Dragon Quest III je prastarý kousek. Vyšel v roce 1988 na stařičký NES. Je to už dávno, téměř dvě generace dozadu. Avšak Square Enix má zaručenou šablonu úspěchu v podobě HD-2D remaku, jenž vytváří optimální rovnováhu mezi věrným přidržením se originálu, a zároveň moderní úpravou kvality. DQ III dostal nový nátěr a vylepšené funkce kvality života s jejichž pomocí znovu ožívá dávná klasika, o které je bez mála žinantní hovořit jako o dílu majícím zásadní vliv na vývoj žánru. Znalci herní historie to dobře vědí. A pokud mezi ně náhodou nepatříte, nezoufejte! Stále si můžete na webu přečíst náš výpravný několikadílný seriál o historii JRPG.

  Zkuste na chvíli zapomenout na současnou herní tvorbu. Pohodlně se usaďte v křesle či na gauči, zavřete oči a nechte se pomyslně přenést tři a půl desetiletí zpět. Do doby, kdy RPG hrála jen skupinka nadšenců neváhajících trávit u her desítky a stovky hodin, trpět u těžkotonážních soubojů a procházet se po atmosférických dungeonech plných tuhých příšer a skrytých pokladů. Do časů, kdy bylo největším dobrodružstvím svést krystalicky přímočarý souboj dobra se zlem, a přitom zapojit vlastní představivost ve snaze doplnit chybějící střípky ve vyprávění a herním designu – mimochodem, věc v mnoha ohledech prospěšná v rozvoji našeho mozku. Nyní otevřete oči! Nemusíte jenom snít, stačí se chopit ovladače, spustit hru s logem Dragon Quest III HD-2D Remake a máte vstupenku do ráje i pekla minulosti. Je to ta samá hra jako v roce 1988, jen změnila kabátek. V honbě za nostalgií a při hledání alternativy k moderním RPG s otevřenými a komplexními světy, kdy je těžké rozlišit, kde něco začíná, a kde končí, představuje DQ III vhodné útočiště.

  Old school design si v sobě nese hra stále. Avšak přepracovaná grafika pomáhá natřít na rezavou kostru DQ III vábný nátěr propagovaný v identickém stylu jako měl svého času ceněný Octopath Traveler či nedávno neprávem opomíjený Triangle Strategy. Nová grafika a animace postav i příšer oživuje citlivým, a zároveň oku lahodícím způsobem dílo nedávno zesnulého designéra Dragon Quest ságy Akiry Toriyamy. Za vše, co vykonal pro tuto věhlasnou sérii a celý JRPG žánr, mu proto položme alespoň takto dodatečně pomyslnou kytičku na hrob. Grafika užívající Unreal Engine 4 proměnila svět původně uvězněný ve dvou rozměrech na dechberoucí, barevný a skvostně stylizovaný nostalgický sen. Obzvláště dungeony osvětlené Hrdinovou lucernou vytvářejí pronikavou a působivou stínohru, díky níž ožívá dávná představivost našich herních otců a dědů. Na vrch přidává DQ III orchestrální soundtrack podtrhující výpravnost a optimistickou notu série. A nejen to. Velkým skokem vpřed je i přidání dabingu u všech příběhových cutscén. Tím dostává hra další úroveň rozměru.  

  Herně je třetí Dráček prototypem klasické archetypální hratelnosti. Hrdina má hlavní třídu jasně danou od začátku a nelze jí změnit. U zbylých tří postav v herní partě je to jiné, protože ty je možné si libovolně navolit. Kombinacemi tříd (povolání), vzhledu a jmen jsem si například vytvořil ryze ženskou partu tvořenou Hrdinou, Válečníkem, Mágem a Zlodějem. Později ve hře je možné zvolené společníky přetřídit na jiné joby se zachováním jejich původních kouzel a schopností. Mechanická flexibilita a kontroverzní prvek tradičně tichého Hrdiny ovšem způsobují, že máte pohromadě čtyřčlennou partu bez jakékoli interakce mezi sebou, která nereaguje ani na dění kolem sebe. Kontroverzní prvek Dragon Quest ságy zde vyniká ještě více než u posledních dílů a může představovat pro nováčky nepřekonatelný problém. Zde se metaforicky bije stará zásada žánru, kdy byly hry na hrdiny primárně o soubojích, průzkumu a budování postav, s modernějším upřednostněním příběhu, vztahů a kamarádství, jak to známe u JRPG od počátku 90. let 20. století.

  Příběh se točí kolem Hrdiny (Hero), syna – či dceři, neboť protagonista může být chlapec nebo dívka – legendárního válečníka Ortegy. V den svých šestnáctých narozenin si Hrdinu povolá král Aliahanu a zadá mu úkol vydat se do světa a porazit Temného pána Baramose, což Hrdinův otec Ortega nedokázal. Tak započne dlouhé dobrodružství toho nejklasičtější střihu, kdy budete putovat po středověkém světě a zachraňovat království, bojovat s draky, zlými mágy nebo odpornými trolly, a přitom hledat cestu k naplnění svěřeného úkolu. Kdo někdy hrál Dragon Quest, ví moc dobře, co jej čeká. Obzvláště, vybaví-li si DQ XI a jeho podtitulkovou scénu, ve které je vidět hrdina z DQ III, v DQ mytologii známý coby Erdrick, a počátek jeho heroické cesty. Propojení světů různých Dragon Quest her je vcelku obvyklou záležitostí této konzervativní série, jíž buď milujete, nebo ostentativně ignorujete.       

