Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hlavním hrdinou je osamocený válečník v obleku morového doktora Corvus (hodně se podobá lovcům právě z Bloodborne), který putuje do království Hermes. To je sužován morem, protože to lidé při honbě za dlouhým kvalitnějším životem přehnali s alchymií, která se jim vymkla z rukou a prakticky celý jejich svět zlikvidovala. Protože hlavní hrdina trpí ztrátou paměti, je příběh vyprávěn jen za pomocí vzpomínek, díky nimž by mělo být možné odhalit, co se přesně stalo, a zároveň zjistit, jak zabránit ještě větší katastrofě. Zní to originálně, ale bohužel ze vzpomínek jde jen stěží poskládat nějaký souvislý příběh. Navíc na řadu informací ani nedojde, třeba o hlavním hrdinovi. Příběh tedy rozhodně není to hlavní, proč by měl někdo hru Thymesia hrát, a vlastně je to i škoda, protože potenciál tu rozhodně byl. Jen by si museli vývojáři vybrat lepší styl vyprávění a více propracovat lore samotného světa, jako to dělá právě From Software u svých her.

Thymesia je hra, u níž byla i samotná hratelnost ovlivněna Bloodbornem. Někdy jsem si říkal, jestli vývojáři neopisují až moc a jestli to není už za hranou. Hra Thymesia totiž opravdu místy působí jako takový nízkorozpočtový Bloodborne, a to i třeba fontem písma, který je naprosto stejný. Každopádně se jedná o hodně rychlou akci ze třetí osoby, v níž je nutné po vzoru Souls her vykrývat útoky protivníků, případně úskoky se jim vyhnout, a následně ve správný čas zaútočit. Na rozdíl od Bloodborne je hra ještě o něco rychlejší a akčnější, protože chybí ukazatel staminy, takže do protivníků můžete mlátit nepřetržitě, pokud zrovna sami neútočí, stejně tak je možné bez jakéhokoliv omezení běhat. Možná si řeknete, že absence staminy bude mít za následek, že hra bude až příliš lehká, ale tak tomu není.

Vývojáři totiž zakomponovali mechaniku moru. Když mlátíte do protivníků, nejprve jim prorážíte bílý ukazatel, což je jakési brnění. Až pod ním mají zelený ukazatel celkového zdraví. Ten se postupně odkrývá, přičemž v tu chvíli ho musíte likvidovat speciálním útokem za pomocí drápů. Pokud se vám to povede v časovém limitu, protivník o toto zdraví definitivně přijde, pokud ne, díky moru se mu znovu do úrovně zdraví doplní štít. Na první pohled je to docela zajímavá mechanika, která ovšem více než hratelnosti prospívá samotným protivníkům. Není nic více frustrující, než sledovat, jak třeba boss s obrovským množstvím života dělá sérii komb, během čehož na něj nejde zaútočit, a při ní se mu zdraví znovu doplňuje. Ve výsledku jde o docela rozporuplnou mechaniku, které jsem moc na chuť nepřišel.

Hlavní hrdina Corvus má k likvidaci protivníků šavli, kterou nejde během hraní měnit ani vylepšovat. Aby ale byla hratelnost rozmanitější, rozhodli se vývojáři přidat speciální morové zbraně, které si postupně odemykáte a můžete je využívat během boje za nastřádanou energii, která zde nahrazuje manu. Ve výsledku tak nemáte jen šavli, ale také třeba kosu, velké kladivo nebo drápy, no a tyto zbraně se navíc dají postupně za nasbíraný materiál vylepšovat, takže jsou časem ještě silnější. Rychlý soubojový systém s možností využívat morové zbraně se mi líbil, ale co by si zasloužilo vyladění, tak je ovládání. To je totiž mnohdy lehce opožděné a ne vždy jsem proto dokázal vykrýt útok protivníka, případně mu uhnout, protože hlavní hrdina zareagoval se zpožděním. U takové hry, která je založena na přesnosti a bleskových reakcích, musí být ovládání maximálně vyladěno, a to zde bohužel není.  

Zatím jsem mluvil jen o akci, ale hra Thymesia obsahuje i RPG prvky, ačkoliv ty jsou na rozdíl od Souls her značně omezeny a zjednodušeny. Za zabíjení protivníků dostáváte klasicky herní měnu, díky níž je možné následně u checkpointů levelovat. Body je ale možné investovat jen do třech atributů. Jde zvedat zdraví, síla a morové poškození, které dáváte za pomocí drápů, a protivníkovi poškozuje zelený ukazatel zdraví. Nic víc zvedat levelováním nejde, navíc mi i přišlo, že některé atributy mají strop a po jeho dosažení se už nezvedají, ačkoliv je do nich investováno. To je špatně, a pokud vývojáři něco takového zavedli, mají o tom dát vědět.

Daleko zajímavější než levelování hlavního hrdiny mi přišel systém talentů. Za každý level totiž získáte i jeden bod talentu, který můžete investovat do odemknutí nového pohybu nebo aktivních či pasivních dovedností. A ty mají docela velký vliv na hratelnost, protože je možné si takto zvedat poškození, případně si dát léčení po likvidaci protivníka. Někdy je nutné si vybrat jeden nebo druhý talent. Příkladem je třeba parry, u něhož je možné zvětšit okno na jeho provedení, ale také zkrátit a zvýšit jeho účinnost. Je to už jen na vás, jaké talenty využijete dle zvoleného herního stylu.

