Recenzovaná verze: PlayStation 5

Na začátku letošního roku se mohlo Hogwarts Legacy pochlubit už 22 miliony prodanými kopiemi, takže nebylo na co čekat a rovnou dostáváme nový kouzelnický titul. Tedy kouzelnický je trochu silné slovo, protože v novém Harry Potter: Quidditch Champions se chopíte koštěte a místo zametání se pustíte do vzdušných soubojů. Potterheadi famfrpál zbožňují, což vyústilo v to, že hra je jakýmsi nezávislým spin-offem ze světa Harryho Pottera. Za ní ale tentokrát nestojí Avalanche Software, které má s kouzelnickým světem díky Hogwarts Legacy velké zkušenosti, ale menší studio Unbroken Studios. To za sebou zatím úspěšné a známé hry nemá. Pamětníci si určitě ještě vzpomínají na famfrpálové zápolení v prvních dílech videoherní série, kde bylo potřeba chytit zlatonku. A dokonce existoval i samostatný titul z roku 2003 s názvem Quidditch World Cup. Quidditch Champions však slibuje plnohodnotný a zatím nejpropracovanější zážitek z famfrpálu, ale dostali jsme ho?

Jakožto správný fanoušek Harryho Pottera jsem hned poznal, že tento famfrpál není tím, který tak dobře známe z dřívějška. První změnou je skutečnost, že se v týmu místo sedmi hráčů nachází pouze šest. Dříve byli ve famfrpálovém týmu tři útočníci, dva odrážeči, jeden brankář a jeden chytač. Zde je o jednoho odrážeče méně. Je to uzpusobeno takto z toho důvodu, aby každý hráč se specifickou rolí mohl během online zápasu přepnout na sekundární postavu v podobě útočníka.

Další celkem zásadní změnou je pak bodování v zápase. Pokud padne gól, stejně jako dříve je za 10 bodů. Jenže původní pravidla tvrdí, že pokud je chytačem chycena zlatonka, tým získá 150 bodů a tímto úkonem navíc ukončí zápas. Zde se tak nestane. Za chycení zlatonky získáte 30 bodů v rámci týmu, a první tým, který dosáhne 100 bodů, tak zvítězí. Z hlediska herního tato změna přináší logický krok, protože chytit zlatonku není nijak složité. Každý zápas pak disponuje 7 minutovým limitem, který když vyprší a zápas je nerozhodný, dojde na náhlou smrt, kdy se čeká na další body jedné ze stran.

Prvních pár hodin jsem si vcelku užíval. Dodnes mám rád svět Harryho Pottera a s povděkem vítám každou novou videohru a docela se i těším, co Warneři vykouzlí s chystaným seriálem. Quidditch Champions přináší svižné zápasy, kde není nouze o zajímavé momenty a fantastickou atmosféru, jakou můžeme znát z filmové nebo knižní předlohy. Toto vše ale brzy pomine. Titul nabízí až neuvěřitelně málo obsahu a navíc se velmi rychle omrzí. Pojďme ale na samotný úvod hry. Kampaň nabízí pouhé 4 poháry, které můžete vyhrát, a tím to končí. První pohár se odehrává na Weasleyovic dvoře, kde se postupně učíte hrát na každé pozici. Konkrétně se naučíte hrát za jednotlivé herní pozice - útočník, odrážeč, chytač a brankář. Jak se postupně učíte, jak na každé pozici hrát, tak si zároveň tvoříte svůj vlastní tým. Editor nabízí předvolené varianty, z nichž si vytvoříte vlastní postavy. Nečekejte ovšem, že bude editor nějak komplexní, spíše je docela jednoduchý, základní a moc toho nenabízí.

Po úvodním poháru, kde jsou zápasy skutečně jednoduché, a není problém je vyhrávat rozdílem až 100:0, se přesunete k dalším pohárům. Tím následujícím je pohár v Bradavicích, kde mezi sebou soupeří koleje studentů - Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Nechybí ani ikonické postavy z čarodějné ságy. Druhým dostupným pohárem je turnaj tří kouzelnických škol. Konkrétně se tu utkají Bradavice společně s Kruvalem (Durmstrang) a Krásnohůlkami (Beauxbatons). Kruval je bulharská škola a Krásnohůlky zase francouzská. Konečně jsme tak viděli, jak to přibližně asi v okolí těchto škol vypadá. Zatímco Kruval se krčí ve vzdáleném pozadí, tak Krásnohůlky vypadají skutečně pohádkově.

Posledním turnajem je pak mistrovství světa, kde spolu zápolí ty nejlepší reprezentace. A tím celá kariéra končí. Poznamenám ještě, že v kampani můžete libovolně přepínat mezi jednotlivými posty na hřišti, aby bylo možné si je důkladně vyzkoušet a osvojit. Poté se můžete vydat na trénink, který je mimochodem absolutně o ničem. Nebo se vydat do online zápolení. Aktuálně je dostupná pouze možnost, kdy hrajete v režimu 3 na 3. Počítá se také s budoucí podporou hry pro 6 na 6 hráčů. Díky tomu si tak každý hráč vybere speciální pozici v týmu a během hry může přepínat na útočníky. Posledním režimem jsou pak exhibiční zápasy a rovněž mohu říct, že ty jsou taktéž v podstatě o ničem.

