Recenzovaná verze: PlayStation 5/Xbox Series X/S

Rozšíření Vessel of Hatred navazuje na konec Diabla IV, takže Lilith byla poražena a Mephisto, pán Nenávisti, byl uvězněn v kameni duše. Ten má u sebe Neyrelle, která s ním míří do zcela nového regionu Nahantu, ale Mephisto ji skrze něj neustále ovládá a ničí, jako tak činil Prsten moci s Frodem. Byl jsem docela překvapen, že příběh hry se netočí až tak kolem Mephista, ačkoliv jde nyní o hlavního padoucha a velkou hrozbu pro celý svět, který postupně propadá jeho korupci. Točí se převážně kolem Neyrelle, kterou jsem se musel vydat dohnat a zachránit z Mephistových spárů. Kolikrát emotivní příběh je dle mého názoru povedený, má řadu dobře zpracovaných filmečků a i solidně napsaných postav i rozhovorů. Co může někoho na příběhu trochu zklamat, je právě ta skutečnost, že není až tak o Mephistovi a jeho příběh se ani zdaleka neukončí, vlastně je očividné, že s tímto padouchem počítají vývojáři i do dalších let. I proto Vessel of Hatred prakticky působí jako prostřední kapitola většího příběhu, který se teprve velkého finále dočká. Jen nevíme kdy.

Kampaň v rozšíření Vessel of Hatred není tak dlouhá jako v původní hře. Má něco kolem osmi hodin, ale během nich jsem se po celou dobu hraní velmi dobře bavil, i vzhledem k tomu, že má dobré tempo a hra stále staví na zábavné hratelnosti, která nyní byla ještě vylepšena. Pokud bych jinak slušné kampani něco vytknul, jsou to dle mého názoru méně nápadití bossové, kteří postrádají i nějakou zajímavější mechaniku. Je to vlastně docela škoda, protože původní kampaň s hlavními padouchy takový problém neměla.

Původní už tak velká mapa hry byla rozšířena o již zmíněný zcela nový region Nahantu (dříve se tato část světa jmenovala Kehjistan), který tvoří džungle s bujnou vegetací, velkými stromy, ruinami, krásnými vodopády i močály, kde se ukrývá nejedno velké nebezpečí. Určitě je dobré zmínit, že jde o region, v němž se odehrávala třetí kapitola hry Diablo II, ale od té doby se hodně změnila, prakticky k nepoznání. Vývojáři zachovali jen názvy některých lokací a sem tam fanoušci poznají známá místa, která byla radost znovu navštívit. Hodně jsem si tyto pasáže užil a vzpomínal během toho, co vše jsem v nich před více než dvaceti lety prožíval za muka. Nostalgie v tomto ohledu funguje více než dobře, ale jen na ní nový region postavený samozřejmě není. Nahantu byl z větší části vytvořen znovu, jde o prostředí, které se značně odlišuje od biomů z původní mapy, a nabízí spoustu nádherných a do posledního detailu vytvořených lokací, řadu nových démonů, bossů, ale i vedlejších úkolů, NPC postav (fanoušci Diabla II zde najdou i v tomto ohledu nejednoho pomrknutí), dungeonů, tvrzí k dobývání a tak dále. Vývojáři na nic nezapomněli, navíc je radost Nahantu prozkoumávat a odhalovat jeho nejrůznější tajemství a záhady. Skvělá nová lokace, která se vývojářům povedla.   

Hodně jsem byl zvědav na novou třídu Spiritborn, hlavně i z toho důvodu, že už mě hraní za mého Barbara a Necromancera v poslední době trochu omrzelo. A musím říci, že hraní za ní je opravdová zábava a skvělý zážitek, protože se značně odlišuje od toho, co bylo doposud v Diablu k vidění. Jde o rychlého bojovníka a křížence šamana s mnichem, který je hodně spjat s přírodou, a proto umí vyvolávat silné duchy zvířat - Orel, Jaguár, Stonožka nebo Gorila, kteří následně způsobí protivníkům masivní poškození, ale zároveň vám dávají různé bonusy. Třeba Jaguár je rychlý a zaměřuje se na ohnivé útoky, to Orel sesílá blesky, Stonožka zase využívá jed a krade život nepřátelům. Skvělé je, že se nemusíte jen omezovat na jednoho ducha, ale můžete kombinovat jejich výhody. Hra poskytuje vůbec daleko větší volnost v tom, jak si Spiritborna vyladit, díky čemuž máte nad buildem větší kontrolu. I proto se Spiritborn stal rázem mojí asi nejoblíbenější třídou ve hře. Pokud bych měl nové třídě něco vytknout, tak je skutečnost, že je až moc pocitově silná ve srovnání s ostatními, hlavně v endgamu. Démoni totiž pod jejími útoky padají takovou rychlostí, a to i na vyšší obtížnosti, že mi jich bylo občas docela líto. Už nyní hráči staví mocné buildy, takže je jasné, že do budoucna bude muset přijít několik úprav, ale to i v rámci ostatních tříd, aby byly zase o něco silnější a hráči měli větší důvod se k nim vrátit. Spiritborn je ale i velmi dobrou ukázkou toho, čeho bychom se do budoucna mohli v Diablu dočkat.

