Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hru Assassin’s Creed IV: Black Flag miluji a ve své době jsem si ji maximálně užil, vlastně si ani nepamatuji nějaký jiný díl v Assassin’s Creed sérii, v němž bych strávil tolik času. Prostředí Karibiku bylo natolik skvěle zpracované, že bylo prostě jednoduché se v něm ztratit na desítky či stovky hodin. Přesto jsem k nově vycházející hře Skull and Bones, která staví na základech Black Flag, přistupoval hodně skepticky. Zvláště po prohlášení generálního ředitele Ubisoftu Yvese Guillemota z minulého měsíce, že jde o AAAA hru, která si svoji cenovku 70 euro/dolarů bez jakýchkoliv problémů obhájí. Sebevědomí Ubisoftu před vydáním nechybělo, ale když jsem se konečně dostal do své lodi a chvilku brázdil místní vody, pochopil jsem, že to byly jen prázdné marketingové fráze, aby se pomohlo předobjednávkám a trochu obelstít fanoušky. Jako by se chtěl Ubisoft proměnit ve skutečného piráta. Skull and Bones sice není úplný průser a nejhorší hra, jaká byla kdy vytvořena, ale zároveň do ideální a vysněné pirátské hry má hodně daleko. Vlastně je až s podivem, že po 11 letech vývoje přichází Ubisoft s hrou, která je v mnoha aspektech horší než Assassin’s Creed IV: Black Flag.

Do hraní Skull and Bones jsem naskakoval především s tím, že i kdyby se nakonec ukázalo, že nejde o nějak extra kvalitní live service hru, užiju si alespoň příběhovou kampaň, a ještě si u toho solidně zastřílím. Zvláště když jsem věděl, že vývojáři jako základ použili prvky z Assassin’s Creed IV: Black Flag. Hned po zapnutí jsem byl ale překvapen tím, že klasická příběhová kampaň tu není. Jste nováčkem ve Zlaté éře pirátů a vaše cesty vás zavedou do oblasti Indického oceánu, kde je vaším cílem získat moc a slávu, která jde ruku v ruce s velikostí a silou vaší lodě, kterou si postupně budete budovat. K tomu vám budou pomáhat někteří vlivní piráti, k nimž se postupně dostanete. Příběh ve hře proto neexistuje, jako samotná kampaň. Budete totiž jen plnit kontrakty s docela nudnými úkoly, abyste se dostali o něco dál. Že je život piráta zábavný a založený na různých fantastických dobrodružstvích, jako to ukazoval Disney u své série Piráti z Karibiku? Skull and Bones vám v prvních zhruba třiceti hodinách hraní ukáže docela nudnou realitu, která se skládá jen z drancování osad, doručování kontrabantů či jiných předmětů na určitá místa, plavby z bodu A do bodu B, aby bylo možné s někým pokecat, sběru materiálu nebo likvidace určitých cílů. Během tohoto času navíc chybí Skull and Bones i potřebné tempo, a jde tak svým způsobem o dosti pomalou a vleklou zábavu, u níž nepochybuji, že mnozí záhy zlomí svoji pirátskou šavli.

Problémem je i hlavní hrdina, jehož si zvolíte v nijak zvláště propracovaném editoru. Je pěkné, že si můžete svého virtuálního piráta vytvořit, a následně mu kupovat nové oblečky, klobouky a další doplňky (v tomto je hra opravdu bohatá), ale ve výsledku je jen bezduchou prázdnou schránkou, která se přemisťuje z místa na místo. Během hraní totiž nevydá ani hlásek a je pouze němým pozorovatelem veškerých událostí, jenž plní vše, co mu ostatní řeknou. Kvůli tomu jsem se s hlavním hrdinou za celou dobu nesžil, on ostatně není důvod a moc to ani nejde, když ho vidíte jen v přístavech a žádnou akci zrovna nevykonává. Hlavní hrdina je ale ve výsledku jen špičkou ledovce, protože charisma nebo nějakou zajímavost postrádají naprosto všichni. Většinou jde o naprosto generické NPC postavy s mizerně napsanými dialogy, na které si po vyknutí ani nevzpomenete. Když si vzpomenu, kolik pirátských ikon měl Black Flag, je mi trochu do pláče.

