Recenzovaná verze: PlayStation 5

Ještě před několika měsíci to vypadalo, že se hry Overwatch 2 jen tak nedočkáme. Zvláště po informacích, že vývoj nejde úplně hladce, navíc po několika skandálech a soudních sporech opustil tým Jeff Kaplan, režisér prvního dílu, a to i s několika dalšími klíčovými vývojáři. Novému vedením se ale naštěstí většina problémů povedlo odstranit. I proto mohlo být v červnu během prezentace Xboxu oznámeno, že hra Overwatch 2 vyjde trochu překvapivě ještě letos, a to formou free-to-play, takže si ji od prvního dne může stáhnout naprosto každý a mít přístup k veškerému jejímu obsahu. Rozhodnutí jít touto cestou je určitě překvapivé, zvláště když první díl byl klasickou velkou AAA prémiovou hrou za plnou cenu, ale na druhou stranu to dává v dnešní době smysl. Ostatně stačí se podívat, jak si vede už jednou zmíněný Fortnite, případně Apex Legends nebo Call of Duty Warzone. Všechny hry vydělávají obrovské množství peněz hlavně na prodeji dodatečného kosmetického obsahu, případně sezónních passů. Ale je to i díky tomu, že si dokázaly skrze kvalitní základy a neustálý přísun nového obsahu vybudovat obrovskou loajální komunitu. Overwatch 2 má vstup o něco usnadněn, protože nejde o úplného nováčka, ale jestli bude mít stejný úspěch a vývojáři s ním naplní své cíle, to se teprve uvidí.

Dalo by se říci, že Overwatch 2 není až tak úplnou novinkou, ale spíše novou edicí či velkým updatem původní hry, s nímž vývojáři chtějí začít od začátku, a zároveň přinést i zajímavý nový obsah, případně některé drobné změny v hratelnosti. Základ Overwatch 2 je více méně stejný, což ale není zase tak moc ke škodě, vzhledem k obrovským kvalitám předchůdce. Pořád jde o skvěle hratelnou a hlavně neskutečně rozmanitou týmovou střílečku, od níž se jen těžko odtrhává, na čemž má vliv i dobře odladěné ovládání. Co je ale popravdě trochu zklamáním, tak je absence příběhové kampaně, na níž vývojáři lákali během prvního oznámení, a měla být velkým tahákem druhého dílu. Možnost dozvědět se o oblíbených hrdinech více a prožít s nimi další dobrodružství znělo skvěle. Kampaň naštěstí není zrušena, jen ji vývojáři nestihli na launch a přijde v následujícím roce. I proto je live service hry těžké hodnotit, protože mohu shrnout jen obsah, který mi byl naservírován nyní na startu. Za rok může jít o daleko lepší, na obsah bohatší hru. Také ale nemusí, jak jsme mohli také vidět, a to celkem nedávno.

Největší změnou v hratelnosti hry Overwatch 2 oproti předchůdci je bez debat přechod z 6v6 na 5v5 hry. Dle mého tato změna prospívá rychlosti her, vyniknou více schopnosti jednotlivých hráčů i hrdinů, protože střety 1v1 jsou nyní daleko klíčovější, ačkoliv pořád je nutná i dobrá souhra týmu. Rozhodně bych neřekl, že se Overwatch 2 odklání od týmového pojetí, jen je nutné ho hrát trochu jinak a počítat třeba s tím, že ve hře je možné mít pouze jediného tanka. Jeho role nyní ve hře není tak jasně daná a chvilku jsem přemýšlel, jestli je lepší hrát za třeba Reinhardta a motat se neustále kolem svého týmu s obrovským štítem a plnit spíše defenzivnější povinnosti, nebo vzít oblíbenou hrdinku D.Vu, hrát aktivněji a protivníky po mapě nahánět. To ale samozřejmě znamená, že tým bude bez ochrany a daleko zranitelnější.

