Testovaná verze: PlayStation 4

Avšak, kde ty loňské sněhy jsou? Resident Evil již nezáří, spíše dohořívá, protože se v minulých letech poněkud nešťastně vzdal své hororové nátury a upřednostnil raději akci a plytké zápletky před atmosférou strachu a bezradné osamělosti hlavních protagonistů. Mnoho fanoušků tento neblahý trend těžce zasáhl, a tak nad Resident Evil již zlomili hůl. Jiní zase – a že jich málo rozhodně není – naopak žánrový posun uvítali a k sérii si našli cestu. A především to byl zásadní důvod, proč se Capcom nemohl dlouho odhodlat k další razantní změně typu RE 4, která před téměř dvanácti lety převrátila herní svět naruby. Nyní však před námi stojí další reboot ze světa RE, jehož cílem je přinést nový herní zážitek, a tak být přitažlivou neznámou pro oba tábory. Záměrem tvůrců je ale také po mnoha letech letargie znovu přesvědčit publikum, že horor vybudovaný na podmanivé atmosféře, syrovém příběhu a intenzivním pocitu osamělosti i zranitelnosti hlavního hrdiny může fungovat v době next-gen konzolí a virtuální reality stejně dobře jako kdysi v éře polygonů. Ba možná ještě lépe!

Zapomeňte tedy na bláznivé akční parodie a prvotřídní ukázku japonské neschopnosti přijít s něčím neokoukaným a zajímavým, čehož jsme byli obojího v míře více než velké svědky u minulých dílů. Tentokrát se brána pekelného děsu neotevírá pro bázlivce a ty, kteří si myslí, že se hrou prokoušou přímočarým postupem a bez trvalejších duševních následků. RE 7 totiž přeskočil více jak dekádu a vrátil se do časů, kdy série ještě stála na silných adventurních a hororových prvcích. Připravte se, že se budete bát, protože Capcom vás vrhne hned od začátku do intenzivního psychologického survival hororu, který nedá vydechnout a neustále testuje hráčovu pozornost i jeho podmíněné reflexy. Horor v podání sedmé vlašťovky RE série je stejně temný, surový a nevyzpytatelný, jak se nám jevil už od prvního dema minulý rok. Je vlastně jenom dobře, že Capcom dostál všem svým závazkům o návratu ke kořenům a vývoji skutečného hororu, který tvoří jasně vymezený protiklad k epoše RE 4 – RE 6, přičemž si bere za inspiraci velmi úspěšné hry z tohoto žánru jako „Outlast“, „Alien: Isolation“ nebo zrušený projekt Hideo Kojimy „P.T.“ Všechny tyto počiny mají společný nejen pohled z první osoby, jenž vtahuje hráče do zcela nové roviny zážitku, kdy se ocitá doslova v centru dění, ale také v sobě nesou naději pro vzkříšení tradičních adventur stojících na prozkoumávání okolí, řešení hádanek, pomalém stupňování napětí a konfrontaci s nepřáteli, v níž jste téměř vždy v nevýhodě.

Nejčastější otázkou v souvislosti s RE 7 je návaznost na propracované a velmi rozsáhlé univerzum, jež Capcom v minulém dvacetiletí vytvořil prostřednictvím her, filmů i novel. Tato otázka dráždí fanoušky o to více, že Capcom v trailerech záměrně mlžil a z příběhu odkryl pouhé torzo. Dočkáme se tedy návratu známých hrdinů? Nebudu spoilerovat, spíše budu upřímný: nestane se tak. Příběh v RE 7 se sice odehrává v témže univerzu, tj. v tom samém světě, v němž se odehrálo vše, co se stalo dříve, avšak sleduje zcela separátní a samostatnou dějovou linku zasazenou do fiktivního městečka Dulvey v americké Louisianě. Hlavním protagonistou je muž jménem Ethan Winters, jenž je obyčejným mužem z lidu, tedy nikoli osoba vzešlá z policejního nebo vojenského prostředí, jak tomu bývalo v minulosti u RE her. Jeho zranitelnost a nemohoucnost je tím silně podtržena. Vše startuje ve chvíli, kdy Ethan dostane email od své ženy, pohřešované již tři roky, která jej odrazuje od toho, aby jí hledal. Ethan ale varování své ženy bere na lehkou váhu, a tak se vydává do odlehlého a zdánlivě opuštěného sídla rozkládajícího se na plantážích uprostřed neprostupných močálů. Sídlo patří rodině Bakerů, která nevidí neznámého vetřelce příliš ráda a Ethan rychle pozná, že neuposlechnutí rady své ženy byla nejhloupější věc v jeho životě. Obzvláště, když se Bakerovým tak nějak vůbec nechce umřít a v pozadí všeho stojí mnohem temnější i nebezpečnější síly, než si Ethan vůbec uměl představit…

Opuštěné a izolované sídlo? Zní to povědomě, viďte? Ano, zvolený podtitul Capcom k RE 7 znějící „Vítejte doma“ nebyl zvolen náhodou, protože hra je v první části de facto částečným remakem RE z roku 1996 i staré 2D hororové adventury „Sweet Home“. Pamětníci se tak během okamžiku ocitnou v osidlech klaustrofobického děsivého sídla, z něhož není úniku, a kde poznají mnohé styčné prvky z minulosti. Nejde jen o řešení hádanek a sbírání klíčů, ale nostalgie dýchne na každého i z důvěrně známého inventáře, též limitovaného malým místem (kapacitu inventáře lze rozšiřovat sbíráním speciálních batohů), bedny sloužící k uložení nepotřebných věcí nebo ukládání hry pomocí magnetofonových přehrávačů. To vše působí spolu s komorní atmosférou a osobním příběhem jako svěží závan příjemné změny oproti globálním konfliktům z minulých dílů, které šly dokonce tak daleko, že v RE 6 málem lehla popelem celá Čína. Nic takového v RE 7 nečekejte, protože se jedná o osobní drama, psycho teror a pohrávání si s relativismem i myslí. Příběhové podání je velmi dobré a dokonce donutí člověka k přemýšlení. Většinu informací člověk získává z psaných zpráv nebo video nahrávek, v nichž se vždy na krátký čas – a teď překvapení – ujmete role toho, jenž je na videu zachycen. To je mrazivě děsivé především v těch případech, kdy je více než zřejmé, že autor videa již nežije. Ethan tak není jedinou hratelnou postavou. Velký prostor například zaujímá i jeho žena Mia.

