Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hra Black Myth: Wukong je volně inspirovaná mytologickým románem Putování na západ, který u nás vyšel pod názvem Opičí král. Ten byl napsán už v šestnáctém století a je inspirovaný skutečnou historickou událostí a hodně ovlivněn čínským náboženstvím. Příběh hry je mnohem jednodušší než v románu, ačkoliv na něj vývojáři odkazují mnohými postavami a událostmi, ale rozhodně nelze říci, že by nebyl zajímavý. Naopak dokázal udržet moji pozornost po celou dobu, i když sem tam jsem byl jako někdo, kdo román nezná, trochu ztracen ve všech těm jménech a chyběly mi některé souvislosti. Jako kdyby vývojáři počítali s tím, že hráč bude román znát. To u nás v Evropě je trochu problém, zvláště když původní příběh většina z nás zná už dost upravený skrze různé nepříliš dobré adaptace.

Co je rovněž trochu škoda, je skutečnost, že mnohé postavy mají málo prostoru pro nějaký zajímavější vývoj, takže nejsou ve výsledku tak zajímavé, jak by mohly být. Vlastně i hlavní hrdina by potřeboval více charisma, což je dáno do velké míry i tím, že toho moc nenamluví. Ačkoliv mám tyto výhrady, tak na druhou stranu musím pochválit, že je příběh vyprávěn skrze skvěle zrežírované pasáže s parádními záběry, u nichž si vývojáři pořádně vyhráli s filmovou kamerou. Mezi jednotlivými kapitolami je příběh vyprávěn i skrze pěkné anime sekvence nebo krásné malby, které se jen tak neokoukají. Black Myth: Wukong tedy vypráví příběh klasickým způsobem, který můžete znát u filmových akčních her. Rozhodně nejde o Elden Ring, kde byste si museli vše skládat sami za pomocí popisků předmětů, různých náznaků i třeba přes samotné prostředí.

V poslední době jsme viděli, že se mnohá čínská studia nechala inspirovat tvorbou japonských mágů z From Software, a proto vzniká jedna Soulovka za druhou. I proto jsem si myslel, že bude Black Myth: Wukong jednou z nich, protože pořád je soubojový systém založený na stamině a po světě nacházíte svatyně, sloužící pro výrobu zbraní či odpočinek, po němž se doplní hlavnímu hrdinovi zdraví a mana, ale zároveň se také obnoví protivníci. Když jsem ale odehrál pár hodin, zjistil jsem, že má Black Myth: Wukong spíše blíže ke klasickým dobrodružným akčním hrám, jakými jsou třeba poslední dva díly série God of War. Ostatně během hraní nesbíráte žádné duše či jinou podobnou měnu. Za každého poraženého řadového protivníka nebo bosse dostanete klasická XPčka, za které levelujete, přičemž po smrti o ně nepřijdete. Vlastně smrt tu není vůbec penalizována, z čehož jsem byl docela překvapen, kromě tedy toho, že souboj musíte opakovat. Black Myth: Wukong tedy určitě není další klasickou Soulovkou, na kterou to po prvních videích vypadalo, ale je spíše mixem řady oblíbených her, ať už je to Elden Ring, Devil May Cry, God of War nebo Nioh. Ačkoliv vývojáři hodně opisovali z žánrové konkurence a vlastních nápadů dali spíše méně než více, rozhodně nejde o žádnou lacinou napodobeninu. Vlastně jsem byl překvapen, jak vše prakticky dokonale funguje.