  Tahové souboje jsou svižné, i když těžké, mnohdy takřka nefér. Přesto mají jistou noblesu a snaží se držet zásady, že každé vítězství musí být tvrdě vydřené. Systém soubojů je fakticky identický jako u DQ XI, od navolení taktiky pro jednotlivé postavy, přes efektivní využívání fyzických útoků, dovedností a kouzel, až po často neortodoxní taktiku zahrnující například používání předmětů nebo efektu náhody. Rozdíl je pouze v tom, že DQ III si uchoval specifické znázornění bojové situace. Na začátku boje snímá kamera Vaši partu i nepřítele zároveň, ale po navolení příkazů se již obraz přepne do pohledu první osoby, tudíž nevidíte útočit své postavy, nýbrž pouze monstra dostávající jednu ránu za druhou. Jedná se o vynikající způsob, jak hráče lépe vtáhnout do hry a ukázat jim, jak se hrály některé JRPG v 80. letech.

  Každý dungeon je výzva s nervy drásající frekvencí náhodných bojů, těžkým bossem na závěr, a především řadou hardcore prvků. Dojde-li Vám uprostřed rozlehlého dungeonu MP nebo příšerky rozcupují jedinou postavu s možností oživení padlého kolegy, musíte se chtě nechtě vrátit do nejbližší vesnice či města. Neustále Vám budou scházet peníze, které si musíte podobně jako lepší kouzla a statistiky jednoduše vygrindovat hodinami expení, sem tam si omylem nasadíte prokletý prsten či brnění nebo se propadnete dírou v podlaze v dungeonu o podlaží níže, a tak musíte opakovat předchozí průchod znovu. Ano, DQ III je těžkým, nepřejícným a mnohdy ubíjejícím zážitkem, avšak evokuje to nejlepší z dávno padlé éry, kdy RPG nemohl (a nechtěl) hrát každý. 

  Hra odmění každého, kdo jí bude věnovat čas a potřebnou trpělivost. Kdo bude respektovat roztodivná, ale jasně daná pravidla Dračího questu. A krutě ztrestá každého, jenž chce jen povrchní zábavu na pár hodin. Nedílnou součástí hraní je totiž průzkum a hledání, ať již mincí, vybavení nebo monster, s nimiž je možné absolvovat zápasy v Monster aréně, kde se dají vyhrát dobré a užitečné věci. V podstatě všude je co objevovat a prozkoumávat, včetně světové mapy, kde je bezpočet tajných lokalit. Neznamená to však, že DQ III není přístupný pro nováčky. Tvůrci mysleli i na to, a proto přidali tři úrovně obtížnosti. Je mezi nimi „Dracky Quest“, režim, ve kterém teoreticky nemůžete zemřít, protože postavy zůstanou v bitvě vždy na úrovni 1 HP. To pomůže eliminovat strach z bitev a umožní méně zkušeným hráčům soustředit se na pohledný svět a jeho průzkum, nikoli na časově náročné expení a těžké souboje. Velkým usnadněním je také zrychlení soubojů a faktické používání auto-battle, i když nezaručí vítězství v bitvě, a to ani u klasických nepřátel, natož u bossů. A jak dlouho tahle jízda ze staré školy vydrží? Zhruba 40 hodin zabere hlavní dějová linka. Úplné vyzobání obsahu je ovšem otázkou dalších desítek hodin.

  Ačkoli se může zdát, že DQ III je v podstatě splněným snem všech, kteří zastávají názor, že staré hry, obzvláště RPG, byly kdysi kvalitnější, má tahle HD-2D potvora některé dílčí nedostatky. Správa inventáře je například neohrabaná a těžkopádná. Frekvence náhodných soubojů je ve 2. polovině hry, kdy u nich strávíte klidně i několik minut, takřka neúnosná. Stejně tak vyvstává otázka, bylo-li nutné vzít původnímu DQ III všechny jeho drobné detaily a rozdíly a na HD-2D remake našroubovat zvukovou, estetickou a grafickou paletu DQ XI. Vždyť hra tím zčásti ztratila vlastní identitu a odlišnost od ostatních dílů v sérii. Nepříjemnou záležitostí je bohužel i před vydáním tolik probíraná cenzura. Do DQ III se přidal aspekt genderově neutrálních hlavních postav. Cenzura tím postihla původní design z roku 1988, navíc se pohlaví „Male“ a „Female“ při výběru hlavní postavy změnilo na bezpohlavní „Type 1“ a Type 2“, což je nejen hloupé a nepraktické – díky tomu se například Leon proměnil nechtěně na Leonu – ale hrubě necitlivé k původním i současným vývojářům. Však si také otec Dragon Quest, režisér Yuji Horii, na cenzuru veřejně stěžoval.    

  Square Enix remaky umí. Přesvědčuje nás o tom drahně let. Zvolená forma HD-2D remaku svědčí starším hrám, u kterých není čas ani prostředky na klasický remake, a proto dostávají hutnou fúzi komplexního vylepšení se zachováním designu i esence originálu. Dragon Quest III si zasloužil podobnou péči s ohledem na jeho vliv v herním průmyslu. Je to překrásný, bohatý a umělecky hodnotný spektákl stojící na soubojích, průzkumu světa a nadstandardně těžkých výzvách. Hardcore RPG se vším pozitivním, a zároveň negativním, co k tomu odjakživa patřilo. Není to ani tak hra pod vánoční stromeček a pro mainstreamové publikum jako spíše relikt minulosti s obohacujícím herním svědectvím pro současnost, který se bude dobře vyjímat v knihovničce každého správného fanouška žánru her na hrdiny.