Recenzovaná verze: PlayStation 4

CAPCOM se nebál své dávné mistrovské dílo kompletně překopat. Vývojáři tak přistupovali k remaku s tím, že nic není nedotknutelné. Je pochopitelné, že hra musela dostat kompletně novou náplň. Vždyť adventury urazily za ony dvě dekády, jež nás dělí od originálního titulu cestu natolik dlouhou, že by jen pouhé převedení RE 2 do moderní grafiky nestačilo. Musely proto přijít radikální změny v celkovém designu, samotné herní koncepci a pochopitelně i scénáři. Originál stál svého času na kratičkých cutscénách, několika málo FMV a hromadě psaného textu. Více tehdejší první PlayStation nebyl schopen nabídnout. Přesto si RE 2 vytesal v síni slávy epitaf jako jeden z mála herních hororů, jehož děj nebyl jen plytkým a povrchním výtvorem několika znuděných vývojářů. Měl hloubku, výpravnost a americký blockbusterový třpyt. Japonci samozřejmě vědí, že západní publikum, na které RE sága zcela nezakrytě cílí už od počátku své existence, ve své většině nebaží po komplexních příbězích, ale naopak holduje přímočarosti a snadné identifikaci s příběhem i jeho postavami. Zasadit zombie horor do středoamerického městečka bylo od počátku receptem na velký trhák. Fungovalo to kdysi a dnes obzvláště. Vždyť horory, které se znovu vracejí k podstatě žánru, jsou dnes populárnější než kdykoli předtím. CAPCOM vsadil na filmové pojetí RE 2 Remaku a plně profesionální scénář, což ocení každý, kdo si zakládá na tom, aby měly hry uvěřitelnou náplň i v situacích, kdy samotný námět tak trochu upozaďuje logiku.

Když před několika lety vyhlásil CAPCOM návrat série ke kořenům, těžko by si byl tehdy někdo pomyslel, že to vezmou vývojáři skutečně doslova. V RE 2 Remaku se tak znovu vracíme na samotný začátek a do epicentra všech událostí, tedy do Raccoon City roku 1998. Ani ne dva měsíce po událostech v RE 1 zasáhne vzkvétající město ovládané korporací Umbrella zombie apokalypsa, která mění v krátkém čase celé místo v hotové peklo. A právě do tohoto ráje oživlých mrtvol, překrásně děsivého biologického arzenálu Umbrelly a dalších přeživších přijíždějí dva cizinci. Prvním z nich je naivní, idealistický a žalostně nezkušený policejní novic Leon Kennedy. Druhým cizincem je emancipovaná Claire Redfield, který přijíždí do města hledat svého bratra Chrise, jednoho ze dvou hlavních protagonistů prvního dílu. Leon a Claire se poznají za dramatických okolností hned na začátku hry, ale jsou brzy nedobrovolně rozděleni. To je začátek dvou odlišných scénářů. Obě postavy totiž potkávají jiné přeživší, jež jim pomáhají vyváznout se zdravou kůží z města a zároveň zjistit, co se v Raccoon City vlastně stalo. Leonovi pomáhá tajemná agentka Ada, kdežto Claire si naopak nacvičuje rodičovské pudy při opatrování holčičky Sherry, jíž si budou fanoušci jistě pamatovat coby jednu z hlavních postav v RE 6, který se odehrává už v naší době. Obě tyto původně podpůrné a doprovodné postavy se staly v remaku plnohodnotnou součástí hry, a tak mají nyní daleko větší prostor. Jsou jim proto věnovány i mnohem delší herní pasáže. Navíc byl jejich příběh rozšířen a více zakomponován do celého univerza, což pochopitelně platí i o dalších vedlejších postavách.

