Když se řekne Wolfenstein, většině hráčů se vybaví i ostřílený agent B. J. Blazkowicz, který se dokáže hravě dostat z každé situace a který už tolikrát nakopal nacistům zadky, že už to ani spočítat nejde. Tento charismatický hlavní hrdina nechybí ani v novém pokračování, přičemž už v prvním filmečku to pořádně rozjede na lodi, kde najde podivuhodný amulet. K tomu se ale ještě dostaneme později. Po návratu domů je poslán do německého města Eisenstadt, kde má zjistit všechny informace o nacistech a jejich plánech na ovládnutí světa. Příběh je docela zajímavý, ale pořád se jedná jen o tupou střílečku, což ho poněkud zabíjí. Eisenstadt je pěkné městečko, kde proti sobě bojují dvě frakce. Ta první bude B. J. Blazkowiczovi pomáhat, vylepšovat mu zbraně a dávat nové úkoly, zatímco ta druhá – nacisti, se bude snažit hlavního hrdinu dostat konečně do hrobu. Že nacisti vědí, kdo B. J. Blazkowicz je, poznáte z několika jejich hlášek.

Zmínili jsme, že během hry získáváte úkoly. Hra se snaží celou dobu odehrávat v otevřeném světě, což byl zřejmě hlavní záměr vývojářů. Akční hra, kde získáváte úkoly a nejste limitováni rozlohou. Bohužel se tato idea moc nepovedla. Pořád totiž musíte chodit tam, kam vám kompas ukáže, takže nehrozí, že byste městečko prošli celé, ale na druhou stranu se ani nestane, že byste zabloudili. Některé úkoly můžete plnit i v různém pořadí, ale většinou spočívají v tom, že musíte někoho najít, najít nějaké dokumenty, nebo vyhodit něco do povětří. Žádné úkoly s nějakou tou hlubší myšlenkou nehledejte. Eisenstadt je celkem malé městečko, takže aby vás po nějakém čase hra neomrzela tím, jak procházíte stejnými uličkami, dostanete se během hry i do jeho okolí, v závěru i na hrad a velkou vzducholoď, kde vaše cesta končí.

Stejně jako předchozí díly staví i Wolfenstein na směsici dobových, ale i sci-fi zbraní. Mezi ty dobové patří třeba klasický německý samopal, plamenomet, granáty a puška. Poté ve hře najdete i sci-fi kousky, jako je paprskomet, puška na elektrické výboje a další. Během hry získáte hned osm různých zbraní, které vám postupně doplní inventář. Více jich ve hře nenajdete, ale to zase až tak moc nevadí, protože všechny zbraně můžete dále upravovat a dokupovat k nim upgrady. Vezmeme si jako příklad třeba základní německý kulomet. Zpočátku není moc přesný, do zásobníku se vejde jen několik málo nábojů a je hlavně nesnesitelně hlučný, takže každý váš výstřel zalarmuje vojáky v okolí. Po několika vylepšeních, které si kupujete během hry u specifických osob, se z vašeho kulometu stane tichá hračka s neuvěřitelnou přesností a silou. Kromě tlumiče, který si můžete nakoupit na většinu zbraní, si můžete koupit i hledí na pušku nebo samopal. Upgrady zbraní jsou životně důležité. Ty si kupujete za nalezené peníze během hry. Proto doporučujeme prozkoumávat každý koutek.

