Recenzovaná verze: Nintendo Switch

V Mario & Luigi: Brothership tentokrát nemá problém Houbičkové království ani princezna v růžových šatech, která by se na svět dívala opět zpoza mříží v hradě známého padoucha. Hned na začátku je Mario i se svým bratrem Luigim přenesen skrze záhadný portál do zcela nového a neprobádaného světa Concordia. Jak asi tušíte, ne vše je v něm v pořádku. Dříve šlo o velký kontinent s velkým stromem uprostřed, ale následně došlo k událostem, kvůli nimž se kontinent roztrhal na malé ostrůvky. Obyvatelé tohoto kontinentu vysadili nový strom na centrálním ostrůvku Shipshape Island, který slouží i jako loď, no a na Mariovi a Luigim je, aby roztroušené ostrůvky připojili. Snadno se to řekne, ale rozhodně nejde o úkol, který by dokázal splnit každý.

Příběh v základu jednoduchý, jak jsme u her s Mariem zvyklí, ačkoliv mu nechybí ani nejedno překvapení, ale vývojáři jeho univerzum obohatili o zcela nových svět se zajímavými postavami, mezi nimiž nechybí Connie, která vysadila nový strom, navíc si mnohdy pomáhají různými vtípky. Někdy jsou povedené, někdy méně, ale ve výsledku se mi nové námořní dobrodružství oblíbených bratrů hodně líbilo a byl jsem s ním spokojen. Jen jsem byl během hraní kolikrát překvapen, jak moc je Mario & Luigi: Brothership ukecanou hrou. Textu je opravdu hodně, takže nejde o zrovna stravitelnou hru pro mladší hráče, zvláště když u nás chybí česká lokalizace. Těm bych určitě raději doporučil rok starý Super Mario RPG, pokud ho už nemají dohraný.

Abyste se na jednotlivé ostrovy dostali, je nutné je nejprve najít. Loď Shipshape Island pluje po různých trasách, které můžete nastavovat, přičemž když objeví něco nového, co stojí za pozornost, dá vám o tom vědět. Pak můžete dalekohledem zjistit, jestli jde o nový ostrov, který je možné prozkoumat, nebo jen další zajímavá socha, což se vyplatí také prohlížet a objevovat. Na začátku moc nevíte proč, hra ostatně mnohé hned neprozradí, ale tak nějak tušíte, že to bude do budoucna důležité. A skutečně je. Ostrovy jsou pak hlavní, kam se musíte dostat i v rámci příběhové linky, i menší vedlejší, které slouží jen třeba pro další souboje, abyste si zvedli level hlavních hrdinů, případně k získání nějakého toho nového předmětu, který se bude vždy hodit. Rozhodně se menší ostrovy vyplatí minimálně navštívit, abyste zjistili, o co se jedná. Na začátku hry mi přišlo prozkoumávání vod dost zdlouhavé, protože loď plula doslova hlemýždím tempem. I proto jsem si říkal, že do dalšího hraní bude tohle trochu frustrující a nabourávat tempo hry, ale po několika hodinách přišla možnost využívat rychlejší plavbu, což celý problém vyřešilo. Hra vlastně neustále před hráče předkládá novinky a různá vylepšení, díky nimž se hraní stane zábavnější.

Na světě Concordia se mi hrozně líbí skutečnost, že se svoji stylizací, zpracováním a dalšími prvky znatelně liší od klasického Mushroom Kingdom, kde se odehrává většina her s Mariem. Jde o zcela nový svět s jedinečnými postavami nebo lokacemi, který byla radost prozkoumávat. Jednotlivé ostrovy, které postupně navštívíte, se vždy znatelně liší a každý nabízí nejen originální prostředí (podíváte se nejen do džungle, do pouštních lokací nebo velkého města s kancelářskými budovami, ale také třeba do různých jeskyní) a krásný design, ale také vlastní zajímavé a dobře navržené hádanky, přidávají nové druhy protivníků, nové překážky a další problémy, které musí hlavní hrdinové řešit. Dojde samozřejmě i na klasické hopsání po plošinkách, Mario své kořeny nezapře. Kolikrát se pak na jednotlivých ostrovech naučíte novou mechaniku, abyste překonali překážku a dostali se do dříve nedostupných míst. Třeba možnost proměnit se s Mariem a Luigim v UFO, které pak vzlétne a překoná propast. A to je jen začátek. Cíl na většině ostrovů je stejný, a to nutnost jeho propojení k základní lodi. Jak se ale k tomuto cíli dostanete, se vždy naprosto liší.