Příběh je z tohoto důvodu mnohem komplexnější a uvěřitelnější než v původní hře. První, co napadne každého, kdo znal originál a nyní přistupuje k remaku, je slovo výpravné. Filmová a profesionální prezentace příběhu dělají své, a tak máte pocit, že jsou součástí svým způsobem interaktivní zábavy. V prvé řadě zmizely jalové a komické repliky typologicky spadající hluboko do 90. let, díky čemuž získaly první dva RE díly velkou proslulost, i když v tomto případě nijak kladnou. Hrou se také nese bezpočet scénáristicky a režijně kvalitně zpracovaných cutscén, protože už není nutné vyprávět příběh toliko pouze přes psané zprávy, o které ovšem nepřijdete. I zde jich je velké množství, aby tak CAPCOM dovysvětlil souvislosti mezi jednotlivými díly a zpětně zaplátoval řadu děr ve scénářích starších titulů. Vztahy mezi ústřední dvojicí i ostatními postavami dostaly osobnější a civilnější rámec. Všemu vévodí dobrá chemie mezi Leonem a Claire, což se podařilo úspěšně přenést z původní hry. Co však osobně považuji za výhru pro každého věrného fanouška je skutečnost, že se vrátil povšechný realismus v prezentaci postav a jejich chování. Pokud někdo očekává hrdinské pózy a charaktery bez emocí jako v předcházejících dílech, které sypaly frajerské hlášky jednu za druhou a vyvázly bez jediného škrábance z každé situace, bude zřejmě vyveden z rovnováhy. Tuto zásadní změnu v práci s postavami si mohl CAPCOM dovolit i proto, že Leon a Claire dostali zbrusu nové proporce i tváře, dokonce obličeje skutečných herců. Došlo i ke kompletnímu předabování obou postav. Působí proto už více jako normální lidé, a ne karikatury tradičních hrdinských stereotypů.  

Remake druhého dílu je skutečný a plnohodnotný návrat ke kořenům série i samotného žánru. Více než kdy jindy jde nyní o přežívání, strach a bezmoc. Vynikající hororová atmosféra je jedním z hlavních lákadel celé hry. Survival horor býval kdysi synonymem pro znepokojující a vysilující zážitky, které nedávaly hráčům vydechnout. RE 2 Remake se s tím nijak nemazlí. Nešetří brutálními a kontroverzními scénami. U mnoha z nich ve vás dokonce hrkne, protože jsou velmi explicitně a naturalisticky znázorněny. Dnes se spíše nosí v hororovém žánru abstraktní zlo a psychologický teror, jak nám to nedávno ukázala kvalitní, leč většinou hráčů opomíjená série The Evil Within, za kterou mimo jiné stojí Shinji Mikami, otec RE série, a u které se CAPCOM v řadě věcí inspiroval a přidal je do remaku. O podobné uchopení látky se pokoušel před dvěma lety i RE 7, ale ne všem takový styl sednul. Z tohoto důvodu se RE 2 Remake vyžívá o to více v hororové stylizaci tolik typické pro náš kulturní okruh, a u které jde primárně o boj s odpudivými monstry, fyzické zlo a zoufalou snahu nad ním zvítězit. V tomto ohledu dělá hra čest starým dílům a povadlé tradici žánru. Vzhledem k tomu, že druhý díl navazuje na ostatní části RE univerza jen volně a nenuceně, umožňuje snadnou přístupnost i úplným nováčkům. Pro pamětníky pak přináší zhmotněný sen hned několika generací. Návrat do známých míst se povedl vývojářům znamenitě, a to i přesto, že designově byla hra značně pozměněna. Přibyly nové lokace, ty starší byly rozšířeny nebo kompletně předělány, přičemž se v RE 2 Remaku dokonce objevuje hned několik míst, které byly kdysi plánovány pro zrušený RE 1.5. Ale jak nováčci, tak i znalci originálu budou mít jedno společné. Oba tábory budou totiž doslova pohlceni strašidelnou atmosférou a syrovou náturou remaku, který v tomto ohledu překonává nejen již několikrát zmiňovaný sedmý díl, ale v současnosti by se mu hledala konkurence jen velmi těžko. Po většinu času budete prozkoumávat a pohybovat se v lokacích jen letmo osvětlených, kam sotva dosáhne slabý svit baterky. Zdevastované prostředí a zohavené mrtvoly na každém kroku optimismu příliš nedodají, a když k tomu připočteme silnou grafiku a pozoruhodně zvolený hudební kontrast, je na mrazení v zádech během (a nejen) nočního hraní bez problémů zaděláno.  

