Co se týče videoher, těch vyšlo velké množství, ale většina nedokázala slavnou licenci dostatečně dobře využít, takže šlo o spíše průměrnější počiny. Našly se ale výjimky, mezi nimiž byla dnes už legendární adventura Indiana Jones and the Fate of Atlantis, a já si hodně oblíbil i 3D akční adventuru Indiana Jones and the Infernal Machine, v níž musel hlavní hrdina změřit síly s komunisty. Ta vyšla na přelomu tisíciletí a je dost velká škoda, že ve zhruba stejné době jako Tomb Raider The Last Revelation, takže zůstala ve stínu nového dobrodružství slavné vykradačky hrobů. Nyní je tu studio MachineGames, které nám servíruje zcela nové Indyho videoherní dobrodružství Indiana Jones and the Great Circle. Já osobně jsem se na něj v posledních měsících hodně těšil, a jestli mě potěšilo a udělalo radost, vám nyní sdělím ve své recenzi.

Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Švédské studio MachineGames bylo založeno před patnáctí lety zkušenými vývojáři, kteří měli na triku povedené záležitosti jako The Darkness nebo The Chronicles of Riddick. Ve svém novém studiu se hned nesmazatelně zapsali do srdcí hráčů akční hrou Wolfenstein: The New Order, která znamenala pro celou slavnou značku velký restart. Následoval dobrý spin-off Wolfenstein: The Old Blood a poté i výborné přímé velké pokračování Wolfenstein II: The New Colossus. Všechny tyto hry dokázaly zaujmou nejen zábavnou hratelností, ale také svým zpracováním a vlastně i solidním příběhem, v němž se vrátil oblíbený akční hrdina William "B.J." Blazkowicz. Hlavně ale zapadaly do tehdejší strategie Bethesdy. Ta chtěla přinášet hlavně velké příběhové hry pro jednoho hráče, což byl naprostý opak toho, co razily některé ostatní společnosti, které měly podobné hry za mrtvé. I díky tomu mohla vzniknout série Dishonored nebo hororová sci-fi hra Prey. Ačkoliv všechny hry byly kvalitní a dnes mají doslova kultovní status, jejich problém byl ten, že nedokázaly z různých důvodů oslovit velké množství hráčů. Možná i proto jsme se pak dočkali od MachineGames nepovedeného kooperativního spin-offu Wolfenstein: Youngblood či VR záležitosti Wolfenstein: Cyberpilot. U těchto her bylo vidět, že se studio trochu hledá a podobné hry mu prostě nesedí. A vlastně i proto nepohrdli možností připravit nové kampaně pro remastery akčních klasik Quake a Quake II.

Hodně se spekulovalo, do čeho dalšího se toto jistě talentované studio pustí. Bude to třetí Wolfenstein nebo nová značka? Nakonec bylo oznámeno, že tou hrou je nový videoherní Indiana Jones, na něhož z pozice producenta bude dohlížet Todd Howard z Bethesda Game Studios. Ten toužil vytvořit hru podle této slavné filmové série už opravdu hodně dlouho a konečně nastala chvíle, kdy si mohl svůj sen splnit. Začátkem letošního roku jsme se dozvěděli první podrobnosti, přičemž překvapením určitě do jisté míry bylo, že ačkoliv hra využívá z velké části firt-person pohled, nepůjde o další rychlou střílečku, jakou byly hry ze série Wolfenstein. Cílem vývojářů bylo spíše zaměřit se na průzkum, řešení hádanek a také silný příběh, odehrávající se mezi filmy Dobyvatelé ztracené archy a Poslední křížová výprava. Vývojáři dokonce mluvili, že svým způsobem půjde o duchovního nástupce klasické adventury Indiana Jones and the Fate of Atlantis, což samo o sobě přitáhlo velkou pozornost. Já nyní po dohrání mohu říci, že opravdu nejde v prvé řadě na akci, ačkoliv je hojně zastoupena. Indy přistupuje ke střetům s nacistickými neřády způsobem svým vlastním, vlastně jde o jednu velkou improvizaci spojenou s chaosem, přičemž jde o hru, která vlévá do dobrodružného žánru svěží vít, a rozhodně nedělá slavné předloze ostudu.

