Společnost Sony na relativně nový a stále populárnější žánr vsadila již před lety, kdy plně podpořila a zaštítila nejprve emocionálně silný a morálně kontroverzní Heavy Rain (2010), načež posléze i hollywoodskými hvězdami nabitý sci-fi opus Beyond: Two Souls (2013). Letos k těmto herním klenotům Quantic Dream, o jejichž úspěchu a oblibě svědčí i to, že se již zkraje příštího roku dočkají PS4 kolekce, přibyl už zmiňovaný Until Dawn. Počet prodaných kusů, více než sympatická hodnocení a zejména miliony fanoušků po celém světě jasně ukázaly, že Sony projevila dobrý čich na životaschopný žánr, který i přes početné zástupy ideových odpůrců pomalu rozkvétá do podoby zralého květu. Kdopak by to byl jen býval řekl? Žánr, který se vydal zcela opačným směrem, než současné úspěšné tituly hýřící nekonečnou škálou herních možností, se dnes de facto vyšvihl na post vlajkových projektů a exkluzivit PlayStation.

David Cage, jehož společnost Quantic Dream má velmi úzké vazby i na filmový průmysl, nosil v hlavě vždy řadu nápadů. Jeho tvorba se proto vyznačuje velkou variabilitou, neboť často skáče z jedné žánrové stylizace do druhé. Ještě v době vývoje Beyond: Two Souls se živě spekulovalo o tom, že jeho dalším titulem bude hra ve stylu sci-fi nebo válečného dramatu. Kreativní tvůrce však všechny spekulace vyvrátil. Měl zřejmě v hlavě určitou vizi do budoucna, ale všechny plány zmařil nečekaný vývoj událostí. V roce 2012, tedy když se ještě pracovalo na Beyond: Two Souls, a stále nebylo rozhodnuto, kterou hru bude Quantic Dream do budoucna vyvíjet, totiž Cage připravil dnes již legendární technické demo pro PlayStation 3, pro nějž se rychle vžilo označení „Kara“. Zhruba sedmiminutové demo představilo veřejnosti androida ženského pohlaví jménem Kara, která se ihned krátce po stvoření začne chovat iracionálně. Projevuje radost i strach, má vlastní sny a hlavně se bojí smrti, tj. jinými slovy: chová se jako živá. Stvořitel nemá z tohoto poznatku radost, avšak ponechá anomálii naživu.

Technické demo s otevřeným koncem vzbudilo až nečekaně silný ohlas. Avšak nikoli pro svoji technickou úroveň, nýbrž pro nadčasový obsah. Vždyť otázky jasného definování života a vytvoření skutečné umělé inteligence jsou tématy minulosti, naší současnosti a především budoucnosti. Stovky a tisíce filmů i knižních titulů toto fascinující téma rozvíjejí již velmi dlouho, ale herní průmysl v tomto prozatím značně zaostává. David Cage pochopil, že původně plánovaná demonstrace síly nového grafického enginu Quantic Dream, který paradoxně v době zveřejnění Kary ještě nebyl ani zdaleka hotový, se mu vymkla kontrole. Z Kary se stal fenomén, jenž si začal postupně žít svým vlastním životem, asi stejně jako si lidé domýšleli pokračování příběhu lidského androida, kterému propůjčila tvář i hlas sympatická americká herečka Valorie Curry.

Když tedy studio Quantic Dream dokončilo Beyond: Two Souls, muselo se postavit čelem k četným urgencím fanoušků, kteří se dožadovali pokračování Kary. To byl ovšem problém, protože D. Cage žádné pokračování neměl, jelikož se s ním nikdy ani nepočítalo. Přednost měly dostat nové projekty, o to více, že samotná společnost doposud nejevila přílišné nadšení pro pokračování svých značek, jelikož to vždy považovala za nepatřičné „dojení“ již uvolněných her a deformaci originálu. Jenže nové technické demo z roku 2013 „The Dark Sorcerer“, tentokrát určené pro PlayStation 4, žádnou velkou díru do světa neudělalo. Schválně, kdo ze čtenářů si na něj do této chvíle vzpomněl? Byl to velký rozdíl oproti ohlasům, jaké vzbudila svého času Kara. Tehdy v Quantic Dream pochopili, že namísto vytvoření zcela nového titulu bude příhodnější využít již odzkoušeného nápadu, jenž má dle všeho silný potenciál zaujmout širokou škálu hráčské veřejnosti.

