Testováno na konzoli: PlayStation 4

Pokud jste na některý z předchozích dílů hry Strider narazili, tak si je jistě pamatujete především pro výbornou hratelnost. Příběh samozřejmě byl u předchozích dílů přítomen, ale ten není hlavní a slouží jen jako omáčka v pozadí, abyste měli nějaký důvod rozsekávat zástupy nepřátel. Každopádně hlavním hrdinou je známý Strider Hiryu, patřící do jednotky Strider, který je vyslán do Kazakh City, aby odstranil zlého tyrana, který si říká Grandmaster Meio. Jak asi tušíte, ten se nechce vzdát a bude házet spoustu živých i kovových klacků pod nohy. Příběh jako takový není něco extra originálního, prakticky tu vývojáři převyprávěli ten z původní hry, v mnoha věcech se neliší, ale jsem si jist, že neurazí, zvláště když hratelnost se opravdu povedla, jak se dozvíte níže.

Strider je jako originál klasická 2D akční skákačka, inspirovaná hodně sériemi Metroid, God of War nebo Ninja Gaiden, z nichž si bere to nejlepší a míchá do velmi chutného celku. Ačkoliv se hra Strider odehrává v Kazakh City, právě rozmanitost je její největší devízou. Ať už u jednotlivých levelů, navštívíte opravdu hodně pěkně nedesignovaných lokací – různé laboratoře, vojenské základny, stoky nebo rozestavěné části, tak hratelností. U levelů bych ještě dodal, že vývojáři si pohráli s velkou mírou detailů. Hlavně jsem během hraní obdivoval venkovní levely, které vám ukážou, v jak obrovském světě se vlastně pohybujete.

Obdivovat svět jsem mohl hlavně díky naprosto skvěle zvládnutému ovládání. K jeho pochopení potřebujete několik vteřin, pak už budete skákat z plošinky na plošinku a likvidovat nepřátele, ovládání je maximálně přesné na Dualshocku 4 a nevšiml jsem si žádného problému. A právě o ovládání jsem měl trochu starost před vydáním, protože třeba u nedávného Flashbacku se moc nepovedlo a stáhlo sebou dolů i jinak celkem obstojnou hru. Přesné ovládání a plynulý pohyb hlavního hrdiny oceníte nejen během soubojů s nepřáteli, ale také při skákání po plošinkách nebo šplhání po stěnách.

Jak už jsem zmínil výše, Strider boduje i rozmanitou hratelností. Toho docílili vývojáři tím, že se hlavní hrdina neustále učí nové a nové kousky, prakticky až do závěru hry, takže v každé další části budete zkoušet na nepřátele nová komba nebo nové schopnosti, případně jinak překonávat překážky a pasti, které se taky docela často obměňují. Obměňují se i nepřátelé. Na začátku čelíte proti normálním vojákům se samopaly, ale později už mají daleko lepší zbraně, případně se vám postaví do cesty i roboti, a tím vůbec nejlepším na Strideru jsou epické souboje s bossy, kteří na vás čekají ve velkém množství. Každý je navíc jiný, originální a slouží jako taková odměna za předchozí práci. Souboje s protivníky baví především díky skvělému bojovému systému, nabízející spoustu možností a komb.

Nový Strider je tak lehké si užívat, a na rozdíl třeba od série Ninja Gaiden ve své 2D podobě nebo i předchůdce, je daleko přístupnější. Obtížnosti tu jsou tři, přičemž si z nich určitě vybere každý. Nejlepší je ale samozřejmě zvolit minimálně střední, na kterou jsou nepřátelé silnější a hlavně u bossů už musíte i taktizovat a pořádně se snažit, hlavně ve druhé polovině hry.

Když Strider dohrajete, což trvá zhruba šest až osm hodin, to je hodně pěkný čas, můžete se do všeho pustit znovu. Strider má docela slušnou znovuhratelnost, protože jen těžko na první postup vše prozkoumáte a najdete. Každopádně už během hraní se vám ještě odemknou další dva speciální režimy výzev. Tím prvním je Survival, v němž musíte zlikvidovat v arénách všechny objevující se nepřátele. Nic složitého, nepřátelé nejsou zrovna těžcí, ale můžete se pokusit překonat v nahraném skóre své kamarády nebo hráče z celého světa. Daleko zajímavější je režim Beacon Run, v němž musíte probíhat na čas speciálními body. Pokud k dalšímu nedoběhnete před uběhnutím času, smůla, je konec. Ačkoliv se na začátku může zdát, že probíhání je jednoduché, opak je pravdou, protože společnost dělají nejen pasti, které je neustále těžší překonávat, ale i nepřátelé. Zvláště v tomto režimu je zábavné se předhánět s kamarády. Jak vidíte, Strider i po dohrání nabízí docela dost zábavy, takže vás u sebe udrží ještě po několik dalších hodin. To na hru za peníze, za jaké se prodává, není vůbec špatné.

Studio Double Helix Games se rozhodlo pro nový Strider o jakousi komiksovou grafiku, a toto rozhodnutí bylo maximálně šťastné. Hře sluší, navíc použitý engine vytváří spoustu pěkných efektů, nabízí detailní levely i postavy, takže s vizuálním zpracováním musí být každý maximálně spokojen. Mnou testovaná PlayStation 4 verze navíc běžela v nativním rozlišení 1080p a běžela stabilně na 60fps, žádných poklesů jsem si za celou dobu hraní nevšiml. Jen dodám, že pokud byste se rozhodli sáhnout po verzi pro PlayStation 3 nebo Xbox 360, tak ta běží v rozlišení 720p při 30fps. Pochválit musím i hudební doprovod, jehož skladby se k rychlé řežbě hodí a vytváří dobrou atmosféru, stejně dobře je na tom celkové ozvučení. Jen dabing by mohl být o něco lepší, ale na druhou stranu je třeba nutné si uvědomit, že se pořád jedná spíše o menší hru, takže měli vývojáři omezenější rozpočet.

O remaku legendární řežby Strider jsme toho před vydáním napsali hodně, a i když jsme mu věřili, pořád byla obava, jestli se dočkáme nakonec hry, která uspokojí jak fanoušky originálu, tak nové hráče. Vývojáři ze studia Double Helix Games se ovšem popasovali s nelehkým úkolem na jedničku a vytvořili 2D řežbu, která v mnohém překonává originál a ukazuje, že je tu místo i pro další díly. Je jen otázkou, kdo je vytvoří, když studio Double Helix Games koupil nedávno Amazon. Snad bude mít Capcom s výběrem nových vývojářů štěstí.