Na hře Indiana Jones and the Great Circle mě od první minuty neskutečně překvapila atmosféra, stylizace a vůbec hodně filmové pojetí, které se blíží původní trilogii mnohem více než poslední dva filmy. Může ale za to i skutečnost, že se odehrává v roce 1937, takže ještě před začátkem druhé světové války, ovšem už se po světě pohánějí nacisti a jejich fašističtí italští kolegové. No a proto je prostor pro návrat nejen mladšího Indiana Jonese, ale i dalších postav, mezi nimiž je třeba Marcus Brody. Navíc vývojáři neváhají sem tam hodit nějaký easter egg, dát zajímavý odkaz na filmovou trilogii, doplnit informace o životě Indyho nebo si pomoci dobře napsaným humorem či krásnými hudebními motivy, které mě jako velkého fanouška předlohy vždy neskutečně zahřály na srdíčku. Vývojářům se prakticky dokonale podařilo zachytit ducha původní trilogie, za což jsem nesmírně rád, a i proto jsem si mohl nakonec hru užít tak, jako jsem si ji užil. Zmínit musím i skvělou režii a výborně zahrané filmečky, s nimiž se rozhodně nešetří, k nimž vývojáři kolikrát přistupovali se Spielbergovskou hravostí, která mi tolik chyběla u posledního filmu.

Na zábavě se velkou měrou podílí i samotný hlavní hrdina Indiana Jones. Vývojáři mohli využít podobu Harrisona Forda, ale museli najít někoho, kdo ho nadabuje. Sice by asi ukecali Harrisona Forda, aby si naposledy nasadil na hlavu ikonický klobouk, popadl bič a stal se oblíbeným archeologem, ale jeho současný hlas by se k mladému Indymu prostě a jednoduše nehodil. Volba proto padla na Troye Bakera, který ztvárnil už celou řadu slavných videoherních postav, přičemž nejvíce si ho hráči spojí s Joelem z The Last of Us. Ten nejprve roli odmítl, protože se bál, že Indyho nedokáže dobře ztvárnit, což by mohlo ohrozit jeho dobře rozjetou kariéru, ale je dobře, že si to nakonec rozmyslel. Jeho pohyby jsou prakticky totožné jako u Harrisona Forda, je vidět, že má Indiana Jones filmy nakoukané, navíc si vyhrál i s hlasem. Díky tomu Indy zní prakticky jak Ford před padesáti lety, rozhodně v něm neuslyšíte Joela, čehož jsem se po oznámení hodně bál. Troy Baker odvedl opravdu velmi dobrou práci.

Hra Indiana Jones and the Great Circle dokáže fanoušky potěšit i svým příběhem, který je nakonec zajímavější, než by se mohlo z ukázek nebo popisku od vývojářů zdát. Indy jednoho večera popíjí ve škole Marshall College v klidném Connecticutu se svým kamarádem Marcusem, přičemž usne a připomene si ikonickou scénu z filmové trilogie, která je skvěle zpracována a neskutečným způsobem navnadí na následné události. Hra rozjede vše celkem rychle, protože Indy záhy zjistí, že se do školy někdo vloupal a ukradl starodávný artefakt v podobě krásné kočičí mumie. Proč? To Indy netuší, proto se vydává zloděje najít, během čehož zjistí, že je vše součástí plánu najít jednu z největších archeologických záhad - Velký kruh. Zastavit pradávné síly, které ohrožují celý svět, může jen Indy. Příběh má stejné kouzlo jako v prvním nebo třetím dílu filmové trilogie. Odehrává se na zajímavých místech, má dobře napsané dialogy i postavy, ať už jde o Indyho přátele, mezi nimiž bude záhy patřit i charismatická novinářka Gina Lombardi hledající svoji ztracenou sestru, nebo padouchy, kteří se mu postaví do cesty. Mezi nimi je hlavně inteligentní německý archeolog Emmerich Voss, jenž svým charismatem a zpracováním bez debat strčí do kapsy hlavního padoucha posledního filmu.

