Pokud si Tomonobu Itagaki na něčem zakládal u Ninja Gaiden série, tak to byla preciznost bojového systému, který i dnes hledá těžko přemožitele, a samozřejmě na vysoké obtížnosti. Ta dohnala několik hráčů až k velkým záchvatům zuřivosti, ale právě i díky vysoké obtížnosti si celá série našla početný zástup fanoušků. Je docela škoda, že vývojáři z Team Ninja se nyní rozhodli jít vlastní cestou, na níž nezůstal kámen na kameni. Že odstranili vysokou obtížnost, aby hru zpřístupnili co nejširšímu okruhu hráčů, to by se dalo ještě se skřípáním zubů pochopit. Jenomže, vývojáři odstranili i další věci, přičemž výsledkem je jakýsi kočkopes, který neosloví ani nováčky, ani fanoušky.

Protože chtěli vývojáři udělat Ninja Gaiden 3 co nejvíce otevřen novým hráčům, vyškrtali spoustu obsahu předchozích dvou dílů. Zcela zarážející je jen přítomnost tří hlavních zbraní. Během hry můžete mít jen meč, jakousi kosu a drápy na nohou a rukách. Ze zbraní na dálku tu je jen luk a hvězdice. Malý arzenál zbraní je rozhodně zklamání, a aby vývojáři naštvali své fanoušky ještě více, během hry můžete používat pouze jedno Ninpo kouzlo, kterým je ohnivý drak. Nemusím ani zmiňovat, že neustálé sledování jedné animace začne po několika minutách nudit. Dále vývojáři zapomněli i na veškeré vylepšování zbraní i hlavního protagonisty, které bylo v minulosti rovněž nepostradatelnou částí.

Když vývojáři vyškrtali tolik věcí, možná si řeknete, že něco přece museli i přidat. Odpověď je ale prostá. Vůbec nic nepřidali, naopak i pokazili naprosto kompaktní bojový systém. Ten už není založen na efektivních kombech, kdy jste mezi nepřáteli doslova tančili. Vše se nyní zaměřilo na co největší brutalitu, kdy přes dva údery likvidujete všechny nepřátele. Když budete lehký a silnější úder kombinovat, získáte několik komb, ale ty se účinností ani efektivitou těm starším nemohou ani vzdáleně rovnat. Ostatně ani různorodost protivníků vám radost rozhodně neudělá, protože během hry potkáte jen několik druhů vojáků a sem tam vyleze nějaká ta potvora. Obrovským zklamáním jsou poté souboje s bossy, které nepředstavují žádnou výzvu. U nich se asi rozbrečí každý fanoušek, když si navíc vzpomene, jakou úroveň měli v předchozích dvou dílech.

Velkého rozmachu se ve třetím díle dostalo quick-time eventům. Ty jsou přítomny téměř na každém rohu, navíc přes mačkání R1 + L1 budete šplhat na vyvýšeniny, případně lézt po laně. Pokud by bylo přítomno klasické lezení, asi by to bylo lepší, protože tento nový systém je hodně zdlouhavý, navíc kolikrát se stane, že se i přehmátnete nebo tlačítka nemačkáte v takovém tempu, v jakém po vás hra požaduje.

Nic nevylepší ani pozadí hry. Příběh rozhodně není u série Ninja Gaiden to hlavní, ale vždy byl alespoň natolik inteligentní, aby nenudil. To se u třetího dílu říci nedá. Příběh o boje s teroristy je několikrát ohraný, doprovázejí ho nudné dialogy a vše podtrhávají i filmečky, během nichž se nic neděje. Když byl Ninja Gaiden 3 oznámen, vývojáři slibovali, že nyní bude hlavní hrdina Ryu Hayabusa daleko lidštější a poznáme více jeho osobnost. Nakonec sice něco málo se o hlavním hrdinovi dozvíme, ale to je tak vše. Na vzrušující zvraty tu musíme zapomenout. Největším mínusem hlavní kampaně je ale délka. Na obtížnost Normal jí s prstem v nose projdete za nějakých pět hodin. Opět velký rozdíl oproti předchozím dílům, které vydržely i na několik dnů.

Příběhová kampaň je jednoznačně zklamání, a to po všech stránkách. Protože jde i o velmi krátkou zkušenost, vývojáři připravili několik dodatečných režimů, které mají čas strávený s hrou prodloužit. Jako první tu režim s deseti výzvami, kterými se můžete prosekat sami nebo s kamarádem. Jde o to, že jste hozeny do malé arény, v níž se na vás bude valit postupně několik nepřátel a jediným cílem je tedy přežít. Ačkoliv jsem na začátku nebyl přesvědčen o kvalitách tohoto režimu, nakonec jsem se u něj bavil, možná i více, než u samotné kampaně. Dále vývojáři připravili i klasický týmový multiplayer 4 vs. 4. Ten je rovněž zábavný, ale jeho velkou nevýhodou jsou pouhé tři mapy, které se neustále točí dokolečka. Naštěstí tu dobře funguje i levelování, za které si odemykáte nové oblečky nebo zbraně, které se postupně vylepšují. Multiplayer je nakonec docela zajímavým doplňkem, který celou hru zvedá alespoň na průměr. Bez něj by to bylo hodně špatné.

Vývojáři pro Ninja Gaiden 3 použili upravený engine z předchozích dvou dílů. Ten už má něco za sebou, takže jsem nečekal, že se z něj posadím na zadek. Výsledek je ale i tak zklamáním, protože Ninja Gaiden 3 dokonce vypadá hůře, jak předchozí dva díly. Krev sice cáká celkem efektivně na všechny strany, tou se tu opravdu nešetří, i postavy vypadají obstojně, ale textury prostředí jsou průměrné až podprůměrné. Naštěstí Ninja Gaiden 3 netrpí problémy s frameratem (testováno na Playstationu 3). Celkové hodnocení nevylepší ani hudební a zvuková stránka, která je dost nevýrazná. Jediné, co je během hraní slyšet, tak je sténání rozsekaných nepřátel, kteří se plazí po bojišti. Než ještě celou recenzi uzavřu, zmíním podporu pro Playstation Move ovladače. S nimi jsem hrál jen několik minut a doporučuji je raději ani nezapojovat. Ovládání hry s nimi je doslova peklem, čemuž dopomáhá i nemožnost si natáčet kameru.

Jestli jste přečetli celou recenzi, možná se nyní ptáte, proč uděluji ještě docela přívětivou známku, když se na hru snesla taková vlna kritiky. I přes všechno osekání a zjednodušení je totiž Ninja Gaiden 3 celkem fajn hratelná hra na jedno pohodové odpoledne. Nic více od ní nečekejte. Bude zajímavé do budoucna sledovat, jestli se vývojáři z tohoto přehmatu ponaučí, a jestli si získají na svoji stranu zpět ztracené fanoušky.