Aby tedy nebylo mýlky: RE 7 není žádný nudný komorní horor, ale skvělá adventura, kterou dokáží pořádně rozpohybovat originální souboje s bossy, získávání nových zbraní, neboť hra nabízí velmi slušný arzenál od nože, přes brokovnici, až po plamenomet, a povedený level design. Jestliže se posledním vydaným RE dílům vyčítalo minimum nápadu v designu a stagnující grafika, pak RE 7 dokázal v obojím učinit výrazný krok vpřed. Technické zpracování je totiž provedeno na výbornou a prostředí je ztvárněno velmi detailně a uvěřitelně, není to jen skript braný přes kopírák, ale skutečný návrat k originálnímu pojetí designu tak, jak jej prezentovaly původní díly. Co je také velmi potěšující je minimum technických bugů, které má jinak téměř každá čerstvě vydaná hra v současnosti. Pochvalu si zaslouží i přesvědčivý dabing a soundtrack, jenž je citlivě zakomponován do hry. Je to klasický hororový soundtrack, který nesází ani tolik na kvalitu a úroveň jednotlivých skladeb, ale naopak na jejich skloubení s děním ve hře, díky čemuž dlouho může znít jen zlověstné ticho, kdežto v dramatických momentech se rozehraje nepříjemná melodie, která vám způsobí silné bušení srdce a mrazení v zádech. Ale tohle je přesně to, proč mají lidé horory tak rádi. A RE 7 je čistokrevný survival horor, který dokonale plní úlohu, pro níž byl Capcom stvořen, tj. zastavit sérii chvíli ve zběsilém maratonu sledujícím neurčený cíl, a naopak se ohlédnout zpět a znovu nalézt své kořeny.

Dalším velmi diskutovaným bodem hry je její délka. Ta se pohybuje kolem 10 hodin, což se mnohým může zdát málo, ale podobné hrátky s čísly jsou pouze ilustrační a často velmi zavádějící. Neberou totiž v potaz míru iniciativy hráče, tedy jeho zaujetí pro prozkoumávání okolí a plnění obsahu, jenž se samotným průchodem hrou souvisí jen málo, a také jeho zkušenosti. Nehledě na to, že herní doba se bude lišit u té hrstky vyvolených i statečných, kteří se rozhodnou strachu postavit čelem a na PS4 vsadit na VR (test VR a PS4 Pro chystáme v samostatném článku), protože není sebemenších pochyb o tom, že málokterá hra v současnosti je pro virtuální realitu stvořena tak jako právě RE 7. Je také příjemným překvapením, že RE 7 má celkem silný potenciál pro opakované hraní, obzvláště pro ty, kteří holdují vyšším obtížnostem, při nichž jsou jisté odchylky, a mají nutkání vlastnit všechny předměty a zbraně ve hře. Věřím proto pevně, že většina zkušenějších hráčů do vyšších obtížností nebo opakovaného hraní bez zaváhání půjde a pokusí se nalézt všechny psané zprávy, jež jim umožní proniknout až na dřeň příběhu, nasbírat dostupné mince ve hře, které lze vyměnit za nové zbraně, a čelit mnohým dalším výzvám, včetně několika možných konců. Přesto však toho RE 7 v tomto ohledu nenabízí ani zdaleka tolik, kolik předešlé díly. Naštěstí se připravují DLC, jež základní hru rozšíří o nové kapitoly a také možnosti. Doufejme, že se tak stane co nejdříve.

Nový Resident Evil je poctivý a skvěle fungující horor, který ideově i koncepčně navazuje na staré díly z éry PlayStation. Capcom se nebál učinit radikální řez u své stěžejní značky, o kterém musel tušit, že nejspíše odradí řadu novějších a neukotvených fanoušků typu: „Nejdříve střílej, pak přemýšlej“. Bylo by totiž hloupé nalhávat si, že vše, co přinášely moderní RE hry, bylo v jádru špatné. Ve skutečnosti je RE 7 dokladem toho, že návrat k survival adventuře znamená také vzdát se delší a variabilnější příběhové kampaně, včetně celé řady zábavných režimů typu Mercenaries. RE 7 proto není tak docela mainstreamovou záležitostí, která bude atakovat prodejní čísla minulých dílů. Pokud však Capcom i přesto vsadil na velkou očistu v zájmu svých tradičních fanoušků, slouží to studiu a hře samotné ke cti, stejně tak jako syrová hororová atmosféra, dobrý příběh, vynikající technologické zpracování a promyšlená hratelnost s velkým závanem nostalgie. To vše po právu razí na štít RE 7 hrdý přídomek: „Vítejte doma“. Resident Evil totiž vstupuje do nového dvacetiletí své existence přesně tak, jak předchozí dvě dekády začínal: jako survival horor. Se vším kladným i záporným, co k tomu patří. Pokud jste tedy nikdy nepřišli na chuť starším dílům, pak půjde zřejmě mimo vás i RE 7. Pro pamětníky a hardcore fanoušky hororu se však jedná o shledání téměř dojemné...