To bychom měli k příběhu, ale co samotná hratelnost? Indiana Jones and the Great Circle je dobrodružná hra většinu času z first-person pohledu. Do třetí osoby se přepíná automaticky jen v několika okamžicích. Třeba když se Indy houpe na svém biči, který využívá ke zdolávání překážek, rozhození protivníků i k řešení hádanek, zvedá nějaký předmět nebo se protahuje škvírou ve zdi. V tyto momenty hra krásně upozorňuje, za koho vlastně hrajete a vždy je radost ikonického hrdinu takto vidět. Na druhou stranu musím říci, že first-person pohled mi nakonec nevadil a vlastně k samotnému pojetí se skvěle hodí. Indiana Jones and the Great Circle, jak už jsem naznačil výše, má mnohem blíže svým pojetím ke klasickým adventurám než rychlé akční hře typu Wolfenstein, za což jsem opravdu nesmírně rád, ostatně v něm nechybí kromě deníčku s mapou a úkoly ani inventář se sebranými předměty, ať už jde o lékárničky, klíče nebo další důležité předměty pro řešení hádanek. Vlastně mi v hodně situacích připomínal i některé mé další oblíbené videoherní série. Z Dishonored si vývojáři očividně propůjčili přístup k budování světa a jednotlivých úrovní, z novodobého Hitmana pak důraz na stealth.  

Do přímých střetů se Indy může pouštět, ale jen v omezené míře. Ono riskovat, že na sebe strhne pozornost stráže, která si zavolá pomoc, což hlavně na vyšší obtížnosti většinou vede ke smrti, se nikdy moc nevyplácí. Indy prostě není nesmrtelný voják typu William "B.J." Blazkowicz, a proto se musí po úrovních plazit a využívat různé poházené předměty, ať už jde o lahve, lopatky, kladiva nebo kyje, aby s nimi majznul zezadu protivníka, který stojí v cestě. Toho pak navíc může omráčeného chytit a odnést někam, aby si ho nevšimli jeho hlídkující kolegové. Vlastně je zajímavé, že Indy nemůže v rámci stealthu potichu jednoduše zlikvidovat protivníka, třeba zlomením vazu či přiškrcením. Je vidět, že vývojáři z něj nechtěli udělat zabijáka, kterým je třeba Solid Snake a Sam Fisher, nebo i ten Agent 47. To by se k učiteli nehodilo, stejně jako využívání ve velké míře střelných zbraní. Ty sice Indy má, ale, jejich použití je opravdu velkým riskem. Někdy může sebrat po padlém protivníkovi třeba samopal nebo brokovnici, ale než s takovou zbraní střílet je lepší ji chytit za hlaveň a nápřahem dalšího protivníka eliminovat tímto způsobem.

Jen je nutné počítat s tím, že zbraně se celkem rychle rozbijí, pokus s nimi budete mlátit do protivníků. Stačí pár úderů a o protivníkovu hlavu zlomíte samopal, kladivo, lopatu i velký krumpáč. Proto pak není ojedinělé, že dojde i na klasické pěstní souboje, které jsou zpracované jednoduše ale efektivně, a vyžadují taktiku, včasné uhýbání, blokování úderů protiovníka a dobře načasovaný útok. Navíc Indy může využívat během soubojů svůj bič, aby protivníky rozhodil nebo jim vyrazil zbraň z ruky. Z nějakého důvodu nacisti nejsou ti nejférovější soupeři, s nimiž se můžete střetnout. Pokud bych měl něco vytknout, je to skutečnost, že protivníci docela dost vydrží na střední obtížnost a souboje jsou proto delší, než by mohly být, což i vzhledem k menší rozmanitosti skinů nacistů a dalších neřádů následně vede i k tomu, že jsou tyto pěstní souboje trochu repetitivní.

