Recenzovaná verze: PlayStation 5

Je vlastně až neuvěřitelné, s jakými ambicemi se vývojáři z Reflector Entertainment a Bandai Namco pustili do vývoje hry Unknown 9: Awakening, která měla odstartovat zcela novou velkou značku, neomezující se pouze na videohry. Už nyní je oznámeno několik doprovodných projektů, mezi nimiž je třeba podcast Unknown 9: Out of Sight, komiksová série Unknown 9: Torment nebo kratší internetové série Unknown 9: Passage a Unknown 9: The Taylor Files. Dokonce se sem tam mluvilo o plnohodnotném seriálu nebo velkém filmu. Vývojáři si navíc chtěli úspěch pojistit tím, že hlavní roli si pro sebe uzmula pohledná anglická herečka s indickými kořeny Anya Chalotra, kterou většina hráčů bude znát ze seriálového Zaklínače pro Netflix, kde ztvárnila postavu Yennefer. Nyní při vydání se ovšem ukazuje, že jenom solidní herečka a ambice nestačí. K úspěchu a vytvoření nové značky je zapotřebí mnohem více, a to bohužel Unknown 9 Awakening schází. Dokonce bych řekl, že na hru se hodně rychle zapomene a nová značka bude pohřbena jen pár hodin po svém dostání se mezi hráče. Nyní ve své recenzi vám řeknu, proč to tak bude.

Představte si svět, v němž lidstvo v cyklech zaniká, a dvě nesmiřitelné frakce vedou souboj o stínovou říši překrývající náš svět, které říkají Fold. Ta má ukrývat nekonečnou moc, přičemž kdo ji ovládne, může mít ve svých rukou osud celého světa. No a v takovém světě se objevuje kouzelnice Haroona. Ta má od narození schopnost vydávat se do zmíněné říše, přičemž je s ní hodně spojena. To nemůže uniknout frakci Ascendentů, která vzešla z organizace Leap Year Society. Ta se snaží sama Fold ovládnout a získat šanci změnit lidské dějiny, no a Haroona by v tomto snažení mohla sehrát naprosto klíčovou roli.

Ačkoliv základ zápletky zní nadějně, bohužel musím konstatovat, že příběh je veskrze průměrný, neskutečně předvídatelný a ve výsledku i nezajímavý, a rozhodně nepůsobí jako něco, co by mělo rozjet zcela novou značku a velké univerzum. Za to může i skutečnost, že je posouván skrze mizerné dialogy a postavy, které vám budou po většinu času naprosto ukradené. A to i hlavní hrdinka. Ačkoliv se Anya Chalotra snažila, aby si hráč Haroonu oblíbil, bohužel ji scénáristé po celou dobu hází klacky pod nohy a výsledkem je, že postrádá charisma a je vůbec mizerně napsaná, naprostý opak takového Nathana Draka, Lary Croft v nejlepších letech a dalších. Vlastně patří mezi ty nejméně zajímavé hrdiny, jaké jsem za poslední dobu v nějaké podobné hře viděl. To je obrovské zklamání. Opravdu nechápu, co se tady pokazilo. Vývojáři se během hry snaží dát světu potřebnou hloubku skrze různé dopisy, malby a tak dále, ale je otázka, jestli je tohle dobrý způsob, jak hráči vše představit. Nemyslím si.

Pojďme od příběhu, který bohužel moc nezaujme, k samotné hratelnosti. Září tady Unknown 9: Awakening? Bohužel je na tom naprosto podobně. V základu jde o opravdu lineární akční adventuru, v níž jdete jednou cestou a nemáte žádný prostor úrovně prozkoumávat. Vývojáři sice po nich rozházeli sběratelské předměty, ale většinu z nich posbíráte během prvního průchodu. Samotná linearita by mi zase tak nevadila. Ostatně lineární příběhové dobrodružné hry mám rád, v poslední době možná dokonce více než všechny ty open-worldy. Musí mít ovšem o to lepší hratelnost a zajímavé a dobře navržené úrovně, což bohužel není případ Unknown 9: Awakening. Úrovně mají opravdu nezajímavý design a většinou si jsou dosti podobné, přičemž mají pokaždé stejnou strukturu. Chvilku jdete tunelem, kde není nic zajímavého k vidění a jen se v něm vedou nuzně napsané dialogy, a dojdete na plácek s protivníky, které musíte následně zlikvidovat, abyste mohli otevřít dveře dál. A takhle neustále dokonala. Vývojáři se sice sem tam snaží tuto monotónní herní smyčku oživit nějakou tou lehčí hádankou, u níž ale může váš mozek klidně spát, nebo průchodem světa Fold, který ovšem není tak zajímavý a propracovaný, jak by mohl být. Vlastně jsou tyto pasáže spíše zklamáním a nevyužitým potenciálem.

Hlavní hrdinka Haroona nemá žádné palné zbraně, s nimiž by mohla likvidovat protivníky. Většinou dává přednost tichému průchodu jednotlivých částí s protivníky. Stealth je ale hodně jednoduše pojatý, takže se můžete schovávat v trávě, potichu likvidovat zezadu protivníky, odlákávat je, no a to je tak nějak vše. Pomocí stealthu je ale možné překonat většinu pasáží hry, a to i díky naprosto žalostné umělé inteligenci protivníků, k níž se ještě dostanu. Ti totiž mají jasně vytyčená místečka, kde mají chodit od jedné zdi k další, a z nich se nevzdalují, i kdyby vedle nich bouchaly atomovky.