U RE 7 si mnozí hráči stěžovali, že CAPCOM až příliš obrátil a přidáním FPS pohledu a upozaděním akce obětoval na oltář návratu k survival hororu tu část moderních RE dílů, která sama o sobě fungovala velmi dobře. Vývojáři vyslyšeli přání hráčů a uskutečnili plnohodnotnou zpětnou vazbu. Vrací se tak tolik známý a populární pohled ze třetí osoby, tzv. „přes rameno“ s plně pohyblivou kamerou a relativně snadnou ovladatelností. V základních herních mechanikách se remake inspiruje díly RE 4 – RE 6. Pouze s tím drobným a nepatrný rozdílem, že se jedná především o survival adventuru, kde je akce jen jednou z mnoha důležitých a dobře fungujících ingrediencí. Prvek přežívání je páteří celé hry, která jde proti hlavnímu proudu většiny dnešních casual titulů. RE 2 Remake je totiž nad očekávání náročný, za což může hned několik faktorů, jež jistě potěší každého příznivce hardcore hraní. Vrátil se totiž omezený inventář. Ten je zpočátku tvořen dokonce pouhými 8 volnými políčky. To značně limituje situace, kdy budete v každé místnosti vyzobávat vše, na co narazíte. Naopak to zvyšuje návštěvu klasické residentovské bedny, která slouží jako univerzální uložiště všech nadbytečných předmětů. Inventář lze naštěstí v průběhu hry rozšiřovat. Návrat hlásí i klasické old school adventurní elementy typu řešení číselných zámků, prozkoumávání předmětů, čtení psaných zpráv ve snaze nalézt nápovědu, či kombinování předmětů. To vše je provedeno s citem k dnešnímu hráči, jenž sice na jednu stranu už nechce v nějaké hře hodiny bezcílně bloudit v marném hledání klíčových položek či řešení rébusů, ale u her podobného ražení vyhledává nějakou tu výzvu. Některé hlavolamy lze vyřešit snadno, jiné dokáží nepříjemně potrápit. Obzvláště, když RE 2 Remake neservíruje odpovědi na stříbrném podnosu jako mnoho současných her, a tak zde neexistují ukazatele toho, kam máte jít, či jak daleko jste od klíčové položky, bez níž se nepohnete dále. Bude jistě zajímavé sledovat, jak dnešní mainstream zareaguje na fakt, že se hra záměrně vrací do doby před zhruba 15 lety, kdy adventury ještě nebyly úplně pro každého.

Vývojářskému týmu slouží ke cti, že úspěšně oživil dávno již zaniklé kouzlo starších dílů v době, kdy se většinová herní tvorba vydala již jednoznačně cestou zjednodušování a zrychlování. A to vše ve jménu toho, aby hráči konkrétní titul rychle dohráli, neboť mnohé nedostatky často zakrývá zuřivá a zběsilá akce, která nedá vydechnout až do skončení závěrečných titulků. To není případ RE 2 Remaku, protože CAPCOM právě naopak chce, aby byl hráč nucen zpomalit, a tak nasál dostatečně atmosféru umírajícího Raccoon City a jeho klíčových míst, jako je policejní stanice, kde se soustřeďuje první polovina hry. Ta je přímo prolezlá zombiemi, jejichž děsivé zpracování a odpudivé skřeky jdou ruku v ruce s jejich záludností a tuhým kořínkem. Minulostí je tupá hora tlejícího masa, která čeká na to, až jí provrtá kulka nebo rozpáře ve dví dobře mířená rána z brokovnice. Takový nepřítel by dnes asi nikoho nevyděsil a s ohledem na pozměněnou hratelnost by se jednalo o dosti fádní zábavu. Kdepak! Zombie a nepřátelé ve hře jsou mnohem agresivnější, rychlejší a zákeřnější. Nenápadně se plouží ve stínech, aby v okamžiku, kdy na ně zamíří hlaveň pistole, nečekaně uhnuli stranou a provedli svůj často dosti devastující útok. Mnozí veteráni s tím možná budou mít problémy, protože je to něco jiného, než čím nás série v minulosti odkojila. Zombie a jiná havěť kromě toho tuze ráda vyskakuje zpoza rohů, útočí ve skupinách a hryže vás do zad. Často tak vypuká chaos a boj o holý život. O to více, že jedna dvě kulky nestačí. Jednoduše prolítnou skrz tlejícího mrtváka nebo mu utrhnou části těla, avšak ani to je nezastaví od toho, aby vám ublížili. Efekty rozpadajícího se těla pod palbou olova jsou mírně řečeno dechberoucí a odpudivé zároveň.