Před vydáním se hodně mluvilo o tom, že Skull and Bones je konkurencí pro Sea of Thieves od studia Rare, který sice neměl nejlepší start, ale vývojáři ho následně značně vylepšili a starají se o něj do dnes. Ostatně brzy se dostane i na nové platformy. Nakonec ale musím říci, že obě hry se od sebe značně odlišují. Zatímco Sea of Thieves nabídl komplexní simulátor života piráta, takže bylo možné se plavit za dobrodružstvími i hledáním pokladu na lodi, zajít si s kamarády do hospody na pivo a následně pozvracet celé pobřeží, a provádět celou řadu dalších aktivit, Skull and Bones se zaměřuje pouze na jeden jediný aspekt, a to jsou souboje na moři mezi loděmi. Na volné procházení ostrovů, souboje s různými protivníky (kostlivci či další piráti) a další radovánky můžete rovnou zapomenout, což je na jednu stranu docela škoda, ale na druhou mi to po chvilce přestalo vadit. Zvláště když samotná plavba je uspokojující a souboje na moři jsou pořád dobré a zábavné, jak se rozepíši níže. A je i dobře, že tu máme dvě pirátské hry, které si nejdou po krku a jsou určeny pro trochu jiné hráče. 

Pokud něco Ubisoft a jeho studia umí, je vytvářet nádherné světy. Viděli jsme to ve hrách ze série Assassin’s Creed, Far Cry nebo i The Crew. Já sám jsem jejich fanoušek a nevadí mi, že jsou posety milionem otazníčků a mají většinou dost podobnou strukturu. Chápu ale, že to někdo může mít jinak a neodsuzuju to. Každopádně svět hry Skull and Bones na tom není jinak. Vývojářům se povedlo připravit nádherný pirátský svět pokrývající část Afriky a část Indie, který skrývá řadu tajemství, má krásné scenérie, řadu pěkných míst a je radost ho prozkoumávat, hlavně tedy z moře. Plavba je stejně uspokojující jako v Assassin’s Creed IV: Black Flag, přičemž není ani náhodou nudná, jak by se mohlo zdát, protože je nutné počítat nejen s ostatní pirátskou či obchodní společností, ale také velkými vlnami, které jsou hodně nepříjemné hlavně na otevřeném moři, případně se silnými bouřkami nebo silným větrem, jenž dokáže loď pořádně zpomalit. Svět Skull and Bones ale není jen moře. Má několik menších i větších ostrůvků s vlastními přístavy. Dostanete se do dvou větších měst, ale také různých osad, kde jsou většinou obchodníci a další důležitá NPCčka, ale nečekejte, že budete moci ostrovy prozkoumávat, jak už jsem ostatně zmínil výše. Jediné, co mi během plavby vadilo, je stamina. U soubojů asi chápu, proč je přítomna, ale při volné plavbě moc ne, protože jen zdržuje a je celkem otravným prvkem.

Assassin’s Creed IV: Black Flag nabídl výborně zpracované námořní bitvy, které i dnes působí neskutečně nadčasově, a vlastně se v tomto nic lepšího neobjevilo. Proto nepřekvapí, že je vývojáři z Ubisoft Singapore prakticky bez nějaké velké inovace překopírovali, takže Skull and Bones nabízí v tomto dost podobný zážitek. Někdo může namítnout, že je to hodně velká lenost ze strany vývojářů, ale já si tu stěžovat nemohu, protože víme, jak u Ubisoft většinou dopadne něco, co funguje a snaží se výrazně přepracovat. I proto jsou námořní bitvy ve Skull and Bones zábavné, kolikrát epické a je radost se střetávat s ostatními loděmi, ať už normálními nebo bossy v rámci základní části nebo endgamu. Tomu dost pomáhá i filmové zpracování a fantastické ozvučení, díky němuž si budete kolikrát připadat, jako byste byli přímými účastníky nebo mininálně sledovali drahý pirátský film. Opravdu moc dobře se na bitvy dívá i z pozice diváka. Také je hodně uspokojivé útočení na různé pevnosti či osady, které mají věže, s nimiž je také nutné počítat, nehledě na to, že k nim připlouvají posily, o které se také musíte postarat. Líbí se mi, že nejde jen o bezduchou arkádovou střelnici, ale je důležité i trochu taktizovat a využívat všechny přednosti své lodě, ať už jde o děla různých velikostí, tak rychlost či různé boosty.

