Ať si to přiznáte nebo ne, zdá se, že se série Need for Speed pomalu ale jistě vrací do sedla zábavných arkád, jejichž hraní nezpůsobuje jen trvalý oční zákal, ale také určité záchvěvy spokojenosti. Zatímco se Shift snaží interpretovat, leč arkádově, dění na závodní trati, hlavní podoba série se opět odráží v lesku čerstvě položeného asfaltu. Novinku s podtitulem Hot Pursuit dostali do rukou Criterion, tvůrci světoznámé série Burnout. Co si budeme povídat, změna byla potřeba a tak se studii prohnal osvěžující vánek, jenž by se svou silou mohl rovnat tajfunu – spousta lidí byla vypovězena ze svého zaměstnání, spousta byla připravena o tučnou část platu a někdo se udržel. Nakonec otěže úplně převzal Criterion. Pro hráče to ale znamená pouze pozitiva, která jsou ovšem téměř vždy doprovázena čmouhami.

Už od počátku se o nových Hot Pursuit mluví jako o návratu ke kořenům série, o znovuzrození, které připomíná početí a vyvrhnutí Ježíše. Svým konceptem tomu tak opravdu je. Zmizel tuning, stejně jako bezduchý příběh a jde se rovnou k jádru věci. Bavíme se tu o nádherných, rychlých a superdrahých vozech, prohánějících se po stejně exotických silnicích za doprovodu policejních jednotek. Voda a chléb starých dílů série Need for Speed, které jsou v mnoha nostalgických očích stále králem závodních her. Jenže zde onen návrat končí. Kdo si to nechtěl přiznat, alespoň to tušil. Criterion do hry vložil nejen staré know-how, ale i své vlastní zkušenosti z Burnoutu. Dobré nebo špatné? Vyberte si, nicméně výsledný efekt je více než působivý a pohlcující. Nejlepší na tom všem je, že je celá hra zabalena do jednoduchého obalu, který dohromady drží systém zvaný Autolog, což je hřiště a hračkárna pro všechny pouliční závodníky obce Seacrest County.

Právě Autolog tvoří nosnou páteř celé hry, ať už se bavíte o kariéře policisty / závodníka, nebo multiplayeru. Nejvíce času budete trávit pravděpodobně v kampani, která je jediným režimem pro jednoho hráče, kde se může vyřádit. Jakmile se přes veskrze pomalé menu prohrabete až k akci, tak si vaše bystré a krví podlité oko zajisté všimne určité návaznosti právě na Burnout. Navigace po mapě města, na níž jsou rozházené závody, je svižná, ničím nerušená a tak vše probíhá opravdu rychle. Rozhodně je tento systém lepší jak možnost volného města. Ačkoliv by se každý občas rád projel po přírodě, která je v případě nového NFS víc než pohledná, pro hlavní kampaň je tento systém rozhodně příjemnější. Což už se nedá říct o samotném menu, které je pomalé a neohrabané jak důchodci tlačící se do MHD. I přes jednoduchost hlavní nabídky je pohyb po ní pomalý, odezva bídná, což se zdvojnásobuje, pokud jste připojení do sítě Autolog přes váš online profil.

Vše ostatní je pak už o minimálně jeden řád výše. Uchopte Hot Pursuit jako arkádu a tak jí držte až do konce hry, rozhodně si nezaslouží manipulaci v širším slova smyslu. Ve hře se totiž dostanete jak do role závodníka, tak policisty, který se s ústy nacpanými koblihami a košilí politou kávu vydává na hon nezbedných pouličních závodníků. Samozřejmě nepočítejte s tím, že budete mít jako závodník za zády vždy jen policisty. Vaše náplň je vždy vyhrát, a když je potřeba, nenechat se zabásnout. Což se lépe říká, než provádí, jelikož vám v cestě stojí nejen drzí soupeři, kteří si rádi šťouchnou do vašich lakovaných prahů, ale také samotná trať, která se táhne do výšin i nížin, přes exotické koutky země, ale i zasněžené vrcholky místních hor. Ulice jsou lemované nejen spoustou harampádí, o které si rozložíte karoserii na puzzle části, ale také zkratek, jejichž účinek není vždy tak jednoznačný jak se zdá. Zdání klame a tak se velice snadno stane, že se na první zaručená zkratka změní na peklo na zemi a vaší noční můru. Znalost tratí je tedy pouze výhodou. A místní policejní sbor také nepoužívá konvenční způsoby v chytání nepřizpůsobivých obyvatel – pásy s hřebíky, zátarasy a EMP střely jsou na denním pořádku. Doporučujeme buďto klást maximální odpor, nebo to zabalit okamžitě. Kdo se bojí, nesmí na silnici.

