Recenzovaná verze: PlayStation VR2

Hra Star Wars: Tales from the Galaxy’s Edge má na PlayStation VR2 podtitul Enhanced Edition. Tohle označení znamená, že se na nový headset od Sony dostává ve vylepšené podobně, ale hlavně má v jednom balíčku veškerý doposud vydaný obsah. Stejně jako Vader Immortal: A Star Wars Series totiž hra Star Wars: Tales from the Galaxy’s Edge vycházela na VR headset Oculus Quest 2 po částech. To ale hráče s PlayStation VR2 nyní moc trápit nemusí, ti mají přístup ke všemu od prvního dne. Každopádně mohu už na začátku říci, že na rozdíl od Vader Immortal je Star Wars: Tales from the Galaxy’s Edge daleko propracovanější a jde o plnohodnotnou hru, nikoliv jen technologickou ukázku, čeho je headset od Sony schopný. První zásadní otázku jsem tedy zodpověděl hned na začátku, další odpovědi budou následovat.

Ve hře Star Wars: Tales from the Galaxy’s Edge se ocitnete v kůži bezejmenného technika a opraváře droidů v jedné osobě, jehož úkolem je na velké obchodní vesmírné lodi skenovat náklad či spravovat různé panely. Taková ta nudná pracovní rutina. Ta je ale narušena v momentě, když je loď napadena piráty, výsledkem čehož je, že hlavní hrdina musí nouzově přistát na planetě Batuu. Na ní má svoji ne úplně narvanou kantýnu Seezelslak, který ovšem rád každého pohostí a klidně mu řekne i nějaké ty historky. Na Batuu hlavní hrdina zažije hned dvě dobrodružství se spíše jen lehce nadprůměrnými příběhy, které neurazí, ale na druhou stranu bych si dokázal představit něco propracovanějšího a originálnějšího, než je zachraňování dvou ikonických droidů nebo pátrání po vzácném artefaktu. Ostatně Star Wars univerzum k větší kreativitě přímo vybízí. Co alespoň mohu pochválit, tak jsou některé zajímavé a slušně napsané postavy, včele se Seezelslakem, přičemž potkáte i některé známé z filmové ságy.

Star Wars: Tales from the Galaxy’s Edge je během obou kampaní hodně lineární filmovou střílečkou, trochu ve stylu Call of Duty, v níž se snažíte eliminovat vše, co se před vámi pokusí pohnout, od různých členů gangu nebo Prvního řádu, po droidy, místní faunu a tak dále. Druhů protivníků je docela dost, přičemž k jejich likvidaci je možné využít různé pistole či pušky, brokovnici nebo i granáty. Arkádovější gunplay je zábavný a líbí se mi, že je nutné zbraně dost často točit i nabíjet, aby se nestalo, že budete mít jednu ruku delší dobu nečinnou. Co ale zamrzí, je docela průměrná umělá inteligence všech protivníků. Lidští protivníci se sice dokážou krýt za překážku, u níž stojí, ale nějakou větší aktivitu nepředvádí a nepředstavují proto po většinu času velkou výzvu. Na druhou stranu běhat mezi nimi nejde, protože hlavní hrdina toho už na střední obtížnost moc nevydrží. Navíc je nutné počítat s tím, že život se sám automaticky nedoplňuje, ale je nutné se léčit manuálně skrze nalezené lékárničky, které je možné sbírat do zásoby v inventáři a dvě si připevnit na zápěstí pro rychlé použití.

Jak už jsem zmínil, hra se odehrává v hodně lineárních úrovních. To může trochu zamrzet, že úrovně nenabízejí více možností průzkumu, na druhou stranu jsou úrovně dostatečně rozmanité a kolikrát nabízejí i krásné výhledy, a vlastně neurazí ani jejich solidní design, hodící se pro lineární akční hratelnost. Interakce v úrovních bohužel moc není, pokud nepočítám sem tam otevření dveří skrze několik druhů lehčích puzzlů, které hlavní hrdina většinou řeší skrze speciální pracovní náčiní. To slouží třeba jako vrtačka, ale umí i nahodit elektřinu nebo si poradit se svařeným poklopem. V druhé části kampaně dojde i na klasičtější prostorové hádanky, ale ty jsou hodně jednoduché a jejich řešení je patrné na první pohled.

