Recenzovaná verze: PlayStation VR2

Protože jsem měl hru Resident Evil Village nainstalovanou několik dní, v den vydání VR verze se mi stáhl update a já si myslel, že ji hned budu moci hrát ve virtuální realitě. Stažení nejnovějšího updatu ovšem nestačí. Je nutné z PlayStation Store stáhnout ještě bezplatné DLC s VR podporou, které má zhruba 800 MB. To jen na začátek, abyste nebyli překvapeni, že vám hra hned ve virtuální realitě nejede. Nyní víte, jak postupovat. Docela překvapením je, že VR verze není s původní verzí hry kompatibilní, ať už jde o trofeje, uložené pozice nebo bonusy. Důvod moc nechápu, když jde o stejné hry, ale budiž. Resident Evil Village je proto nutné ve VR rozehrát zcela znovu, přičemž hratelná je ve virtuální realitě v uvozovkách pouze celá hlavní kampaň za Ethana Winterse. Chybí možnost hrát Mercenaries režim i rozšíření Shadows of Rose z minulého roku, ale to se dalo tak nějak očekávat vzhledem ke skutečnosti, že je možné ho hrát pouze ve třetí osobě.

Protože jsem vám před nyní už skoro dvěma lety přinesl na Resident Evil Village obsáhlou recenzi, nebudu se tu nyní věnovat samotné hře, která se mi už tehdy moc líbila. Recenzi si stále můžete přečíst. Nyní se zaměřím pouze na to, co verze pro virtuální realitu nabízí a jak se hraje. A rovnou musím říci, že nejde jen o polovičatý nebo jednoduchý port, jak by si někdo mohl myslet, vzhledem ke skutečnosti, že je zcela zdarma. Vývojáři vzali Resident Evil Village a optimalizovali ho nejen pro virtuální realitu, ale také nové ovladače PSVR2 Sense, takže ve hře nově ovládáte obě ruce, což má obrovský vliv na hratelnost, která je rázem dost odlišná od klasického zážitku. Už jen tím, že všechny dokumenty, ale i náboje a další věci sbíráte přímo rukou a ne jen stisknutím jednoho tlačítka. Stejně tak klíčové předměty berete z inventáře. Třeba klíč do dveří vezmete, zasunete manuálně do zámku a následně s ním otáčíte. Jde jen o jeden z mnoha příkladů, jak se nyní hratelnost změnila, což má ale pozitivní vliv na ponoření se do herního světa. Ano, pokud by vám dělat vše manuálně dělalo problém a nechtěli byste to, je možné si zapnout různé pomocníky a vše trochu více udělat automatické, ale myslím si, že by to byla obrovská škoda, protože zážitek z hraní ve virtuální realitě se tímto dost naruší.

Ještě více se hratelnost proměnila ve chvíli, když dojde na samotnou akci. Nyní se zbraněmi míříte jako ve skutečnosti, přičemž všechny je možné držet jen jednou rukou, ale i oběma pro lepší přesnost. Hrozně se mi navíc líbí, jak skvěle je zpracováno přebíjení zbraní. Když vystřelíte třeba náboje z brokovnice, je nutné do ní dát nové z brašny, přičemž před každým výstřelem potřebuje ještě napumpovat, jako v reálu. A to vlastně platí u všech zbraní, ať už jde o pistoli nebo pušku. Zacházení se zbraněmi je zpracováno hodně realisticky a interakce s nimi je značně podobná tomu, co nabídl třeba Half-Life: Alyx. Vzhledem k manuálnímu nabíjení zbraní jsou souboje s protivníky daleko napínavější, protože při hektických střetnutích se vám mohou klepat ruce a může chvilku trvat, než do pistole nebo brokovnice dáte nové náboje a budete připraveni protivníka eliminovat. Najednou si tak zřejmě i uvědomíte, co vše je u zbraně nutné udělat, aby vystřelila. Protože používání zbraní je zpracováno hodně realisticky, oceňuji, že vývojáři připravili nový dobře zpracovaný tutoriál. V něm si můžete střelbu i nabíjení zbraní vyzkoušet a natrénovat, abyste následně neměli během hraní a střetů s nepřáteli problémy.  