Samotná akce se mi až na menší repetitivnost v rámci pěstních soubojů opravdu líbí svým pojetím. Kombinace stealthu, pěstních soubojů a v nutnosti využívání palných zbraní se k Indymu hodí mnohem více než klasická akce, kterou preferuje Lara Croft nebo Nathan Drake. A vlastně se tímto od své konkurence i docela dost odlišuje a má vlastní identitu. Jedna věc ovšem ještě není úplně dokonalá. Tou je umělá inteligence. Protivníci jsou na vyšší obtížnosti celkem všímaví, takže je dobré se v jejich zorném poli nepromenádovat. Na druhou stranu jsou ale situace, kdy jim zlikvidujete kamaráda jen třeba 15 metrů od nich lopatou, a oni dál postávají a dělají, že nic neslyšeli a neviděli. O něco více AI skřípe ještě v momentě, kdy Indyho protivníci odhalí. Většinou jen zmateně pobíhají po úrovni a některé situace nedokážou ani dobře vyřešit. Třeba když jsem spustil alarm a zaběhl do stanu, do něhož byl jeden vchod a východ. To se pak skupinka asi deseti nácků nahrnula ke vchodu a následně do stanu chodili postupně, takže vlastně ani nebyli velkým problémem. Někteří pak byli zaseknutí před stanem a jen na něj tupě zírali. A podobných problémů, když se spustí alarm, je hodně, stejně tak i jejich průzkum, když něco zaslechnou nebo uvidí, není vždy úplně ideální, jako je to u jiných stealth her. Umělá inteligence není vždy dokonalá a přesvědčivá, jako kdyby vývojáři použili tu, která byla k vidění ve hrách Woldenstein, které ovšem byly založeny jen na akci a na likvidaci hord nepřátel. Tam tupější umělá inteligence nevadila, u stealth hry to nevypadá už tak dobře.

Indiana Jones se během svého putování podívá hned do několika odlišných lokací po celém světě. Už jsem zmínil ikonickou školu Marshall College, která před vašima očima doslova ožije a je možné ji i více prozkoumat. Pro fanouška jako já je to doslova splněný sen. Cesta Indyho zavede i do Vatikánu vedle ikonický Andělský hrad, kde řada kněžích sympatizuje s Mussolinim a jeho šíleným fašistickým režimem, do Gízy ke sfinze a velkým pyramidám, kde zase řádí nacisté, nebo do zasněžených Himalájí. Další lokace neprozradím, protože některé vývojáři ještě neodhalili nebo jsem si jich v trailerech nevšiml, a nechtěl bych, abyste přišli o nějaké překvapení, a že jich hra v tomto ohledu má docela dost. Některé úrovně jsou celkem lineární a filmově laděné, ale další pak docela dost otevřené, což ostatně sami vývojáři před vydáním slibovali.

Prakticky tyto otevřené úrovně fungují jako větší plácky podobné těm, co bylo možné vidět v sérii Dishonored nebo Hitman. Ano, obsahují také hlavní lineárněji pojatou linku, která vás vede svým způsobem za ručičku jako v klasických open-world záležitostech, ale hra i nutí do průzkumu. Kdykoliv můžete v těchto úrovních hlavní cestu přerušit a pokusit se prozkoumat třeba v Gíze náhodou nalezenou hrobku s vedlejšími hádankami, odhalit nějakou záhadu, případně splnit vedlejší úkol. Musím říci, že jsem nejprve vedlejší obsah ignoroval, ale následně ho začal plnit, protože je také slušný, má řadu dalších jedinečných hádanek, vedlejší příběhové linky a vůbec krásně rozšiřuje samotnou hru a poskytuje další zajímavé podrobnosti. Hra má navíc opravdu hodně tajemství. Některá jsem už odhalil, jiná zatím ne a docela jsem zvědav, co ještě vyplave na povrch po vydání.