S oznámením své nové hry David Cage dlouho otálel. Chtěl jí totiž původně oznámit již začátkem roku, avšak zkušení marketingoví poradci v Quantic Dream nedočkavému vývojáři poradili, aby počkal na příhodnější chvíli. Tou však nebyla E3, se kterou má D. Cage jinak bohaté a dobré zkušenosti, nýbrž až říjnová Paris Games Week. Byl to vynikající tah a zároveň třešnička na dortu pro celé studio. Vždyť který slavný vývojář se může pochlubit tím, že by svůj nový titul, do kterého vložil celou svou duši i srdce, mohl oznámit na domácí půdě a přímo ve městě, kde jeho společnost sídlí? S výrazem a projevem zkušeného matadora tak Cage na ostře sledovaném pódiu představil veřejnosti nové interaktivní drama s názvem „Detroit: Become Human“, které, tak jako ostatně předchozí hry od Quantic Dream, bude exkluzivitou PlayStation 4. David Cage opět usedne na post režiséra a scénáristy, kde se již dostatečně osvědčil ve svých minulých hrách. Za to jsme velmi rádi, protože tento pán ví moc dobře, co si publikum žádá.

Z krátkého traileru a nedávného prohlášení samotného tvůrce lze už nyní vyčíst některá důležitá fakta a souvislosti, které pomohou poodhalit roušku tajemství tohoto oku lahodícímu a zároveň příběhově nanejvýše znepokojujícímu titulu. Předně, Quantic Dream bude v Detroit: Become Human pracovat se zbrusu novým grafickým enginem, který umožní vyždímat z PlayStation 4 podstatnou část zatím nevyužitého potencionálu. To pomůže mimo jiné vytvořit novou paletu fascinujících detailů prostředí i pohybů a mimiky postav. Interaktivní dramata tradičně sázejí na co nejvyspělejší audiovizuální prezentaci, jelikož chtějí hráčům přinést dokonalý zážitek se vším všudy, při kterém budou mít pocit skutečného filmového zážitku, jež mohou aktivně ovlivňovat. David Cage zatím opatrně mluví o tom, že Detroit: Become Human je doposud největší titul, na jakém studio kdy pracovalo. Takové tvrzení, i když k němu musíme zaujmout prozatím rezervovaný postoj, svádí k domněnce, že bychom snad konečně mohli okusit i otevřenější svět, ve kterém by se dalo alespoň na chvíli vykolejit z předem daných kulis.

Zajímavě se jeví také celkové zasazení hry. Ta se bude totiž odehrávat v nepříliš vzdálené budoucnosti v americkém Detroitu. Proč zrovna zde? Odpověď je prostá. Detroit je totiž jedno z největších a zároveň nejprůmyslovějších měst Ameriky, kde již po celá desetiletí bují zhoubná kriminalita a také rasové i sociální nepokoje. Je to tedy místo jako stvořené pro příběh nepříliš vzdálené budoucnosti, kde lidé využívají lidských androidů k těžké a také podřadné práci, přičemž s nimi nakládají nehumánně i s despektem, neboť nemají žádná práva. Ocitneme se tedy ve zkaženém městě, kde pod pokryteckou fasádou doutnají spory a nepokoje. Přesně v takovém světě se ocitne Kara, naivní a osamocená entita, jejíž následná deziluze i rozčarování z degradace lidské společnosti a vykořisťování androidů budou tvořit hlavní osu celého příběhu, který bude bezesporu nejen plný emocí, ale také filozofování nad vývojem nás samotných i civilizace, jíž jsme si vytvořili.

