Recenzovaná verze: PlayStation 5

„Panopticon: Summit lidského rozvoje, společnost navržená tak, aby maximalizovala štěstí a prosperitu svých členů.“ Tak hlásá jedna ideologická pasáž z manuálu vězňů, která jako by vypadla z orwellovského románu, jehož zápletku si ve Freedom Wars budete moci na vlastní pěst prožít společně se svým pracně navrženým vězněm, nebo-li Hříšníkem. Čím jste se vůbec provinili? Životem! Každý, kdo se v tomhle dystopickém světě narodí a nespadá do vyšší kasty přísně hierarchického uspořádání Panopticonu, je automaticky odsouzen k trestu odnětí svobody jednoho milionu let, načež je nucen pro zkrácení jeho výši bojovat za nenažrané korporace, anonymní vlády a přihlížející velké bratry. Píše se rok 102013, Země byla zdevastována znečištěním atmosféry, světu docházejí zdroje a lidská rasa je nucena žít v gigantických megazařízeních známých jako Panopticons, jejichž cíl se točí kolem získávání a distribuce nahromážděných zásob. Z historie víme, že kde je málo zdrojů, tam je i konflikt, a proto nikoho snad nepřekvapí, že spolu válčí až 47 různých Panopticonů, jež jsou přímo založeny na hlavních městech prefektur Japonska.

Váš osud začíná v momentě žáru bitvy a filozofického vyprávění, kdy je hlavní hrdina zaskočen dvounohým robotickým protivníkem a omráčen mohutnou ranou natolik, že ztrácí paměť. Jelikož je amnézie hrubým porušením protokolu a kázně vězně, je vám trest opět vyresetován k jednomu milionu let a stejně tak váš „CODE“ level, čímž se opět ocitáte na samém dně společnosti. A že je to to nejhorší, co se vám mohlo přihodit, pocítíte během prvních pár minut ve své cele. Udělali jste více jak 5 kroků bez svolení v již tak omezeném přibytku? Panopticon vám drakonicky navýší trest o desítky let. Spali jste ve vodorovné poloze? Další desítky let. Promluvili jste na jiného Hříšníka opačného pohlaví? Stovky let. Jakožto ta největší spodina nemáte doslova žádné práva, pouze povinnosti, a aby toho nebylo málo, každému Hříšníkovi je přiřazeno takzvané „Accessory“. Android, jehož hlavním úkolem je monitorování vaší aktivity 24 hodin denně a podpora na bojišti.

Kromě snižovaní trestu, budete ale i potřebovat shromažďovat body „nároku“, které slouží jako jakási měna, kvůli níž nasazujete krk „pro vyšší dobro“, jak vám propaganda neustále vtlouká do hlavy. Tu získáváte po každé misi darováním svého těžce vydřeného lootu Panopticonu, jenž se dělí na dvě kategorie: běžný a červeně označený. Ten běžný si můžete nechat pro osobní potřebu, ten červený bývá většinou to nejcennější, co naleznete, avšak ten jste povinni odevzdat, a pokud tak neučiníte, navýší se vám opět trest v závislosti na jeho ocenění a počtu. Plněním misí si navíc zvyšujete úroveň vašeho zmíněného CODE levelu a přispíváte tak, aby váš Panopticon byl nejlepší ze všech. CODE – zkratka pro Contributions Directory – je bodovací systém s osmi úrovněmi. Čím větší CODE máte, tím více výsad vám Panopticon nadělí, kupříkladu větší a modernější celu, možnost se volně pohybovat mimo ní, či jiné privilegia.

Samotné souboje jsou něco, s čím jste patrně dříve do styku v jiné hře nepřišli, neboť kombinují navigaci ze hry Soul Sacrifice a bojové mechanismy z her jako je Monster Hunter a Ragnarok Odyssey. Tempo boje není ani příliš rychlé, ani příliš pomalé – jde o zlatou střední cestu mezi výše popsanými tituly. Do boje mohou vstoupit až čtyři Hříšníci, ať už jsou to skuteční hráči, nebo AI spojenci.

Nejlepším přítelem každého Hříšníka jsou následně jakési trnité liány, obtočené kolem jejich levých paží, sloužící k rychlému pohybu na krátké vzdálenosti, přitahování se na římsy a především k zachycování nepřátel. Při uchopení protivníka mají hráči několik možností: skočit přímo do akce a přichytit se na nepřítele při útoku; vystřelit směrem k němu a provést letecký útok; nebo zatáhnout za nepřítele. V případě poslední možnosti lze větší tvory podrazit, což umožňuje jejich rozebrání, respektive rozsekání na sbíratelné části (hráči Monster Hunter si tento koncept snadno osvojí). Velkou výhodou rozebírání velkých nepřátel, jako jsou únosci civilistů (Abductors), je to, že každá část, která jim odpadne, je viditelná a lze ji sebrat jako běžný loot. Trny se rovněž rozlišují třemi kategoriemi na Vázací trny, jež jsou určeny pro poškozovače Abductors, Léčivé pro léčitele parťáků a Ochranné pro tankové buildy. Průběh většiny soubojů je plynulý a adaptující na váš styl, což umocňuje výběr široké škály výzbroje, od různých typů zbraní na blízko, až po ty střelné.