Prošel jsem si tak postupně celou kampaň a nejvíce se zaměřil na online zápasy. Výhodou je, že si můžete vybrat pozici, kterou v týmu chcete zastávat, a dle toho vás hra přiřadí do zápasu. Nicméně na to, že zejména na PS5, na které byla hra testována, je momentálně titul zdarma v rámci členství PS+, tak občas čekáte na spojení s ostatními hráči docela dlouho. Když si tedy vezmeme, že k zápasu je potřeba jen 6 online hráčů, jasně to naznačuje, že o hru asi není až tak velký zájem, jak se možná u Warnerů předpokládalo.

Jak jsem už naznačil, hraní je vcelku zábavné i tím, že si vyzkoušíte jednotlivé herní posty. Mě osobně nejvíce bavil odrážeč pro omráčení a eliminaci protihráčů, kdy v jistých okamžicích přepnete na útočníka a můžete mezitím dávat i góly. Chytač je za mě velké zklamání, neboť chycení zlatonky spočívá jen v tom, že stačí prolétnout kruhy, které za ní zůstávají. Na tom se tedy po více jak 20 letech nic nezměnilo. Jeho problémem je i fakt, že vždy chvilku trvá, než se zlatonka objeví a do té doby může tak maximálně kroužit po hřišti. Brankář je post nevděčný a také velmi nudný, protože se snažíte pouze nedostat gól. Nicméně dále už hra nemá co nabídnout a zápasy ani ničím nezlepšuje.

Ve hře nefunguje příliš dobře ani matchmaking, neboť jste klidně hozeni k hráčům s vysokými levely i v případě, s hrou teprve začínáte a učíte se jí hrát. První online zápasy tak mohou být spíše matoucím a dost frustrujícím zážitkem. Tím také nastává problém ten, že jednotlivá klání nejsou téměř nikdy vyrovnaná nebo těsná. Povětšinou zápas končí obřím rozdílem ve prospěch lepšího týmu, kdy ten druhý se vůbec nechytá. Remízu jsem z mnoha desítek zápasů zažil pouze dvakrát, což je pekelně málo.

Co mě osobně ještě vytočilo pokaždé do běla, je ovládání hry. To je vcelku jednoduché a přijdete mu rychle na kloub, horší je to však v případě chytače, kdy musíte rychle měnit směr a ne vždy to je možné. Pravdou je, že vám to mnohdy poněkud ztíží kamera, ale zatáčení analogy je mnohdy toporné a pohodlnou obrátku do protisměru neprovedete bez obtíží.

Ze hry jsem měl stále dojem, že se jedná o nějaký low budget titul, který byl vytvořen ve spěchu, aby se svezl na úspěchu Hogwarts Legacy. Kromě pár režimů už můžete maximálně za získané dovednostní body vylepšit své schopnosti, koupit si nové skiny nebo vylepšit košťata. Víc už toho ve hře není. Proč tu třeba není nějaká liga? Rovněž by mě zajímalo, jak by to vypadalo v případě online ligy. A proč není možné hrát online 1 proti 1 s tím, že by hráč mohl přepínat mezi všemi posty? Autoři se sice dušují, že hru hodlají stále podporovat, obávám se ale, že za pár týdnů po ní neštěkne ani Chloupek.

Studio, které za hrou stojí, se rozhodlo použít grafické ztvárnění, co připomíná jakýsi komiksový a poněkud umělý nádech. Hra je sice roztomilá, pestrobarevná, ale kdovíjak detailní není a spíše se tím zamaskovaly nedostatky v rámci detailní grafiky. Rozhodně ale hráče potěší, že vše běží při 4K rozlišení a 60 snímcích, což je při zápasech fajn. Tragický je ovšem komentář na stadionu, který se začne opakovat asi po 3 zápasech. Oceňuji však moc pěknou a chytlavou skladbu v hlavním lobby.

Než vyšleme sovu s finálním hodnocením do světa, tak si troufnu říct, že Harry Potter: Quidditch Champions je rychlokvaškou, co se pod slavným jménem snaží po úspěchu Hogwarts Legacy uspět. A rovnou říkám, že se jí to nepodaří. Dokáže zabavit jen na chvilku a mnoho hráčů bude Quidditch Champions označovat v podstatě právem za “vystřižený obsah” z předešlé hry. Zábavné to bude jen pro fanoušky Harryho Pottera, kteří si budou moci k finálnímu hodnocení přičíst jeden bodík, a to jen v řádu prvních pár hodin. Poté už budete jen vyhlížet pořádnou ránu potloukem a Hogwarts Legacy 2.