Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Je vlastně až neuvěřitelné, že ačkoliv je tu s námi série The Legend of Zelda už tak dlouho, nikdy neměla princeznu Zeldu jako hlavní hratelnou hrdinku. Pokud tedy nepočítám akční spin-offy Hyrule Warriors, kde bylo možné hrát i za mnoho dalších postav. Nejnovější hra The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom přitom na začátku vypadá celkem standardně jako jakýkoliv jiný díl série. Ocitnete se v botách Linka, který se vydává do kobky zachránit Zeldu a porazit zlého Ganona. Když je skoro poražen, otevře se trhlina do jiné dimenze, která Linka vtáhne a začne požírat i samotné království. Naštěstí Link stihne nastřelit krystal, v němž je Zelda uvězněna, a ta se následně dostane i za pomoci světelné víly Tri pryč. Nyní je přímo na ní, aby zachránila bojovníka v zeleném, který ji přišel zachránit, a zároveň i samotné království, které je jen krůček od toho, aby padlo do temnoty. Příběh je na poměry série The Legend of Zelda standardní a nijak neohromí, jde o klasickou záchranu světa, kterou jsme tu měli už několikrát. Jen nyní z jiného pohledu. A to je i ta nejzásadnější zpráva, protože zatímco příběhový oblouk se v rámci série příliš nemění, hratelnost už ano, a to zásadně.

Zelda není Link, kouzelná hůlka je více než meč

Jsem opravdu moc rád, že princezna Zelda není jen Link s jiným skinem, který by se uměl udatně ohánět mečem a kosit jednoho protivníka za druhým. Tam, kde Link využíval často meč či další zbraně, musí Zelda použít svůj důvtip a úplně jiný přístup. Pomáhat ji v tom bude zmíněná víla Tri, která ji hned na začátku věnuje kouzelnou hůlku. Možná to nevíte, ale vývojáři původně měli v plánu vytvořit hru Zelda, v níž by hráč mohl vytvářet vlastní dungeony a ty následně sdílet ostatním. Možná takový Zelda Maker. I proto přišli s funkcí kopírování, díky níž bylo možné jednoduše v editoru či přímo během hraní kopírovat veškeré předměty a umisťovat je do prostředí. Pak ale za nimi přišel Eiji Aonuma a místo editoru začali vyvíjet zcela novou hru, která byla na prvku kopírování postavena. A ačkoliv to zní všelijak a zvláštně, tak musím říci, že jde o skvělou funkci a mechaniku, která hru The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom od ostatních dílů značně odlišuje.

V úvodu hry se Zelda naučí kopírovat (vyčarovat) stoličky či základní postele, ze kterých si následně skládá schody, případně vázy, s jejich hozením lze upoutat pozornost protivníků a tedy je odlákat z cesty. V posteli je možné se mimochodem vždy vyspat pro doplnění zdraví, takže pokud se nacházíte mimo boj, není nutné využívat lektvary či jídlo, kterého zase tolik není a případně stojí docela dost vzácných kamínků sloužící jako herní měna. Jde ale jen o začátek, protože později dojde na naučení se i pohyblivých plošinek, bloků s vodou nebo velkých kamenů. Nehledě na to, že Zelda se naučí postupně i přesouvat předměty na dálku, takže se její možnosti řešit různé problémy ještě navýší, a dalo by se říci, že na velkou většinu hádanek či překážek je možné použít několik postupů. Jde jen o to, jak moc budete kreativní.

