Historie herních konzolí (2.)

DRUHÁ GENERACE

V srpnu 1976 Fairchild Kamera and Instrument vydávají svou první konzoli. Postavili ji na svém vlastním 8-bitovém F8 mikroprocesoru a stroj zobrazoval 16 barev. F8 byl velmi komplexní v porovnání s typickými integrovanými obvody v tehdejší době. Měl více vstupů a výstupů než ostatní čipy. Grafika byla i tak velmi jednoduchá, ale barevná, což by velký skok od PONG strojů. Zvuk vycházel ze zabudovaného reproduktoru přímo v konzoli. Channel F se prodával za 169$ a byl pozitivně přijat hráčskou komunitou, která toužila po „další velké věci”. Přebytek mnohem levnějších systémů se ale projevil neblaze a Channel F si tak vysloužil dodatek: velké zklamání. Fairchild ukončil výrobu na začátku 1978.

V lednu 1977 se konečně rozhoupala i RCA a debutovala se svým strojem. RCA jevila o herní trh zájem několik let. Dokonce dostali nabídku na originální technologii Odyssey od Ralpha Baera, ale nevzali ji. Jakmile si ale všimli úspěchu Atari, s velkými ambicemi vstoupili na herní trh. Zaspali ale dobu. RCA Studio II se objevilo na pultech obchodů půl roku po Channel F. Studio II ve svých útrobách schovávalo 8-bitový COSMAC 1802 mikroprocesor, tedy stejný jaký NASA použila pro Voyager nebo Galileo. Problém byl v tom, že už v době vydání byla tahle konzole zastaralá a zmohla se pouze na černobílou grafiku. Ta působilo vedle barevného podání Channel F druhořadě. Další propadák byl na světě a o dva roky později se po konzoli slehla zem.

Ani druhý pokus tedy neskončil slavně, ale zlom byl blízko. V říjnu 1977 se znovu světu ozývá Atari, která vstupuje na trh se svou novou konzolí - Atari VCS (Video Computer Systém). V roce 1982 přejmenováno na Atari 2600. Právě tento stroj se proslavil tím, že byl jeho HW postaven na mikroprocesoru a hry byly dodávány na cartridgích. Je pravda, že tento formát používal Channel F, ale právě díky Atari se tento koncept dostal mezi herní veřejnost. Atari VCS zaznamenala obří úspěch. O tři roky později již bylo jméno Atari známé všem. 25 miliónů prodaných jednotek hovoří za vše. Čtyřicet rozdílných společností vydalo přes 200 her. Bylo prodáno více než 120 miliónů kusů cartridgí. Právě zde si svou premiéru odbyly hry jako Space Invaders, Asteroids nebo legendární Pac-Man, jehož konkrétně se prodalo do dnešní doby přes 7 miliónů kusů. Začíná zlatá éra video her.

První konkurencí pro Atari bylo Bally, které ještě tentýž rok vydává Bally Professional Arcade. I přesto, že mělo Bally lepší grafiku než Atari VCS, problém vězel v mnohem vyšší ceně, která byla stanovena na 350$, což bylo o 150$ více než cena VCS. Systém za tak vysokou cenu neměl co nabídnout. V roce 1981 prodává Bally práva Astrovision, která o rok později přejmenovává umírající systém na Astrocade.

Ani tvůrci první konzole na světě, Magnavox, nehodlali z herního trhu jen tak ustoupit. Po neúspěchu Odyssey vydali ještě několik modelů, které přinášely technologická vylepšení. Do druhé generace konzolí ale přispěli až v roce 1978, kdy už jako podružná společnost North American Philips vydali Odyssey². Zajímavostí bylo, že konzole obsahovala zabudovanou alfanumerickou klávesnici. Úspěch Odyssey² byl v Americe nevalný. Problém tkvěl ve third-party vývojářích, kteří na Odyssey² nevyvíjeli. I tak se ale prodalo přes jeden milion jednotek. V Evropě byla situace mnohem lepší. Konzole tam byla známá pod názvem Philips Videopac G70000, nebo zkráceně Videopac, ačkoliv v některých oblastech EU bylo vydáno mnohem více variant. Vzácný model Philips Videopac G72000 byl vydán právě jenom tady a měl zabudovaný černo-bílý monitor. Hry byly většinou kompatibilní s americkými protějšky, ale našlo se pár kousků, které měly rozdílné barvy a některé byly úplně nekompatibilní. Několik her bylo také vydáno jenom v Evropě a do Ameriky se nikdy nedostaly. Celkově se ale ani Odyssey² neuchytila a stínu Atari se nevyhla.

První seriózní konkurence pro Atari se objevila až na začátku nového desetiletí, v roce 1980, když Mattel vypustil svůj Intellivision. Ten díky 16-bitovému procesoru General Instruments 1600 dokázal vykouzlit lepší grafiku než VCS. Hlavně sportovní fanoušci museli tuto konzoli milovat. Intellivision byl znám především pro tituly jako Major League Baseball, NFL Football, NHL Hockey a NBA Basketball. Na druhé místo však tento kousek odsunovala chybějící third-party podpora. Rok 1982 však přinesl pro Mattel velký úspěch - ke konci roku měli prodáno přes dva milióny konzolí. To jim vydělalo 100 000 000 dolarů. Až poté začal Activison a Imagic vydávat hry i pro Intellivision. Nejprodávanější hrou se stal Astrosmash, který si pořídilo více než milion zájemců.

Vydání Intellivision donutilo Atari vydat nástupce Atari VCS. V roce 1982 přejmenovávají VCS na Atari 2600 a uvádějí Atari 5200. Zjevně to byl od Atari uspěchaný krok. Mnoho designových chyb mělo vážný dopad na použitelnost a systém se na trhu nechytil. Poslední kousek, který stojí za zmínku je Colecovision. Na trhu se objevil v srpnu 1982. Zaujal vysoce kvalitní grafikou, možností hrát hry z Atari 2600 a možnost rozšiřovat základní HW systému. Coleco si licencovalo Donkey Konga od Nintenda a bundlovalo ho s každou konzolí. Tato verze hry byla velmi dobře přijata. Ačkoliv byla konzole rozhodně zajímavější než Atari 5200, nikdy se nestala tak úspěšnou.

A poté přišlo předčasné ukončení druhé generace konzolí. Období, které málem znamenalo konec herního trhu. Byla to velká událost a jako taková si zaslouží samostatný článek. Ještě než si představíme třetí generaci se na chvíli zastavíme právě tady. Proč tento pád přišel? Co mu předcházelo a jaké měl následky? Jak s oblibou na konci každého článku říkám: O tom zase příště.