Recenzovaná verze: PlayStation 4 (obrázky u textu vytvořené za pomoci SHARE tlačítka)

Příběhově Octodad: Dadliest Catch na předchozí díl nijak nenavazuje, takže pokud jste ho náhodou nehráli, nemusíte se strachovat, že byste o něco přišli. Věc se má tak, že hlavní hrdinou je chobotnice, která se jednoho krásného dne seznámila s ženou, do níž se následně zamilovala. Od té doby se snaží žít po jejím boku, i s jejími dětmi (jestli je křížení možné, musejí posoudit vědci), což obnáší spoustu starostí a povinností. Ono starat se o rodinu není nic jednoduchého pro člověka, natož pro chobotnici, která se snaží maskovat svůj původ, seč jí síly stačí. Každopádně druhý díl Octodadu začíná svatbou, aby se pak vše přesunulo do poklidného dne, v němž se navštíví mořský svět. Z návštěvy samozřejmě není hlavní hrdina vůbec nadšený, bojí se jí, a má proč, protože neustále je mu na stopě kuchař, který by si ho nejraději udělal k večeři. Každopádně ačkoliv je příběh vcelku jednoduchý, je dobře napsaný a neurazí. Navíc jistě každý ocení minimalistické podání a faktu, že se příběh nebere až tak vážně, čímž vzniká spousta vtipných a kolikrát pořádně ujetých momentů, ze kterých se budete smát. Navíc je jistě plusem pro mnohé z vás, že není náročný na pochopení bez skvělé znalosti angličtiny. Zabaví tedy spolehlivě a svoji funkci plní na jedničku.

Octodad: Dadliest Catch je především klasická adventura, v níž budete plnit řadu běžných a jednoduchých úkolů. Tedy jednoduchých. Jednoduché jsou pro normálního člověka, který má dvě ruce a dvě nohy, a normálně se pohybuje. Protože je hlavní hrdina chobotnicí, která nemá páteř, má přeci jenom problém i se základními úkony, jako uvařit si kafe, udělat dětem hamburger, jít do supermarketu nakoupit bez toho, aby udělal bordel nebo posekat trávu na zahradě. Do toho přijdou i daleko složitější úkoly v mořském světě, do něhož se následně hra přesune, kde čeká i spousta miniher a další zábava. Navíc v mořském světě si budete muset dávat pozor i na to, aby vás zaměstnanci neodhalili, protože pak by se hlavní hrdina dostal zpět do moře nebo v nejhorším na talíř, což není zrovna žádané. Vyhýbání lidem je naštěstí jednoduché a většinou si hlavního hrdinu nevšímají, pokud na sebe zbytečně neupozorňuje. Plnění úkolů je možná i proto, že ovládáte chobotnici, zábavné, užijete si spoustu legrace, po každé překonané překážce si navíc oddychnete, ale dostaví se i uspokojení.

Ono plnit tyto na první pohled jednoduché úkoly dá hodně zabrat především díky ovládání, které se vymyká všemu, co jsme tu doposud měli. Hlavního hrdinu neovládáte celého, jako tomu je v jiných hrách, ale jen jeho dvě nohy, teda chapadla, za pomocí tlačítek L2 a R2, která se vždy přisají na nějaký ten objekt či zem. Toto ovládací schéma vám tak dá pocítit, jak je těžké být vůbec chobotnicí, jak se nadřete i na odemknutí dveří nebo vyběhnutí eskalátoru. Kolikrát navíc přichází díky tomuto ovládání frustrující okamžiky, zvláště když se hrdina někam zamotá a vy se ho pokoušíte vyprostit. S tímto si asi mohli vývojáři více pohrát, protože ovládání je kolikrát docela k vzteku a už jsem si i myslel, že hru kvůli němu nedohraju. Chápu, že vývojáři chtěli hru odlišit, ukázat obtížný pohyb chobotnice, ale myslím si, že ovládání mělo být řešeno lépe. Jen doplním, že hru můžete ovládat jak DualShockem 4, tak pohybovými ovladači PlayStation Move. S nimi jsem ale neměl možnost hru zkoušet.

Když jsem Octodad: Dadliest Catch dohrál, což mi zabralo zhruba tři hodiny, už jsem neměl moc chuť si vše dávat znovu. On ani není důvod, protože vše uvidíte během prvního průchodu. Druhé hraní je tak spíše jen pro ty, kteří chtějí vysbírat všechny trofeje za určité úkony, nebo chtějí vysbírat všechny kravaty. Můžete ovšem zkusit Time Attack režim a jednotlivé úrovně se pokusit překonat na co nejlepší čas, ale jinou motivaci tu nemáte. Znovuhratelnost tak není zrovna velká. Každopádně už při prvním spuštění si můžete všimnout, že hra podporuje i kooperativní režim. V něm do hry neskočí další chobotnice, ale každý hráč ovládá jedno či dvě chapadla hlavního hrdiny, takže si asi umíte představit, jaký chaos chvilkami nastane, zvláště pokud se dobře nesehrajete. Kooperativní režim tak podle mého slouží jen k vyzkoušení, protože si nedovedu představit, že by ho v něm někdo celou hru dohrál. Takové nervy asi nikdo nemá.

Vývojáři vsadili u Octodad: Dadliest Catch na jednoduchou stylizovanou grafiku plnou pestrých barev, která se ke hře skvěle hodí. Na grafiku si tedy nemůžu stěžovat, stejně tak na fyziku, která se po většinu hry chová reálně, takže se dá většina předmětů překlopit nebo případně zbořit. I framerate je stabilní, nepadá a nevšiml jsem si žádného technického problému. Co se mi líbilo, byl hudební doprovod, hlavně úvodní písnička je povedená a hře navodí dobrou atmosféru. Slušné je i ozvučení, včetně hlasu hlavního hrdiny, který vydává nic neříkající mumlání.

Octodad: Dadliest Catch je povedená humorná adventura s chobotnicí v hlavní roli, která má nejen dobře napsaný příběh, pěkné lokace, ale i zajímavé hádanky. Jen je možná škoda, že vše dohrajete tak brzy, hra vydrží pouze na jeden večer. Navíc určitě nemusí všem sednout ovládání, které je sice originální, ale často se stará o hodně frustrující momenty, u nichž budete chtít rozmlátit vše kolem sebe. Octodad: Dadliest Catch je ale zcela jistě zajímavou zkušeností, kterou můžu doporučit.