Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Při zpětném pohledu je vlastně až neuvěřitelné, jaká péče se v minulém roce vydané kolekci Tomb Raider I-III Remastered dostala. Rozhodně jde o jeden z nejlepších remasterů od Aspyru, na němž se ostatně podíleli i mnozí fanoušci z komunity. Navíc vývojáři po vydání připravili ještě několik updatů a kolekci trochu vylepšili a upravili dle zpětné vazby. Tomb Raider IV-VI Remastered z první kolekce hodně vychází a nabízí prakticky podobná vylepšení všech tří her, které obsahuje - Tomb Raider: The Last Revelation, Tomb Raider: Chronicles a Tomb Raider: The Angel of Darkness. To je určitě dobrá zpráva, protože se můžete těšit na vylepšenou vizuální stránku, díky níž působí všechny tři hry svěže, ale také na další úpravy a novinky v hratelnosti, k čemuž se postupně dostanu. Vývojáři nechtěli něco zásadně překopávat v notoricky známých hrách, ostatně to by asi fanoušci ani nepřijali (cenzura se všem díky bohu vyhnula), ale šli daleko bezpečnější cestou a připravili remaster, který zaujme svým vizuálem i některými drobnými úpravami zkvalitňující celkovou hratelnost. Podle výše vypsaného je jasné, že tato kolekce mohla jen těžko zklamat fanoušky Lary Croft. Vývojáři by museli nějak fatálně zakopnout a přinést ji třeba v neuspokojivém technickém stavu. To se ale naštěstí nestalo.

Než se vrhnu na hodnocení samotné kolekce, trochu se rozepíši o hrách, které obsahuje. Třeba pro ty, kteří je nehráli a chtěli by si je skrze tuto kolekci zahrát. První hrou v kolekci je Tomb Raider: The Last Revelation, která se celá odehrává v Egyptě na různých místech, takže v ní Lara necestuje po celém světě, jako tomu bylo u předchozích dílů. To ale za mínus rozhodně nepovažuji, protože Egypt má výbornou až elektrizující atmosféru a dokáže strhnout od první minuty. Jak už jsem zmínil, jde o moji asi nejoblíbenější hru v rámci celé série, v níž vývojáři dokázali naplno zužitkovat své předchozí zkušenosti, ať už jde o rozmanité levely , obsahující kolikrát nebezpečné protivníky, od lidských po mytologické, důmyslné a chytré hádanky, u nichž pořádně provětráte svůj mozek, ale také spoustu smrtících nástrah. Jde o velmi dobrý mix, podpořený kvalitní prezentací a solidním příběhem, v rámci něhož Laru pronásleduje její bývalý mentor Werner von Croy a do toho se znovuzrozený bůh Seth snaží zničit svět, který jsem si i po více než 25 letech znovu hodně užil. Jen jsem si sem tam všiml pár neduhů, které mohli vývojáři opravit. Třeba některé dveře lze páčidlem otevřít jen z jedné strany, ačkoliv vypadají z obou stran stejně. Mohli je nějak odlišit, aby měl hráč v tomto hned zpětnou vazbu, protože pak neví, jestli jde o chybu nebo ne. Podobných věcí je ve hře více, ale naštěstí nemají velký vliv na její celkovou kvalitu.

Předchozí díly Tomb Raidera dostaly vždy na PC velké samostatné rozšíření. Hry obsažené v kolekci Tomb Raider IV-VI Remastered žádné takové rozšíření nedostaly. Přesto hra Tomb Raider: The Last Revelation dostala po svém vydání zdarma menší level The Times Exclusive, který vznikl ve spolupráci s deníkem The Times, přičemž s ním vývojáři chtěli oslavit výročí objevení Tutankhamonovy hrobky. A právě do ní a jejich tajných chodeb se Lara vydává. Je určitě dobrou zprávou, že tento trochu zapomenutý level byl zařazen do kolekce, a tak si ho i vůbec poprvé mohou zahrát konzolisté. Ačkoliv tento level nenabízí nic nového, po stránce hratelnosti rozhodně nepřekvapí a zabere pouze necelou půlhodinku, má slušný design a rozhodně se ho vyplatí si zahrát.

Na přelomu tisíciletí to s herní společností EIDOS nevypadalo zrovna dobře, takže nepřekvapilo, že se stále upírala ke své nejúspěšnější značce. Vývojáři z Core Design začali hned po dokončení Tomb Raider: The Last Revelation pracovat na next-gen pokračování pro PlayStation 2, z něhož se následně vyklubal Tomb Raider: The Angel of Darkness, ale protože EIDOS potřeboval peníze hned, vznikl koncem roku 2000 ještě Tomb Raider: Chronicles. Na něm bylo dost vidět, že vznikl hodně ve spěchu a neměl takovou hloubku, délku a vůbec propracovanost, jako starší díly. Na druhou stranu nabídly čtyři naprosto odlišné příběhy i některé zajímavé novinky v hratelnosti, a vlastně měl i několik fajn nápadů. I proto jsem si ho nakonec docela užil a vlastně na něj mám stále dobré vzpomínky, ačkoliv chápu i veškerou kritiku, která se na něj snesla. Tomb Raider: Chronicles se odehrával prakticky hned po předchozím dílu. Laru zasypala pyramida a její přátelé se střetli v sídle Croftů, aby zavzpomínali na její čtyři dřívější doposud neodhalená dobrodružství.