Nepřátelé vám jdou po krku hlava nehlava. Dokáží si poradit i se schody či dveřmi. Někdy si jich ani nevšimnete dříve, než se svezete na zem v kaluži krve. Zombie jsou sice děsiví a nebezpeční, ale to se nedá srovnávat se zmutovanými policejními hafany, mimořádně agresivními Lickery nebo Tyrantem. Ten je nejenže Leonovi a Claire neustále v patách a setřást ho je velmi těžké, ale kolikrát si zkrátí cestu i skrze zdi. Těšit se můžete navíc jak na stálice a legendy typu obří aligátor, tak i na úplně nové a nechutné zrůdy, které byly navrženy přímo pro remake. Některé zrůdičky přibyly, ovšem některé zde zase nejsou. Ach, co CAPCOM asi tak udělaly vrány nebo obří pavouci? Důležitým aspektem hry jsou pochopitelně také souboje s bossy, které jsou zde provedeny komorněji a méně epochálně než v minulosti, aby tak zůstal zachován jakýs takýs realismus. Aby si hráč s takovým arzenálem zrůd a nepřátel poradil, je vybaven slušným vybavením. V prvé řadě se pokračuje s defenzivními zbraněmi tak, jak to představil svého času RE Remaku z roku 2002. Pokud se na vás zrovna někdo sápe a máte v inventáři některou z defenzivních zbraní typu nože či granátu, postava se dokáže na poslední chvíli vyhnout poranění. K defenzivním zbraním, které lze používat i samostatně, se přidávají klasické a pro fanoušky série notoricky známé zbraně, jež byly už v originálu. Každá postava má jiné zbraně, a to nejen ty, s nimiž začíná, ale i ty, které najde během průchodu hrou. Leon má klasickou brokovnici a může si zaopatřit i Magnum nebo plamenomet. U Claire to je například granátomet či samopal Uzi. K většině zbraní lze ve hře nalézt i různé komponenty, kterými je lze vylepšit, a tak zvýšit jejich účinnost. To je věc jistě pozitivní, protože je stále do čeho pálit. Horší je to s municí, jelikož o ní je ve hře nouze ve všech třech režimech obtížnosti. A to jsme u RE her už dlouho nezažili! Je proto potřeba mířit přesně, pečlivě prohledávat lokace a také myslet při výrobě munice, jelikož se do hry opětovně vrací prvek vytváření vlastního střeliva kombinacemi různých druhů střelného prachu.

Jak již bylo řečeno, RE 2 Remake nabízí tři základní obtížnosti. Rozdíly jsou mezi nimi vskutku velké. K základní a doporučené obtížnosti „Standard“, která představuje jakýsi kompromis mezi zbylými dvěma, nabízí hra ještě módy „Assisted“ a „Hardcore“. U Assisted obtížnosti bude hráč veden hrou na cestě k přežití za pomoci automatického zaměřování a částečného obnovování úrovně zdraví. Především však bude potkávat mnohem slabší nepřátele. Co se týče obtížnosti Hardcore, tak u ní lze konstatovat pouze to, že pokud dokonale nezvládnete předchozí dvě úrovně, pravděpodobně si ani neškrtnete. Tato obtížnost totiž představuje opravdový návrat survival hraní z dob, kdy vyšel RE 2 poprvé. Nejenže se můžete rozloučit s automatickým ukládáním hry a budete konfrontováni s opravdu tuhými bestiemi, ale veškeré ukládání probíhá jen a pouze s pomocí ink ribbon, alias známé ukládací pásky. Celkově lze konstatovat, že RE 2 Remake nabízí výzvu i pro velmi zkušené hráče, jelikož i předpokládaná startovní úroveň Standard je ve skutečnosti mnohem těžší, než jak bývá u jiných adventur na této úrovni obtížnosti zvykem. Obtížnost se navíc výrazně liší i mezi jednotlivými scénáři, čímž se konečně dostáváme k bodu, který byl před vydáním hry poměrně dlouho diskutován. Z originálu zůstal částečně zachován princip scénářů, který byl jedním z předpokladů velké obliby této hry, jelikož umožňoval dohrání hned několika způsoby, což podstatným způsobem navyšovalo celkovou herní dobu a mělo i značný dopad na bonusové módy. 