Za vše, co ve hře uděláte, jste odměňováni, nic neděláte jen tak, ačkoliv by odměňování nemuselo být vzhledem ke kvalitě samotné hry a jejího obsahu. Každopádně jednak průzkumem získáváte peníze, za které je možní koupit knížky s novými schopnostmi či další klíčové vybavení, no a za body, které získáváte za plnění hlavních úkolů a vedlejších aktivit, si tyto bonusové schopnosti odemykáte. Díky nim je možné si navýšit zdraví, získat výhody do boje, zjednodušit si průzkum lokací a tak dále, což se vždy hodí. Stejně jako možnost Lucky Hat, která může dát Indymu druhou šanci, pokud padne. Ve hře je tedy začleněn jednoduchý, ale funkční RPG systém, který má postupně velký vliv na samotnou hratelnost.

Jednotlivé úrovně mají nádherný design a krásné scenérie, které celé dobrodružství ještě umocňují. Otevřené úrovně jsou navíc skvěle navržené, aby dali hráči naprostou volnost v tom, jak je bude prozkoumávat a plnit jednotlivé aktivity. Zároveň obsahují vojáky kontrolovaná místa, kam se můžete pokusit proplížit, ale lepší získat pro každou z lokací oblek, díky němuž budete méně poutat pozornost a snáze se všude dostanete, jako tomu bylo u série Hitman. Jde o zajímavou mechaniku, která krásně stealth doplňuje. Je ale nutné hned dodat, že i v takovém obleku vás všímavější vojáci dokážou odhalit, zvláště pokud před nimi něco ukradnete (třeba peníze nebo nějaký důležitý dokument) nebo se budete chovat nepřirozeně. Hrozně se mi hra Indiana Jones and the Great Circle svým dost nelineárním pojetím líbí, a protože jsem během prvního průchodu řadu vedlejších aktivit nesplnil, oceňují, že je možné se kdykoliv do jednotlivých lokací vrátit a vedlejší obsah v nich plnit, případně je dále prozkoumávat. Když v úrovních dohrajete hlavní linku, prakticky se vám plně otevřou.

Průzkum je super, souboje napínavé a dobře navržené, ale nejsilnější je Indiana Jones vždy v nějaké té hrobce či dávno zapomenutém místě pod povrchem, kam už tisíce let nevkročila lidská noha. Takových pasáží obsahuje hra velké množství a krásně kloubí překonávání překážek a pastí s dobře navrženými a nápaditými hádankami, které je radost plnit. Ty většinou spočívají ve vyřešení logického rébusu, nalezení klíče nebo správného předmětu, který následně otevře dveře dál, jako v klasických adventurách nebo sériích Tomb Raider a Uncharted. V kobkách sice na Indyho nečekají neustále naštvaní nacisti, ale spousta jiného nebezpečí. Třeba jedovatí štíři v Egyptě, před nimiž je nutné si dávat pořádně velký pozor. Indiana Jones and the Great Circle je přesně ten typ dobrodružné hry, kterou jako fanoušek Tomb Raidera nebo Uncharted chci prostě hrát. Mít možnost prozkoumávat hrobky, odhalovat tajemství a obdivovat nádherné památky, které je možné zachytit fotoaparátem.

Na většinu práce je Indiana Jones sám, ale někdy mu pomůže jeho doprovod, který dokáže sem tam na něco upozornit nebo udělat v rámci kooperace. Vlastně spolupráce tady funguje jako v jakékoliv jiné podobné moderní akční adventuře. U hádanek je dobré napsat, že si můžete před spuštěním nastavit, jak moc chcete, aby vám hra s nimi pomáhala (obtížnost je rozdělena na akci a hádanky). I když si ale nastavíte lehkou úroveň obtížnosti u hádanek, pořád je nutné trochu přemýšlet, rozhodně nejde o hru, u níž by bylo možné vypnout mozek.