Zelda není velká bojovnice, takže se nedokáže ladně ohánět mečem nebo lukem, jako její zachránce Link. I když je tedy nutné dodat, že i na tyto zbraně dojde, ale ty může využívat jen po aktivaci speciální formy, která je časově omezená. Naprosto klíčové je proto tyto schopnosti načasovat a neplýtvat je třeba na menší řadové protivníky. K boji tak většinou musí přistupovat zcela jinak, a i zde přijde ke slovu ono kopírování. Když Zelda porazí nějakého protivníka, může si naskenovat jeho podobu a následně ho přivolat, aby bojoval v další šarvátce za ní. Sice nemůže vyvolat vlastní velkou armádu, počet jednotek je vždy omezen, ale postupně se naučí přivolávat nejrůznější hady, ptáky, silné rytíře, žraloky, mumie, ještěry, kraby, masožravé a další zajímavá stvoření obývající Hyrule. Navíc někteří tyto protivníci se nehodí jen pro boj, ale také pomohou během průzkumu prostředí nebo řešení hádanek. Třeba ryby s bombami je možné umístit na určité místo, které pak dokážou zničit a odhalit skrytou místnost nebo uvolnit cestu dál. Pavouci se zase zavěsí na pavučině ze stropu, po níž ale můžete také lézt. Větrný kanón zase umí odfoukat kopečky s pískem a odhalit skrytou truhlu nebo nějaký jiný důležitý předmět. A to je jen začátek. I k soubojům lze díky kopírování přistupovat značně kreativně, takže vidíte třeba protivníky v trávě, proč ji pak nezapálit že? Kolikrát tímto vzniknou skvělé a vtipné situace.

Pokud bych měl jedinou výtku k mechanice kopírování, je to trochu nemotorné menu. Všechny předměty či jednotky, které můžete kopírovat, máte jen v jednom řádku, takže v pozdějších fázích, kdy jich máte možná i stovky, není jednoduché rychle najít to, co hledáte. Vývojáři sice přidali možnost řazení podle toho, kdy jste daný předmět sebrali, případně kolik stojí jeho vyvolání nebo jak často ho používáte, ale i tak bych si dokázal představit intuitivnější a rychlejší řešení. Asi bych i ocenil, pokud bych si mohl předměty řadit sám. Každý dungeon totiž vyžaduje jiné a někdy se potřebné nacházejí na úplném konci.

Bohatý otevřený svět plný tajemství

Jakmile jsem se Zeldou vylezl z úvodní jeskyně a zažil dostaveníčko s králem ve velkém hradu, rozprostřel se přede mnou otevřený svět. Ten není velký jako v posledních hrách Breath of the Wild a Tears of the Kingdom, ale přesto svoji rozlohou dokáže uspokojit i ty nejnáročnější fanoušky open-worldů. Zvláště když si uvědomíte, že jde o doposud největší herní svět, který podobný díl Zeldy doposud nabídl. Navíc tím nejlepším na něm je, že ať už jdete kamkoliv, všude najdete něco zajímavého, tu nějaký nový vedlejší úkol, novou jeskyni nebo menší dungeon, který se můžete rozhodnout splnit. Hra vás prakticky neomezuje, kam se vydat. Můžete jít klidně jen po hlavní příběhové lince, ale také si nejprve mapu prolézt, odemknout rychlé cestovní body a dělat vedlejší úkoly, které jsou mimochodem kolikrát hodně zajímavé, a za každý jste odměnění. Aktivit je tu opravdu hodně, nechybí míchání koktejlů za nalezené suroviny nebo hledání razítek či srdíček, díky nimž si navyšujete své zdraví.

Jak nové dobrodružství Zeldy prožijete, je jen čistě na vás, za ručičku vás hra nevede, ačkoliv jednoduše naznačuje, kam jít, abyste se trochu posunuli v hlavní příběhové lince dále. Svět hry má navíc výborný design, s nímž si vývojáři hodně vyhráli, nehledě tedy na to, že je hodně rozmanitý a obsahuje řadu známých biomů z jiných The Legend of Zelda her s vlastními překážkami, hádankami, obyvateli, ale také nepřáteli. Podíváte se nejen na pláně království Hyrule, ale také do pouště, prozkoumáte úpatí sopky s pořádně žhavou lávou, vodní část i džungli. Svět hry je opravdu krásný a lákavý, takže je jednoduché se do něj ponořit na desítky hodin. Stejně jako u jiných dílů série The Legend of Zelda. I nyní navíc po více než třiceti hodinách hraní sem tam najdu něco, co jsem dříve minul. Navíc se mi líbí, že Zelda může najít nebo koupit různá příslušenství, která ji pomohou v průzkumu světa. Třeba žabí boty ji poskytují rychlejší plavání, žabí prsten zase vyšší skoky a tak dále.