Remake nabízí na začátku dva základní příběhové průchody, které byly v RE 2 z roku 1998 označovány jako scénáře „A“. Jednoduše si tak zvolíte dle osobních sympatií hru za Leona nebo Claire. Ta se liší nejen v příběhu, ale také například v tom, jaké lokace navštívíte, přičemž na jeden zátah není možné dostat se na všechna místa označená na mapě. Po dohrání prvního scénáře, který představuje pouze polovinu celé hry, se odemkne pro druhou postavu scénář „B“, který je zde označován jako „2nd Run“. Pouze tento druhý scénář obsahuje plnohodnotný konec RE 2 a také možnost, jak odemknout další bonusy. U RE 2 kdysi platilo, že jsou příběhovými kánony Claire „A“ a Leon „B“. Avšak pro remake to CAPCOM vyřešil vskutku šalamounsky, protože řadu stěžejních událostí z béčkových scénářů převedl do áčkových, a tak je de facto jedno, jak si zrežírujete základní průchod hrou. Rozdíly mezi scénáři “A“ a „B“ jsou však poměrně velké. Je to způsobené tím, že „2nd Run“ má jiné rozložení předmětů, těžší nepřátele, překopané hádanky a jsou zde i některé příběhové odlišnosti oproti základním scénářům. Liší se i tím, jaké základní vybavení postava vlastní. Po dohrání béčkového scénáře se zpřístupní extra mód „The 4th Survivor“, kde budete v roli agenta Hunka svádět boj o přežití s hordami všemožných nepřátel ve snaze dostat se z kanálů před brány R.P.D., kde čeká připravená helikoptéra. Tento mód obsahoval i originální titul a představuje skutečnou výzvu, jelikož Hunk má jen omezenou munici a možnost postavit se tváří v tvář tomu, co mu stojí v cestě. Nehledě na to, že zde je obtížnost jasně daná a nelze jí měnit. Po dohrání Hunka se odemkne i „The Tofu Survivor“, který je ještě těžší, a kde se ujmete pro změnu role kostky tofu.

To je v současnosti k nadstavbové části vše, avšak CAPCOM už dopředu avizoval, že se již brzy dočkáme ještě třetího post-game módu, a to „The Ghost Survivors“. Ten bude později dostupný zdarma a bude uvolněn v některé z následujících aktualizacích. V tomto velmi zajímavém módu se ujmeme role hned tří obyvatel Racoon City. A nejsou to jen tak nějací obyvatelé. Hrát budeme jednak za Kenda, majitele obchodu se střelnými zbraněmi, jehož navíc opětovně potkáte i v základní hře, a jednak za starostovu dceru, která se zaplete s šéfem R.P.D. Třetí a doposud neoznámenou postavou má být přeživší člen Umbrella Security Service. Tyto bonusy jsou dokladem toho, že to vývojáři myslí s návrat do Raccoon City a rozšířením jeho univerza smrtelně vážně. Už teď bylo navíc oznámeno, že nás čekají další bonusy, včetně přidání možnosti hrát za polygonové modely Leona a Claire z roku 1998. Není vyloučen ani plnohodnotný placený DLC obsah, který by přidal větší příběhové rozšíření na několik hodin. RE 2 Remake kromě toho nabízí ještě další bonusy, které jsou motivací k důkladnému prozkoumání hry. Jsou zde například rekordy, po jejichž splnění se zpřístupní zajímavé koncept arty a modely postav, monster i zbraní. Životnost je tedy u remaku velmi vysoká, mnohem větší než o původní hry. Jednotlivé scénáře lze dohrát v rozmezí 8-10 hodin během prvního průchodu, kdy hráči ještě zkoumají, zkoušejí a místy také tápou. Poté už je možné prolétnout scénářem kolem 5 hodin. Uvážíme-li ale skutečnost, že hra má čtyři scénáře, množství skrytého obsahu a také trofeje, které přinutí hráče hrát všechny scénáře i na nejvyšší obtížnost, pohybuje se celková životnost kolem 20 – 30 hodin, a to rozhodně není málo. U dnešních adventur je to nadprůměrná délka.  

Jak už bylo z prvních trailerů a hraných ukázek zřejmé, a což ostatně potvrzují i screeny z této recenze, RE 2 Remake disponuje vynikající grafikou. Vývojáři totiž využili osvědčený RE Engine, který byl vytvořen speciálně pro RE 7, a jenž bude využívat mimo jiné i Devil May Cry 5. Ten byl nyní ještě vylepšen a vypadá vskutku parádně. Umožňuje dokonalou hru stínu a světla, precizní zachycení herního prostředí, a zejména obličejovou animaci. V některých cutscénách tak hra vypadá v podstatě jako hraný film. Tento silný grafický engine umožnil vývojářům odstranit ze hry téměř jakékoli nahrávání, takže je hra velmi plynulá a stabilní, což platí i o kvalitě obrazu. Na PS4 a Xbox One běží remake shodně v rozlišení 1920 x 1080, i když je u PlayStation verze obraz o něco jasnější a ostřejší. To naopak u PS4 Pro a Xbox One X nabízí obě konzole rozlišení 2880 x 1620 a 4K hraní na 30fps, přičemž zde už se lepší kvalita obrazu překlápí na stranu Xboxu. Díky skvělé grafice představuje remake i některé unikátní grafické parádičky jako jsou viditelné kousance nebo ušpiněné tváře hlavních postav. Paradoxní je, že tento aspekt plánoval kdysi i RE 1.5, avšak tehdejší technologie to vývojářům neumožnily. Museli počkat dvě desetiletí. Poměrně diskutovanou částí remaku je také soundtrack, který je naprostým opakem toho, co kdysi přinesla původní hra. V roce 1998 byl soudtrack RE 2 jednou z klíčových podmínek pro navození hororové a tíživé atmosféry. Tak trochu se očekávalo, že i remake představí buď nové skladby, či moderní předělávky staré klasiky.