Aby bylo používání zbraní, lékárniček a dalších důležitých předmětů daleko jednodušší a intuitivnější ve virtuální realitě, není přítomen žádný inventář, ale vše má hlavní hrdina zavěšené na sobě nebo pod kabátem. Základní pistoli má na opasku, kde má rovněž brašnu s náboji, což je něco, co hry pro virtuální realitu běžně používají. Brokovnici je možné rychle vzít sáhnutím za záda, stejně jako lékárničku, která se nachází na levé straně. Oceňuji i rychlý přístup k noži, který sice pro boj s protivníky není moc použitelný, ale hodí se pro rozbíjení beden s náboji. Ten je na řemínku na zápěstí. Když si navíc rozepnete kabát, pod ním můžete mít granáty a další předměty, a ty je tak možné rychlé použít. Na začátku je nutné si na tento systém trochu zvykat, ale jak už jsem zmínil, přijde mi v pohodě a pro virtuální realitu daleko vhodnější než klasické menu, z něhož by se vše tahalo. To by mohl být problém hlavně během akce. Co ale vývojáři zachovali, je inventář, který je ale jednoduchý spravovat ve virtuální realitě a můžete si v něm nastavit, co bude mít hlavní hrdina zrovna na sobě.

Velkou pochvalu si vývojáři z Capcomu zaslouží u verze Resident Evil Village pro PlayStation VR2 za využití adaptivních spouští i haptické zpětné vazby nejen v ovladačích PSVR2 Sense, ale i v samotném headsetu. Začnu spouštěmi, díky nimž vždy cítíte výstřel každé zbraně. Líbí se mi i využití detekce prstů, protože když přiložíte prst na R2, hlavní hrdina ho dá hned i na spoušť zbraně. Jde o detail, ale takový, který více vtahuje do herního světa, protože najednou máte pocit, že vše co uděláte ve skutečnosti, se promítne i do hry. A pak je tu haptika. Ta skvěle dokresluje události během hraní, ať už jde o střety s protivníkem i výstřely ze zbraní. Díky haptice hned rozeznáte, jestli střílíte z pistole nebo brokovnice. Zatímco výstřel z pistole vám dá jen malou zpětnou vazbu v ovladačích, když vystřelíte z brokovnice, poznáte to i díky silné reakci haptiky v headsetu. Brokovnice pořádně kope a s hlavním hrdinou a vlastně i s vámi každý výstřel zacloumá.   

Pro hru Resident Evil Village se vývojáři z Capcomu nechali hodně inspirovat oblíbeným čtvrtým dílem série Resident Evil, ať už šlo o atmosféru, zasazení i třeba větší důraz na akci. Vzhledem k tomu, že mám čtvrtý díl rád a považuji ho stále za jednu z nejlepších her, jakou jsem hrál, která měla velký vliv na moderní akční adventury, zase tak moc mi to nevadilo. Mnozí fanoušci ale poukazovali na to, že na rozdíl od sedmého dílu, jenž představoval pro celou značku obrovský restart, nebyl Resident Evil Village zase tak moc děsivý a strašidelný, navíc se z něj vytratilo napětí. A měli určitě pravdu, občas jsem tyto nedostatky také pociťoval. Je proto obrovské překvapení, že ve virtuální realitě díky nové perspektivě hra Resident Evil Village tyto nedostatky nemá. Až jsem si říkal, jestli vývojáři hru primárně nestavěli pro virtuální realitu. Je totiž po většinu času neskutečně napínavá a kolikrát děsivá při střetu s Lady Dimitrescu, jejími třemi upířími dcerami i řadovými protivníky. Nikdy bych nevěřil, jak ve virtuální realitě může hra nabídnout naprosto odlišný zážitek z hraní.