Když ostrov připojíte, vždy se vám odemkne a můžete na něm prozkoumat jeho další lokace, které byly doposud nepřístupné. To se hodí nejen pro získání dalších Sprite Bulbs, které byste měli sbírat od začátku, ačkoliv hra delší dobu neřekne, k čemu je to dobré. Já sám si nad tím lámal hlavu docela dlouho, ale následně jsem se dozvěděl, že jsou velmi důležité a potřebné. Na ostrovy se pak můžete kdykoliv vracet skrze rychlé cestování, a to i v rámci vedlejších úkolů. Hlavní příběhová linka zabere nějakých třicet hodin, ale pokud budete plnit vedlejší úkoly, značně si tím herní čas navýšíte. Navíc potkáte nové postavy a zjistíte o samotném světě další podrobnosti. Vedlejší úkoly občas jsou občas zajímavější, jindy zase méně, někdy se i bohužel lehce opakují. Asi mohli vývojáři připravit i zajímavější a rozmanitější vedlejší úkoly, ale co mi na nich vadilo více, je skutečnost, že za ně hra dostatečně neodměňuje. Většinou jsem totiž získával jen další spotřební věci, jako jsou lékárničky a podobně, což je něco, co je možné rychle za pár drobných nakoupit u obchodníků.

Prozkoumávání herního světa, debatování s různými postavičkami a řešení hádanek je důležitou součástí hry, ale stejně tak důležité jsou souboje s protivníky. Ty jsou ztvárněny jako v klasických JRPG hrách nebo Super Mario RPG a Paper Mario: The Thousand-Year Door. Když narazíte na protivníka, hra se vždy přepne do malé arény, kde následně souboj skrze tahový systém probíhá. Za zmínku určitě stojí, že když na protivníka narazíte, můžete se jím nechat jednoduše polapit nebo mu uštědřit poškození, třeba kladivem, díky čemuž souboj začínáte následně s výhodou. A to takovou, že hned uštědříte všem protivníků, co se nachází v aréně, menší počáteční poškození. Co se týče samotných soubojů, ty jsou založeny nejen na správně zvolené taktice, ale také dobrém načasování a reflexech. Bez těchto tří věcí se rozhodně neobejdete.

Jako v jakékoliv jiné podobné hře se s protivníky střídáte a útočíte. Mario s Luigim toho na začátku moc neumí. Umí maximálně skákat na protivníky a dupat na ně svými botami, ale postupně se jim útoky rozrostou, takže budou moci udeřit silným kladivem, krunýřem želvy a tak dále. Útok přitom nestačí jen naklikat, ale i během něj jste aktivním účastníkem. Bratři totiž na útoku vzájemně spolupracují. Je možné na protivníka jen skočit nebo ho majznout kladivem, ale pro větší efektivitu je lepší během útoku správně načasovat zmáčknutí příslušných úkonů/tlačítek, čímž si útok naboostujete. Když útočí Mario, může se třeba pořádně napřáhnout kladivem, do něhož když následně uhodí ještě Luigi, pořádně se roztočí a dá mnohem větší poškození.

Aktivními účastníky nejste jen během samotných útoků, ale i v obraně. Útokům protivníků je možné se vyhnout. Jen to chce správně načasovat skok, případně třeba i úder kladivem, čímž protivníkovi naopak při jeho útoku vy uštědříte ránu s menším poškozením. Chce to i trochu učení, protože každý protivník má vlastní sadu útoků a pohybů, které není vždy snadné správně přečíst. Navíc někdy se záměrně snaží hráče zmást, aby měl minimální čas na správnou reakci. Když se ovšem povede precizní útok, díky němuž zamáčknete protivníka dřív, než se na něco zmůže, nebo naopak odrazíte jeho útok, dostaví se velká radost a uspokojení. Díky tomu jsou souboje i mnohem napínavější, když do nich můžete takto promlouvat a ovlivňovat. Prvek náhody tu není jako v jiných tahových RPG hrách, zde máte nad situací vždy plnou kontrolu.

Dalo by se říci, že v prvních třiceti procentech hry budete protivníky likvidovat jen skrze normální útoky, ale po čase se vám odemkne nová herní mechanika Battle Plugs. Ta vleje soubojům novou okysličenou krev, přičemž díky ní si budete moci naklikat další bonusy, které vám během soubojů pomohou. Třeba automatické léčení, když máte málo život, čímž ušetříte tah, případně to, že když se vám povede perfektní útok, zraní i protivníky v okolí, případně na ně spadnou miny, které způsobí další poškození. Najednou se možnosti během souboje s protivníky rozrostou a je možné vytvářet ještě lepší strategie. Ačkoliv jsou souboje s protivníky zábavné, mají i jeden nedostatek. I když vývojáři připravili velké množství protivníků a útoků hlavních hrdinů, hra je příliš dlouhá a sem tam se prostě a jednoduše stane, že souboje začínají být trochu repetetivní. Zvláště když s protivníky, třeba i naprosto stejnými, bojujete několikrát po sobě ve stále jedné a té samé aréně. Je ale nutné dodat, že to je často problém podobných her.