Stejně jako v jiných hrách ze série The Legend of Zelda jsou nejdůležitější části dungeony. Existuje dva typy. Jsou tu malé, které většinou spočívají ve vyřešení několika logických rébusů a použití vždy jednoho nebo maximálně dvou specifických předmětů, které můžete kopírovat. Pak má hra hlavní velké dungeony, v nich teprve hra opravdu září, protože jsou parádní. Skvělý design je samozřejmostí, ale vývojáři dobře kloubí dobře navržené logické hádanky, chytré důmyslné překážky, zábavné výzvy spojené s likvidací protivníků i výborné souboje s bossy, čímž vytváří neskutečně chytlavý a zábavný koktejl od něhož je těžké se odtrhnout. Bossové vždy čekají na konci každého velkého dungeonu, každý je jiný a vyžaduje odlišnější přístup. A tak to je ostatně se vším v Echoes of Wisdom, hra před hráče staví pořád něco nového a vývojáři jeli rozhodně na kvalitu a ne kvantitu.

Když byla hra The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom poprvé oznámena a já viděl první záběry z hraní, říkal jsem si, že vypadá dost povědomě. A není se čemu divit, protože je postavena na stejné technologii jako na začátku zmíněný remake The Legend of Zelda Link’s Awakening z roku 2019. Dokonce s ním sdílí stejný umělecký styl, ať už jde o samotný svět, postavy a další náležitosti. Ten se mi a vlastně pořád líbí svým zpracováním a jinak tomu není ani u nového dílu. Vizuálně jde o pěknou podívanou, grafika je krásně barevná, postavičky mají řadu detailů i líbivé animace. Oproti Link’s Awakening vývojáři přidali některé nové efekty a vůbec vizuální stránku více učesali.

Bohužel stejně jako u Link’s Awakening si musím postěžovat na framerate. Pokud se nacházíte v nějakém dungeonu nebo nějaké jiné menší lokaci, je framerate docela stabilní a drží se na šedesáti snímcích. Jakmile se ale dostanete do otevřeného světa, framerate klesne hned na 30 snímků, čehož si pokaždé všimnete, a je to dost nepříjemné, navíc začne do toho haprovat, zvláště ve chvílích, kdy se toho na obrazovce děje už docela hodně. Kolikrát proto dochází k dalšímu nepěknému škubání obrazu, což by se určitě dít nemělo. Třeba se časem dočkáme opravy, ale vzhledem ke zkušenostem s Link’s Awakening bych v to moc nedoufal. Je vidět, že vývojáři už jdou i za limity konzole Nintendo Switch a ten nový hardware je prostě třeba. Na něm by ale k nějaké opravě skrze update dojít mohlo.

The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom rozhodně není jen nějakým vedlejším produktem, ale plnohodnotným pokračováním oblíbené série. Ačkoliv jsou některé základní prvky povědomé, hraní za Zeldu se značně liší oproti hraní za Linka, především díky možnosti kopírování předmětů, což vyžaduje odlišný přístup k soubojům a řešení hádanek. Zaujme ovšem i nádherný rozmanitý otevřený svět se spoustou tajemství, dobře navržená hlavní kampaň se zajímavými vedlejšími úkoly a v neposlední řadě parádní dungeony. The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom je výborná dobrodružná hra, kterou si nesmí nechat ujít žádný fanoušek série ani majitel konzole Nintendo Switch.