Už z prvních ukázek bylo vidět, že je Rise of the Ronin výpravnější než předchozí hry studia Team Ninja, takže není šetřeno filmečky, ale také je kladen větší důraz na příběh, jenž se odehrává v polovině devatenáctého století, kdy k japonským břehům připluly černé válečné lodě Spojených států. Z prvních dvou hodin těžko hodnotit, jaký příběh nakonec bude a kam se vše bude ubírat. Z prvních čtyř hodin ale vypadá dobře a je rozhodně poutavý. Čeho jsem si ale během prvních hodin všiml, je možnost ovlivňovat příběh, rozhovory i třeba to, jestli někdo přežije nebo zemře čepelí katany hlavního hrdiny, jehož je možné si na začátku vytvořit skrze editor podobný tomu z Nioh 2. Během jedné z prvních misí jsem měl možnost buď zabít, nebo nechat žít jednoho z bossů. Já ho ušetřil, a proto mi v další misi přispěchal na pomoc. Bude určitě zajímavé sledovat, jak moc bude možné příběh ovlivňovat svými volbami, ale zatím tato funkce vypadá rozhodně nadějně a mohla by dávat potřebnou volnost v rozhodování a utváření si vlastní cesty.

Hned na začátku je nutné nastavit u Rise of the Ronin nějaká očekávání. Pokud čekáte, že půjde o další Soulovku, v níž za zabíjení protivníků budete získávat duše a za ně následně levelovat, a tím si zvyšovat statistiky, asi vás zklamu. Rise of the Ronin se totiž blíží spíše klasickým akčním hrám s otevřeným světem jako Assassin’s Creed nebo Ghost of Tsushima. To znamená, že levelovat budete hlavně za plnění hlavních a vedlejších misí, přičemž si vývojáři připravili několik košatých stromů s dovednostmi, které si postupně odemykáte. To je samozřejmě obrovská změna oproti Nioh a jiným Souls hrám. To mi ale během prvních hodin hraní vůbec nevadilo, protože pořád je Rise of the Ronin hra o číslech, takže zatímco nové skilly jsou fajn, je nutné se hnát neustále i za novým vybavením, existující v různých raritách, které se liší různými perky a také výdrží či silou. Loot byl důležitou součástí už v sérii Nioh, a zdá se dle prvních hodin, že tomu tak bude i v Rise of the Ronin. Nehledě na to, že jsem mohl od začátku sbírat velké množství materiálu pro výrobu.

Možná se ptáte, jak je na tom samotný open-world. Je nutné zmínit, že jsem pro potřeby tohoto článku mohl hrát jen úvodní zhruba čtyři hodiny. Z tohoto času je úvodní polovina čistě lineární a slouží jako tutoriál a uvedení do příběhu, do otevřeného světa jsem se dostal relativně pozdě. Přesto lze i z toho mála vyčíst, že se pro něj vývojáři nechali inspirovat konkurenčními sériemi, a nabízí kromě hlavních úkolů s filmečky i řadu vedlejších úkolů a dalších aktivit, které jsem ale zatím neměl možnost více vyzkoušet. Kromě tedy hledání koček či čištění vesnic, které lze osvobozovat a vracet normálním obyvatelům, z čehož následně plynou různé výhody. Třeba odemknutí vlaječky, která slouží k doplnění života a munice, ale také jako cestovní bod. Samotný svět se mi zatím líbí, má pěkné a rozmanité lokace, navíc jsem se záhy dostal do města Yokohama, kde je možné promluvit s různými NPCčky, sloužící i jako obchodníci, u nichž je možné nakupovat, prodávat nebo vyrábět různé věci (lékárničky, šípy či náboje).

Zastavím se u hlavních úkolů. V rámci nich se spouští lineárnější mise, které jsou podobné Nioh sérii, v nichž máte vždy hlavní úkol, během něhož můžete splnit ještě několik dalších výzev. Do této části můžete vstoupit sami, ale také s NPC společníkem, kterého je možné si předem vybrat, případně si povolat na pomoc kamaráda nebo jiného hráče. Připadá mi proto, že Rise of the Ronin se tak ve výsledku od Nioh svoji strukturou moc neliší, jen má nadstavbu v podobě otevřeného světa. Zatímco dříve jste museli mise vybírat na mapách, zde je pouštíte přímo skrze NPC postavy v herním světě, což je něco, co jsem popravdě neočekával. Jestli tomu tak bude i po zbytek hry, se teprve uvidí.