Soubojový systém, samotné zpracování střetů i možnosti, které máte k likvidaci protivníků, to vše se mi hodně líbí, a je jednoznačně největší devízou hry. Jediné, co bych vytkl, je naloďování na poškozenou loď. V Assassin’s Creed IV: Black Flag jste se dostali v takové situaci na loď protivníka, což vypadalo fantasticky, zvláště když jste mohli sami vlastníma rukama dodělat kapitána v podobě bosse. Zde se jen spustí kratší animace, po jejímž skončení budete odměněni pár stříbrnými navíc, případně bonusovým materiálem. I když jsem si střety ve Skull and Bones užíval, u podobných situací jsem si říkal, že pirátský život byl v Assassin’s Creed IV: Black Flag byl prostě lepší a vše bylo ještě dotaženější a komplexnější. Souboje v Skull and Bones jsou pořád zábavné a dobré, mají ovšem jedno velké ALE.

Nedílnou součástí hratelnosti a samotné hry je stavění si vlastních lodí a následné jejich vylepšování. Mocný pirát se totiž pozná podle toho, jak moc velkou loď má, a jakou palebnou silou disponuje. Kolem této jediné veličiny se celý pirátský svět točí, a hra Skull and Bones v tomto není jiná. Na začátku máte jen menší člun, z něhož můžete maximálně házet oštěpy na žraloky, krokodýly nebo hrochy (nesnáším je), ale záhy dostanete první menší loď, umějící už střílet dopředu i do stran, kterou už je možné si kosmeticky upravit dle svých představ (v tomto hra rozhodně nezklame), ale také trochu potunit. Je možné pro ni vyrobit lepší děla a další kanóny, ale také ji udělat o něco odolnější. Střední třída už jsou pak opravdu velké lodě, u nichž se možnosti úpravy ještě značně rozšíří, navíc umí střílet do více směrů, což je během velkých bitev obrovská výhoda. Ačkoliv můžete mít lodí více a přepínat mezi nimi v přístavech, jakmile si vždy vyrobíte větší a silnější, která navíc i pluje rychleji, nemá smysl se vracet, pokud to nevyžaduje nějaký úkol. Zajímavostí je, že lodě se i liší podle třídy, takže můžete mít loď sloužící jako tank, ale také loď s velkým DPS nebo loď sloužící spíše jako podpora, když hrajete v kooperaci. Já jsem chtěl dávat co největší poškození, takže jsem jel DPS loď, ale každý si tu může vybrat dle svého herního stylu.

Jak už jste asi pochopili z předchozího odstavce, nedílnou a důležitou součástí hry je výroba. U loďaře si můžete vyrábět za získané plánky nové lodě, u tesaře zase lepší náčiní (krumpáče, pila nebo páčidlo), abyste mohli těžit více materiálu, no a nechybí ani kovář, jenž dokáže vyrábět lepší vybavení lodě, mezi nímž jsou třeba nová děla. Aby bylo možné něco vyrobit, budete k tomu muset posbírat příslušný materiál a suroviny. Materiál získáte za likvidaci lodí, ale také prohledáváním vratů či těžbou na místech, kde se nachází, nebo alespoň má nacházet. Těžbu doprovází jednoduchá a po čase celkem otravná minihra. K nalezení potřebného materiálu hodně pomůže index, v němž máte vše krásně zaznamenáno, přičemž přímo v něm můžete si vyznačit materiál, který chcete získat, no a následně se vám zobrazí lokace na mapě, kde se nachází. Když už jsem u materiálu, vývojáři zapracovali do hry survival prvek. Pokud sbíráte materiál, dostanete se do střetu s protivníkem a jste potopeni, o získaný materiál přijdete. Tedy, materiál se objeví na místě potopení, takže máte nějakou chvíli na to, abyste ho získali zpět, jako tomu je u duší v Souls hrách. To ale někdy může být docela problém, zvláště když v okolí je velké množství nepřátelských lodí. Do hry ale tento survival prvek vnáší docela dost napětí.