V Quantic Dream neskrývali radost nad tím, že se jim podařilo získat na plný úvazek Valorie Curry, kterou budou lidé povětšinou znát ze seriálu „The Following“ nebo z Twilight ságy. Jedná se totiž o kvalitní herečku s vnitřním prožitkem a emocemi, což je přesně to, co Cage potřebuje ve svých hrách. Sama herečka je navíc rolí přímo nadšena, o čemž mimo jiné svědčí i její profil na Twitteru, kde také ihned po oznámení hry vyjádřila úlevu nad tím, že se může konečně podělit s fanoušky o tomto svém novém projektu. To dokazuje, že Detroit je ve vývoji skutečně již nějaký ten pátek. Jak se nakonec dokáže Valorie Curry popasovat s vážnou rolí, obzvláště, když v Beyond: Two Souls nasadila Ellen Page laťku kvality velmi vysoko, to si budeme muset ještě chvíli počkat. O dalších rolích se prozatím nemluví, ale lze je očekávat, jelikož každá z her, na které se David Cage podílel, měla řadu hlavních i vedlejších postav. Navíc Until Dawn ukázal, že lze hravě zvládnout i ovládání celkem osmi postav. Mohla by snad Kara v Detroit: Become Human nějakým způsobem ovládat i ostatní androidy? Těžko soudit, bylo by to však samozřejmě jen dalším plusem a lákadlem pro hráče.

O herní náplni v této fázi vývoje těžko prozradit něco skutečně směrodatného. Víme jen, že titul bude kráčet ve stopách svých ideových předchůdců. V Quantic Drem se hovoří o tom, že tentokrát se půjde trochu jinou cestou a máme očekávat rozdíly oproti například Heavy Rain, avšak interaktivní drama jako žánr takový nelze již výrazněji posouvat. Možností jak jej doplnit inovacemi a fungujícími nápady však existuje mnoho. Sám Cage k tomu říká: „Celá hra je postavena na tom, že hráč bude psát svůj vlastní příběh skrze svoje jednání a rozhodování. Může mít tedy velmi důležitý vliv na dopad příběhu, ale i na svět jako takový. Naším tématem je to, co znamená být člověkem, co znamená mít emoce, a to jsou věci, o kterých chceme mluvit.“ Samozřejmostí hry tak bude nejen vícero možných zakončení, ale podle všeho také možnost utvářet morální profil hlavní hrdinky, což ostatně evokuje už samotný podtitul „Become Human“. Fanoušci žánru dostanou přesně to, co žádají a milují. Ostatní, kteří s interaktivním dramatem nemají doposud zkušenosti, budou však jistě lákáni zajímavou stylizací, příběhovým podáním a samozřejmě také propracovanou grafikou. Jedná se tedy opět o hru, která bude vidět, slyšet, a o níž se bude vzrušeně debatovat. Ale to je jedině dobře, protože hra by měla vzbuzovat emoce nejen svým obsahem, ale také svou samotnou podstatou. Jedině tak může vyčnívat a skutečně se zapsat lidem do paměti.

Držme tedy palce, ať se David Cage naladí na tu správnou vlnu, připomene si základní prvky úspěšnosti svých předchozích her a vyvaruje se některých chyb, jež nás v minulosti iritovaly. Zároveň ať nechá naplno rozvířit emoce a inteligentní přístup k publiku, což jsou jeho hlavní zbraně. Až hra vyjde, což napřesrok bohužel neočekáváme, rádi bychom znovu oslavili zručnost a nápady tohoto Francouze, který si zatím může v klidu pohrát s jistě důmyslným příběhem a základními herními mechanismy žánru, jenž sám kdysi pomáhal založit a úspěšně definovat. Detroit: Become Human je tak jednou z očekávaných exkluzivit SONY a PlayStation 4, přičemž Kara se počínaje tímto podzimem řadí k našim oblíbeným a toužebně očekávaným hrdinům, jejichž příchod budeme s nadějemi vyhlížet.