První výhra přináší uspokojení, druhá výhra přináší důkaz, že nejste úplná másla a při dvacátém odjetém závodě zjišťujete, že jste svým způsobem zaseknutí a nemůžete se od hry odtrhnout. V kariéře postupujete jednoduchým způsobem, kdy vyhráváte body za vítězství, případně frajeřinky provedené v samotných honičkách a levelujete svou reputaci. Jak přísloví praví, v jednoduchosti je síla a lidé se opět projevují jako dokonale fungující roboti, hltající jakékoliv úkony, u kterých nemusí moc přemýšlet. A co si budeme povídat, závody v Hot Pursuit jsou rychlé, strhující, plné efektů a za žádnou cenu nudné. Ačkoliv jsou po nějaké době silně repetetivní, což platí nejen u závodů, ale i samotných honiček s policisty, nelze jim odepřít silnou návykovost, která je založená na jednoduchosti a přímém přístupu k hráči. Svým způsobem potěší i jistá personifikace samotných závodů, které jsou originálně popsány a mnohdy tematicky vytyčeny. A co víc, jako hráč jste motivováni vyhrávat, jelikož si tak odemykáte nové a nové vozy, které jsou proklatě sexy.

Kariéra jako taková nepobrala příliš mnoho originality, což jste pravděpodobně pochopili z předchozího odstavce, nicméně právě hratelnost vás nutí odpouštět nedostatkům, kterých byste si normálně všimli a řešili je zuřivými telefonáty do kanceláří vývojářů. Potíž je ta, že se moc nemyslelo na hráče, kteří nejsou připojeni k internetu. Ačkoliv se v dnešní době celosvětové pokrytí nezdá jako úplná utopie, stále jsou mezi námi jedinci nezamotaní v síti. Vzhledem k tomu, že je Autolog zaměřen výhradně na online využití, tak se může stát, že si po dokončení hry začnete okusovat nehty, přičemž je jen otázkou času, než skončíte u palců na nohou. Odehrané závody sice můžete opakovat neustále dokola, ale ruku na srdce, co z toho budete mít? Nic netrvá věčně a jinak neprůstřelné alibi v podobě zábavných závodů po čase tak jako tak selžou.

Celá situace ale nabírá otáčky jako Wankel motory, když se připojíte do online sítě Autolog. Hra je koncipována právě na soupeření se svými přáteli, takže podstatnou část hry tvoří online závody, překonávání časů a chytání živých závodníků. Criterion se po vzoru předchozích her bezhlavě pouští do online podpory, která je až na pár drobností velice komplexní. Závody jsou zábavné, ovšem mnohdy značně chaotické a nepřehledné. Dokonalým příkladem budiž závody v režimu Hot Pursuit, kde se osm hráčů rozdělí na dva týmy – policisty a závodníky. Vzhledem k tomu, že každý z týmů využívá mimo svých řidičských schopností také speciální síly, jako například momentální zrychlení, nebo vystřelování pásů s hřeby, závod se v mžiku mění na slalom, ve kterém absolutně ztrácíte orientaci o dění kolem vás. Mnohdy už to není závod, ale spíše masový hon za úspěchem, na čemž by nebylo nic tak špatného, kdybyste neskákali přes pásové koberce a helikoptéry, jako atlet přes překážky. Často ovšem neúspěšně.

Závody ovšem nejsou to jediné, co Autolog nabízí. Chcete se podělit o vaše výsledky? Pošlete zprávu na svou nástěnku. Myslíte, že by vaše vyfocená fotka zdevastovaného Lamborghini mohla uspět při balení ženských? Pošlete ji na zeď a pochlubte se přátelům. Veškeré vaše úspěchy se tak vážou (s vaším svolením) na váš profil, přičemž je celý systém nastaven tak, aby k sobě měli všichni hráči pokud možno co nejblíže. Hra vám tak předhazuje přátele vašich přátel, kteří mají také co dočinění s hrou, neustále vám nabízí překonávání časů ostatních a také vám zobrazuje jejich příspěvky. Pokud jste sociálně aktivní člověk, určitě se vám bude tento systém zamlouvat, ovšem z hlediska technického by ještě nebylo špatné několik prvků doladit. Například dlouhé přebíhání v jednotlivých položkách menu a zejména pak jejich nízká odezva. Nicméně právě Autolog ukazuje, kam se bude ubírat trend závodních her, pokud jde o komunikaci hráčů. A jde mu to velice dobře!