Skull and Bones je od začátku popisována jako velká online pirátská hra. I proto vývojáři doporučují, abyste do hraní naskočili s kamarády, ale je otázka, na kolik tohle myslí vážně. Kooperace s kamarády sice plnění misí a dalších věcí usnadňuje, ale že by obohacovala samotný herní zážitek, to se říci nedá. Navíc, když plníte nějakou misi s kamarádem, musíte oba dojít k cíli a potvrdit ho. Pokud se váš kamarád pozapomněl někde, musíte čekat. Nehledě na to, že interakce mezi hráči je značně omezená a téměř neexistuje. Když si vzpomenu, jaké možnosti v tomto nabízel třeba Sea of Thieves, je mi docela smutno. Vývojáři ve světě dávají vědět, že v něm nejste sám. Jak budete plout, budete potkávat další hráče, kteří si plní své úkoly, a bohužel i těží materiál, takže když ho vytěží, musíte počkat, až se znovu objeví, což je prostě špatně navržený systém, který hráče jen prudí. Útočit na ně nemůžete, abyste je třeba o vytěžený materiál okradli, pouze se k nim můžete přidat v rámci útoků na pevnosti nebo osady, případně eventů, a pomoci jim, případně oni mohou pomoci vám. To se vždy hodí. PvP přesto nechybí, a to na omezených částech mapy skrze eventy. PvP jsem ale jen párkrát vyzkoušel, protože v něm nerozhoduje skill, ale jen to, kdo má nejsilnější loď. Jasně, dá to rozum, ale když hra spojuje hráče, kteří mají druhý level s hráči, kteří jsou na sedmém a výše, vždy to skončí hrozným masakrem. Zábava? Jak pro koho.

Přítomnost ostatních hráčů na mapě je po většinu času spíše kosmetickou záležitostí, ale byl moment, kdy se to ukázalo jako nesmírně frustrující. Ten nastal při střetu s finálním bossem. Ten je opravdu těžký, ale když vás zabije, naštěstí se mu nedoplní hned život, takže se můžete vydat zpět na místo a pokračovat tam, kde jste přestali. To ovšem platí pouze v momentě, když jste v lokaci s bossem sami. Pokud je tam i jiný hráč a ten ho mezitím, co se k němu znovu plavíte, máte prostě smůlu. Takto se mi stalo asi třikrát, že jsem bosse stáhl na minimum a povedlo se mu následně mě potopit. Než jsem se k němu následně dostal, jiný hráč ho zabil a já nedostal vůbec nic. Protože mi nervy tekly opravdu vydatně, hru jsem vypnul a šel si dát jedno vychlazené pivo, abych se uklidnil. Po asi hodině mi to nedalo a hru jsem znovu zapnul. Přece mě nezlomí nějaká hra od Ubisoftu. Když jsem se přihlásil, k mému překvapení mi bylo sděleno, že jsem bosse porazil a mám se vrátit do přístavu, kde se mi následně spustil poslední filmeček. Zřejmě se mi boss započítal, i když ho zabil jiný hráč, ale hra na to nedokázala reagovat a napravilo se to až po novém přihlášení. Kdo ví, jestli by se mi boss započítal, kdybych se ho pokoušel dál zabít a podařilo se mi to. Podobných chyb ale hra má hodně. Občas jsem se nemohl dostat do lodi, nacvaknout úkol a tak dále, a pomohlo jen odhlášení a přihlášení. U bosse jsem ale nečekal, že jde o chybu.

