Recenzovaná verze: PlayStation 5

I díky výše zmíněnému nejde označit Sonic X Shadow Generations jen za prostý remaster. Balíček je rozdělen na dvě samostatné části - Sonic Generations a Shadow Generations. Já nyní začnu tou první, která možná nebude pro fanoušky tou nejzajímavější, ale určitě má své kvality. Ostatně Sonic Generations považuji za jednu z těch nejlepších her s modrým ježkem, jaká se k nám za posledních třeba patnáct let dostala, s níž SEGA tehdy oslavila důstojně jeho dvacáté výročí. Přišla totiž s hrou, která v sobě kombinovala osvědčenou 2D hratelnost, která Sonicovi vždy slušela nejvíce, ale dokázala je zkombinovat velmi dobře i s 3D pasážemi do jednoho zábavného a neskutečně chytlavého celku. A ačkoliv je na hře z dnešního pohledu vidět trochu její stáří, pořád se jedná o zábavnou plošinovku.

Sonic Generations je solidní remaster

Na začátku hry Sonic Generations si užívá populární modrý ježek zasloužený odpočinek a vychutnává si na oslavě lahodný párek v rohlíku. Najednou se ale objeví velké zlo, hrozící zničením světa, navíc unese Sonicovy kamarády. Příběh jednoduchý, ale proč se vydat na další dobrodružství funguje velmi dobře. To je navíc hodně specifické a nabízí nejedno překvapení. Vývojáři se rozhodli pojmout hru jako spojení klasické a moderní hratelnosti, takže se v ní objevují hned dva Sonicové a každá úroveň má tedy dvě své verze. Zatímco za většího Sonica jsou úrovně mixem 2D a 3D pasáží, za menšího mladšího Sonica dostáváte pouze klasické 2D úrovně. Navíc se za každého Sonica trochu jinak hraje, protože má odlišnější pohyby, ale i třeba možnosti v likvidaci protivníků.

Oba se krásně doplňují, ale co je největší devízou hry, je určitě fantastický design jednotlivých lokací, a je jedno, jestli budete běhat a skákat po ikonickém Green Hill Zone, Chemical Plant nebo Crisis City. Úrovně obsahují spoustu cestiček, ale také skokánků, zrychlovačů, nepřátel a další pro hry se Sonicem charakteristické prvky, přičemž je radost jednotlivé úrovně opakovat i několikrát dokola, protože pořád je co objevovat nového. Kromě velkých úrovní má hra i celou řadu výzev, v nichž budete bojovat s jedním životem nebo na čas proti nějaké další známé postavičce ze Sonicova světa, ale nechybí ani třeba možnost zahrát si Pinball. Výzvy krásně hru doplňují, stejně jako zábavné a dobře navržené souboje s bossy na konci každého ze světů, které postupně se Sonicem navštívíte. Není proto problém pak ve hře strávit nějakých deset hodin. Herní doba není v remasteru zase tak velkým nedostatkem, jakým byla v době prvního vydání, kvůli druhé zmíněné části. Navíc, jak už jsem zmínil, znovuhratelnost zde funguje více než dobře.

Od vydání původní verze uběhlo dlouhých třináct let. To je opravdu dlouhá doba, ačkoliv sám bych přísahal, že jsem hrál hru teprve včera. I proto bylo nutné pro současné konzole upravit vizuální stránku. Hra Sonic Generations stále využívá původní engine, který sem tam ukazuje svoje limity, ale jinak musím říci, že se na ni velmi dobře dívá a upgrade oproti originálu je jasně patrný na první pohled. Vizuálně hra vypadá opravdu pěkně a vývojáři upravili textury, objekty a přidali více detailů i líbivých efektů, navíc hře prospělo i mnohem vyšší rozlišení, které se stará o největší rozdíl. Hra opravdu po vizuální stránce prokoukla, navíc framerate je i během těch nejnáročnějších pasáží stabilní a pohybuje se na 60 snímcích. Jen asi ve dvou pasážích jsem si všiml poklesu. To je obrovská změna oproti originálu, kde byl framerate po prakticky celou dobu dost nestabilní, což u hry, která je založena na rychlosti, není zrovna v pořádku. Kde naopak jsem si všiml poklesu, jsou filmečky. Ty byly také kompletně přepracovány, aby vypadaly lépe, ale framerate je v nich poloviční. Škoda, ale dá se to vydržet.

Sonic Generations by se dal označit spíše za klasický remaster, u něhož se vývojáři zaměřili především na vizuální stránku než nějaké velké zásahy do samotné hry. Ostatně to nebylo ani třeba, protože pořád se hraje slušně a musím říci, že jsem si ji i po tolika letech dokázal užívat. Přesto sem tam vývojáři udělali některé spíše menší úpravy. První je přidání pohybu Drop Dash pro klasickou verzi Sonica, který se poprvé objevil ve hře Sonic Mania. Ten umožňuje Sonicovi po výskoku znovu nabrat vysokou rychlost, díky čemuž je pohyb plynulejší a pohyb po úrovních zase o něco rychlejší. Určitě příjemná novinka, ačkoliv ne za každé situace se úplně hodí. Dále vývojáři do každé úrovně přidali tři bytosti Chao, které můžete najít a zachránit. Ty neodemykají žádné nové úrovně, ani Chao Garden ze Sonic Adventure, což je trochu škoda. Slouží čistě jako další sběratelský předmět, který můžete vysbírat. Na hratelnost nebo hru tedy nemají žádný vliv.

