Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hra Subnautica: Below Zero se odehrává nějaký čas po prvním díle, kdy se na mimozemskou planetu 4546B vydává Robin Ayou. Ta na ní hledá svoji sestru Sam, kterou prohlásila společnost Alterra po velké nehodě za mrtvou. Robin se ale s tímto tvrzením nehodlá smířit a proto je odhodlána zjistit, co se skutečně stalo, což ale na nepřátelské planetě není zrovna snadný úkol. První Subnautica stavěla hlavně na zábavné hratelnosti a příběh nebyl tím hlavním a ve výsledku ani moc důležitý. To se ale nyní změnilo, protože Below Zero vypráví daleko zajímavější, propracovanější a osobnější zápletku, kterou jsem popravdě hltal od první minuty a byla i tím hnacím motorem, proč jsem neustále hrál. Chtěl jsem se totiž dozvědět více o Robinině sestře, ale i zdejší planetě se spoustou tajemství. Kvalitní příběh je podpořen skvělým dabingem hlavní protagonistky, ale také dalších postav, které jsou součástí příběhu. Protože Subnautica: Below Zero obsahuje velké množství textu, ať už jde o rozhovory nebo informace v PDA, určitě potěší přítomnost české lokalizace, díky níž nikdo o nic nepřijde. Ta je až na pár menších překlepů kvalitní.

Když jsem s Robin přistál na planetě 4546B a poprvé skočil do vody, oněměl jsem úžasem. Pod vodou jsou nádherní korály, majestátní prohlubiny i jeskyně se spoustou zajímavostí a tajemstvími, a také spousta života. Všude kolem proplouvaly ryby různých druhů i další živočichové, až jsem si chvilkami připadal, že nehraji hru, ale sleduji nějaký skvěle natočený dokument o mořském světě. Svět hry Subnautica: Below Zero je natolik pohlcující, že jsem se jen těžko odtrhával od hraní a vracel do normální, o poznání méně zajímavější, a i nudnější reality. Hrát si s Mořskými opičkami, které umí být sem tam celkem zlomyslné, ale zároveň i roztomilé a nápomocné při průzkumu, je zážitek sám o sobě. Než se pustím dále, ještě zmíním, že zatímco první díl se odehrával v tropické části planety, pokračování je plné sněhu a ledu, což přináší řadu nových prvků. 

První díl nabídl velký otevřený svět, který byl při každém hraní náhodně generován, takže nikdy nebyl úplně stejný. Pro Below Zero se vývojáři tentokrát rozhodli, že svět už nebude náhodně generovaný, a navíc bude i menší. Ačkoliv se toto rozhodnutí nemusí všem líbit a může se jevit jako krokem zpět, má i řadu velkých plusů, které znatelně převládají nad předchozím řešením. Mezi největší patří skutečnost, že vývojáři mohli svět vypiplat do posledního detailu a postavit přesně podle sebe. A protože je vše nahuštěno na menším i když stále velkém plácku, nemá žádná hluchá místa. Všude je něco zajímavého, co stojí za prozkoumání. Je ale třeba nutné dodat, že ačkoliv je rozloha menší, pořád je podvodní svět velký a jsem si jist, že svoji rozlohou uspokojí drtivou většinu fanoušků. Navíc řada zajímavostí se ukrývá i na pevnině, která tvoří také velkou část herní mapy.

Když jsem se dostal do vody a rozkoukal se, byl jsem překvapen, že hra vůbec neradí, kam se vydat. Byl jsem doslova ztracen v oceánu bez jakékoliv nápovědy, a až průzkumem, jenž je skvělý a neustále zábavný, jsem nacházel vodítka, kam se vydat. První hodiny zvláště pro nováčka mohou být proto trochu frustrující, protože ono tápání, čeho se chytit je velké a musím se přiznat, že jsem si nejednou kladl otázku, co mám dělat a jestli mě hra bude vůbec bavit. Hra ale po hráči na začátku chce, aby prozkoumával okolí, nasbíral materiály a naučil se vytvářet důležité předměty, jako je třeba nůž, lepší kyslíková bomba nebo brýle, jenž ochrání Robin v hlubinách s vysokým tlakem. Na příběhovou linku dojde až později, a ačkoliv je důležitá a jsem s jejím vyvrcholením spokojen, nejzábavnější na hře je hratelnost a právě ona její volnost a průzkum nádherného podmořského mimozemského světa, jenž neustále něčím překvapuje.

