Staří latiníci často říkávali: „Plaudite amici!“ a vyzývali tím publikum k nadšeným ovacím a potlesku po právě ukončeném představení. Podobné nutkání odvděčit se aplausem bude mít zřejmě nyní většina hráčů, kteří dohrají s velkým emocionálním vypětím a po nervy drásající hororové jízdě poslední opus studia CAPCOM. Ten se nám po téměř čtyřech letech od oznámení pomalu přišoural se zneklidňující zombie chůzí na současné konzole i PC, aby se pokusil remakovat jeden ze stěžejních pilířů herní hororové mozaiky. Resident Evil 2 patří už plných jedenadvacet let k tomu nejlepšímu, co nám žánr hororových adventur přinesl. Byl to jeden z vrcholů klasických RE dílů, které ještě stály na všudypřítomném strachu, survival elementu a snaze o věrohodné zachycení uvěřitelného i takřka hmatatelného zla. V těchto aspektech byla hra velmi úspěšná a budila ze spaní celé generace hráčů. Není divu, že remake této klasiky byl očekáván s nadějemi a očekáváními, jaké jsme u RE her v posledních letech nezažívali. Z části i proto, že se série v průběhu minulého desetiletí přehoupla do žánrové pózy akčních adventur, kde dlouho bezcílně a smutně bloudila. K čistokrevnému hororu ságu přivedl znovu teprve nedávno RE 7. V době vydání sedmého dílo se už usilovně pracovalo na remaku RE 2. CAPCOM se totiž pustil do předělávky s velkými ambicemi. Těžko bychom na současné herní scéně nalezli obdobný případ, kdyby nějaká vývojářská firma uchopila předělávku jednoho z klasických děl herní historie s podobnou precizností.