Jméno Shinji Mikami jsme na začátku nezmínili jen tak. Právě tento herní designér za celým Vanquish stojí a na hře je to sakra znát. Už během prvního aktu totiž poznáte, že tento člověk má asi něco dočinění s Resident Evil sérií. Hlavně je to vidět na podaném příběhu, kde ti zlí jsou tentokrát rusové, kteří nejprve unesou uznávaného profesora, aby poté jen tak zničili celé San Francisco. Když i dál hrozí, že vyhladí celé Spojené státy, rozhodne prezidentka o masivní obraně, do které je povolán i hlavní hrdina Sam Gideon. Nejde sice o nabušence, který by po kilech žral steroidy a každý den deset hodin makal v posilce, ale díky svému obleku pojmenovaném jako Augmented Reaction Suite (ARS) rozhodně nepatří mezi normální pěšáky. Možná i onen oblek mu dává jakýsi klid, takže neváhá občas zapálit tolik oblíbenou cigaretu (možná i Solid Snake by v počtu vykouřených cigaret zůstal daleko za Samem). Dokonce i ve chvíli, kdy by se ostatní báli o svůj život a spíše se modlili. Sam Gideon je opravdu kliďas a jen tak něco ho nerozhází. Přesný opak je ale právě prezidentka, která sice neváhá celé Spojené státy bránit, ale je na tuto pozici hodně slabá a postupem času ji přestane zvládat, což vyústí i v docela překvapující finále.

Během hry potkáte ještě několik důležitějších postav, jako svého nadřízeného na bojišti nebo docela pohlednou slečnu, která vám bude po celou dobu hry radit, co máte udělat a kam máte jít. Už během první kapitoly ale zjistíte, že má k vám možná o něco hlubší vztah, než byste na začátku hádali. Nyní ještě něco k samotnému příběhu, který je sice na podobnou akční hru naprosto standardní, ale přináší i několik příběhových zvratů, takže si ani nemůžete být jistí tím, kdo je s vámi a kdo stojí proti vám. Příběhem tak hra rozhodně neurazila, ale to hlavní je pochopitelně na Vanquish hratelnost, která hru vystřeluje téměř na špičku dnešních akčních stříleček. Možná se ptáte, proč jen téměř na špičku. Především za to může fakt, že všech 5 kapitol projdete za zhruba čtyři hodiny, což je hodně málo. Zvláště, když hra neobsahuje nic dalšího. Ani dneska standardní multiplayer zde nenaleznete. To je rozhodně škoda. Být Vanquish dvakrát tak dlouhý, možná bychom se tu museli poklonit před novým králem.

Co odlišuje Vanquish od dnešních stříleček, je především v rychlosti. Tam, kde se Gears of War a jemu podobní táhnou jako nudle z nosu, tam je Vanquish hodně svižný, díky čemuž se pořád něco děje a ani na chvilku se tak nebudete nudit. Nebude na to jednoduše čas. Vždy totiž budete likvidovat hordy oživlých robotů, ale občas si do cesty stoupne i nějaký ten obrovský boss, který dokonale prověří vaše schopnosti. Co hodně této rychlosti dopomáhá, je už zmíněný oblek Augmented Reaction Suite, který je vybaven nejen silnějším brněním, ale také tryskami, které dělají z hlavního hrdiny hodně rychlého bojovníka, kterého snad ani není možné zasáhnout. Během tohoto rychlého přesunu navíc můžete kdykoliv čas zpomalit a nepřítele si tak hodně lehce vychutnat ve zpomaleném režimu. Trysky ovšem nejde používat neustále, protože se musejí nabíjet. Samotnému boji tak dodává tento oblek hodně velký náboj, který v jiných hrách nenajdete.

Jinak je Vanquish spíše klasickou střílečkou, kde můžete vzít do rukou prakticky jakoukoliv zbraň, která se povaluje na zemi nebo v předpřipravených stojanech. Na začátku máte třeba jen samopal nebo brokovnici, ale během hry si můžete víz i raketomet, sniperku nebo řezačku. Všechny tyto zbraně si pak můžete během hry vylepšovat skrze sbírání speciálních UPGRADe balíčků, které poté dodají určitě zbrani nejen větší počet kulek do zásoby, ale také i silnější střelbu. Sbírání těchto UPGRADE balíčků je navíc životně důležité, pokud chcete mít i později co nejlehčí průchod hrou. Obtížnost se totiž celkem přijatelně stupňuje, až vygraduje na konci. Pokud ale budete dostatečně upgradovat dvě tři zbraně, tak se nemusíte ničeho bát.

Co se týče level designu, tak ten je v každé z úrovní vždy jiný. Jednou se budete pohybovat v úzkých koridorech, jindy se ocitnete na otevřeném prostranství, kde jezdí obrovská vozidla s vrtáky, ale také pobíhají obrovské robotické potvory a do toho tu jsou klasičtí pěšáci. Sice se budete pořád nacházet v jedné obrovské lokaci, ale navštívíte jak klasické městské čtvrti, tak zalesněný park nebo se dokonce projedete i obrovským vlakem. Na konci hry se zase ocitnete v obrovské vesmírné stanici. Na rozmanitost levelů si tak určitě nemůže nikdo stěžovat.

Grafická stránka hry Vanquish zapadá do dnešního standardu. Nenadchne, ale také neurazí. Textury jsou trošinku horší, zoubků u hran je více, jak u těch nejhezčích stříleček, ale vše vynahrazuje Vanquish svojí naprostou plynulostí – framerate se většinou pohybuje kolem 60 snímků. Navíc určitě oceníte i nějaké ty pěkné efekty, jako jsou třeba výbuchy. Rovněž potěší i celkem detailně vymodelované postavy, které občas nezapřou, že na nich pracoval tvůrce Resident Evil série. Třeba onoho zlého rusáka si snad vývojáři i z Residenta vypůjčili. Co musíme v tomto odstavečku pochválit, je i velmi rychlá techno hudba, která hře sedne jako prdel na hrnec. Rovněž musíme smeknout před povedeným dabingem. Co se tak týče audiovizuální stránky, nemáme k ní větších námitek. Je už jen na vás, jak moc máte rádi japonský styl.

Vanquish je jedním z největších překvapení letošního roku. Strhne vás svojí vynikající hratelností, která nemá žádné hluché místo a u které se bude přímo královsky bavit. Škoda jen, že neobsahuje nějaký ten multiplayer a je tak hrozivě krátký, jinak by to byla pomalu desítka jako vyšitá. Takhle si musí Vanquish vystačit s devítkou, ale pokud se někdy dočkáme pokračování, tak věříme, že se vývojář z těchto dvou chyb poučí. Ostatně, konec přímo dává tušit, že ten druhý díl je jen otázkou následujících let.