Když jsem hru Thymesia dohrál, byl jsem překvapen, že obsahuje pouhé tři spíše středně velké lokace, do nichž je možné se vydat. Ty nejsou moc originální – bažiny, jedovaté zahrady a hrad, ale co mi vadilo více, tak je jejich přinejlepším průměrný design. Jednotlivé lokace nejsou moc zajímavé, jde vždy jen o bludiště, v němž si postupně odemykáte zkratky a cestu k hlavnímu bossovi. Navíc lokace nejsou ani moc přehledné, takže je možné se v nich lehce ztratit. Hlavně v poslední se vyznat chce opravdu hodně velkou dávku trpělivosti. Pokud půjdete jen hlavní linkou, dohrajete hru Thymesia klidně za jeden večer. Vývojáři si toho byli vědomi, a proto po dohrání hlavní části v dané lokaci se vám odemknou ještě vedlejší úkoly. Ty trochu připomínají vedlejší úkoly ze hry Nioh, protože se na už prošlou mapu vracíte a plníte na ní nově zadaný úkol. Jen s tím rozdílem, že protivníci jsou jinak rozmístění, stejně jako předměty. Bohužel motivace plnit tyto úkoly moc velká není, protože jde spíše o nudnou výplň k natáhnutí herní doby, pokud nejde zrovna o souboj s bossem.

Když už jsem u bossů, těch je ve hře jen pár, ale souboje s nimi jsou celkem fajn. Co se mi ovšem nelíbí, tak je skutečnost, že jsme podobné protivníky viděli ve hrách od From Software, a to nyní nemluvím jen o vzhledu, ale také bojových vlastnostech. Když už vývojáři z OverBorder Studio chtěli udělat Souls hru, mohli být více kreativní a přijít s vlastními originálními protivníky, a ne jen s variací toho, co jsme tu už měli, navíc v daleko lepším podání. A vlastně to samé platí i o řadových protivnících, kteří nejsou moc nápadití, jde většinou jen o různé zombie nebo rytíře několika druhů. Opravdu je velká škoda, že vývojáři nebyli moc kreativní při navrhování protivníků, ale i třeba úrovní, jak jsem ostatně psal výše. Na tohle zrovna další peníze nepotřebovali.

Pokud jste hráli nějakou Souls hru studia From Software, tak víte, že obtížnost je u nich nastavena výše než u mainstreamových akčních RPG her, ale vždy je naprosto férová a dobře vybalancovaná. To se ale nedá říci u hry Thymesia, u níž obtížnost není vůbec vyladěna, navíc největší problém je, že je pořád stejná, ať jste na začátku nebo na konci. To má následně vliv na to, že začátek hry je neskutečně frustrující a obtížný, zatímco druhá polovina po nasbírání levelů a odemknutí řady schopností až triviálně jednoduchá. Když jsem několik hodin bojoval s prvním bossem, nadával jsem na všechny strany a myslel si, že obtížnost vývojáři jednoduše přepálili, a o to větší překvapení následně bylo zjištění, že šlo o nejtěžší část celé hry.

Dojmy ze hry Thymesia jsou rozporuplnější, než bych si představoval, a bohužel stejně na tom je i vizuální zpracování. Hra na první pohled nevypadá špatně, i díky slušnému uměleckému směru, ale po čase jsem si začal všímat průměrných textur nebo horšího nasvícení, které průzkumu moc nenahrává. Co je ovšem horší, tak je optimalizace. Několikrát se mi stalo, že hře hodně klesnul framerate, a to i třeba v místech, v nichž se nic nedělo. Pravidelně jsem se potýkal i s krátkým zamrzáváním, a to i během soubojů. Rovněž něco, co je hodně nepříjemné. Na optimalizaci se budou muset vývojáři ještě podívat. Moc dobrou vizitku jim nedělá. Pokud vizuální stránka je jen lehce nadprůměrná, pochválit naopak mohu hudební doprovod, který sice nemá moc skladeb, ale ty obsažené dokážou navodit velmi dobrou atmosféru, podobnou třeba zmíněnému Bloodborne. Ozvučení je pak jen průměrné, a dabing, ten pro jistotu není přítomen vůbec, což ale jen ukazuje, s jak omezeným rozpočtem museli vývojáři pracovat.

Na hru Thymesia jsem se od oznámení hodně těšil, protože lákala svými atmosférickými obrázky a vývojáři slibovali i osvědčenou zábavnou Souls hratelnost. Bohužel ale zůstali někde na půlce cesty, protože tu máme před sebou hru, která nenabízí zajímavý svět ani lore, postrádá vlastní silné nápady, a ty, které kopíruje, nejsou úplně dotaženy. Nákup Thymesia tak mohu doporučit jen těm největším fanouškům Souls her, kteří už znají Elden Ring lépe než své boty a chtějí zkusit další podobnou hru, a nevadí jim, že budou muset značně slevit ze svých nároků. V Thymesia pak mohou najít zalíbení, ale to bude trvat dvě maximálně tři odpoledne.