Když už se spustí alarm, musí jít na to hlavní hrdinka hlavně skrze pěsti a bušit do protivníků a vyhýbat se jako v soulovkách jejich výpadům. Tyto souboje bohužel jsou dost nemotorné z několika důvodů. Jednak ovládání není moc intuitivní, ale zároveň kamera si kolikrát dělá, takže hodně skáče a dělá souboje hodně nepřehledné. Navíc když bušíte do protivníků, ti neuskakují nebo nedělají kroky pryč, ale po úrovni jezdí, což vypadá značně nepřirozeně, ale je to také jen hodně frustrující prvek, který mi neskutečně vadil po celou dobu hraní. Většinou jsem jim dal pár úderů, na což oni následně rychle odjeli bez animace o pár metrů dál a já je musel nahánět. Když takhle máte bojovat s několika protivníky najednou a víte, že každý dělá tento pohyb, moc zábavné to opravdu není. Navíc ani nemají důvod tohle umět, je to jen k naštvání hráčů.

Hlavní hrdinka Haroona toho na začátku moc neumí, ale postupně se naučí řadu jedinečných schopností, s nimiž je možné likvidovat protivníky. A musím říci, že schopnosti hlavní hrdinky jsou tím nejzajímavějším, co hra nabízí, a díky nim je alespoň občas zábavná. Haroona může na dálku odpalovat výbušné nádrže, na chvilku se stát neviditelnou, silným úderem do země ochromit protivníka a dát mu silný úder, ale také se do protivníků vtělit a skrze ně pocuchat zdraví jejich kolegům. Když takových tahů následně máte několik, souboje často připomínají i odlehčené tahové strategie, což se mi hodně líbí. Zvláště když druhů protivníků je více a každý umí jinačí útok. Jeden udělá silný úder do země s výbojem, další má zase třeba pušku na dálku. Vývojáři také zakomponovali do hry jednoduchý RPG systém. Během hraní sbíráte speciální anomálie, za které můžete následně schopnosti hlavní hrdinky posílit a naučit se třeba i nová komba.

Jak už jsem zmínil výše, co souboje a stealth pasáže hodně kazí, je žalostná umělá inteligence protivníků. Ti jsou někdy doslova slepí a ignorují padlé kolegy i přítomnost hlavní hrdinky. Když se spustí alarm, mnohdy jen tupě stojí nebo se otočí a počkají, až zase alarm ustane. Zřejmě si říkají, že co nevidí, to není. Pak jsou zase situace, kdy se zasekávají o různé malé překážky v prostoru, ať už jde o lavičky, kameny a tak dále, což je ale něco, co ráda dělá i hlavní hrdinka. Ta sice umí vyšplhat po stěně a má řadu jedinečných schopností, které by ji leckdo záviděl, ale jakmile je mezi ní a protivníkem nějaká malá překážka, je v koncích a mlátí do prázdna. Tady by možná trochu pomohlo, pokud by hlavní hrdinka uměla skákat, ale to z nějakého nepochopitelného důvodu v roce 2024 neumí. Bohužel zklamáním jsou i souboje s bossy. Těch je ve hře několik, ale jsou naprosto bez nápadu a působí genericky, jako ostatně většina částí hry. 

Zatímco památný oznamující teaser byl přímo parádní, ve výsledku jsem opravdu hodně zklamán tím, jak malé produkční hodnoty hra Unknown 9: Awakening má, na nichž ty velké ambice, o nichž vývojáři před vydáním vykládali pohádky, prostě nevidím. Vizuálně Unknown 9: Awakening vypadá jako remaster nějaké staré hry z konzole PlayStation 3. Modely postav jsou hrozné, navíc s ošklivými animacemi a mizernou mimikou, která kazí jakékoliv rozhovory. Prostředí není extra detailní, textury občas doslova mizerné a hru hrozně trápí doskakování objektů, a to i během filmečků. Technický stav je žalostný a optimalizace na tom není o moc lépe. Opravdu nechápu, jak přinejlepším průměrně vypadající lineární akční adventura může mít takovou problémy s frameratem. Ten totiž lítá neustále nahoru a dolu, což má za následek šílené trhání obrazu, až z toho bolí oči. A je jedno, jestli budete procházet jen pasáž, kde se nic neděje, nebo bojovat s protivníky. Na tom je vidět, že se k nám Unknown 9: Awakening dostal ve značně nedokončeném stavu, protože prakticky nic v něm nefunguje. A to ani soundtrack, který je hrozně nevýrazný a prakticky jsem ho během hraní ani nepostřehl.

Velké ambice, ale nakonec obrovské zklamání. To je hra Unknown 9: Awakening, která nedokázala přijít s ničím, co by hráče dokázalo zaujmout a oslovit. Přitom svět hry je určitě zajímavý, ale vývojáři ho nedokázali využít a přijít s alespoň trochu zajímavým příběhem, navíc hlavní hrdinka je špatně napsaná a nezajímavá, hratelnost sice má sem tam světlé chvilky, ale utápí se ve velkém množství nedodělků a chyb, přičemž hru hodně sráží i špatný technický stav. Unknown 9: Awakening je dobrodružná akční hra, na níž si za pár týdnů nikdo nevzpomene. A to není něco, co Bandai Namco chtělo, když kupovalo studio Reflector Entertainment.