Druhů protivníků je docela slušné množství a dalo by se říci, že každý ostrov přijde s novými. Svým vzhledem se navíc znatelně liší od těch, které bylo možné potkávat v jiných Mario hrách. Za to jsem hrozně rád, že i v tomto vývojáři nabízejí něco nového a neokoukaného, čímž dlouholeté fanoušky překvapí a zároveň potěší. Moc jsem si užíval i souboje s bossy. Ti se od základních protivníků liší hlavně množstvím života, ale také velikostí a speciálními útoky. Navíc většina bossů je originálních a mají nejen originální vzhled, ale také sadu útoků. Souboje s bossy jsou kolikrát dost napínavé do posledního úderu.

Během hádanek nebo i soubojů s určitými bossy přijde vhod mechanika nazvaná Luigi Logic. Někdy musí oba bratři na řešení hádanek spolupracovat, přičemž je možné Luigimu rozkázat, aby zůstal na místě třeba u spínače, do něhož následně bude kladivem bušit a přesouvat plošinky, po nichž zase bude skákat Mário. Nyní jsem uvedl jen jeden příklad, ale možností, jak tuto mechaniku využít během celého dobrodružství je mnohem více, třeba i při průzkumu světa, kdy Luigi pomáhá s rozbíjením beden nebo taháním zeleniny ze země. Rovněž ale je využívána i během soubojů s bossy, které můžete díky ní na chvilku vyřadit z boje a uštědřit jim masivní poškození. Vzhledem k tomu, že souboje s bossy jsou kolikrát docela náročné, jde o vítanou pomoc. Mechanika určitě zajímavá, krásně do hry zapadá, přináší nový prvek a hratelnost dělá rozmanitější.

V Mario & Luigi: Brothership nechybí ani RPG prvky, takže hrdinové za každý absolvovaný souboj dostanou XP body a následně za ně levelují, za což se jim zvedá počet životů, útočná síla, obrana a další atributy. Navíc za každých osm levelů si můžete zvolit ještě nějaké bonusové vylepšení. Já si třeba dal nejprve přísun více XP bodů za souboje, ale můžete si jen zvýšit životy či odemknout možnost nést další vybavení. Kromě tohoto základního vylepšování můžete získávat či nakupovat vybavení, ať už jde o lepší boty nebo silnější kladiva, způsobující vyšší poškození protivníkům, tak oblečení, které je určeno hlavně obraně. Tady bych asi ocenil, pokud by se vybavení nelišilo jen svými statistikami, ale také vzhledem. Takto Mario s Luigim vypadá po celou dobu hraní stejně, což je škoda. RPG hry často staví i na krásném novém vybavení, které svým vzhledem potěší, to ale není případ Mario & Luigi: Brothership.

Silnou stránkou hry Mario & Luigi: Brothership je bez debat barevné vizuální zpracování stylizované do komiksu, které se mi líbilo po celou dobu hraní. Hlavní hrdinové i další postavičky vypadají roztomile, jsou krásně rozhýbané, detailní jsou i jednotlivé ostrůvky, potěší i různé pěkné efekty. Opravdu není na co si stěžovat, navíc hra vypadá dobře jak v handheldovém tak TV režimu. Co naopak musím zkritizovat, je technický stav. Vývojáři se rozhodli využít Unreal Engine, který je na výkon mnohem náročnější. I proto má hra Mario & Luigi: Brothership lock pouze na 30 snímků, ale i tak občas framerate lehce klesne nebo dochází k nepříjemnému trhání obrazu. Hlavně během pohybu po ostrovech. Co naopak mohu pochválit, je líbivý soundtrack i kvalitní ozvučení.

Za poslední rok nám Nintendo přineslo hned tři RPG hry s Mariem, a jsem moc rád, že všechny se od sebe značně liší a nabízejí odlišný zážitek. Nyní jen nemyslím vizuální stylizaci, ale také originální svět a herní mechaniky. Co ale mají všechny tři společné, je výborná zábava na desítky hodin. Ani Mario & Luigi: Brothership není hra, která je určena pro všechny, jako tomu je u plošinovek z království plného houbiček, ale jsem si jist, že hlavně starší fanoušky Maria si dokáže získat. Já se u Mario & Luigi: Brothership bavil po celou dobu pro skvělou hratelnost, zábavně pojatý příběh, dobře napsané postavy, líbivou grafiku i skvěle zpracované a rozmanité ostrovy. Škoda jen občas trochu repetetivních soubojů a horší technické stránky, ale vedle všech těch plusů jde o nedostatky, nad nimiž je možné mávnout rukou.