Když se dostanete po zhruba třiceti hodinách hraní na konec jakési základní linky, porazíte krutého bosse a získáte vládu nad místními vodami, nic ani náhodou nekončí. Live service hry dohráním hlavní části teprve začínají, a i u Skull and Bones prakticky platí, že až v endgamu najdete nejzajímavější obsah. I když je tedy hned nutné dodat, že také nejde o něco extra propracovaného. Hned po dohrání můžete zabrouzdat do černého obchodu a rozvážet po celém světě rum a další podobné pochutiny, mít vlastní podniky a posilovat tím svůj vliv. Za to získáte speciální endgamovou měnu Pieces of Eight, abyste se dostali k tomu nejlepšímu vybavení. Získávání této měny je ale v současnosti docela pomalé a našetřit na něco, vyžaduje docela velký grind a také pravidelné objíždění vlastních podniků, čímž vlastně vývojáři i nutí hráče, aby hru pravidelně zapínali.

Kromě této aktivity jsou přítomni i pirátští lordi, na které je vypsaná odměna za jejich hlavu, takže se můžete vydat je lovit, stejně jako mořské příšery, přímo skvělý střet je s lodí duchů. Kromě toho je možné se pustit do plnění dalších vedlejších kontraktů, do drancování osad, legendárních heistů a tak dále. Ačkoliv jsem chtěl do endgamu jen nahlédnout, nakonec jsem v něm nahrál více hodin, než jsem chtěl, a to i přes skutečnost, že ačkoliv je docela slušný a má nejlepší obsah z celé hry, postrádám u něj více zajímavějších aktivit. Co jsem vypsal, si určitě rád každý vyzkouší, ale pak co. I proto si nedokážu představit, že bych ve hře trávil další čas. Možná pár dnů bych asi ještě dal kvůli docela zábavnému základu, ale těžko bych ve hře trávil následující týdny nebo měsíce. Pokud ale Ubisoft něco v budoucnu přidá v rámci sezón, nemám problém se vrátit a podívat se, co je nového.

Hra Skull and Bones je postavena na interním Anvil enginu, jenž byl použit už pro Assassin’s Creed IV: Black Flag, a od té doby byl vylepšován a upravován pro nejnovější hry Ubisoftu. Vizuálně je Skull and Bones solidní hrou. Lodě jsou detailní, to samé je možné říci o samotném světě, navíc se mi líbilo nasvícení i různé efekty, ať už jde o blesky, výbuchy nebo krásně zpracované vlny. Co je už horší, jsou postavy, které budete potkávat. Ty vypadají jen průměrně, navíc jejich animace jsou kolikrát znatelně horší než v jedenáct let starém Assassin’s Creed IV: Black Flag, což moc dobrou vizitku vývojářům nedělá. Skull and Bones má jako většina dnešních her dva režimy zobrazení. Jeden se zaměřuje na 4K rozlišení, co nejvíce detailů a běží při 30 fps, druhý pak má jen rozlišení 1080p při 60 fps. Nižší rozlišení je u něj docela dost znát. Popravdě mi zrovna u Skull and Bones režim s 30 fps moc nevadil a zvykl jsem si na něj docela rychle, takže jsem neměl důvod přepínat.

Od Skull and Bones asi mnozí očekávali po jedenácti letech vývoje, celé řadě restartů a změnách ve vedení naprostou katastrofu, která se potopí do hlubin hned při vydání. Tou ale nakonec není. Střety s protivníky, hlavně bossy, jsou velmi dobře zpracované, plavba po moři je uspokojivá a samotný svět Indického oceánu je zajímavý, krásně zpracovaný a láká k prozkoumávání.  Bohužel se vývojářům nepovedlo přijít s alespoň ucházející zápletkou, ani dobře napsanými postavami, a už vůbec ne kvalitní, rozmanitým a zábavným obsahem v rámci prvních třiceti hodin. Endgame to trochu zachraňuje, ale ani ten nedokáže posunout Skull and Bones z lehkého nadprůměru. Je to docela škoda, protože podobných pirátských her tu moc nemáme, a pokud by měl Skull and Bones jasnější vizi a dobré vedení, mohli jsme se snadno dočkat parádní záležitosti. Takto se vývojářům potenciál ani trochu naplnit nepodařilo, a je otázkou, jestli to dokážou v následujících měsících napravit.