Když jsem hru Black Myth: Wukong rozehrál, byl jsem docela překvapen, jak lehké je zabíjení protivníků v herním světě. Ze Souls her jsem byl totiž navyknut na to, že hned první řadový protivník mi ukázal, že tohle rozhodně nebude procházka růžovou zahradou. Tady je tomu ale jinak. Nepřátele jsem v první kapitole kosil skrze jednoduché útoky i několik druhů komb, a jediný problém mi dělali bossové, u nich jsem se musel naučit jejich pohyby a útoky. I proto jsem do svých prvních dojmů pod video napsal, že Black Myth: Wukong zřejmě bude daleko přístupnější než většina Souls her, ale to jsem nevěděl, že obtížnost bude od druhé kapitoly znatelně stoupat. Hra začne před hráče stavět stále silnější protivníky, minibosse a další neřády, takže i cesty od bosse k bossovi představují slušnou výzvu a rozhodně je nelze podcenit. Obtížností se tedy Black Myth: Wukong ve výsledku hodně blíží tomu, co jsme mohli vidět od Souls her studia From Software, případně v sérii Nioh. Je ale nutné dodat, že obtížnost je férová, nenašel jsem pasáž, kterou bych nemohl po pár pokusech zdolat a začala mě frustrovat. To pomáhá i plynulosti zážitku a celkové zábavnosti.

Jednou z nejlepších věcí na celé hře je výborný, rychlý a neskutečně plynulý soubojový systém, který se nepodobá ničemu, co bylo možné doposud v akčních hrách vidět. Hlavní hrdina Destined One používá pro souboje s protivníky svoji kouzelnou hůl, s níž na začátku může dávat jen lehké řetězené do jednoduchého komba a silné útoky po nabití speciálního ukazatele, které způsobují opravdu masivní poškození řadovým protivníkům i bossům. Velmi záhy se ale na tento základ začnou nabalovat další nejrůznější komba, styly, ale také kouzla, s nimiž si může hlavní hrdina během soubojů pomáhat. Já jsem si nejvíce oblíbil možnost zmrazovat protivníky a dávat jim během toho větší poškození, případně se proměnit do ohnivé podoby a pokoušet se je zapalovat a dávat další poškození. V mnoha střetech mi pomohlo i kouzlo pro vyvolání armády dalších opic, které chvilku bojují po boku hlavního hrdiny, přičemž po vylepšení vydrží více a umí také používat různá kouzla. Soubojový systém je v Black Myth: Wukong hodně zábavný, komplexní a rozmanitý. A to jsem nezmínil ještě skutečnost, že když porazíte nějakého minibosse, získáte jeho schopnost. To znamená, že se do něj můžete jednou za čas transformovat a uštědřit protivníkovi masivní poškození.

Na hře Black Myth: Wukong jsem od začátku oceňoval, že není zaměřena na parry, ale útokům protivníka se vyhýbáte klasickým úskokem, který musí být i kolikrát dobře načasovaný. To pomáhá celkové plynulosti a rychlosti během soubojů, a vlastně je to i dobré oživení a změna oproti posledním Souls hrám. Jak už jsem zmínil výše, za každého zabitého protivníka získáte XP body, za které následně levelujete. Za každý level získáte bod (nezvedají se tedy statistiky a nejde se přelevelovat na bosse jako u klasických Souls her), který následně můžete investovat do různých skillů ve stromech s dovednostmi. Můžete se zaměřit na vylepšování boje s holí, ale také do přežití a zvedání tedy životů, staminy nebo many, případně vylepšování hodně důležitých kouzel. Je jen na vás, do čeho investujete a jaký styl hraní vám bude nejvíce vyhovovat. Kromě toho během hraní sbíráte materiál, abyste si mohli vytvářet různé lektvary, ale také si zvedat klasické statistiky, jako je obrana a tak dále u jednoho z obchodníků za vedlejší úkol, na což jsem třeba já osobně přišel až za polovinou hry. Zmínit také musím výrobu nádherných setů brnění s jedinečnými vlastnostmi, případě nových holí, které dávají silnější poškození. Také nechybí ani vylepšování různých druhů léčivých flašek. Hra je po této stránce hodně komplexní.