Tyto kratší epizody tak daly hráčům možnost nahlédnout do minulosti své oblíbené hrdinky. Nejprve se v nich Lara vydala hledat do Říma Kamene mudrců, aby následně zamířila do Ruska infiltrovat vojenskou základu a bojovala o život v zatopené ponorce na dně oceánu. Třetí část vyprávěla příběh Lary během jejího dospívání, odehrávající se na záhadném irském ostrůvku s ponurou až hororovou atmosférou. Poslední část se pak odehrává velkém moderním mrakodrapu, do něhož se Lara rozhodně dostat trochu po vzoru Mission: Impossible, aby ukradla artefakt Iriss. Tato část se opět hodně liší oproti tomu, na co jsou fanoušci Tomb Raidera zvyklí. Má spoustu laserových pastí, nebezpečné stráže a další nástrahy, ale také dle mého až moc spíše frustrujících okamžiků, které jsem si nyní znovu připomenul. Ačkoliv oceňuji nápad a zasazení, pořád jde o jeden z mých nejméně oblíbených příběhů Lary. Celkově ale Tomb Raider: Chronicles je zajímavý mix Lařiných příběhů, který stojí minimálně za vyzkoušení.

Hry Tomb Raider: The Last Revelation a Tomb Raider: Chronicles vyšly pro první PlayStation, takže s předchozími třemi díly, které byly zahrnuty do předchozí kolekce, měly mnohé společného. I proto se nyní u nich zastavím. Stejně jako u předchozí kolekce vývojáři přidali několik zlepšení, ať už jde nové pohyby, automatické protahování se do škvír či ukazatele akce, aby hráč věděl, kde může otevřít dveře, něco zmáčknout a tak dále. Přidán byl New Game+ i ukazatel zdraví bossů, takže odpadá to, že nevíte, kolik má silný protivník života. Už tedy nemusíte jen střílet a modlit se, aby konečně padl. Dalším vylepšením je moderní ovládání, ačkoliv, jak se to vezme. Modernímu ovládání jsem popravdě na chuť nepřišel už u původní trilogie a ani nyní. Je vidět, že hry pro takový styl ovládání nejsou stavěné, ať už jde o design herního světa, který je založen na mřížkách, nebo různé mechaniky, kvůli čemuž pak dochází k problémům, hlavně s neposednou kamerou. I proto mám pořád raději tankové ovládání, které bylo zachováno. Ano, není ideální, ale hry se mi skrze něj ovládají lépe. Proto doporučuji se ho naučit. U ovládání oceňuji, že vývojáři přidali několik zkratek pro zbraně, ale i třeba rychlé uložení a nahrání pozice, které je naprosto bleskové a můžete tak snadněji zkoušet překonávat těžké překážky. Konečně je pryč chybějící nebo hodně zdlouhavé ukládání a nahrávání pozic čistě skrze inventář.

Tou nejvíce viditelnou změnou na hrách Tomb Raider: The Last Revelation a Tomb Raider: Chronicles je bez debat vizuální zpracování, které běží ve 4K rozlišení při skálopevných 60 fps. Oběma se dostala prvotřídní péče a vývojáři nenechali prakticky kámen na kameni. Přepracovali geometrii řady lokací, které tak už nevypadají jako složené z kvádrů, ale také textury prostředí, které jsou mnohem detailnější, takže je možné vidět třeba u The Last Revelation na stěnách detailní malby i hieroglyfy. Už během prvních úrovní v egyptském dobrodružství Lary jsem si také všímal, že kde byla dříve na zdi jen ošklivá rozmazaná textura, představující sochu, je nyní opravdu krásná socha, u níž je možné se zastavit a obdivovat její krásu. Kompletně vylepšené textury prostředí krásně oživují, stejně jako přidané nové objekty. Jako u předchozí kolekce je možné si všimnout přidané trávy nebo stromů, ale také kamení, různých koster nebo pochodní v hrobkách. Vypadá to opravdu moc pěkně, ačkoliv nesmíte moc přemýšlet nad tím, kde se v hrobkách, kam tisíce let nevkročila lidská noha, ony rozsvícené pochodně vzaly. Vývojáři každopádně přidali do úrovní opravdu spoustu nových detailů, kterými i pomrkávají po fanoušcích. Třeba hned na začátku Chronicles je za Larou brána, kde jsou přehozeny její krásné modré šaty, které měla na sobě během úvodního filmečku. V původní verzi přitom na bráně nebyly. Tohle mi udělalo opravdu velkou radost.