Když jsem se po pár hodinách rozkoukal, začal jsem si hru neskutečně užívat a zároveň oceňovat její komplexnost. Všude po mořském dně i v hlubinách jsou důležité materiály, z nichž je možné následně vyrábět velké množství předmětů i věcí skrze jednoduchý systém craftingu. Prakticky jde o to, že jak prozkoumáváte prostředí a sbíráte věci, neustále získáváte plánky, abyste věděli, jaký materiál potřebujete pro výrobu určitých předmětů. Nejprve jsem moc nevěděl, co sbírat a co přesně vyrobit, ale následně jsem na to šel logicky, co bych sám dělal a potřeboval, kdybych se ocitl v situaci, v níž je hlavní hrdinka. O některých věcech byla řeč už výše, ale abych mohl svět lépe prozkoumávat, musel jsem si vytvořit lepší kyslíkovou bombu, ale také postavit menší ponorku, na níž je možné napojit několik vagónů s úložným i výrobním prostorem. Ta je neocenitelným pomocníkem, zvláště po různých vylepšeních, díky nimž může plout rychleji či se potápět do opravdu velkých hloubek, kde jsou ty nejlepší a nejvzácnější materiály. Zatímco v moři je ponorka nejlepším kamarádem, na pevnině jsem si oblíbil možnost vyrobit motorku/vznášedlo Snowfox, s níž je průzkum rychlejší a zábavnější, zvláště když se dobře ovládá. Vytváření předmětů je u Subnautica: Below Zero ulehčeno, protože je možné si na pravou stránku obrazovky připnout plánky, aby bylo pořád vidět, jaké materiály jsou třeba. Tuto novinku jednoznačně vítám.

Hra Subnautica: Below Zero ovšem není jen o vytváření důležitých předmětů či vylepšování Snowfoxe či ponorky. Velkou částí hry je stavění základny či základen, které je možné následně zvelebovat za nalezené plánky a další hromadu materiálu. Ano, je možné postavit jen základní chodby a ty nacpat nabíječkami baterií nebo skřínkami pro nalezené předměty či materiál, ale také je možné postavit daleko propracovanější základny s vybavením, aby si mohla hlavní hrdinka po průzkumu pořádně odpočinout, samozřejmě v suchu. Stavění základny je překvapivě zábavné, jednoduché, a ačkoliv jsem si myslel, že tomuto prvku nebudu věnovat moc času, nakonec jsem se tímto na docela dlouho zabavil. Stavění základen na různých místech mapy má navíc své výhody, protože na nich můžete skladovat materiály a zároveň vyrábět předměty, aniž by bylo nutné se vracet k základnímu modulu.

Průzkum společně se sbíráním předmětů jde ruku v ruce a jedná se svým způsobem o základní mechaniky hry. Neustále se ženete za upgrady, abyste si mohli vylepšit základnu, ponorku a další věci, a tím se dostali do větších hloubek a mohli dokončit příběh, přičemž ani na moment jsem neměl pocit, že bych se nudil. Vlastně mi i bylo i líto, že jsem se po asi 25 hodin musel s hrou rozloučit a přejít k povedenému a hlavně uspokojivému finále. Sice jsem ještě vše neodhalil a rád bych prozkoumal další hlubiny a kouty zdejšího světa, ale recenzi bych tím pádem ještě nemohl napsat. Jsem ale rád, že je možné před finálním rozhodnutím hru uložit a následně se vrátit. Určitě ještě pár hodin nahraji. Už ale ne kvůli trofejím, protože těch ve hře  Subnautica: Below Zero není hodně a platina mi cinkla hned po dohrání.

I když se může zdát, že svět kolem už mírumilovnější být nemůže, pořád je Subnautica: Below Zero survival hrou viděnou z first-person pohledu, takže hlubiny ukrývají řadu predátorů, kteří rozhodně nejsou z přítomnosti hlavní hrdinky nadšení a vidí v ní navíc chutnou večeři. Zatímco základní lokace je bezpečná a takovým tím ideálem, kde by se chtěl každý na dovolené potápět, další už mohou představovat velké nebezpečí, a vzhledem k tomu, že Robin nemá žádné pořádné zbraně, vytváří to neustále napětí a hutnou atmosféru, která by se dala doslova krájet. Na akčnější, děsivější pasáže dojde, a musím říci, že mi při nich bušilo srdce, což bylo umocněno i tím, že mám panickou hrůzu z hloubky. A to hlavně kvůli tomu, že nevím, co na mě může v hlubinách vybafnout za potvoru.

