Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hra Prince of Persia: The Lost Crown nenavazuje na žádného ze svých předchůdců a dala by se označit za jeden z dalších rebootů celé značky. Pokud jste tedy předchozí hry ze série Prince of Persina nehráli, nic vás nebude limitovat. Příběh se točí kolem skupinky legendárních bojovníků, kteří neváhají obětovat své životy, aby ochránili královnu Persie Thomyris a její rodinu. Jednoho dne je královnin syn princ Ghassan unesen, no a skupina se musí vydat na záchrannou misi, která ji zavede až do hory Oaf a jejího starobylého města, kde se děje něco opravdu nepěkného, kvůli čemuž jsou všude prokleté bytosti a další monstra. Hlavním hrdinou hry je nejmladší ze skupiny bojovníků Sargon, jenž se dokáže mistrně a hbitě ohánět svými dvěma meči, a zároveň si postupně dokáže osvojit řadu speciálních vlastností. Prince of Persia: The Lost Crown je svým způsobem první hrou ze série Prince of Persia, v níž hlavním hrdinou není přímo princ, ale udatný bojovník. To je rozhodně velká změna.

Sargon sice na začátku může působit lehce nesympatickým dojmem, za což trochu může i jeho vzhled, který nemusí každému úplně sednout, i kvůli jeho vlasům, ale nakonec jsem si k němu cestu našel a oblíbil jsem si ho. Celkově ale musím říci, že ačkoliv příběh vypadá na začátku jednoduše a hodně přímočaře, je dobře napsaný, má několik silných momentů i velkých zvratů, které silně ovlivní to, co se bude následně dít a proti komu bude nakonec Sargon bojovat. Rozhodně nejde jen o další příběh o záchraně někoho důležitého, ať už prince nebo princezny. Příběhově hra Prince of Persia: The Lost Crown rozhodně nezklame, naopak si myslím, že docela příjemně překvapí. Nehledě tedy na to, že dobře pokládá základy pro případné další díly.

Ještě než se ocitnete v botách Sargona, je možné si hru nastavit dle svých zkušeností s akčním i metroidvania žánrem. Hra nabízí klasicky několik režimů obtížnosti, na kterých se liší výdrž nepřátel i to, jak silná dávají poškození. Také se dle obtížnosti liší čas pro parry a další atributy. Pro zkušenější hráče doporučuji zvolit spíše střední obtížnost, protože jen tak oceníte propracovaný soubojový systém a další mechaniky hry. Pak je možné si ještě vybrat, jestli budete hrát hru v Exploration nebo Guided módu. Pokud zvolíte Exploration, budete mít na mapě jen minimum informací a budete muset herní svět více prozkoumávat, abyste našli cestu dál. Guided je určen pro hráče, kteří chtějí, aby jim hra více pomáhala a vedla trochu za ruku, takže na mapě jsou označeny cíle, ale i zamčené dveře, aby bylo vidět, kam není možné se ještě dostat. Hra Prince of Persia: The Lost Crown je navržena tak, aby si ji mohlo zahrát co nejvíce hráčů, ačkoliv je tedy nutné zmínit, že jsou pasáže, které nejsou zrovna jednoduché. Hlavně ty, v nichž je nutné překonávat těžké překážky a do toho kombinovat několik získaných schopností. Tyto pasáže vyžadují preciznost. Na druhou stranu se mi nikdy nestalo, že by hra začala frustrovat. Když totiž při překonávání překážky selžete, ubere vám to jen malý dílek zdraví a objevíte se hned před ní, takže je možné se hned pustit do dalšího pokusu. Když jsem ale takovou nějakou pasáž zdolal, dostavila se radost a velké uspokojení.