Ve skutečnosti nám už 1-Shot Demo ukázalo, že remake půjde úplně jiným směrem. Zdejší soundtrack je tak záměrně tlumený a jakoby vzdálený, ba téměř neslyšitelný, aby tím výrazněji vynikla vizualizace zla. V adventurních pasážích mnohdy hudbu ani nepostřehnete, aby se během akčních scén naopak naplno probudila a podtrhla dramatičnost okamžiku. Po prvotním šoku, kdy mozek jen těžko vstřebává fakt, že survival horor nebuduje svou atmosféru hudbou, přijde uvolnění, protože se stejně dostaví téže pocity sklíčenosti a nervozity jako v roce 1998. Jen toho autoři tentokrát docílili jiným způsobem. CAPCOM ale přesto tušil, že ne úplně každý fanoušek a znalec originálu přenese přes srdce absenci plnohodnotného a samostatně poslouchatelného soundtracku, v čemž původní trilogie na PlayStation vynikala. Rozhodl se proto, že do remaku přidá originální hudbu i tradiční zvuky v menu. Je však nutné si originální verzi soundtracku samostatně stáhnout, tedy pokud nevlastníte Deluxe Edition, která obsahuje mimo jiné i alternativní kostýmy pro oba hrdiny. K anglickému dabingu není moc co vytknout, protože je plně profesionální. Hlasy se k jednotlivým postavám dokonale hodí a ačkoli se budu v očích fanoušků nyní rouhat, Leon a Claire znějí s novými dabéry lépe než v předešlých dílech. A tak nezbývá než konstatovat, že RE 2 Remake si připisuje další bod i za grafické provedení a dabing.   

Resident Evil 2 Remake není dokonalou hrou a nepřináší dokonce ani nic nového do žánru survival hororů. Naopak! Využívá starších nápadů a vrací se ke kořenům samotné série. Avšak svým obsahem definuje žánr v těch limitech, jak je představuje naše doba, a tak úspěšně završuje jednu dlouhou cestu vývoje hororových adventur. CAPCOM dobře věděl, že další herní revoluce, kterou pro žánr přinesl kdysi RE 2 či RE 4 se na této generaci konzolí zrodí jen těžko. Po celou dobu vývoje tak Japonci drželi své ambice na uzdě a zaměřili se nikoli na to, čeho by možná mohli dosáhnout s velkým rizikem, ale co dokázat mohou. Přistoupili k originálu s citem a pokorou, modernizovali vše kladné i pozitivní a oblékli starou látku do nového hábitu. Máme tak co dočinění nejen s nejlepší RE hrou za poslední dekádou, ale i jedním z nejkvalitnějších survival hororů za posledních několik let. CAPCOM opětovně dokázal, že remaky zkrátka umí, a díky tomu současnému vytyčuje zcela nový standard na poli remakování starých herních klasik. Je na ostatních vývojářských studiích, a to včetně Square Enix, který stále zápasí s vývojem remaku FF VII, aby odpověděla. Neméně důležité je však zjištění, že se série opětovně usadila v plné síle na trůnu pro krále hororových her a dala nový náboj i obsah zombie apokalypse. A to je poměrně hodně od hry, která byla před necelými čtyřmi roky oznámena tak, že si producent Yoshiaki Hirabayashi stoupl před obrazovku s logem hry a sundal si vestu, pod kterou měl tričko s nápisem „We do it!“ Nic více tehdy CAPCOM neměl. Dnes by stačilo, aby prázdnou obrazovku nahradily záběry ze hry a došlo k malé změně v potisku trička. Tentokrát na „We did it!“, tj. zvládli jsme to. Pokud by stáli před zaplněným amfiteátrem, nemuseli by už ani dodávat ono pověstné „Plaudite amici!“. Potlesk by totiž přišel sám a velmi rychle.