Už jsem zmínil, že je Subnautica: Below Zero survival hra, no a nyní tyto prvky trochu rozeberu. Ještě než se vydáte na dobrodružství, je možné se rozhodnout, jak hrát. Na výběr jsou čtyři režimy. První režim přežití bude asi hlavní volbou pro většinu hráčů, protože je v něm nutné hlídat podchlazení, kyslík i hlad a žízeň. Druhý režim Volná hra je pak jednodušší, protože je nutné hlídat jen kyslík a podchlazení. Hardcore režim je určen pro ty nejnáročnější, protože hlavní hrdinka musí hlídat vše jako v prvním režimu, navíc má jen jeden život, takže po smrti následuje automaticky konec a nové rozehrání. Kreativní režim je poslední a prakticky je určen pro hráče, kteří chtějí třeba stavět a nechtějí řešit nic jiného. Každý si tak může vybrat, jak si hru užít.

Vývojáři se pro hru Subnautica: Below Zero rozhodli znovu použít engine Unity, s nímž mají dobré zkušenosti z minula. I když nejde o tu nejmodernější technologii, tak musím říci, že podvodní svět vypadá nádherně i díky skvělé stylizaci, parádnímu nasvícení a uměleckému stylu, který trochu maskuje sem tam ošklivější textury v nižším rozlišení. Hru jsem hrál na konzoli PlayStation 5, kde jsou dva režimy zobrazení. V prvním běží v dynamickém 4K rozlišení při maximální míře detailů, ale bohužel jen ve 30fps. I proto jsem dal přednost druhému režimu, v němž hra jede jen v 1080p a má snížené detaily, i když ne o moc, ale běží po většinu v 60fps. Větší plynulost je alespoň pro mě daleko důležitější jak lepší detaily. Musím ale říci, že v několika částech mi přišlo, že framerate padá, takže se hra zpomalila. Naštěstí tento jev nebyl častý. Co mohu pochválit, je příjemný hudební doprovod s řadou chytlavých skladeb, ale také kvalitní ozvučení, díky němuž se vyplatí hrát se sluchátky na uších.

Protože jsem testoval hru na konzoli PlayStation 5, byl jsem zvědav, jak moc bude využívat gamepad DualSense. Ačkoliv vývojáři slibovali podporu, tak jsem s využitím spíše zklamán. Haptika je využita minimálně, a to samé se dá říci i o adaptivních spouštích. Jediné, co je ve větší míře využíváno, je mikrofon při komunikaci s dalšími postavami. Když už jsem u gamepadu, tak ještě musím zmínit ovládání. To samo o sobě není špatné, je intuitivní a neměl jsem s ním během průzkumu problém. Co se mi ale nelíbí, tak je skutečnost, že všechny akce jsou namapované na jedno tlačítko. U menších skřínek jsem tak občas bojoval s dostáním se do nich, protože mi často na poslední chvíli ve vodě Robin poskočila a já omylem dal přejmenovat. Nejvíce jsem zápasil s tímto v akčních pasážích, v nichž jsem jezdil na motorce Snowfox. Místo toho, abych na ní rychle nasednul, jsem ji skládal či chtěl modifikovat. Tohle šlo určitě vyřešit daleko lépe. Ano, na PC s klávesnicí a myší je asi snazší se trefit, ale na gamepadu je to kolikrát utrpení.

Subnautica: Below Zero je nádherné a neskutečně návykové dobrodružství v ohromujícím podvodním světě, které jsem si užíval od začátku až do povedeného finále. Vlastně jsem ani nečekal, že by mě hra tak chytla a nemohl se od ní odtrhnout po několik dní, což jen podtrhuje její výjimečnost a hlavně kvality. Oproti prvnímu dílu nabízí několik příjemných vylepšení a novinek, a ve finále jen pár drobných mušek mi brání od ještě vyššího hodnocení. Pokud máte rádi originální dobrodružné hry a nevadí vám survival prvky, Subnautica: Below Zero je skvělou volbou.