Pochválit musím vývojáře i za přepracované modely všech postav, které mají nově v The Last Revelation mimiku obličeje. Nijak propracovanou, ale zatímco v originále postavy nijak nehýbaly pusou, nyní už ji otevírají. No a vše pak podtrhávají nejrůznější odlesky na podlahách či v okolním světě, a hlavně kompletně nové dynamické nasvícení, díky němuž nechybí stíny. Nové nasvícení se mi líbí, protože obě hry jsou díky němu takové temnější a atmosféričtější, hlavně ve chvíli, kdy se budete nacházet v nějaké egyptské hrobce. Na druhou stranu jsou někdy až moc tmavé, takže je lehké přehlédnout nějakou škvíru, kterou se lze protáhnout. Zatímco u originálů jsem světlice moc nepoužíval, zde jsem je měl velmi často v ruce, a mají konečně větší využití. 

Mojí nejoblíbenější funkcí už u původní kolekce z minulého roku byla možnost přepínat jednoduše stisknutím jednoho tlačítka mezi moderní a původní verzí grafiky. Díky ní můžete snadno vidět, jak hry vypadaly před více než čtvrt stoletím (na PC, na prvním PlayStationu vypadaly kvůli nižšímu rozlišení ještě mnohem hůře), a jakých vylepšení se přesně dočkaly. Troufám si tvrdit, že budete kolikrát ohromeni. Když jsem hrál kolekci v minulém roce, trochu jsem si posteskl, že když přepnu hry do původní verze grafiky, běží pouze ve 30 snímcích. Tento neduh vývojáři v nové kolekci opravili a je možné si v menu nastavit, jestli preferujete původní framerate nebo 60 snímků. I v původní grafice tak obě hry běží krásně plynule a při přepínání nezačnou bolet oči.

Několikrát odložený Tomb Raider: The Angel of Darkness nakonec vyšel v roce 2003 a měl přinést pravé next-gen Lařino dobrodružství, které bylo od začátku plánováno jako velká trilogie. Jak ale asi víte, nakonec to nedopadlo. Hra nedokázala držet krok s moderními akčními adventurami jako Prince of Persia: The Sands of Time, navíc obsahovala řadu problémů, ať už šlo o špatné ovládání nebo příšernou kameru, která se starala o hodně okamžiků, během nichž tlak hráče vyletěl hodně vysoko. Navíc bylo vidět, že ambice přerostly vývojářům přes hlavu, takže mnohé herní prvky nebyly dodělané nebo byly málo využité, takže ve výsledku působily dost zbytečně a mnohdy i kazily zážitek. Určitě jsem ocenil třeba hraní za druhou hratelnou postavu, která přinesla určité oživení, ale RPG systém vše spíše ztěžoval a byl i dost nelogický, stejně jako přidaná stamina, která se během lezení ukázala být frustrujícím prvkem a prakticky bránila v tom, aby se hráč zastavil a třeba si úroveň prohlédl a mohl najít nějakou skrytou místnost. Stejně tak stealt byl hodně jednoduchý a vlastně se využil jen v několika pasážích. To vše vedlo k tomu, že série Tomb Raider byla vzata vývojářům z Core Design a svěřena americkému studiu Crystal Dynamics, které se o ní od té doby stará.

Ačkoliv hra měla docela dost neduhů a nedostatků, které jsou s odstupem času ještě mnohem viditelnější, jako fanoušek série jsem si ji i přesto dokázal v době vydání užít a několikrát dohrát. Možná i proto, že šlo o docela velký odklon od předchozích dílů a vývojáři se snažili nabídnout něco nového. Nešlo už o tu velkou dobrodružnou akční adventuru, v níž Lara bojuje s dinosaury a prohledává prastaré hrobky a chrámy. Jednalo se spíše o filmově laděný thriller, v rámci něhož byla Lara obviněna z vraždy svého bývalého učitele Wernera Von Croye. Pod spoustou špatných rozhodnutí nebo nedostatků se ukrývá docela zajímavá hra, která Laru zavedla do několika kvalitně navržených lokací. I proto by byla škoda jo opomíjet, ale jsem si vědom toho, že ne každý bude mít stejně velkou trpělivost jako já. I proto jsem byl docela zvědav, jak na tom bude remaster.