Obě dvě příběhové kampaně lze dokončit za nějakých šest až sedm hodin, což ve výsledku není vůbec špatné, zvláště když jsem se po celou dobu i přes několik menších nedostatků slušně bavil. Dohráním obou kampaní ale zábava nekončí, protože se můžete plnit různé výzvy, ale také se vydat na legendární příběhy, které ve své kantýně vypráví Seezelslak. Díky těmto příběhům se můžete stát zabijáckým dronem IG-88, ale také padawanem nebo mistrem Jedi. Jak možná tušíte, v těchto částech dojde i na využívání ikonického světelného meče. Rozřezávání pomocí něho protivníků je fajn, dokonce lze meč i házet. Jen je možná trochu škoda, že jsou tyto legendární příběhy celkem krátké a se světelným mečem jsem si tak mohl užít jen několik desítek minut. Celkově bych ale řekl, že Star Wars: Tales from the Galaxy’s Edge slušným balíčkem pro fanouška Star Wars, který neurazí, vlastně i v mnoha momentech potěší, ale do budoucna mají vývojáři ještě co zlepšovat.

Velkým nepřítelem her pro virtuální realitu je kinetóza, které se vývojáři snaží nejrůzněji předcházet a upravovat hry tak, aby se hráčům při jejich hraní nedělalo špatně. Zatímco třeba u her Moss problém s kinetózou moc hráčů mít nebude, protože sledují jen statické úrovně, po nichž se pohybuje hlavní hrdina, u Star Wars: Tales from the Galaxy’s Edge je to úplně jiné. Sami jste hlavním hrdinou a po úrovni se normálně pohybujete. Protože každé tělo na takovou zátěž reaguje jinak, připravili vývojáři různé režimy pohybu. Můžete se po úrovních pohybovat pomocí teleportování, což značně šanci na kinetózu eliminuje. Já ale zastáncem tohoto režimu nejsem, zvláště když s kinetózou nemám velký problém, takže jsem raději volil volný pohyb. Ten probíhá jako u klasické first-person střílečky, kdy levou páčkou běháte, rozhlížíte se pomocí headsetu a zatáčíte druhou páčkou.

Musím říci, že jsem s ovládáním skrze nové gamepady PSVR2 Sense neměl žádný problém v rámci celé kampaně ani při hraní doprovodných příběhů. Ovládání je intuitivní, hra dělala přesně to, co jsem chtěl. I tady ale platí, že je nutné mít kolem sebe dostatečné místo a headset dobře nekalibrovaný. Tím velkému množství problémů jde předejít a prakticky je i eliminovat. Co ještě musím zmínit, tak je příjemné využití haptické zpětné vazby, ať už u gamepadů PSVR2 Sense tak samotném headsetu, a využity jsou i adaptivní spouště. Ačkoliv tedy Star Wars: Tales from the Galaxy’s Edge vyšel dříve pro Oculus Quest 2, nejde jen o jednoduchý port, ale vývojáři si s ním dali záležet, aby hra působila na PlayStation VR2 jako doma.

Star Wars: Tales from the Galaxy’s Edge se na headset PlayStation VR2 dostává v doposud své nejhezčí verzi. Díky výkonu konzole PlayStation 5, který převyšuje Oculus Quest 2, ale i možnostem samotného headsetu PlayStation VR2, mohli vývojáři zvednout rozlišení, vylepšit textury, modely postav a přidat různé efekty, díky čemuž svět Star Wars ve virtuální realitě ožívá jako nikdy dříve. Trochu jsem měl strach, aby nešlo jen o narychlo spíchnutý port, ale to se naštěstí nepotvrdilo. Hra Star Wars: Tales from the Galaxy’s Edge vypadá pěkně, ačkoliv třeba takový Horizon Call of the Mountain je ještě daleko hezčí, běží svižně a nesetkal jsem se během hraní s žádným technickým nedostatkem. Vizuální stránka se tedy povedla, ale co je určitě ještě lepší, je kvalitní ozvučení a hlavně fantastický soundtrack. Fanoušci poznají několik ikonických melodií, ale vývojáři připravili i spoustu zcela nových skladeb, starající se o skvělou atmosféru po celou dobu hraní, ať už se budete nacházet v akci, sledovat rozhovory s důležitými postavami nebo hrát několik připravených miniher.

Star Wars: Tales from the Galaxy’s Edge je slušná a hlavně zábavná lineární střílečka z oblíbeného sci-fi filmového univerza, která potěší ucházejícím designem úrovní s pěknými scenériemi, výborným zpracováním, parádním hudebním doprovodem i dobrým využitím haptické zpětné vazby. Jen je škoda, že protivníci nemají lepší umělou inteligenci a vlastně by si hra zasloužila i zajímavější zápletku, která by doplnila filmovou ságu. Jsem ale přesvědčen, že fanoušci si hru i přes několik těchto mušek užijí, a vlastně nejen ti. Pokud hodláte pořídit headset PlayStation VR2 a přemýšlíte, jakou hru k němu vzít, Star Wars: Tales from the Galaxy’s Edge není vůbec špatná volba.