Dost jsem v posledních týdnech přemýšlel, jestli návrat ke 2D kořenům je pro sérii Prince of Persia ta správná cesta, zvláště po vynikající písečné trilogii a třeba i rebootu z roku 2008, který se mi také hodně líbil. Stačilo ale jen pár minut, poražení prvního protivníka a zdolání první těžší překážky, aby mě vývojáři přesvědčili, že to bylo správné rozhodnutí, stejně jako u posledních Raymanů. 2D pohled princovi prostě a jednoduše sedí, navíc nejde jen o prostou plošinovku s úrovněmi, ale open-world záležitost v metroidvania žánru, která přímo konkuruje vynikajícímu Metroid Dread z konzole Nintendo Switch. Možná bych i řekl, že v mnohém se mu vyrovnal. Pokud máte rádi tento typ her, bude se vám Prince of Persia: The Lost Crown o to více líbit, a bude vám i jedno, že nejde zrovna o nejoriginálnější hru roku. Vývojáři se totiž rozhodli jít jasně vyšlapanými cestičkami a o nějakou evoluci nebo dokonce revoluci žánru se vůbec nepokusili. Je samozřejmě otázka, jestli to nějak zásadně vadí. Dle mého názoru nikoliv.

Po dost lineárním začátku se dostanete s hlavním hrdinou k hoře Oaf, kde se bude celá hra odehrávat. Jde svým způsobem o velké zaniklé království, v němž je hned třináct naprosto odlišných biomů s krásnou perskou architekturou a povedeným designem, přičemž každý má jedinečnou atmosféru i své unikátní protivníky, ale také překážky a různé nástrahy, které je nutné překonávat. Nemusíte se tedy bát, že byste neustále chodili po stejně vypadajících chodbách. Hra po celou dobu servíruje něco nového, a to i do úplného konce, takže stereotyp rozhodně nehrozí. Nehledě na to, že každý biom je zajímavý, přímo láká k průzkumu a odhalování různých tajemství a hledání bonusových předmětů doplňující lore. Postupně budete prozkoumávat strašidelný les, různá sklepení, procházet archivy i krásné paláce, bitevní pole nebo bojovat s protivníky přímo v rozpadlém městě. Další lokace neprozradím, abyste nepřišli o nejedno příjemné překvapení. Ostatně sami vývojáři mi v mailu napsali, abych pozdější lokace, které neodhalili v trailerech, nespoileroval.

Co ale mohu zmínit, je přehledná a dobře navržená mapa, díky níž je možné se ve světě snadno orientovat. V minulosti jsem byl několikrát svědkem toho, že mapa byla u metroidvania hry problém, protože byla méně přehledná a intuitivní, ale naštěstí to není případ prince. Navíc si na mapě můžete dělat ikonky, abyste si označili důležitá místa, přičemž nejlepší funkcí je Memory Shards. Pokud jste v minulosti hráli nějakou metroidvania hru, určitě se vám stalo, že jste nemohli překonat těžkou pasáž, k níž jste třeba neměli ani odemčenou potřebnou schopnost, a proto jste se vydali jinam s tím, že se vrátíte později. Jenomže následně si vzpomenout, kde se tato oblast nacházela, bylo dost obtížné a vyžadovalo dlouhé bloudění. V Prince of Persia: The Lost Crown stačí v daném místě udělat skrze funkci Memory Shards screen a připnout ho na mapu, díky čemuž budete vědět, kam přesně se později vrátit. Doufám, že podobnou funkci časem přinesou i další metroidvania hry, protože je přímo skvělá a usnadňuje pohyb po světě i jeho průzkum.

Stejně jako v jiných hrách z metroidvania žánru nebo zmíněném Metroid Dread je herní svět rozsáhlý a zdánlivě kompletně odemčený, přičemž je možné ho prozkoumávat a kromě hlavní cesty odhalovat i různá jeho skrytá zákoutí. Sem tam ovšem narazíte na překážku, hlavně v prvních hodinách, kterou už nelze zdolat, protože nemáte k tomu odemknutou schopnost, takže je nutné se vydat jinou cestou. Nové schopnosti si odemykáte plněním hlavní příběhové linky, takže zatímco na začátku umí Sargon jen sekat mečem a jednoduše skákat, postupně se naučí dvojskok, běhat po zdech, hrát si s časem či přesouvat předměty. Užitečný je ale pro překonávání překážek i luk nebo čakram, který hlavní hrdina získá v prvních hodinách hraní. To vše mu pomůže dostat se do dříve nedostupných lokací, ale také překonávat různé pěkně navržené rébusy, rozmanité hádanky i důmyslné a těžké pasti, které jsou v každém biomu originální a je nutné se je vždy naučit zdolávat. To kolikrát vyžaduje i kombinaci různých schopností, správné načasování i preciznost. Vzhledem ale k velmi dobře navrženému a intuitivnímu ovládání to ovšem není moc velký problém. Ačkoliv je Prince of Persia: The Lost Crown hodně akční, vývojáři v něm nezapomínají ani na čistě plošinovkové pasáže, u nichž je nutné přemýšlet a namáhat mozek.

