s nimiž si postupně zvyšují možnosti v boji a umění s jednotlivými typy zbraní, ale také díky nim mohou nosit více munice, důležitých předmětů a tak dále. U vylepšování je nutné zmínit, že nestačí levelovat, ale další skilly si odemykáte i plněním vedlejších aktivit, ať už je čištění táborů protivníků nebo modlením se u svatyní. Jednotlivé herní mechaniky jsou ve hře vzájemně propojeny, což se mi hodně líbí a nutí to hráče dělat vše. Pryč jsou naštěstí doby, kdy jste dělali nějakou vedlejší aktivitu jen pro to, abyste získali XPčka a odškrtli si další políčko na mapě.

Jednou z důležitých složek hry Assassin's Creed Shadows je Hideout. Do něho se dostanete celkem záhy, přičemž následně se vám odemkne možnost si ho zvelebovat. Prakticky stavíte vlastní menší vesničku, kam posíláte své nové přátele a společníky, takže postupně doslova ožívá, navíc si do ní můžete dát další budovy, zvířata (je neskutečně rozkošné, když se vám na zahradě potulují štěňátka Shiba Inu) či sochy a další kosmetické doplňky. Hlavní budovy nejsou jen na okrasu, ale každá má nějakou funkci. Některá umožňuje vylepšovat zbraně, jiná zase najímat speciální špehy, které znatelně pomohou během hraní, k čemuž se hned dostanu. Jednotlivé budovy je možné následně za nalezený materiál vylepšovat a posílit jejich vlastnosti. Jde o docela zajímavou budovatelskou minihru, které doporučuji věnovat pozornost, protože má vliv na hratelnost. Sice se může zdát, že materiálu je potřeba tolik, že ho není možné nasbírat. Jenomže postupně je možné si po světě odemykat další menší Hideouty. Ty neslouží jen pro rychlé cestování, správu společníků nebo odkládání věcí do truhly. Máte v nich totiž schránky s kontrakty. Někdy je nutné v rámci nich infiltrovat tábor a ukrást velké množství materiálu, jindy zlikvidovat stanovený cíl. Za vše jste slušně odměňováni a vlastně docela rychle si takto vyděláte na jednotlivé upgrady i další nákupy.

V rámci hlavní příběhové kampaně Assassin's Creed Shadows budete postupně likvidovat všechny padouchy, kteří ublížili hlavní hrdince Naoe. Jenomže jejich totožnost je záhadou, a proto je nutné ji nejprve zjistit. Většinou mluvením s lidmi, nacházením dopisů a tak dále, což je klasická vyšetřovací činnost. Náplň hry fanoušky asi moc nepřekvapí, přesto vývojáři udělali několik zajímavých změn. Tou hlavní je, že vás hra přímo neodkazuje na místa, kam musíte jít si promluvit s další postavou. Jen vám dá pouze vodítko s tím, že se postava nachází v regionu, v nějaké jeho lokaci a upřesní ještě místo. Jenomže pak už je jen na vás, abyste dotyčnou postavu či třeba i dopis na daném místě našli. Sem tam to není těžké, protože některé lokace nejsou velké, ale jindy už jsem docela bloudil a tápal. I proto je možnost využívat zvědy. Těch není neomezené množství, ale pokud je vyšlete na správné místo, dokážou hledanou osobu nebo předmět přesně lokalizovat. Vývojáři se tímto snaží podporovat průzkum světa, což se jim i daří, protože často budete narážet při hledání na různá pěkná místa, případně se dostávat do zajímavých situací. Jsem rád, že se oprostili od klasické nudné navigace, která vás zavede až k hledané osobě.

Hlavní příběhová linka mi na střední obtížnost zabrala nějakých čtyřicet hodin, což není zrovna málo. Musím ale říci, že jsem se ani na moment nenudil. Vlastně jsem si ji docela dost užil, protože mě dokázala zaujmout svým příběhem, dobře napsanými postavami, kvalitním soubojovým systémem nebo celkovou prezentací. Hluchých míst moc nemá, a vlastně pořád se děje něco zajímavého. Prodloužit hraní je pak možné plněním úkolů pro spojence či další postavy, které během hraní potkáte. Většinou spočívají v hledání a likvidaci dalších cílů. V tomto je hra celkem monotónní a je škoda, že nedokáže nabídnout i větší množství jiných zajímavých misí, které by se vymanily z jedné a té samé šablony – najít cíl a udělat atentát. Pár jich je, jsou příjemným oživením, ale dokázal bych si představit, že jich bude mnohem více. Vývojáři dále připravili i několik dalších aktivit, třeba modlení se v chrámech či průzkum hrobek, které mi přišly docela zajímavé, protože jsou především o zdolávání překážek a sem tam i nějaké té hádanky, což je pěkné oživení jinak akční hratelnosti.