Overwatch 2 nabízí v hlavní nabídce klasické herní režimy jako Control, Escort a Hybrid, které fanoušci moc dobře znají, a asi není nutné se k nim moc vyjadřovat. Většinou v nich musíte bránit zónu, případně něco obsadit či dotlačit do základny protivníka, který se vám v tom snaží zabránit. Možná jste si všimli, že jsem nezmínil režim Assault, který druhý díl neobsahuje, a popravdě třeba mě chybět ani moc nebude. Nahrazen byl zcela novým režimem Push, který jsem si během několika her hodně oblíbil pro jeho dynamiku, řadu hektických momentů a napínavost. Tento režim by se dal nejlépe popsat jako hra o přetahovanou. Oba týmy se totiž snaží přesunout robota do základny soupeře, přičemž tým, který robota v danou chvíli ovládá, protože u něj stojí nejblíže, se může schovat za jeho velký štít. Ten samozřejmě není spásou a nevyřeší všechny problémy, protože mapy jsou chytře designovány tak, aby bylo možné protivníka lehce obejít a mít více možností, jak na něj zaútočit. Jistou ochranu ovšem týmu, který zrovna robota má pod kontrolou, nabízí. Režim zábavný a dobře zapadá mezi ostatní.

Pokud nemáte chuť na klasický herní režim, je možné si zahrát ne tolik takticky náročné režimy Capture the Flag, Deathmatch, Elimination nebo Team Deathmatch v rámci Arcade nabídky, v nichž se i dobře zkoušejí jednotliví hrdinové. Vývojáři připravili na launch přes dvě desítky map. Některé jsou určeny pro Arcade zápasy, zbytek (19) pak pro Quick Play nebo hodnocené zápasy. Ne všechny mapy z prvního dílu se ovšem do druhého dostaly, hlavně ty z odstraněného režimu Assault, což může být pro některé hráče zklamáním. Zvláště když nejsou ani jako součást Arcade režimu, ale není všem dnům konec. Třeba se v upravené podobě vrátí v některé z dalších sezón. Vlastně by byla škoda přijít o parádně navržené mapy jako Volskaya Industries nebo Temple of Anubis, na které má spousta fanoušků řadu krásných vzpomínek. Nyní součástí Overwatch 2 nejsou, přičemž se je vývojáři snaží nahradit šesti zcela novými mapami (Circuit Royal, Midtown, Paraiso, Colosseo, Esperanca a New Queen Street), které jsou více než povedené, mají řadu cest a možností, jak s týmem takticky postupovat a vytvářet nejrůznější strategie. Nové mapy tak dobře do hry zapadají a vlastně je docela lehké si je oblíbit. Starší mapy byly lehce upraveny, hlavně co se nasvícení a některých drobností týče.

Zatímco ne všechny mapy a herní režimy se do pokračování Overwatch dostaly, přítomni jsou naprosto všichni hrdinové. Těch je na startu 35 (první díl jich měl na startu 21), ačkoliv ne všichni jsou hned přístupní nováčkům. Pokud jste první díl nehráli nebo si nesesynchronizujete účet, budete mít odemknutých jen pár hrdinů, další je nutné si odemknout hraním zápasů. Tento systém se mi popravdě moc nelíbí a je trochu frustrující. Vývojáři se sice obhajují tím, že chtějí dát nováčkům hrdiny postupně, aby se s nimi naučili hrát, ale největší kouzlo originálu tkvělo ve volnosti a také v tom, že si hráč sám mohl vybrat hrdinu a následně s ním experimentovat. Každopádně všichni hrdinové z prvního dílu se svoji jedinečnou osobností i herními vlastnostmi jsou zde přítomni, přičemž všichni mají nový skin a vývojáři některé drobně upravili po stránce jejich vlastností, aby lépe zapadali do nových 5v5 zápasů.

Jenom o starých hrdinech ale Overwatch 2 není, vývojáři přidali tři nové, mezi nimiž je Sojourn, Junker Queen a Kiriko. Pokud budu mluvit za sebe, nejvíce jsem si z nových hrdinů oblíbil Junker Queen. Ta jakožto nový tank umí házet speciální bumerangový nůž. Ten je totiž možné přivolat zpět, čímž zraní další protivníky, ale zároveň přitáhne k Junker Queen protivníka, který byl předtím zasažen. Sojourn zaujme svým rychlopalným railgunem, Kiriko je pak klasickým podpůrným hrdinou s léčivými talismany a dalšími podporujícími vlastnostmi, abych ochránila spojence, ale také je vybavena nebezpečnými noži kunai. Všichni tři hrdinové jsou charismatičtí, mají vlastní bohatou historii, je lehké si je oblíbit, ačkoliv jsou dle mého názoru jen trochu odlišnou variací na to, co jsme tu měli v minulosti. To mi ale nevadí. Možná i proto tak dobře zapadli do původního seznamu hrdinů.