Je to orosené, plné záhybů a vydává to jemné vrnivé tóny. Podle některých je to žena, znalejší z nás napadne pivo a pravou motorovou hlavu okamžitě napadne vysněný vůz. Hra paradoxně začíná u těch nejhorších kusů v podobě nového Porsche Boxter. Výhra dá výhru a vy se náhle proháníte v super rychlých roadsterech, za zády vám chrčí soupeři ve svých amerických kárách. Netrvá to dlouho a vozíte si zadnici v těch nejexkluzivnějších a nejrychlejších vozech na světě. Je libo Pagani Zonda Cinque, jejíž počet je omezen na pět kusů pro celou planetu? V NFS si jí užijete jak je vám libo a dokonce jí lze i dost fešně rozbít. Povinnost je pak zmínit legendy jako McLaren F1, Porsche Carrera GT, Bugatti Veyron nebo nejnovější počiny švédské automobilky Koenigsegg. Hot Pursuit zkrátka nabízí svezení v těch nejexkluzivnějších vozech světa a nic vás to nestojí. Nepočítáme-li počáteční investice do hry, které jsou prostě nevyhnutelné. Jízdní model je samozřejmě čistě arkádový, nic to ale nemění na tom, že auta vyzařují určitou hmotností, reakce na kontra volantem nejsou tak okamžitá a typická jako u ostatních arkádovek. Určitá vůle tu je a ve vysokých rychlostech si zkrátka nebudete vždy tak jistí jako jindy. Diskutabilní je pak snaha téměř každého vozu se do zatáčky klouzat i při sebemenším úhlu zatočení. Pak už stačí zalít brzdou a nacházíte se v superrychlém smyku, který je často doprovázen šíleným boostováním. Hra si tím sice udržuje rychlé tempo, ale přece jenom si nejsme jistě, jestli právě série Need for Speed by měla něco podobného obsahovat i s přihlédnutím k její arkádovosti. A když už neukočírujete auto v rychlosti, blízké čtyřem stům kilometrům v hodině? Pojišťovna vám sice nevyplázne peníze za rozesmáté Lambo, ale alespoň se podíváte na jednoduchý, leč povedený model poškození, který je jednou z hlavích devíz Criterionu.

Auta nepodléhají destrukci (nebo vynucené korozi, jak je libo) nijak extrémním způsobem zejména díky licenčním podmínkám jednotlivých automobilek, ale i v rámci možností, které studio momentálně třímá, se povedlo vytvořit jednoduchý, ale zároveň působivý model poškození, kdy je možné auto postupnými nárazy oloupat jako banán, nebo kompletně vyřadit jednou přesně mířenou prdou. Kombinace momentů, příjemné grafiky zastřené do mnoha zkrášlujících efektů a rychlé hratelnosti, kvalifikuje Need for Speed: Hot Pursuit do třídy her, ve které je například série Burnout. Hra krásně dokazuje, že hratelnost je opravdu esencí každé hry, nicméně NFS se nemá za co stydět ani po audiovizuální stránce. Prostředí je totiž opravdu pěkné na pohled, přičemž se nikdy nebudete nudit, ať jedete kudykoliv. Efekty deště, mokré vozovky, nebo větru sfoukávajícího sníh z vrcholků hor, jsou zkrátka opravdu na úrovni, a ačkoliv při závodění ničemu nepomáhají, velice hezky se na ně dívá. Určitě si vybavíte panoramatické obrázky, kde stojí naleštěné a photoshopem protažené auto u západu slunce a romantických mraků. Něco podobného vás čeká i ve hře, ačkoliv v o něco menší míře, ale rozhodně se těšte na jízdu při západu slunce nebo hustého deště. Různorodé prostředí, rozprostírající se přes pouštní části i pobřežní dálnice, je jedním z hlavních prvků, jenž v hráči zanechává onen skvělý dojem.

Nové Need for Speed určitě nejsou dokonalým titulem a mrzutý už je jen fakt, že se hra stává pro nepřipojeného hráče po čase vcelku sterilní zábavou po stránce emocí. Nicméně síla hry tkví v její návykové hratelnosti a je to tak správně. Přilepíte se rychle jako moucha na mucholapku a o to hůře se vám bude od hry odcházet, ale jakmile nastane onen moment absolutního vítězství, nemáte moc důvodů dále pokračovat, což vás mnohdy napadne i uprostřed hry. Hot Pursuit mají ovšem svou kvalitu, kterou nelze popřít, a právem se stávají povinností pro milovníky závodních arkád, kteří se neradi zabývají rychlostmi menšími jak 100 Km/h. Ale každá jízda jednou začíná a jednou končí. Hot Pursuit jsou rozhodně nejlepší arkádou letošního roku a Criterion opět dokazuje, že jejich umění je daleko před drtivou většinou dnešních vývojářů.