Assassin's Creed Shadows je bez debat jednou z nejhezčích her s otevřeným velkým světem, jakou jsem si mohl tuto generaci na konzolích zahrát, což je opravdu mimořádný výkon vzhledem k tomu, že nejde o tunel ale hru s obrovským otevřeným světem. Vizuální kvalita je mnohdy opravdu ohromující, ať už jde o modely postav, ať už těch hlavních nebo vedlejších, se skvělými animacemi, ale i solidní mimikou, případně herní svět, v němž nechybí výborně zpracovaná fyzika, který na vaší obrazovce přímo ožívá. Ten sám o sobě je neskutečně detailní, ale vývojáři přidali různé efekty, ať už jde o velké množství poletujícího listí, pobíhající zvířata, nádherné efekty počasí (sníh nebo déšť), případně ohýbající se stromy podle síly větru. Pochválit musím velké množství postav v ulicích měst či vesniček, i fantastické nasvícení na konzoli PlayStation 5 Pro, které je ve všech třech režimech v reálném čase a svět nepřichází o krásné stíny. Vzhledem ke kvalitě vizuální stránky jsem často přepínal do Photo režimu, stejně jako před několika lety u Ghost of Tsushima. To je samozřejmě podpořeno i nádhernými scenériemi, které hra dokáže vykouzlit.

Vývojáři pak připravili tři režimy zobrazení - Fidelity, Balanced a Performance, které jsou dostupné na konzolích PlayStation 5 i Xbox Series X. Na Xbox Series S je jen jeden režim zobrazení s podporou 30 fps. Tuto verzi jsem neměl možnost otestovat. Hrál jsem pouze na konzoli PlayStation 5 Pro, a proto zde sepíši své dojmy. Na ní vypadá hra určitě hodně působivě, a to ve všech třech režimech, které se mezi sebou jen liší drobně základním rozlišením a podporou ray-tracingu. Fidelity nabízí na konzoli PlayStation 5 Pro vyšší základní rozlišení, plný ray-tracing, který se využívá nejen pro nasvícení, ale také odlesky, ale na druhou stranu běží jen ve 30 fps po celou dobu. Balanced režim je prakticky totožný, jen běží ve 40 fps, což je určitě pro mnohé hráče zajímavá možnost. Já ale hrál většinu času v Performance režimu. Framerate je většinou stabilní a dochází jen k menším propadům.

Tady je nutné zmínit, že 60 fps (případně 40 fps) hra dosahuje normálně v herním světě. Pokud se přepnete do Hideoutu, rázem framerate klesne na 30 fps. Z nějakého důvodu se vývojáři rozhodli v této části pro co nejlepší vizuální zpracování za cenu polovičního frameratu. Popravdě tohle rozhodnutí nechápu, protože když jsem se vždy přepnul z herního světa do Hideoutu, přišlo mi, že se hra seká a byla i méně responzivní, což na zážitku rozhodně nepřidá. Jinak ale mohu optimalizaci hry chválit, stejně tak jsem nenarazil na žádné větší bugy nebo problémy, které by otrávily hraní. Vlastně bych i řekl, že jde o jednu z nejvíce odladěných her za poslední dobu, a je vidět, že hned dva odklady prospěly.

Na Assassin's Creed Shadows se před vydáním dívalo dost skrze prsty. Za některou kritiku si mohl Ubisoft sám společně s vývojáři, ale jsem toho názoru, že mnohé kontroverze byly uměle vyvolané a následně živené některými influencery. Shadows, ačkoliv nepřináší žádnou velkou revoluci, je totiž jeden z těch lepších dílů Assassin's Creed série s vlastní identitou. Jde o vysoce kvalitní a povedenou hru, která dokáže zaujmout svými dobře napsanými a charismatickými hrdiny, solidním příběhem, zábavnou akční hratelností s propracovanými stealth možnostmi a dobře navrženým soubojovým systémem, přímo nádherným a rozmanitým světem a působivou prezentací. Pokud se vám líbil Origins nebo Odyssey, nemusíte váhat, Shadows si maximálně užijete jako já. Jestli jste ale těmto moderním Assassin's Creed hrám doposud nepřišli na chuť, Shadows pro vás není. Nejde jinou cestou ani se nevrací ke kořenům série, jen jde o jakési vyvrcholení moderní éry.