Shadow Generations je zábavná nová hra s černým ježkem

Hra Sonic Generations je pořád fajn, ale tím hlavním v balíčku je dle mého hra Shadow Generations. Černému ježkovi patří letošní rok a jeho prakticky vlastní dobrodružství dává hráčům možnost se s ním blíže seznámit. Jeho dobrodružství se odehrává paralelně s tím Sonicovým, jen jinde ve vlastních úrovních. Čas byl narušen a Shadow se musí postavit svému starému nepříteli, kterým je Black Doom. Na příběhu se mi líbí, že vývojáři prakticky rekapitulují minulost tohoto černého hrdiny, což ocení nejen noví hráči, ale také fanoušci, navíc vyprávění a vše kolem působí moderně, jak bychom od současné plošinovky čekali.

Shadow Generations opravdu působí jako hra z roku 2024, čemuž jistě dopomáhá i skutečnost, že běží na současném enginu, který zvládá pohlednější podívanou a dokáže vykreslit detailně i kožíšek hlavního hrdiny, což třeba u Sonica v remasteru nebylo možné. Na druhou stranu mi sem tam přišlo, že se hra lehce zpomalila a propad frameratu byl v některých momentech patrný, naštěstí nejde o nic dramatického, co by vyloženě kazilo celkový dojem a zážitek. Co se mi také hodně líbí, je nový soundtrack se spoustou parádních skladeb, který se jen tak neoposlouchá.

Shadow se od Sonica neliší jen svým vzhledem, ale také schopnosti. Je sice stejně rychlý jako jeho modrý kolega, ale zároveň mu vývojáři postupně odemykají speciální Doom schopnosti, které přinášejí do hry značné oživění. I proto se hraní za něj značně odlišuje od hraní za Sonica, což je jen dobře. Hned na začátku se naučí Chaos Control, což je schopnost zpomalující čas, takže může takto snadno přeskákat nebezpečnou pasáž nebo si uzamknout pohybující se plošinky, přes které následně může rychle přeběhnout. Záhy ale dojde i na elektrickou schopnost Doom Spears, díky níž může Shadow protivníky likvidovat na delší vzdálenost, případně je na chvilku ochromit, ale také se hodí k aktivaci různých pák a spínačů. Doom Blast zase je silný útok na krátkou vzdálenost a hodně jsem si oblíbil Doom Surf, umožňující rychlý přesun po vodě nebo Doom Wing, poskytující Shadovovi rychlá křídla. Ovládání Shadowa je intuitivní a neměl jsem s ním za celou dobu problém, navíc vývojáři s ním důkladně seznámí skrze jednoduše zpracované tutoriály.

Stejně jako Sonic Generations má i Shadow Generations základní hub, který se jmenuje White Space, jenž je inspirovaný hrou Sonic Frontiers. Na rozdíl od hubu v Sonicovi, který byl kompletně ve 2D zobrazení, je tento kompletně ve 3D, aby bylo možné si v něm vybírat nejen nové úrovně a případně výzvy, které slouží pro získávání klíčů k bossovi, jako tomu bylo u Sonic Generations. Struktura je jinak stejná. Svět ale umožňuje i vyzkoušet si nové schopnosti Shadowa, které se postupně naučíte, má řadu tajemství a také sběratelských předmětů, mezi nimiž jsou artworky a tak dále.

Tím nejlepším jsou ale samozřejmě samotné hodně rozmanité úrovně střídající 2D, 2,5D a 3D perspektivu, s velmi dobrým designem, jejichž průchod jsem si po celou dobu užíval. A vlastně mi ani nevadilo, že nejde o úplné novinky, ale upravené úrovně ze starších her, protože vývojáři je předělali do nového kabátku, ale provedli i několik citlivých úprav, aby se hrály mnohem lépe než doposud. Podíváte se tak postupně do Kingdom Valley ze Sonic the Hedgehog (2006), ale také do Space Colony Ark či Radical Highway ze Sonic Adventure 2, Sunset Heights z poměrně neoblíbeného dílu Sonic Forces a dalších lokací, které jsou plné nástrah, alternativních cest, skrytých bonusů, nepřátel a dalších záludností. Stejně jako v základní hře nechybí ani skvěle navržené souboje s dobře známými bossy, jimiž byla věnovaná velká péče ze strany vývojářů. Celkově je Shadow Generations opravdu zdařilým dodatkem, stavějící na solidním příběhu, krásné prezentaci i zábavné hratelnosti, který by si neměl nechat žádný fanoušek Sonicova univerza ujít.

Aniž bych nějak spěchal, dohrál jsem Shadow Generations za nějakých šest hodin, což je vlastně fajn čas, během něhož jsem se ani na moment nenudil. Navíc, stejně jako u Sonic Generations má i kampaň s Shadowem slušnou znovuhratelnost. Tím se herní čas ještě navýší. Pokud by vám to nestačilo, tak určitě stojí za zmínku, že letos v prosinci hra dostane speciální rozšíření, které přinese novou úroveň inspirovanou filmem Sonic the Hedgehog 3 a hlavně Tokiem, kde navíc bude mít Shadow nový vzhled a hlas Keanu Reevese. I když nejde o nic zásadního, fanoušky a hlavně majitele této hry to určitě potěší.

Sonic X Shadow Generations je zdařilý ježčí balíček, který nabízí nejen slušný remaster jedné z nejlepších her se Sonicem za poslední roky, ale také povedené nové dobrodružství, v němž má možnost se hráčům blíže představit černý ježek Shadow. Ten se neliší jen svoji barvou, ale také jedinečnými schopnostmi, díky čemuž se hraní za něj znatelně liší od Sonica, navíc je jeho dobrodružství podpořeno i výběrem kvalitními a fanoušky oblíbenými úrovněmi z minulosti, které byly upraveny a vylepšeny. I proto jsem si hraní tohoto povedeného balíčku užil a mohu ho doporučit nejen fanouškům, ale i hráčům, kteří doposud se Sonicem nemají moc zkušeností.