Recenzovaná verze: PlayStation 5

Pokud jste měli to štěstí v roce 2002 hrát The Thing, budete jako doma. Autoři se rozhodli pro remaster, který přináší zlepšenou grafickou stránku pro moderní televizory, ale zachovává autentičnost a veškeré herní mechaniky po vzoru originálu. Věrní fanoušci budou doslova nadšení, nováčci už o poznání méně, protože bez nostalgie jde o dosti archaický akční horor, ale k tomu se ve své recenzi ještě dostanu. Já budu hru hodnotit jako nováček, který s originálem nemá žádné zkušenosti.

Příběh, jenž volně navazuje na původní filmovou klasiku, se točí okolo kapitána Blakea, který je členem amerických speciálních jednotek. Je vyslán se svým týmem do Antarktidy, aby vypátral, co se ve zdejším táboře děje, a co se stalo s výzkumným týmem. Jak se dá očekávat v případě, že jste film neviděli a hru kdysi nehráli, tak věci nejdou úplně podle plánu a není to pouze o tom, že by výzkumníci zapomněli zvednout vysílačku a kontaktovat velitelství. Věci naberou poměrně rychlý spád a vám bude hned jasno, že po chodbách se toulá i něco jiného než zima a bacily. Příběh jako takový je celkem jednoduchý, ale jsem toho názoru, že fanoušky filmu neurazí a je určitě pořád tou lepší částí samotné hry.

Co mě zarazilo hned zpočátku po pár minutách hraní, tak to byl fakt, že hra vás hodí do uzavřené lokace a poraďte si. Herní mechaniky, jak jsou staré tak jsou kostrbaté. Svým spolubojovníkům můžete rozdávat úkoly a posílat je na různá místa či je ponecháte na místě. Ne vždy je v tomto ohledu hra milostivá a dochází k častým situacím, kdy se někde motáte a přemýšlíte jak dál nebo vás naopak odmítá poslechnout podřízený.

Je to tak. Více než se samotnými monstry budete bojovat s obludně zastaralými herními mechanikami, které by i mohly fungovat opravdu dobře, ale nefungují. Již zmíněné vyslání vojáka k pojistkové skříni je mnohdy utrpením a nemluvě o systému důvěry a krevních testů. Po většinu hry s vámi chodí dva vojáci jako doprovod, ale vy se musíte postarat o to, aby k vám měli ideálně maximální důvěru, a s výrazně nedostatkovými krevními testy můžete zjistit, u koho hrozí proměna v odporné monstrum.

Před lety to mohly být poměrně osvěžující prvky, byť si stále myslím, že ani tehdy nemohly fungovat příliš dobře nebo alespoň uspokojivě. Je sice zajímavé sledovat, jak si k vám vojáci získávají důvěru skrze to, že jim dodáte zbraně, náboje a snažíte se je aktivně podpořit v bojích, aby neutrpěli velká zranění. Jenže mnohdy jsou na tom vojáci tak, že jsou naprosto skleslí a vzápětí se chovají, jako kdyby se nic nestalo. Pokud je navíc neotestujete včas, může u vás v kterýkoliv nečekaný moment propuknout parádní překvápko s rychlou mutací a útokem proti vám. Navíc je úplně jedno, zda o vojáky přijdete či nikoliv. Zvládnete to totiž projít bez obtíží i sami, neboť lékárniček a nábojů je poměrně dost. Toto je vůbec největší problém novodobé verze. The Thing vás opravdu spíše vyděsí tím, jak archaicky se hraje a jak tyto mechaniky nefungují. Je to velká škoda v tomto ohledu neodvedli autoři dobrou práci a bohužel tak do hry procpali veškeré neduhy, které měla již předchozí verze. Možná i proto bych raději ocenil kompletní remake ve stylu Resident Evil her než jen prostý remaster, který odhaluje v plné nahotě stáří hry.

Dalším problémem je, že titul až na menší záseky prolétnete okolo 6 hodin poprvé. Pokud budete znát postup, protože jste třeba hráli několikrát originál, tak si troufnu tvrdit, že se hra dá projít za nějaké dvě hodiny. To je věru neuspokojivé a nutno podotknout, že z počáteční slušně mrazivé a temné atmosféry titul pomaličku sklouzne do akční střílečky, kdy už jen kosíte jednu Věc za druhou. Tím se vytratí i ona tísnivá a hororová atmosféra, což je dle mého názoru rozhodně škoda. Z nepochopitelného důvodu navíc nelze ve hře vypnout auto-aim, takže jej můžete pouze zmírnit, čímž střety ztrácí na atraktivitě. Můžete však ovlivnit obtížnost, která určuje, kolik toho ještě snesete a kolik zbytek vašeho týmu.

Z pohledu grafiky prošla hra slušnými vylepšeními, jako je mnohonásobně vyšší rozlišení textur, má lepší nasvícení a také samozřejmě kvalitní celkový obraz. Pokud máte originál rádi a čekáte od remasteru jen tohle, a nevadí vám, že zůstaly zachovány všechny neduhy a hratelnost nebyla modernizována, budete asi spokojeni. Ostatně stojí za zmínku, že kromě 4K rozlišení se hra může pyšnit podporou pro 120 fps. Určitě jde o po technické stránce nejlepší konzolovou verzi této hry, jakou si můžete zahrát, ale nic nezamaskuje skutečnost, že na hře je i tak znát zub času. Designem hra příliš nezaujme a jen dokazuje, jak hráčům před 20 lety bohatě stačily maličké průměrně navržené lokace, aby si připadali, jako skuteční průzkumníci mrazivé stanice. Neuspokojivé jsou i předěly jednotlivých misí, a občas jsem měl dokonce dojem, jako kdyby na sebe ony dvě scény vůbec nenavazovaly.

Pokud jste původní hru hráli a máte k ní určitý vztah nebo jste snad fanoušky filmu a máte rádi závan nostalgie, tak tady vás praští doslova do nosu. Bohužel samotná hratelnost je dosti archaická a pro dnešní publikum naprosto nedostatečná. V tomto ohledu měli autoři odvést větší kus práce, který by hru dokázal prodat všem. Nestalo se a tak jsme svědky návratu, který zůstal zaseknutý v čase, a pouze se mu malinko přeleštilo pozlátko.