Na světě hry se mi líbí, že jsou po něm rozmístěny speciální stromy, které slouží prakticky jako bonfire v Souls hrách. Hlavnímu hrdinovi se u něho vždy doplní zdraví, lékárničky a šípy do luku, navíc je u něj možné si stavět amulet, jenž poskytuje pasivní a kolikrát docela příjemné bonusy do samotného hraní. Také se u stromu vytvoří checkpoint pro případ, že byste zemřeli. Aktivace stromu má ale i jednu stinnou stránku, a to tu, že se po ní obnoví v celém světě protivníci. To mi ale vzhledem k výbornému soubojovému systému, díky němuž je radost bojovat s protivníky, nevadilo. Zvláště když za porážení protivníků je speciální měna, kterou je možné v hlavním táboře utratit za vylepšení lékárniček, získávání dalších amuletů nebo vylepšování zbraní u kováře. Hra tedy obsahuje i drobný RPG prvek, který krásně hratelnost obohacuje a doplňuje. Ještě se vrátím ke stromům, u nichž se mi také líbí, že vývojáři na jejich přítomnost v lokaci vizuálně upozorňují a naznačují cestu k němu. To je chytré řešení, protože sem tam se prostě doplnění života a vůbec zásob rozhodně hodí. Možná si nyní říkáte, jestli je možné skrze stromy i rychle cestovat po mapě. Není, ale rychlé cestovní body jsou v každém biomu v podobě soch, které je nutné nejprve aktivovat.

Zatím jsem se vyhýbal soubojům, na kterých je hra Prince of Persia: The Lost Crown postavena a patří k hlavní její náplni. Soubojový systém je překvapivě komplexní, přičemž se pro něj vývojáři nechali očividně inspirovat u moderních akčních RPGček a hlavně Souls žánru. Během soubojů s protivníky je proto nutné se vyhýbat úskoky jejich výpadům, případně je blokovat skrze parry systém, který je popravdě hodně uspokojující a je zábava ho využívat. Až pak je dobré zaútočit, k čemuž má hlavní hrdina nejprve své dva silné meče, ale později i luk. Do toho se ale může naučit řadu komb i speciálních útoků a vlastností, které je možné používat za nastřádanou energii. Ty dělají souboje ještě zajímavější, rozmanitější a zábavnější. Já si nejvíce oblíbil speciální útok, jenž dokáže protivníkovi ubrat kousek zdraví, ale zároveň udělá léčivé jezírko, doplňující zdraví. Tato schopnost se mi nejvíce osvědčila u soubojů s bossy. Co musím u soubojů vypíchnout, je kamera. Ačkoliv je Prince of Persia: The Lost Crown především 2D side-scrolling hrou, při provádění komb či zakončovacích úderů kamera krásně najíždí do jiných úhlů, aby scéna co nejvíce vynikla. To je něco, co bych čekal spíše u klasických vysokorozpočtových 3D adventur jako God of War. 

Docela jsem překvapen, že vývojáři připravili obrovské množství řadových protivníků, pro které se nechali inspirovat z perské mytologie. Řadových protivníků je sedm desítek, přičemž nechybí různí rytíři, divoká zvířata, obři nebo létající harpie. Každý protivník není odlišný jen svým vzhledem, ale také animacemi a bojem, takže je nutné se učit jeho pohyb, abyste věděli, kdy se bránit a kdy zaútočit. Klasičtí protivníci, které potkáte během prozkoumávání světa, jsou určitě fajn, ale vrcholem hry jsou velcí a skvěle navržení bossové, u nichž je nutné využít vše, co jste se doposud naučili. Je s nimi radost bojovat, jsou navíc kolikrát hodně epičtí a souboje nepostrádají napětí jako u Souls her či těžších RPGček. Každý souboj s bossem jsem si maximálně užil, navíc počet těchto protivníků je solidní a rozhodně jich není jen pár.