Kromě zbraní získáte během hraní i zajímavou věcičku v podobě amuletu, do kterého časem seberete čtyři krystaly, jež mu dodávají různé funkce. První krystal při použití amuletu vás dostane do dimenze Veil. Ta se liší od té současné v tom, že celý svět kolem sebe zezelená a vy vidíte tajné díry ve zdech, ale i žebříky. Tento pohled během hry musíte několikrát použít, protože bez něj se dál prostě nedostanete. Kromě vidění dříve neviděné cesty vidíte v tomto pohledu i slabá místa na nepřátelích, přičemž při souboji s jedním bossem je tato schopnost klíčová k jeho poražení. Druhý krystal dokáže zpomalovat čas. To se hodí většinou ve chvíli, kdy na čas musíte proběhnout nějakou chodbou nebo dveřmi, které by se normálně zavřely. Třetí krystal kolem vás udělá neprůstřelný štít, takže se na čas stanete neviditelným. Čtvrtý krystal vám umožní prostřelovat energetické štíty. Používání amuletu je velmi účinné a během hraní se bez jeho pomoci neobejdete. Zvláště v tužších pasážích vám dokáže mnohdy i zachránit život. Toho si jsou vědomí i vaši nepřátelé, takže po úrovních pohazují rušičky. Pokud vstoupíte do místnosti, kde se rušička nachází, amulet vám zmizí a celou hru vidíte najednou černobíle. Po zničení rušičky můžete amulet znovu používat.

Zbraně a amulet po většinu hry používáte na nacisty, kteří postupně získávají i nadpřirozené schopnosti. Zpočátku narazíte jen na klasické vojáky, ale později i na vojáka v těžkém brnění, který má v ruce paprskomet, ale i na nacisty čaroděje, kteří dokáží snášet štíty na své nohsledy, takže je není možné zastřelit. V pozdějších částech přibudou i létající nacisti, kteří vám posílají pozdrav skrze několik dobře mířených střel. Kromě nacistů občas potkáte i nějaké ty démony z dávného světa, kteří sice nemají zbraně, ale dokáží vám svými drápy uštědřit dosti nepříjemná zranění. Kapitolou samou pro sebe jsou bossové. Ve hře jich sice moc není, ale každý z několika soubojů si budete užívat. Bossovské souboje jsou vlastně jediné pasáže, kde musíte trošku přemýšlet, protože pouhou střelbou byste akorát přišli o náboje a po nějakém čase i o holý život.

Wolfenstein nikdy nebyl přehlídkou nejmodernější technologie. Ať už šlo o první Wolfenstein 3D nebo Return To Castle Wolfenstein, který běžel na tehdy populárním Quake 3 enginu. Nový Wolfenstein od Raven Software běží rovněž na enginu od id Software. Jde o Doom 3 engine, který Raven sice modifikoval, jak se dalo, ale je vidět, že má své limity a hra tak nevypadá tak dobře jako hry využívající třeba Unreal Engine. I přes stáří enginu je nutno podotknout, že hra nevypadá ošklivě, přičemž některé levely jsou opravdu nádherné a budete na obrazovku čučet s otevřenou pusou, jak tohle mohli vývojáři z Doom 3 enginu vymáčknout. Pak ovšem přijdou tmavé chodby s texturami v nízkém rozlišení a vrátíte se nohama na zem. Co musíme pochválit, je hudební doprovod, který se ke hře hodí a skvěle dokresluje atmosféru. Pochvalu si rovněž zaslouží namluvení. Ať už budete mluvit s Rusem nebo Němcem, oba budou mít pro sebe charakteristický přízvuk.

B. J. Blazkowicz je po tolika letech zpět, ale je vidět, že mu vlak moderních her ujíždí. Přináší totiž jen klasickou střílečku, kde moc myslet nemusíte a jen likvidujete hordy nacistů jak na běžícím páse. Sice se snaží vměsnat do hry jakýsi otevřený svět, ale po nějaké době začne nudit procházení stejných lokací, čištění už vyčištěných uliček a pochopitelně všemu nepřidá ani průměrné grafické zpracování, které je už dnes dávno překonané. Co rovněž hru sráží dolů, je délka. Není totiž problém hru proběhnout během čtyř hodin, což je rozhodně málo. I přes tyto chyby je Wolfenstein dobrou hrou, ale vzpomínat na ni jako na legendu nikdy nebudeme.