Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Metro Exodus, jehož předlohou byl román Metro 2035, pochopitelně navazuje na konec hry Metro: Last Light. Pokud jste ovšem předchozí díly nehráli, nemusíte se bát, že byste si hru Metro Exodus neužili. Je ale pochopitelně lepší, pokud jste je hráli, ať už kvůli postavám nebo několika dalším souvislostem. Každopádně věc se má tak, že uběhlo už 23 let od velké války, která vyhladila téměř sedm miliard lidí a poslední zbytky žijí stále v moskevském metru a každý den se musejí vypořádat s jejími následky, ať už všudepřítomnou radiací nebo s nejrůznějšími monstry. Mezi přeživšími je i hlavní hrdina Artyom, který nepřestal snít o místě, kde by mohl žít bez obav z radiace a různých monster, nyní už se svoji ženou Annou, takže se vydává každou chvíli na povrch a hledá signál od možných dalších přeživších. Sen se ale během jednoho výletu na povrch změní v hotovou noční můru, až si bude Artyom říkat, jestli vyplatilo takto snít. Každopádně společně s Annou a několika dalšími členy speciální jednotky se vydává ve vlaku Aurora na cestu skrze Rusko a jeho divočinu, aby našel tolik vytoužený ráj. Nerad bych tu nějak spoileroval, protože parádní příběh plný zvratů, skvěle napsaných postav, dialogů a různých komunit si musíte užít každý sám. Příběh ale rozhodně nikoho nezklame a dokáže sám o sobě udržet u televizní obrazovky až do skvělého finále, na které budete vzpomínat ještě hodně dlouho. To navíc velmi dobře uzavírá tuto jedinečnou trilogii. 

Na Metro Exodus je od první minuty vidět, že vývojáři nyní měli po předchozích úspěších daleko větší ambice a rovněž i rozpočet, protože vše je takové rozmáchlejší a působí draze oproti prvním dvěma dílům. A možná bych i cestu Metra tímto trochu přirovnal k sérii Zaklínač, kde také až s třetím dílem vývojáři z CD Projekt RED dokázali naplno zrealizovat to, co vždy chtěli. Je ale také nutné zmínit, že v 4A Games nezapomněli na předchozí díly a jeho fanoušky, takže stále staví na jejich kvalitních a oblíbených základech. Metro Exodus je pořád atmosférickou akční survival akcí s hororovými prvky, ovšem nyní daleko ve filmovějším a velkolepějším pojetím. A musím říci, že se mi hra díky tomuto hodně líbila a neskutečně jsem si užíval každou minutu, navíc jen těžko se od ní člověk odtrhává. Pořád se něco děje a hra udržuje hráče v napětí, jak bude vše následně pokračovat. 

Že měli vývojáři daleko větší rozpočet, ukazují i samotné úrovně s parádním designem. Pokud hledáte opět lineární akční hru se silným zaměřením na příběh, opět ji tu najdete. Nemusíte se bát, že by se hra nějak dramaticky změnila. Vývojáři ovšem připravili i několik rozlehlejších úrovní, jde o takový menší open-world, možná bych to přirovnal stylem k poslednímu God of War. V nichž následně máte vždy vytyčené cíle z hlavní příběhové linky, ale také vám NPC postavy občas zadají nějaký ten vedlejší úkol, který můžete, ale také nemusíte splnit. Vedlejší úkoly jsou většinou spojené s nalezením určitého předmětu, případně s průzkumem lokací, čímž si hlavně obohatíte samotný herní zážitek a odhalíte více o zdejším světě. 

Co se mi během plnění úkolů líbilo, tak je skutečnost, že vývojáři jdou na vše trochu, no spíše docela dost old schoolově a nevedou hráče za ručičku. Na mapě, kterou si můžete kdykoliv jednoduše vyvolat stisknutím touchpadu, máte jen vyznačená důležitá místa, ale už nemáte žádnou šipku, která by vás k nim dovedla, navíc informace a podrobnosti o úkolech se dozvíte jen od ostatních NPC postav. Tento přístup se mi líbí, protože pomáhá hlavně samotnému průzkumu herního světa, který tak více vnímáte a tím pádem si ho i více užíváte. To je opak od toho, co vidíme v jiných podobných hrách, které vás dovedou za ručičku až k cíli, který ještě vyznačí, abyste ho náhodou nepřehlédli v místnosti metr na metr. Zde víte jen lokaci a pak je na vás, abyste ji prozkoumali a našli to, co potřebujete a hledáte. 

Jak už jsem zmínil výše, hra se tentokrát odehrává i mimo Moskvu, takže navštívíte řadu rozmanitějších lokací, které vás provedou napříč ruskou divočinou. Podíváte se k řece Volze, na Sibiř do tajgy, které se radiace prakticky vyhnula, a nebude chybět ani poušť u Kaspického moře, kde jsem si chvilkami připadal jak v Mad Maxu. Větší rozmanitost prostředí hře rozhodně pomáhá a vždy jsem si užíval příjezd do nového, stejně jako rozmanité problémy, kterým budete během hraní čelit. Hlavně ve spojení s několika místními komunitami, které nejsou zrovna rádi, že se jim tam i s dalšími členy posádky potulujete. Je docela zajímavé, že prakticky v každé post-apokalyptické hře se lidstvo vrátí o několik stovek možná tisíc let zpět, přičemž se vytvoří skupinky, které rádi obchodují s otroky, lidojedi a další fanatici. Ty naleznete i zde, a možná si díky nim následně uvědomíte, že radiace není zase tak špatná a kamrlík v moskevském metru je docela fajn. 

