Test proběhl na konzoli PlayStation 4 Pro

Headset PlayStation VR vyšel v polovině října, takže je už nějakou dobu na trhu. Ve svém testu jsem zmínil, že jde o zajímavý a kvalitně zpracovaný hardware, o jehož úspěchu ale rozhodnou hry, které pro něj budou vycházet. Jako ostatně u každého příslušenství, i když u VR headsetu je pro mnohé překážkou i poněkud vyšší pořizovací cena. Každopádně největší problém zatím vidím u her. Ano, několik povedených her či spíše hříček jsme tu měli, zmínit mohu třeba Until Dawn: Rush of Blood, Headmaster nebo RIGS, a ve výsledku ani ten Robinson nebyl úplně špatný, ale doposud se nikdo neodhodlal ve VR postavit přímo velkou drahou AAA hru. I proto jsem měl radost, že byl v minulém roce oznámen Resident Evil 7. Pořád ale byla otázka, jak se bude ve virtuální realitě hrát, zvláště když první dojmy byly takové nemastné neslané a hodně lidem se z demoverze z E3 dělalo nevolno.

Resident Evil 7 mám v tuto chvíli za sebou už dvakrát. Jednou jsem ho hrál klasicky na televizi s 4K rozlišením a podporou HDR, která se celkem znatelně podepisuje ještě na hutnější atmosféře. Původně jsem chtěl při druhém hraní VR jenom vyzkoušet, ale ihned po zapnutí jsem zjistil, že ve virtuální realitě jde o tak trochu jinou hru s vlastními pravidly. A z mého pohledu asi i lepší. Najednou se ocitnete přímo v herním světě a hlavně ve strašidelném domě Bakerů, neruší vás okolní světlo ani hluk, pokud máte na uších sluchátka, takže se můžete do hry ponořit, jako nikdy předtím. Resident Evil 7 přitom není ve VR ani tak o lekačkách a děsivých scénách, z nichž byste si museli následně prát spodní prádlo, ale hlavně o hutné atmosféře, větším strachu a pocitu, že hru nehrajete, ale stáváte se její nedílnou součástí.

Iluze, že se nacházíte přímo ve hře, je v Resident Evil 7 zvládnuta na podtrženou jedničku, za což může hlavně i fenomenální ozvučení, pokud máte na uších sluchátka, ale také kvalitní vizuální zpracování. Na hře je vidět, že už při vývoji enginu vývojáři s virtuální realitou počítali a vše jí podřídili. Detailní je nejen prostředí, ale i veškeré postavy s mistrně zvládnutými animacemi, z nichž vás kolikrát bude pořádně mrazit, a do toho pochopitelně nechybí ani spousta parádních efektů. Resident Evil 7 je jednoznačně zatím nejhezčí hra, jakou jsem ve VR hrál, a je jasným důkazem toho, že i na PlayStationu 4 mohou vzniknout ve VR opravdu vizuálně působivé hry. Jen se musí vývojářům chtít. Samozřejmě, i když pěju na kvalitu zpracování chválu, pořád hra ve VR nevypadá tak dobře, jako když ji hrajete klasicky na TV, ale kvalita je plně dostačující, abyste se do hraní mohli plně ponořit, navíc vývojáři z Capcomu vše ještě vyšperkovali. Oproti Driveclub VR nebo VR podpoře v Rise of the Tomb Raider je Resident Evil 7 zcela jiný level.

Nejlepší na VR režimu Resident Evil 7 je, že díky němu vznikají zcela nové situace. Když jsem byl hned na začátku pronásledován Jackem Bakerem, v normálním režimu jsem klasicky běhal, zavíral dveře a choval se, jako když hraji videohru. Když jsem hrál ve VR, pomalu jsem vykukoval za roh i zpoza dveří, jestli je čistý vzduch a mohu vylézt, což jsou situace, které by byly běžné v reálu. Najednou jsem si hraní více užíval, hraní na schovávanou v mnoha pasážích dostalo nový rozměr, a samozřejmě to platilo následně i během řešení hádanek a soubojů s dalšími protivníky. Navíc bych řekl, že ve VR se Resident Evil 7 lépe ovládá, minimálně zaměřování je daleko intuitivnější. Když totiž zaměříte protivníka, můžete rychle doměřit pohybem hlavy, takže je jednodušší ho zasáhnout, než když míříte klasicky analogovou páčkou.

Není pochyb o tom, že Resident Evil 7 ukazuje, jaký velký potenciál VR, jakožto nová technologie, má. A popravdě, jde o ukázku tak působivou, že jsem si říkal, že ani nemám důvod hru hrát klasicky na televizi, protože zážitek by byl horší, a o ten přeci jde. I když jde i výbornou ukázku VR možností, jsou pochopitelně místa, na nichž se dá ještě zapracovat, a věřím, že si zpětnou vazbu vezme Capcom k srdci. Prvním menším problémem jsou přechody mezi hrou a filmečky, které už nejsou ve virtuální realitě, což trochu nabourává onen pocit, že jste v hlavní roli velkého dobrodružství. Stejně tak nepotěší občasné černé obrazovky, když vás třeba nějaký protivních chytne a chce s vámi hodit. Hlavně při soubojích s bossy. Dále mi trochu vadili ve VR delší nahrávací obrazovky, oproti klasické verzi. Jde pochopitelně jen o menší mušky, které mohou vývojáři vychytat v nějakém tom updatu.

Jinak ale mohu jen chválit, protože hraní Resident Evil 7 jsem si po celou dobu užíval ve VR a ještě nějaký čas budu, až se vydám třeba vše vysbírat. Je ale jasné, že ne pro všechny je tento zážitek určen. Už jsem slyšel názory, od několika hráčů, že se jim po delším hraní udělalo nevolno, takže si museli dát přestávku. Capcom si je tohoto problému vědom, a proto do hry zakomponoval jak klasické otáčení kamerou, jehož rychlost si můžete nastavit, tak sekané otáčení kamerou o 30 stupňů. Každý si s nastavením může pohrát a zjistit, co mu vyhovuje nejvíce. Já jsem mohl hrát s klasickou kamerou i několik hodin v kuse, žádnou nevolnost jsem nepociťoval.

Resident Evil 7 je už v základu velmi dobrou hrou, ale až když ho hrajete ve VR, budete si ho moci naplno užívat. Hraní najednou dostane zcela nový rozměr, a popravdě, budete se jen těžko z domu Bakerů vracet do reálného světa. Nyní jen doufat, že nám podobné zážitky budou servírovat vývojáři častěji pro VR headsety, protože pokud ano, bude mít virtuální realita velkou budoucnost, a třeba přesvědčí i hráče, kteří ji zatím moc nevěří.