Z výše vypsaných řádků se může jevit, že Rise of the Ronin vypadá jako naprosto standardní akční open-world hra s RPG prvky. To je samozřejmě částečně pravda, přesto má dle mého názoru svoji vlastní identitu a je na něm vidět rukopis vývojářů z Team Ninja, a hlavně řada prvků, které se osvědčily u série Nioh. Ostatně pracovali na něm stejní vývojáři. A to je vidět hlavně na soubojích, které zřejmě budou opět hlavní hvězdou hry. U soubojového systému mi z prvních hodin přišlo, že je rychlejší než v Nioh a spíše připomíná Ninja Gaiden hry, případně Sekiro, k němuž svádí i skutečnost, že se vše točí kolem prolamování postoje protivníka správně načasovaným vykrýváním jeho úderů. Kromě různých sečných zbraní je možné využívat i hvězdice, pušky nebo luky na dálku, ale to je něco, co fanoušci Nioh dobře znají. Kdo miloval souboje v hrách Nioh nebo Ninja Gaiden hrách, určitě si přijde v Rise of the Ronin na své. Navíc vývojáři přidali soubojovému systému několik novinek. Zatím jsem mohl vypozorovat větší důraz na stealth, případně různé styly, které má každá zbraň jiné. Jednou z novinek je i možnost přepínat se do jiných postav, které máte zrovna sebou, což přináší do soubojů nové prvky strategie.

Když jsem začal Rise of the Ronin hrát a po pár minutách jsem konečně říznul do protivníka, byl jsem docela překvapen, o jak brutální a krvavou hru jde. Protivníkovi jsem totiž jedním dobře mířeným sekem uťal hlavu a z trupu mu začalo stříkat velké množství krve. Takovou brutalitu u her studia Team Ninja dlouho nepamatuji, naposledy snad u druhého Ninja Gaiden pro Xbox 360, na němž se z pozice herního ředitele podílel Tomonobu Itagaki. Následně začalo studio Team Ninja krev a vůbec brutalitu ve svých hrách omezovat, aby je udělalo co nejvíce přístupné, takže i proto je návrat k ní docela velkým překvapením. Krev ve hře během soubojů opravdu cáká na všechny strany, je možné usekávat končetiny a části těl, přičemž se nedá říci, že by šlo o nějak zvláště rušivý prvek. K tématu a atmosféře hry se to hodí.

V posledních týdnech se vyrojila na internetu velká kritika na to, jak Rise of the Ronin vypadá. Pravdou je, že vývojáři využívají svůj už docela starý engine, který byl vytvořen pro sérii Nioh a následně použit i třeba v loňském Wo Long: Fallen Dynasty. I proto Rise of the Ronin nevypadá tak skvěle, jako jiné moderní, a nutno dodat, že také pěkně drahé open-world hry jako Horizon II: Forbidden West nebo Ghost of Tsushima. Na druhou stranu si myslím, že kritika byla kolikrát značně přehnaná, protože vizuálně Rise of the Ronin rozhodně neurazí a jedná se i v současnosti o slušný průměr. Když jsem ho navíc poprvé zapínal, všiml jsem si, že má hned tři režimy zobrazení. Jeden se zaměřuje na framerate, druhý na co nejvyšší vizuální kvalitu a rozlišení, no a třetí pak přidává podporu pro ray-tracing. Zajímavostí je, že u druhého a třetího režimu je možné zamknout framerate na 30 snímků, ale také ho odemknout. Zatím režimy testuji a nějaké větší poznatky zmíním ve své recenzi.

Když byla hra Rise of the Ronin před dvěma lety během State of Play oznámena, byl jsem z ní jako fanoušek sérií Ninja Gaiden a Nioh opravdu hodně nadšen, ačkoliv jsem měl i trochu strach, jak se vývojářům povede přechod na open-world, s nímž nemají žádné zkušenosti. Z prvních hodin hraní se zdá, že bychom se mohli dočkat další akční RPG hry, která bude stavět na zábavném a propracovaném soubojovém systému, takže v tuto chvíli převládá určitě optimismus, ačkoliv před sebou mám ještě několik desítek hodin, něž se dopracuji k finálnímu verdiktu. Svoji recenzi vám přinesu těsně před vydáním.