Ani nevím proč, ale dlouhou dobu jsem si myslel, že Black Myth: Wukong je další open-world hrou, jakou byl třeba Elden Ring, a bude mít tedy jeden velký otevřený svět s různými biomy. Nakonec tomu ale tak není, protože je rozdělen do šesti tematicky odlišných kapitol, kdy každá má originální prostředí (bambusové lesy, pavouky prolezlé jeskyně nebo vyprahlá poušť) s jedinečnou architekturou a solidním designem, přičemž ta jsou lineárnějšího charakteru. Pořád ale nejde o tak lineární design jako třeba u série Nioh, v němž není moc prostoru pro průzkum, protože jednotlivé kapitoly nabízí řadu vedlejších cestiček a míst, která můžete navštívit mimo hlavní příběhovou linku. Vlastně se mi i několikrát stalo, že jsem v úrovních zabloudil a moc nevěděl, kam mam jít. Tomu se mohli vývojáři vyhnout začleněním mapy, ale ta zde bohužel chybí a průzkumu toto rozhodnutí určitě neprospívá. Prozkoumávání herního světa, který mi přišel hodně lákavý a zajímavý po celou dobu hraní, je ale vždy dobře odměňováno, ať už nalezením důležitých materiálů, předmětů, nových kouzel, lektvarů nebo střety s vedlejšími bossy, kteří sem tam dají i nějakou tu novou silnou zbraň nebo jiný důležitý předmět.

Každá z kapitol představí nejen nové prostředí, ale také nové řadové protivníky, jejichž design je více než dobrý a vychází z čínské mytologie. Rozmanitost protivníků je solidní a i v poslední kapitole budete narážet na nové, kteří vás překvapí a zatopí, než se naučíte, jak je efektivně porážet. Tím nejlepším jsou ale na hře Black Myth: Wukong epicky ztvárnění bossové, přičemž střety s nimi jsou pokaždé neskutečně napínavé a parádně zpracované s výbornou choreografií. Každý boss je jiný po stránce designu i pohybových vlastností, takže pokaždé se budete muset učit jejich pohyb, abyste mohli ve správný moment uskočit a zároveň věděli, kdy máte chvilku na vlastní útok. Každému bossovi byla věnována maximální péče, což muselo dát vývojářům opravdu hodně práce. Zvláště když bossů je více než devadesát. To je gigantické číslo, kterým se v minulosti nemohly pochlubit ani mnohé Soulovky od From Software.

Black Myth: Wukong není zrovna krátkou hrou. Já se na úplný konec dostal za zhruba čtyřicet hodin s tím, že jsem rozhodně vše neviděl. Po dohrání se můžete rozhodnout, jestli budete pokračovat v prozkoumávání rozehrané hry, čímž se vrátíte před finálního bosse, nebo rozehrajete příběh znovu na New Game+. Dobrou zprávou je, že pokud jste dříve nesplnili nějaký vedlejší úkol nebo neporazili nějakého vedlejšího bosse, můžete se do hry vrátit. Všechny kapitoly vám budou stále dostupné i s veškerým obsahem. Tohle se mi u Black Myth: Wukong líbí, že i když budete postupovat příběhem, všechny vedlejší úkoly budou stále aktivní a žádná NPCčka ze hry nezmizí. Nemusíte se tedy bát, že třeba vedlejší úkol z první kapitoly by nebylo možné splnit až před koncem hry. Do plnění vedlejšího obsahu hra dobře motivuje, protože skrze něj můžete získat klíčové předměty či lepší zbraně, díky nimž bude porážení hlavních bossů o něco jednodušší. Pokud se rozhodnete vše splnit a porazit všechny bosse, připravte si šedesát, možná i o něco více hodin.

Pokud uznáte za vhodné, že je čas vše rozehrát znovu, na New Game+ vám zůstane aktuální level, ale i veškeré odemknuté dovednosti, získané zbraně, brnění, kouzla nebo relikvie. O nic nepřijdete, navíc na New Game+ přibudou nové zbraně k výrobě, nové relikvie a zároveň bude možné upgradovat brnění. A bude to třeba, protože protivníci budou zase o něco silnější a náročnější na zdolání. Kdo hrál dříve nějakou Soulovku, zhruba ví, co ho bude v Black Myth: Wukong na New Game+ čekat.