Protože Overwatch 2 vychází formou free-to-play, vývojáři musejí vydělávat na mikrotransakcích. Ty jsou na první pohled nastaveny dosti podobně jako ve Fortnite nebo Call of Duty Warzone. Za 5 euro je možné mít Starter Pack s exkluzivním skinem, za 10 euro pak Battle Pass, který vám odemkne 80 Tierů kosmetických doplňků, ať už jde o skiny, tanečky, bannery a tak dále. Co se mi ale na Battle Passu nelíbí, tak je skutečnost, že obsahuje i nového hrdinu, v současné sezóně Kiriko, který už má vliv na hratelnost. Jsem toho názoru, že hrdinové by měli být nabízeni zcela zdarma každou sezónu. Nyní Kiriko dostanou všichni hráči, kteří si zakoupí prémiový Battle Pass, ostatní musejí nahrát spoustu levelů, aby se k ní dostali. Spravedlivé to moc není. Vývojáři to ale očividně chápou. I proto nový hrdina z Battle Passu nebude po první tři týdny nové sezóny v hodnocených zápasech. To je ale dle mého názoru trochu polovičaté řešení, které nikomu moc neprospívá.

Také bych asi ocenil, pokud by Battle Pass nabízel ve svých Tierech prémiovou měnu, jako tomu je u Fall Guys, Fortnite nebo Call of Duty Warzone. Za tu je pak možné kupovat skiny, ale i další Battle Passy. Prémiovou měnu lze získat hraním, ale pouze za plnění týdenních úkolů. Aby si ale mohl hráč koupit za takto nahranou měnu další Battle Pass, musel by je všechny plnit po dvě sezóny. Rozporuplné jsou i ceny různých skinů i různých dalších věcí přímo v herním obchodě, které jsou dle mého příliš vysoké, vzhledem k tomu, co nabízí a jak vypadají. Ačkoliv se tedy Overwatch 2 zbavil loot boxů, což je rozhodně dobře a toto rozhodnutí vývojářů vítám, zatím se mu dle mého názoru nepovedlo úplně správně nastavit ceny v obchodě a mikrotransakce, nehledě také na to, že levelování v Battle Passu je pomalejší, než by bylo zdrávo. Myslím si ale, že i tak vývojáři položili dobrý základ, a to, co jsem zmínil výše, jsou jen drobnosti, které budou muset vyřešit s komunitou. Podnětů od ní budou mít určitě hodně. 

Overwatch 2 jsem testoval na konzoli PlayStation 5, na níž vypadá prostě a jednoduše dobře, a to ve všech třech režimech zobrazení. Hned na začátku je možné si vybrat hraní v nativním 4K rozlišení při snaze dosáhnout na 60fps, ale také ve stabilních 60fps nebo odemčeném frameratu, kdy se hra snaží dosáhnout na 120fps. Málokdy se jí to v hektických momentech povede, ale kolem 100 fps se drží, což je i tak znatelný nárůst plynulosti. Já jsem popravdě hodně režimy zkoušel a nakonec stejně skončil u režimu zaměřenému na framerate. I v tomto režimu vypadá hra skvěle. Má krásný komiksový stylizovaný nádech jako originál, a vývojáři nyní navíc vše ještě vyhladili, vylepšili modely hrdinů a přidali nejrůznější efekty. Optimalizace je dle mého názoru příkladná, což jen ukazuje, že Blizzard už dávno není čistě studiem zaměřující se na PC, ale umí i kvalitní porty pro konzole.

Overwatch 2 je zábavná, promyšlená a dobře navržená multiplayerová týmová akce, která neztratila nic ze svého kouzla. Charismatické hrdiny s rozmanitými schopnostmi je pořád jednoduché si oblíbit, povedly se i nové mapy a užil jsem si i zcela nový režim Push. Zamrzí zatím jen absence slíbené příběhové kampaně, některé chybějící mapy z prvního dílu či třeba hůře nastavené mikrotransakce, ale nejde o něco, co by nešlo do budoucna vyřešit. Vývojářům z Blizzard Entertainment se nyní povedlo dodat rozhodně kvalitní odladěný základ. A pokud ho budou pravidelně obohacovat novým obsahem, mohlo by se druhému dílu Overwatch dařit ještě lépe než jeho předchůdci.