Nejprve jsem znovu dohrál The Last Revelation a Chronicles, a až poté se pustil do The Angel of Darkness, což možná byla velká škoda, protože hned jsem si všiml dost neohrabaného pohybu hlavní hrdinky, krkolomného ovládání a stejně špatné kamery, jako tomu bylo u originálu. Je vlastně až neuvěřitelné, že dva starší díly, učené pro úplně jinou konzolovou generaci, se ovládání a hrají o 25 let později lépe, ale to jen ukazuje na řadu problémů, které The Angel of Darkness měl, a bohužel se objevují i v remasteru. Ten navíc trpí i řadou technických chyb, prapodivnou fyzikou, kdy zabitý protivník vyletí do vzduchu, a velkým množstvím grafických glitchů. Je trochu škoda, že tohle vývojáři do remasteru neopravili. The Angel of Darkness má pořád ty stejné problémy jako při vydání, což je vlastně dost zvláštní.

Přesto je vidět, že vývojáři na hru sáhli a nejde jen o prostý port. Vizuálně hra není tak odlišná od originálu, jako je tomu u The Last Revelation nebo Chronicles. Vývojáři jen drobně upravili textury a modely hlavních postav. Modely některých vedlejších postav jsou naprosto totožné jako u originálu. Určitě tak nečekejte po této stránce nějaký velký skok kupředu. Mnohem viditelnější změnou je upravený začátek samotné hry, kde nyní máte dvě cesty, kterými je možné se vydat. Pořád můžete přes střechu, ale nově vývojáři také odemkli dříve nedokončenou tréninkovou pasáž, v níž vás hra naučí lézt, obcházet protivníky a tak dále. Původní cesta mi přijde zajímavější, ale určitě si na novou stěžovat nebudu, stojí za vyzkoušení. Dále vývojáři přidali do zastavárny možnost nejen prodávat nalezené předměty, ale zároveň si kupovat náboje a příslušenství do zbraní, takže se nyní vyplatí ulice lépe prozkoumávat. No a drobně bylo upraveno i hraní za Kurtise, ale nijak zásadně. Jak vidíte, spíše jde o drobná menší vylepšení. Popravdě bych byl radši, pokud by vývojáři opravili nedostatky, které jsem zmínil výše.

Než svoji recenzi ukončím, musím ještě zmínit dvě poslední podstatné novinky této kolekce. První je podpora trofejí. Pokud sbíráte toto virtuální harampádí, přijdete si na své, protože vývojáři jako u předchozí kolekce připravili 168 úkolů (první kolekce jich měla ještě o 100 více), které se můžete rozhodnout splnit. Když v minulém roce vyšla kolekce pro PlayStation 5, fanoušci si stěžovali, že nemá žádnou platinovou trofej. U nyní recenzované kolekce přišli vývojáři s polovičatým řešením. Platinovou trofej obsahuje jen hra Tomb Raider: The Last Revelation, přičemž Chronicles a Angel of Darkness, jsou vedeny jako DLCčka, která mají sice sadu vlastních trofejí, a málo jich není, ale platinovou trofej neobsahují. Je to škoda, ale můžeme být rádi alespoň za jednu. Poslední novinkou je Photo režim. Ten byl přítomen už v první kolekci, kde si získal mezi fanoušky velkou oblibu, a proto se objevuje i zde ve značně vylepšené a rozšířené verzi. Co ovšem moc hráče u nás nepotěší, je tentokrát absence české lokalizace, kterou měla první kolekce. Je to vážně škoda, protože jde o více filmovější hry.

Na vydání kolekce Tomb Raider IV-VI Remastered jsem se jako fanoušek Lary Croft hodně těšil a určitě mě nezklamala, ačkoliv není dokonalá. Remastery The Last Revelation a Chronicles jsou zdařilé a přichází s novým pěkným vizuálním kabátkem, navíc i s některými potěšujícími vylepšeními. Vlastně ani nevím, až na několik drobných grafických glitchů, co bych jim měl vytknout. Dobře navazují na remastery původní trilogie a i po tolika letech dělají z dvou klasických akčních adventur s Larou Croft velmi dobrou zábavu. To Angel of Darkness je bohužel jen smutná připomínka toho, proč muselo studio Core Design skončit se sérií Tomb Raider. Ani remaster tomuto dílu nepomohl a utápí se ve zbytečných a nedokončených mechanikách, hororovém ovládání a neposedné kameře, což má za následek spíše frustraci než zábavu. Pod tímto se sice nachází celkem zajímavá hra, ale její potenciál byl původními autory pohřben a ani remaster to zachránit bohužel nedokázal. I proto musím dát o bod nižší hodnocení než posledně. To ale nemění nic na tom, že jsem si remastery The Last Revelation a Chronicles během víkendu hodně užil a nepochybuji, že se k nim budu sem tam vracet. Už kvůli nim se vyplatí tento balíček zakoupit. Angel of Darkness můžete brát jen jako takovou kuriozitu na vyzkoušení. Ostatně cena je jako u první kolekce nízká.