I když cena hry Prince of Persia: The Lost Crown není nejvyšší a v případě klasické velké AAA produkce je poloviční, nečekejte, že byste ji dohráli za jeden nebo dva večery. Já jsem se proskákal a prosekal na úplný konec po zhruba dvaceti hodinách. Během nich jsem mapu světa dost prozkoumával, snažil se hledat sběratelské předměty i materiál pro upgrade zbraní a dalšího vybavení. Během tohoto průchodu jsem ale i tak splnil pouze čtyři vedlejší úkoly z devíti dostupných, a rozhodně vše neodhalil. Vedlejší úkoly jsou překvapivě kvalitní, zábavné a dobře doplňují hlavní příběhovou linku, protože se v nich dozvíte další podrobnosti o světě hry a jejím univerzu. Naštěstí po dohrání je možné se do světa hry vrátit, dále ho prozkoumávat a splnit v něm dodatečně zatím nesplněné vedlejší úkoly. Ačkoliv vám tak hra před finále napíše, že pokud budete pokračovat, není cesty zpět, nemusíte se bát, že už by nebyla možnost se vrátit. Jediné, co postrádám, je možnost New Game+, která ve hře chybí. Není tedy možné s vylepšeními a získanými amulety začít nové dobrodružství, což je docela škoda. Třeba tuto možnost vývojáři dodají v následujících měsících.

Už když byla hra Prince of Persia: The Lost Crown oznámena, zaujala mě svým pěkným stylizovaným vizuálním zpracováním. To se mi hodně líbí i ve finální verzi, navíc je podpořeno i detailním prostředím, krásnými efekty, velkým množstvím do posledního detailu vymodelovaných nepřátel s výbornými animacemi, ale také líbivým nasvícením. Vizuálně jde o hodně pěknou hru, kterou jsem si po celou dobu hraní užíval. Já jsem hrál hru Prince of Persia: The Lost Crown celou dobu na konzoli PlayStation 5, na níž je dobrý pocit z vizuálního zpracování umocněn 4K rozlišením, díky němuž je vše krásně ostré s velkým množstvím jemných detailů, ale také podporou až 120 fps. Aby hra běžela v takto vysokém frameratu, je nutné vlastnit televizi, která ho podporuje. Musím ale říci, že díky takovému frameratu je hra krásně plynulá, hlavní hrdina se příjemně ovládá a pocit z pohybu je skvělý. Hru Prince of Persia: The Lost Crown si ale užijí i hráči na starších nebo méně výkonných platformách, kde běží minimálně v 60 fps a vizuálně také nevypadá špatně.

Hra je podpořena i líbivým soundtrackem s perskou tématikou, kdy některé skladby mají velký vliv na tajemnou atmosféru samotné hry a krásně doprovázejí souboje, průzkum, filmečky i další dění na obrazovce. Stojí za zmínku, že za soundtrackem stojí britský skladatel Gareth Coker, jenž v minulosti složil hudbu pro hry Ori and the Blind Forest, Ori and the Will of the Wisps nebo Immortals Fenyx Rising.

Perský princ se díky hře Prince of Persia: The Lost Crown vrací na naše televizní obrazovky v parádní formě. Dokáže oslovit nejen fanoušky série, kteří na nový díl čekali dlouhých třináct let, ale díky líbivému vizuálnímu kabátku a moderní hratelnosti také zcela nové hráče. Vývojářům z Ubisoft Montpellier se povedlo vytvořit další výbornou hru, která má dobře napsaný příběh a charismatického hlavního hrdinu, skvělý soubojový systém, parádně navržené souboje s bossy, důmyslné hádanky a pasti i tajuplný rozmanitý svět, který je radost prozkoumávat a odhalovat jeho tajemství. Hra Prince of Persia: The Lost Crown je výborným startem do letošního videoherního roku, zasluhující si vaší plnou pozornost.