Diablo IV je hra, která je přímo dělaná na kooperaci. Pokud jste ale neměli v původní verzi kamaráda, museli jste se spolehnout pouze na vlastní schopnosti, protože ve hře nebyli přítomni žoldáci, které by bylo možné najímat, jako tomu bylo u her Diablo II a Diablo III. Tomu je ale konec, protože v Vessel of Hatred se konečně vracejí a jsou lepší než kdy dříve. Tito společníci jsou překvapivě použitelní a dokážou dokonce pomoci i s velmi těžkými výzvami, ačkoliv je nutné dodat, že rozhodně nezastiňují vašeho hrdinu. Vše sami nevyřeší, ale jsou příjemným doplňkem. Navíc sami levelují a můžete jim dávat různé schopnosti, kterými vám znatelně usnadní cestu dungeony a dalšími aktivitami. Vlastně si už nyní bez nich nedokážu hraní představit, protože na hratelnost mají velký vliv. Navíc nejde jen o bezejmenné panáky, na kterých by vám nezáleželo. Každý má jméno, příběhovou linku, jedinečný styl boje a vlastní osobnost, navíc ve své základně The Den, kde si je můžete najímat, vedou mezi sebou rozhovory a nešetří vtípky. Je proto i zábava být v jejich blízkosti. Zatím jsou tito žoldáci jen čtyři, ale vývojáři slibují, že bude jejich počet postupně narůstat.  

Za poslední rok se v Diablu IV změnilo několik hlavních systémů, hlavně spojených s vylepšováním postav a stavění buildů. Změny dle mého určitě pozitivní, až třeba na runová slova, která mi zatím připadají spíše zbytečná, ale třeba se to do budoucna změní. Každopádně rozšíření Vessel of Hatred přichází i s překopaným systémem levelování. Základních levelů už není 100, ale pouze 60, přičemž Paragon levely se zvedly z 200 na 300. Díky tomu se dostanete do endgamu mnohem dříve, čímž se odemkne zajímavější obsah a možnost stavět finální buildy dle svých představ. Aby bylo možné třeba zkoušet vyšší obtížnosti.

Ty se také dočkaly značných úprav. Základní čtyři Normal, Hard, Expert a Penitent jen zvyšují obtížnost a dávají vám větší šanci na lepší loot a počty XPček. Novinkou jsou pak čtyři prakticky endgamové obtížnosti Torment I-IV, na nichž toho méně vydržíte a navíc dávají různé debuty, jako tomu bylo u World Tierů. Abyste si odemkli Torment I, musíte nejprve splnit docela dlouhou úkolovou linku (ta trochu zbytečně rekapituluje engame obsah i pro pravidelné hráče a popravdě jen zdržuje), být na 60. levelu a zdolat The Pit. Odměnou pak budou obtížnosti, které už nic nedarují a dokonale vás prověří, ale zase je možné při jejich zdolávání získat to nejlepší vybavení, díky němuž zase o něco více vydržíte. A o lootu se samozřejmě Diablo IV stále točí, a když padne nějaký ten mytický předmět, vždy to potěší.

