Hned na začátku zmíním, že EA se tentokrát nepouštěla do velkých změn a prakticky jen vylepšila minulý ročník. Proč taky měnit něco, co evidentně funguje a hráči jsou s tím spokojení. To ale neznamená, že by nový ročník byl jen kalkulem, jak z hráčů vytáhnout další peníze, kterých není nikdy dost. To rozhodně ne. Dvanáctka totiž nabízí několik docela zásadních změn, které přinášejí do série značné oživení. Samozřejmě pořád si můžete vytvářet nejrůznější turnaje nebo hrát manažerský režim, ale hlavní rozdíl nyní poznáte hlavně na ledu. NHL 12 se totiž hraje docela jinak a má spoustu nových herních prvků, se kterými je nutné počítat.

Asi největší změnou v novém ročníku jsou brankaři. Ti dostali do své hlavy daleko více animací a lepší pohyb po samotném brankovišti, takže se chovají o dost reálněji. Dokonce se stávají přímým účastníkem hry, takže už nejsou nedotknutelní panáci, jako v předchozích dílech. Nyní do nich můžete najíždět, bránit jim ve výhledu, přičemž hra na to docela dost reaguje. Musíte si ovšem dávat pozor, abyste to zase s důrazem nepřehnali, protože najetí schválně do brankaře už smrdí dvěma minutami. Docela často se mi stalo, hlavně tedy na začátku, že jsem zběsile najel do brankoviště a odsunul na mantinel nejen chudáka brankáře, který by normálně z letu odjel hned do nemocnice, ale i branku. Branky jdou totiž nyní posouvat, což přináší další strategickou možnost, jak se dostat z tlaku, který soupeř na vás vyvine. Jen možná trochu zamrzí fyzika branek, protože ty po uvolnění jezdí po ledě jako by byly z papíru.

Vývojáři nepřidali jen nové brankaře, ale i hra u mantinelu je tvrdší a dokonce při vhazování máte několik nových možností. Střety jsou nyní i daleko drsnější a kolikrát se mi po nich stalo, že chudák hráč jen tak tak odkulhal do šatny, aby ho dali dohromady. Na střety mají totiž velký dopad i proporce jednotlivých borců, takže je jasné, že s malým hokejistou těžko budete sundávat stokilovou hroudu svalů. Pokud si už na někoho troufnete a dobře na něj najedete, můžete s ním rozbít plexisklo nebo ho poslat k jeho spoluhráčům na střídačku. Velkou novinkou v NHL 12 jsou přepracované přihrávky. Nyní je o něco složitější přihrát a i fyzika kotouče dopomáhá k reálnějším situacím. Navíc hra vždy přepne na hráče, ke kterému směřuje puk o něco dříve, takže si musíte vždy dávat pozor, abyste puk neminuli nebo nevjeli nejdříve do postavení mimo hru.

To bychom měli zhruba k novinkám, které si všimnete během hraní. Něco nového ale najdete i v menu. Především je to tolik hráči chtěný Winter Classic, který vás přivítá hned po spuštění, kdy si dáte svůj první zápas pod nebem. Hrát nejprve budete za Washington Capitals nebo Pittsburgh Penguins, ale později tento režim můžete rozehrát s jakýmkoliv týmem. Na hru jako takovou třeba sníh a další těžkosti nemají dopad, ale atmosféru to zcela jistě má skvělou, tak proč ne.

Další novinkou je zbrusu nový režim Be A Legend, ve kterém si můžete zahrát za několik hokejových velikánů, mezi které patří Wayne Gretzky, Gordie Howe, Mario Lemieux, Chris Chelios, Ray Bourque, Patrick Roy, Jeremy Roenick, Steve Yzerman a Borje Salming. Abyste si mohli zahrát za úplně všechny, budete muset nové NHL hrát poctivě několik desítek hodin, protože na začátku máte odemknutou jen jednu legendu. Ostatní máte zamknuté. Během tohoto režimu dostáváte vždy určitý čas na ledě, během kterého musíte trenéra přesvědčit o svých kvalitách. Během pauzy si můžete číst důležité poznatky a zjišťovat, jak svoji hru zlepšovat. Jen je škoda, že s těmito borci hrajete v současných týmech, což nemá takovou atmosféru, jako kdyby byl tým historický. Snad příště.

Multiplayerová část nepřináší od minulého ročníku skoro žádné změny. Menu je bez změn, stejně tak jsou úplně totožné možnosti, takže hned budete v online režimu jako doma. Co se týče přímo online hry, tak jsem během testování nezaznamenal viditelnější problém. S náhodným soupeřem jsem se spojil po několika vteřinách a i hraní bylo maximálně plynulé, což jen podtrhlo vynikající herní zážitek.

Pokud se podíváte na okolní obrázky, tak moc změn na nich od minulého roku nenajdete. Grafika se opravdu moc nezměnila, jen se dočkala lehčích kosmetických úprav, aby se nemohlo říci, že je úplně totožná. Díky novým funkcím jsme se ale dočkali několika nových animací, které s těmi starými jsou i daleko plynulejší a na pohled hezčí. Hra tak vypadá zase o něco více jako televizní zápas, a to i díky novým brankářům, kteří už v bráně nestojí jako sloup. Co se týče hudební stránky, opět se jedná o dobře vybrané skladby, které jsou příjemné na poslech a k hokeji se dost hodí. Komentátorské duo Gary Thorne a Bill Clement také odvedlo slušnou práci, ačkoliv moc změn po této stránce nenajdete. Jen několik nových hlášek. Tento sloupek zakončím informací, že NHL 12 je stejně jako předchozí ročníky lokalizováno do češtiny. Překlad je na špičkové úrovni a viditelných chyb jsem si za několik hodin hraní nevšiml.

Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli udělit jen osmičku nebo opět devítku. Jak jsem se rozhodl, určitě už z výsledné známky vidíte sami. Sice NHL 12 přináší na první pohled daleko méně inovací, než jsme byli v posledních ročnících zvyklí, ale celkově se jedná o vynikající hokejovou hru, která nemá žádnou konkurenci a zdá se, že ještě dlouho mít nebude. EA se letos rozhodla jít u této série spíše formou evoluce než revoluce, a můžu říci, že se to vyplatilo. Pro fanoušky hokeje jasná volba, netřeba nic víc dodávat.