Celkově je úroveň přizpůsobení rozsáhlá. Nejen výběr zbraní je totiž bohatý. I možnosti vylepšení jsou stejně tak rozmanité, včetně přizpůsobení vaší postavy, které se neomezuje pouze na zbraně – oblečení Hříšníka a jeho Accessory nabízí spoustu příležitostí i vzhledově. Ještě dál jdou možnosti Hříšníka díky volitelným modulům, které umožňují vytvářet a vylepšovat statistiky hráče, zbraně i trnu. K tomu si přičtěte schopnost vytvářet fabriky, s nimiž lze rovněž zdokonalovat a vyrábět nové předměty a zbraně na vyšší úrovni a budete si připadat jako v RPGéčkovém nebi.

Při zpětném pohledu na obsah hry je průběh sice lineární podobně jako kmen stromu. Z kmene vyrůstá spousta větví, ale základ je tím, co pohání vše kupředu, a žádná z větví se neodklání příliš daleko. To znamená, že všechny doplňky, přizpůsobení a navigace jsou dobře sladěny a směřují stejným směrem, jenž je radost prozkoumávat.

Pro udržení přehledu o dění zahrnuje Freedom Wars navíc vždy dostupný notifikační systém, kterým lze filtrovat od všech upozornění, až po čistě vaše budoucí cíle, což eliminuje aktualizace o získaných předmětech nebo udělených trestech. Ještě lepší je tempo vývoje a objevování. Přestože se občas objeví výrazné poklesy dynamiky, celkové tempo je velmi vstřícné jak vůči křivce učení, tak vůči objevování nových aspektů hry. Jedním negativem by však pro někoho mohl být fakt, že mise se s postupem hry stávají delšími, a přestože více obsahu a herního času je obvykle vítáno, jakmile si hráči osvojí základní dovednosti, může v pozdějších částech hry některé odradit i 45 minut trvající potyčky. Je pravda, že hrát Freedom Wars delší dobu najednou je snadné (a hlavně návykové), ale ne každý má tu možnost či síly se věnovat jednomu zápasů skoro hodinu v kuse. Naštěstí je později ve hře k dispozici alespoň spousta mikromanagementu, od vylepšování po odemykání, který lze provádět v kratších časových úsecích. Ať tak či onak, hra vyžaduje vaši plnou pozornost.

Nemyslete si ale, že když máte k dispozici velký arzenál a nepřeberné množství způsobů, jak se upgradovat, že zvládnete mise dokončit zcela sami. Své parťáky musíte levelovat, Accessory zase patřičně vyzbrojit. Je také radno rozdávat NPC příkazy, jež smíte předem definovat podle typu mise. Může to být předáváním příkazů ostatním členům skupiny jako například oživení, pokud vaše postava upadne, nebo naprogramováním Accessory tak, aby při eskortní misi odnesl zajatce do bezpečí.

Graficky nelze hře moc co vytknout, ale ani vyloženě adorovat. Jde konec konců o přes 10 let starý port ze stařičkého handeldu PS Vita, na němž se zub času prostě podepsal. Cel-Shadingový art style se sice snaží držet krok a nové textury dodávají hře trochu šmrnc, bohužel při pohledu na toporné postavy a absence jakékoliv mimiky ve tvářích již trochu pálí na oči. Hra si alespoň drží skálopevných 60 snímků za sekundu a nemá žádné bugy. Mínus ovšem fakt, že mi jednou zamrzla a dvakrát spadla do systému. Největším neduhem ovšem zůstává jako kdysi kamera. Ta kolikrát při použití lock-on na velký cíl zmatkuje tak moc, že vlastně sami netušíte, kde se zrovna nacházíte a jestli se díváte do země, nebo na robota.

Naopak co musím vyzdvihnout, je zvuk a dabing. Zvuk si prošel výrazným masteringem při srovnání s jeho PS Vita předchůdcem. Vše zní čistěji a uvěřitelněji. Hra navíc obdržela anglický dabing, jež v originále chyběl a hra byla hratelná pouze v tom japonském. Zajímavostí navíc je, že Accessory a potažmo všechny robotické postavy namlouvá skutečná AI, respektive Text-to-Speech aplikace ve hře. Poznal jsem to ihned, jakmile Accessory přečetl mé celé české jméno a taky při změně dabingu z anglického na japonský, při ponechání anglického textu, mluví Accessory stále anglickým jazykem (chápej čte). Soundtrack byl excelentní v původní hře a je excelentní i tady. Vývojářům také patří dík za to, že si v remasteru viditelně pohráli s vyvážením statů zbraní, které nejsou už tolik náhodné jak předtím, a všechna doposud vydaná DLC jsou zahrnuta v základní hře.

Freedom Wars je velmi zajímavý pohled japonských vývojářů na orwellovskou budoucnost, smíchanou se střílečkou ze třetí osoby, akčním RPG, jistou dávkou strategie a hlubokými možnostmi přizpůsobení své postavy, jež by neměla uniknout žádnému fanouškovi obskurních her na hrdiny. Přesto, že ani remaster není bezchybným počinem, ke kterému mělo daleko již původní vydání na PS Vitu, je v konečném součtu všech jeho předností kvalitně zrestaurovaným dílem, který mohu směle doporučit všem, kdo chtějí začít svůj herní rok v neotřelém stylu. Na RPG žánr je dlouhý tak akorát, originální premisa vás přiková k obrazovce od prvních okamžiků, hratelnost nabídne výzvu a jeho orientovaný koncept na multiplayer poskytne i stovky hodin adiktivní zábavy za doprovodu hektické hudby. Pakliže hře odpustíte místy zastaralou grafiku a drobné problémy s kamerou, můžete si válkám za svobodu připočíst klidně bod navíc.