Pokud jste viděli nějaký nádherný trailer před vydáním, pocházel z PC verze, ale ani konzolová se nemá za co stydět. Black Myth: Wukong vypadá i na konzoli PlayStation 5 pěkně a neurazí. Je to hodně dáno především nádhernou stylizací a posedlostí vývojářů hru obohatit o nejrůznější malé detaily, kterých si sice na první pohled nevšimnete, ale vytvářejí opravdu krásný celek. Vývojáři před vydáním poslali herním novinářům pouze PC verzi hry, která byla pro ně hlavní, takže byla obava, jak na tom bude PlayStation 5 verze. Zvláště když vývojáři nemají s vývojem pro konzole vůbec žádné zkušenosti. Dobrou zprávou je, že hra rozhodně rozbitá není, vlastně má málo bugů a za celou dobu mi spadla pouze jednou. Další Cyberpunk 2077 se nekoná, ale na druhou stranu k dokonalosti má celkem daleko. Docela překvapením je, že Black Myth: Wukong má hned tři režimy zobrazení - Quality, Balance a Performance. Na režim Quality hra běží v dynamickém 1440p rozlišení, má ostřejší textury v prostředí a vůbec hezčí detaily a nasvícení než na zbylé dva. To je ale bohužel vykoupeno frameratem. Trochu překvapivé je, že hra není uzamčena na 30 snímků, ale má odemčený framerate. Ten se většinou pohybuje mezi 30-35 snímky, ale dochází i k větším propadů. Kvůli tomuto rozhodnutí je obraz nestabilní a to vede k viditelnému cukání.

I proto jsem preferoval Performance režim, se kterým vývojáři cílí na 60 snímků. Ty v mnoha situacích opravdu drží, ale sem tam k menším či větším poklesům prostě dojde. Zatímco plynulost na Performance režim je solidní, bohužel to samé nelze říci o latenci, protože hra až příliš často reaguje trochu opožděně, což je dáno i tím, že si vývojáři pomohli k vyššímu frameratu technologií frame gen. Není to tak velká hrůza, ale menšího opoždění si sem tam všimnete, zvláště u soubojů s rychlými bossy, kde je vyžadována precizní přesnost. Snad se na tohle vývojáři ještě podívají, protože moc dobrou reklamu jim tento problém nedělá. Překvapením je, že problémy s latencí tolik netrpí režim Balance. Ten na 60 snímků nedosahuje a je trochu bizarně uzamčen na 45 snímků při 60Hz se sem tam drobnými poklesy. To znamená, že hra není tolik plynulá a obraz se dost kouše. I proto mi přišlo, že je tento režim zbytečný a ne tolik dobrý, jak by mohl být. Přitom stačilo, aby vývojáři přišli s 40 fps režimem při 120 Hz, a hned by měl tento režim opodstatnění. Ale na výše zmíněných problémech technického charakteru je vidět, že vývojáři s konzolovým vývojem nemají vůbec žádné zkušenosti, protože mnohým z nich se dalo snadno vyhnout.

Zpět ale na trochu pozitivnější vlnu, protože pochválit musím vývojáře za velmi dobré prostorové ozvučení, díky němuž si budete připadat jako ve starověké Číně. To je podpořeno i líbivým soundtrackem, který střídá poklidnější melodie s využitím fléten po epičtější během soubojů s epickými bossy. Povedený je i anglický dabing, ale musím bohužel tady zmínit, že lip sync, tedy pohyb úst při mluvení, je dělán pouze pro čínský dabing. Při anglickém tedy animace nesedí.

Black Myth: Wukong je strhující dobrodružná akční RPG hra, která vás ohromí svým zpracováním, nádherným světem, zajímavým příběhem a v neposlední řadě výborně navrženým rychlým soubojovým systémem s řadou kom a kouzel i epickými souboji s bossy. Něco takového bych od studia, které nemělo doposud žádné zkušenosti s vývojem velkých AAA her pro PC a konzole, rozhodně nečekal. Možná ale i proto hru nyní při vydání trápí řada technických problémů, kterým by se zkušené studio dokázalo mnohdy snadno vyhnout. I přes ně jsem si ale Black Myth: Wukong užíval od začátku do konce a dokážu si představit, že si tuto cestu někdy v budoucnu zopakuji.