Capcom si dal hodně záležet na tom, aby mohl hrát hru Resident Evil Village ve virtuální realitě každý a nedělalo se mu při tom špatně. I proto je v nastavení docela dost možností, jak si zážitek přizpůsobit a nastavit. Základem je třeba zvolení, jestli budete při hraní stát nebo sedět, ale také třeba rychlost běhu nebo otáčení. Tohle může vyřešit hodně problémů, ale je možné i nastavit dominantní ruku či oko, pomoc s mířením nebo efekt tunelu při pohybu, kdy kraje obrazovky zčernají. Nevím, jestli to pomáhá méně citlivým hráčům s tím, aby se jim nedělalo ve virtuální realitě špatně, ale každá taková možnost nastavení určitě potěší. Já třeba s kinetózou problém nemám, takže mohu ve virtuální realitě rychle běhat, otáčet se i skákat několik hodin v kuse.

Když vidím hru postavenou na RE Enginu, naprosto žasnu, o jak výbornou technologii jde, s níž navíc šikovní vývojáři z Capcomu dokážou vykouzlit velmi dobrou podívanou, a to na jakékoliv platformě. A Resident Evil Village pro virtuální realitu je toho jasným důkazem. V headsetu PlayStation VR2 vypadá skvěle, ať už jde o detailnost prostředí, postav nebo všech nepřátel, kteří nahánějí pořádnou hrůzu. Fantastické je i nasvícení exteriérů i interiérů, navíc díky tomu, že OLED displej zobrazí opravdu černou, jsou scény daleko temnější a mají lepší atmosféru. Resident Evil Village je bez debat jednou z nejhezčích her, jakou jsem mohl ve virtuální realitě hrát. Optimalizace je přitom dobrá, hra běží za všech okolností ve stabilním frameratu a nevšiml jsem si během celé kampaně ani jednoho technického problému. Je vidět, že si vývojáři dali s portem záležet, ačkoliv ale není bez chyb a na hře je chvilkami vidět, že pro virtuální realitu původně nevznikala.

Zatím jsem VR verzi hry Resident Evil Village chválil a popravdě jsem moc nečekal, že se bude od té klasické tolik lišit a že si ji užiju tak moc, jako jsem si ji užil. Zmínit ale musím i některé věci, které nejsou stoprocentní a je na nich vidět, že hra původně nevznikala primárně pro virtuální realitu. Nejvíce je to vidět na filmečcích, hlavně v momentech, když s hlavním hrdinou zametají někteří protivníci. To s jeho tělem a vlastně i samotným hráčem dost nepřirozeně házejí po prostředí. Věřím, že právě tady se může mnohým hráčům udělat špatně, příjemné to totiž moc není. Také se během těchto pasáží, během nichž jen sledujete dění, stává, že hlavní hrdina něco dělá s rukama, přičemž vy se můžete dokola otáčet kamerou. Ruce ale na toto nereagují a ocitnou se proto v nepřirozené pozici. Naštěstí po skočení přímo do hratelné pasáže se vše znovu spraví.

Resident Evil 7: Biohazard jsem měl pro virtuální realitu hrozně rád, ale Resident Evil Village ho překonává v prakticky všech ohledech. Nejde jen o vizuální stránku, která je díky vysokému rozlišení nového headsetu a výkonu konzole PlayStation 5 někdy úplně jinde, ale i o práci s ovladači PSVR2 Sense, využití haptiky, senzorů pro sledování prstů nebo adaptivních spouští. To vše má velký vliv na naprosté ponoření se do herního světa, který je najednou daleko temnější a děsivější, až z toho jde mráz po zádech. Resident Evil Village je v současnosti i přes několik drobností jednou z nejlepších her pro virtuální realitu na konzoli PlayStation 5, a pokud se ji rozhodnete pořídit, neměli byste ho minout. I vzhledem k tomu, že se prodává dnes už za nižší cenu a update pro VR je zcela zdarma.