Když před více než rokem Diablo IV vycházelo, užil jsem si celou jeho kampaň a následně plnil solidní vedlejší úkoly i další aktivity ve světě, které byly dobře navržené. Endgame obsah ale nakonec nebyl tak rozmanitý, jak jsem si představoval. Vývojáři si tohoto problému byly vědomy a proto s rozšířením Vessel of Hatred přichází navýšení těchto aktivit. Pořád se můžete pouštět do PvP, Nightmare dungeonů, The Pitu, Helltidu nebo se pokoušet porážet s ostatními hráči velké světové bosse. Za to jste slušně odměňováni, ale velkou novinkou jsou dvě zajímavé nové aktivity. První je Kurast Undercity. Jde o menší náhodně generovaný dungeon s časem, v němž si můžete vybrat typ odměn, což skvěle slouží pro farmení různých předmětů, které potřebujete. Po vstupu do dungeonu máte většinou 90 vteřin, přičemž musíte likvidovat mini bosse nejen na naplňování speciálního ukazatele sloužícího pro odměny, ale také pro získání dalšího času. Jde překvapivě i o hodně zábavnou aktivitu, vzhledem k tomu, že běhy jsou rychlé, hektické a svižné, navíc na konci vždy čeká i slušně navržený boss.

Druhá engamová aktivita se jmenuje Dark Citadel. Na tu jsem se hodně těšil, protože jde prakticky o raid pro dva až čtyři hráče, jak ho známe třeba z her Destiny 2 nebo World of Warcraft, v němž je nutné plnit zadané úkoly a hlavně spolupracovat v rámci celého týmu. I proto je tato aktivita trochu kontroverzní mezi fanoušky, protože na rozdíl od ostatního obsahu není možné ji splnit sólo, navíc i ve dvou hráčích je kolikrát dost obtížná a vše splnit, i kvůli častému časovému limitu, není zrovna jednoduché. Pokud ale složíte tým čtyř hráčů s nabušenými buildy, jde o parádní zážitek, který se značně odlišuje od všeho ostatního, co se nachází v Diablu. Prostředí má skvělý design, bossové jsou nápadití a jednotlivé mechaniky dobře navrženy. I když vyžadují trochu přemýšlení a zkoušení, nejsou tak složité na pochopení, jako tomu je třeba v raidech jiných her. Každý týden se navíc mění v Dark Citadel odměny, takže se vyplatí tuto aktivitu chodit i v dlouhodobém horizontu.

Protože je určena pro více hráčů, určitě potěší možnost matchmakingu, která se do hry konečně dostala. Musím ale upozornit, že Dark Citadelu doporučuji chodit hlavně s kamarády, s nimiž můžete komunikovat a stejně jako vy mají více času. Rozhodně nejde o aktivitu, v níž byste strávili pár minut, ale je tak na hodinu až dvě. S náhodnými hráči, kteří moc neví, co dělat a nechtějí třeba spolupracovat, není hraní zrovna skvělým zážitkem, a kolikrát dokážou hru spíše zkazit. Když narazíte na dobrý tým, dá se tato aktivita hrát, ale musíte mít štěstí. Matchmaking po většinu času hraní fungoval a rychlé bylo i připojování k ostatním. Jen sem tam jsem nemohl najít žádnou hru, zřejmě kvůli většímu náporu na servery, a občas bylo možné si všimnout i lagování, které snad bude v následujících dnech odstraněno.

Nová lokace v rozšíření Vessel of Hatred je vizuálně hodně vděčná a vůbec Diablo IV vypadá i po více než roce moc pěkně. Co jsem ale pozoroval, byly občasné propady frameratu, ať už jsem hrál na PlayStationu 5 nebo konzolích Xbox Series X/S. S tímto jsem přitom v základní verzi až takový problém neměl, tak snad vývojáři tento neduh v brzké době opraví. Z čeho jsem ale nadšený, je opět výborné ozvučení, ale také nový soundtrack, podporující temnou atmosféru tohoto rozšíření.  

Jsem moc rád, že jsem se rozhodl do Diabla IV vrátit po nemastných a neslaných sezónách. Rozšíření Vessel of Hatred se vývojářům povedlo a vlévá hře novou krev skrze svoji kampaň s dobře napsaným příběhem, novou zábavnou třídu Spiritborn, parádní nový region s nejedním tajemstvím, citlivé změny v herních mechanikách, přidáním žoldáků i výborným novým aktivitám, které představují v endgamu slušnou výzvu. Vessel of Hatred je stejně zásadní rozšíření pro Diablo IV, jakým bylo Lord of Destruction pro Diablo II nebo Reaper of Souls pro Diablo III. Žádný fanoušek by si ho proto neměl nechat ujít.