Recenzovaná verze: PlayStation 5

Legendární Commandos s novým dílem míří kromě PC i na aktuální konzole PlayStation 5 a Xbox Series X/S, takže si je mohou hráči vychutnat i na velké obrazovce s gamepadem v ruce. Vývojáři se rozhodli vrátit ke kořenům série, takže pokud jste hráli první díly, budete od první minuty jako doma. Cílí ovšem i na zcela nové hráče, ale mohou s takovou hrou u nich dnes uspět? Odpověď na tuto otázku není moc snadná, a vlastně si nejsem jist, že se jim to povede. Na druhou stranu buďme rádi, že se ještě některá studia aktivně pouští do žánrů, které pro většinu velkých vydavatelů znamenají strach z nejistoty, případně okamžitý nezájem.

Německé studio Claymore se úkolu zhostilo velmi adekvátně a přináší partičku elitních jednotek za 2. světové války, tak jak je známe, akorát v trochu modernějším podání. Pakliže máte vyloženou averzi k real-time strategiím, můžete zde naprosto s klidem přestat číst. Ostatně víme, jak je tento žánr nevyzpytatelný, neboť poslední hra podobného rázu Shadow Gambit: The Cursed Crew, kterou si vybavíme, stála za ukončením studia Mimimi. A to nebyla vůbec špatná.

Commandos: Origins už napovídá svým názvem, že jde o samotný začátek toho, jak vlastně vznikla tahle povedená partička „hrdinů“, kteří bojují na klíčových místech 2. světové války, aby zabránili postupu nacistických jednotek. Velitel jednotky Jack O'Hara (The Green Beret) se na začátku hry ocitá ve vězení za napadení nadřízeného, ale vzápětí je osvobozen seržantem Thomasem Hancockem alias The Sapperem. Ten mu nabízí šanci v elitním týmu, který se snaží dát dohromady, ačkoliv z toho Beret odvařený není, je to skvělá příležitost, jak ze zajetí vypadnout.

Jenže co čet nechtěl, do vesnice vzápětí vtrhnou nacisti a začíná vaše výuková mise. V ní se naučíte, jak se před nepřáteli plížit, jaké mají zorné pole, který nástroj pro jejich likvidaci či odlákání použít atd. Na počátku je toho pocitově relativně dost, ale zároveň se Commandos drží svého původního kopyta, takže se nesnaží příliš inovovat. Co zamrzí, je chybějící pouto k postavám. Příběh se tu odvíjí jen pomocí načítacích obrazovek a zcela výjimečných cutscén, a to je dost málo. I proto je tu zápletka jen do počtu a k hrdinům je těžší si udělat nějaký vztah, když jde jen o pojmenované panáky s vybavením. Tohle je dle mě promarněná šance.

Autoři z německého studia na to šli opatrně a nabídnou vám hru, tak jak ji znáte z dřívějška. Zkrátka a dobře dostanete tým vojáků a budete postupovat k definovaným celkem rozmanitým cílům. Každý z vojáků je vhodný na něco jiného a má vlastní vybavení, takže dohromady tvoří velmi kompaktní celek, který si poradí s jakoukoliv nepříjemností. Nebo by alespoň měli. Co je trochu škoda, je skutečnost, že hra vystřílí své náboje poměrně brzy a záhy přestává nabízet novinky. Vlastně vše, co ve hře uvidíte, už bylo k vidění dříve a vývojáři i po této stránce trochu rezignovali na možnost přinést něco vyloženě nového a zajímavého, co by fanoušky překvapilo. A to nemyslím nyní jen hratelnost, jak už jsem zmínil i výše, ale třeba nějaké nové zajímavé vybavení. Je ale také pravda, že vývojáři se snažili co nejvíce držet historie, která má své limity.