Určitě moc dobře víte, že poslední dvě velké hry Bethesdy – Redfall a Starfield, běžely při svém spuštění na současných konzolích Xbox Series X/S pouze ve 30 snímcích, za což sklidily velkou kritiku. Až později vývojáři přidali podporu pro 60 snímků, takže bylo vidět, že to jde. Před několika týdny se vývojáři z MachineGames nechali slyšet, že Indiana Jones and the Great Circle bude od prvního dne podporovat lepší framerate, a to i díky zvolené technologii idTech Engine, která je skvěle optimalizována pro nejrůznější platformy. Jen jsme nevěděli, jestli půjde o jediný režim nebo bude možné si vybrat, jako je to u většiny dnešních her. První možnost je nakonec ta správná, přičemž musím říci, že ačkoliv se vývojáři zaměřili na framerate, hra vypadá na konzoli Xbox Series X opravdu hodně pěkně. Vysoké rozlišení ji sluší, má spoustu krásných detailů, modely postav jsou solidní s dobrými animacemi, jen sem tam trochu zakolísá mimika, která není vždy dokonalá. Celkově ale musím říci, že mám z vizuálního zpracování velkou radost.

Po většinu času jsem hrál Indiana Jones and the Great Circle na konzoli Xbox Series X, ale chvilkami jsem ji zkoušel i na konzoli Xbox Series S, abych viděl, jak na ní vypadá a běží. Ostatně jde o nejrozšířenější konzoli Xbox této generace. Dobrou zprávou určitě je, že i na Xbox Series S se vývojáři zaměřili na podporu 60 fps, hra běží naprosto plynule a nezaznamenal jsem ani v náročnějších scénách nějaké velké viditelné propady. Jen ve filmečcích sem tam došlo k menšímu zpomalení, ale to ničemu zase tak moc nevadí. Co se týče vizuálu, ten bohužel značně utrpěl. Aby vývojáři dokázali udržet vysoký framerate, museli znatelně snížit rozlišení i míru detailů. V kobkách nebo uvnitř budov ještě hra vypadá slušně, ale jakmile vylezete ven, vše je takové bez detailu a hodně rozostřené. Není to katastrofa, ale musíte počítat s tím, že vizuálně rozhodně nebudete na Series S ohromeni.

Než se posunu dál, musím bohužel zmínit, že jsem se během hraní potýkal s několika otravnými bugy. Jednou mi hra spadla, což by se dalo přežít, ale asi třikrát se nespustil skript, takže jsem se nemohl posunout dál. Nepomohlo ani úmrtí a nahrání poslední pozice, protože se hra uložila až po rozbití. Naštěstí je možné přímo v menu zvolit i jinou uloženou pozici, díky čemuž jsem se vždy posunul třeba o 30 minut před kritický okamžik. To naštve, ale na druhou stranu, pokud by to nešlo, asi bych hru nemohl ani dohrát. Tohle snad vývojáři opraví, stejně jako rozbití hry po dohrání. V jedné lokaci mám bucnutou Ginu Lombardi, která pořád sténá se slovy Oh God, což je dost otravné.

Už jsem výše naznačil, že Indiana Jones and the Great Circle využívá ikonické hudební motivy z filmové série, s nimiž přišel geniální hudební skladatel John Williams. Bez nich by už nebylo možné si Indyho dobrodružství představit. Vývojáři ale nechali připravit i řadu nových skladeb, za nimiž stojí uznávaný americký hudební skladatel Gordy Haab, jenž má s hrami velké zkušenosti. Skládal hudbu pro Star Wars Battlefront, Star Wars Jedi: Survivor nebo Halo Wars 2. A pro Indiana Jones and the Great Circle připravil několik povedených skladeb, které původní z filmové ságy krásně doplňují.

Na hru Indiana Jones and the Great Circle jsem se v posledních měsících začal jako fanoušek filmové série opatrně těšit, ale pořád jsem věděl, že to může dopadnout všelijak. Zvláště když Indymu se ve videoherním světě v minulosti zase tak moc nedařilo. Jsem proto rád, že jsem se nakonec dočkal opravdu povedené dobrodružné hry, která si zachovává ducha i atmosféru filmové série, a servíruje nádherné lokace, kdy některé je možné více prozkoumávat, slušný příběh, zábavné i když trochu repetitivní souboje a chytré hádanky, které je radost řešit. Indiana Jones and the Great Circle je pro fanoušky jako já skvělým dárkem na konec letošního roku a nejlepším novým dobrodružstvím slavného archeologa od původní trilogie.