Co se zdá v principu opravdu jednoduché, tak nemusí být. Ne každý dokáže perfektně prokličkovat nacistickým územím a mnohdy je opravdu těžké najít tu správnou kombinaci pastí a vojáků k tomu, abyste se zbavili jednoduše například skupinky Němců, kteří hlídkují pospolu. Hra tedy není zejména na vyšší obtížnosti nic snadného a dokáže docela potrápit i zkušenější stratégy, kteří vymýšlejí válečné strategie i během spánku. Nepřátelé vás dokážou celkem snadno zmerčit a dají vám jen minimum prostoru k tomu, abyste mohli proklouznout. Faktem ale zůstává, že mají jasně nalajnováno, jak se mají chovat a kudy chodit, takže se jejich „logické pochody“ dají naučit a využít.

Tvůrcům se povedlo zachovat původního ducha a dokonale na něm vystavět i zcela nové mapy. Ty se jim opravdu podařily a můžeme potvrdit, že občas bude skutečně náročné se nepřátelským terénem proplížit. Jednotlivé mapy jsou rozmanité a podíváte se postupně třeba do africké vesnice, do německého bunkru s ponorkou nebo budete bojovat ve vlakovém depu. Aby hra nebyla vyloženě frustrující, pomáhá vám okamžitý save, který můžete využít kdykoliv, když je vzduch čistý. Tím hra umožňuje zkoušet nové postupy a více experimentovat, což je u tohoto žánru naprosto klíčové, a za tuto funkci vývojáře určitě musím pochválit.

Commandos tak funguje poměrně dobře, co se hratelnosti týče. V čem už tolik neexceluje, to je přístupnost. U remasteru druhého dílu jsme vysloveně trpěli tím, jak hrozně byla konzolová verze archaická. To se u Commandos: Origins sice zlepšilo, ale pořád hra působí v mnoha ohledech archaicky, a nejsem si jist, jestli to byl úplně záměr jejích tvůrců. V tomto ohledu byl Shadow Gambit na míle daleko a působil jako opravdu moderní zástupce taktických realtime strategií. Vše bylo rychlé, bez komplikovaného přesunu kamery atd. Commandos: Origins takto dobře nefungují. Občas vás tedy pozlobí kamera, jindy zase příkazy, které vojákům dáváte a místy zahapruje AI nepřátel, takže udělá něco naprosto hloupého.

Namísto toho, aby voják zkontroloval svůj tradiční sektor, tak se nyní rozhodne zůstat u kolegy a má potřebu stále klábosit. Jindy se zase odmítá zastavit a pořád chodí sem a tam. Postup se tak komplikuje a někdy pomůže jen pořádný restart celé hry. Je to velká škoda, protože tím zásadně trpí celá hratelnost. V rámci grafického zpracování jsou na tom nové Commandos poměrně obstojně, a vlastně jsem i rád, že se vývojáři rozhodli zůstat u osvědčeného 2D a neměli snahu experimentovat se třetím rozměrem. V závěru doporučujeme malý tip, a to sbírat veškeré předměty okamžitě. Pokud to neuděláte a potřebujete načíst poslední checkpoint, spolehněte se, že i sebeklíčovější předmět se už nemusí objevit. Kromě velkého množství bugů zamrzí i slabší hudební doprovod a nevýrazné ozvučení. Vzhledem k tomu, že první díly Commandos měly vážně skvělý soundtrack, je to opravdu škoda.

Nadšenci do původních Commandos si budou chrochtat blahem a dokážou titulu odpustit některé vrtochy, které jej bohužel postihly. Pořád jde o solidní strategickou hru, která má co nabídnout. Jsem ovšem toho názoru, že zbytek hráčů se nedokáže přenést přes poněkud těžkopádné ovládání, menší přístupnost, archaickou hratelnost, slabší příběh i třeba větší množství bugů. Commandos: Origins je svým způsobem dobrou připomínkou starých časů, ale současnému publiku nemá až tolik co nabídnout. Ve svých základech je však pevné a odhodlané, což se cení.