Co musím u prostředí ještě zmínit je i skutečnost, že vývojáři zapracovali na proměnlivém počasí, takže třeba u řeky Volhy začne z ničeho nic hustě pršet, zatímco na poušti zase přijde písečná bouře. Rovněž se během hraní mění dynamicky denní doba, což má následně vliv i na samotnou hratelnost. Zatímco přes den potkáte většinou lidské protivníky, v noci spíš, ale rozhodně klid nemáte. Na povrch vylézají různí mutanti a další stvůry, a musíte se potýkat i s dalšími problémy, které ve dne nejsou. Musíte tak sem tam i přemýšlet, jestli se daná mise vyplatí plnit spíše večer nebo přes den. 

Nedávno jsem zaznamenal na fóru otázku, jestli stále Metro Exodus nabízí i ona temná zákoutí metra. Odpověď je pochopitelně kladná. Ačkoliv se odehrává většinou na povrchu, pořád budete prolézat i různé bunkry a základny, kam se denní světlo nedostane, a nechybí pochopitelně ani stanice metra. Více ale spoilerovat nebudu.  

Protože se hra odehrává i mimo radiací zamořenou Moskvu, už nemusí mít Artyom neustále nasazenou masku a vyměňovat jeden filtr za druhým, ale i na tu pochopitelně pořád dojde a je důležitou součástí hratelnosti, když se třeba vydáte do zamořených částí zdejšího světa. Survival prvky jsou tedy stále přítomné, a jsou spojeny i třeba s výrobou lékárniček, různých bomb, vylepšování obleku za nalezený materiál i následné modifikace různých zbraní. Artyom umí střílet z pistolí, brokovnic, samopalů, kuší a dalších zajímavých hraček, které můžete modifikovat o nalezené součástky. Tím tak zbraně budou ještě účinnější v boji proti lidským protivníkům i všelijakým monstrům. Úprava zbraní či výroba nábojů, lékárniček a dalších předmětů je zpracována jednoduše, je plně intuitivní a nebude činit problém ani naprostému nováčkovi. 

Pokud vás napadnou monstra, hra jich obsahuje hned několik druhů, jde o klasickou rychlou střílečku, u níž ovšem musíte pořád počítat každý náboj. Těch na vyšší obtížnosti nemáte zrovna dostatek a tak každý náboj, který mine cíl, sakra bolí a může se později hodit. Neustále tak musíte prozkoumávat okolí, hledat skryté krabice s náboji a tak dále, takže v tomto se základ hratelnosti Metro Exodus od předchozích dílů moc neliší. Survival prvky, které jsou navíc dobře vybalancované, hrají stále velmi důležitou roli. Naštěstí zásoby si můžete za nalezený materiál vždy doplnit u pracovních stolů, které jsou rozmístěny po světě, ale také v hlavní základně v podobě lokomotivy Aurora. 

Zatímco při střetech s mutanty jde hlavně o akci, to při potkání lidských protivníků máte více možností díky přítomnosti docela solidně fungujícímu stealth systému, takže je možné vše řešit do velké míry potichu. V řadě situací je to samozřejmě lepší, protože nepřátelé jsou v přesile a na vyšší obtížnosti vydrží Artyom pár kulek. Když už ale na přestřelky dojde, jsou zábavné, ačkoliv mám trochu výtku k umělé inteligenci. Ta není zrovna nejlepší. Nepřátelé se sice pokoušejí krýt, ale občas mi přišlo, že jen stojí nebo pobíhají bezhlavě po úrovni. To by se dít nemělo, a pak když se třeba nepřítel zasekne a nic nedělá během jinak dobře nadesignované přestřelky, hodně to zamrzí. 

Jak už jsem zmínil výše, Metro Exodus má daleko otevřenější lokace a jde tedy i svým způsobem o takovou poloviční open world hru. Tím pádem je těžké odhadovat, jak dlouho vám bude průchod trvat. Já jsem hlavní příběhovou linku na střední obtížnost s několika postranními úkoly dohrál za nějakých dvacet hodin, což je určitě solidní čas na příběhovou akční hru. Navíc určitě se vyplatí následně vše dát znovu, a to rovnou ze dvou důvodů. Prvním je samozřejmě splnění všech úkolů a zároveň průzkum samotného světa, který má řadu tajemství, které fanoušci určitě budou chtít odhalit – můžete sbírat pásky a různé další sběratelské předměty. Druhým důvodem je skutečnost, že svým jednáním ovlivňujete osudy několika vedlejších postav, takže ve svých rukou máte, jestli přežijí nebo ne. Příběh se tak může částečně odehrávat jinak, a právě vyzkoušení jiné cesty je určitě slušným lákadlem do opakovaného hraní. Docela mi bylo líto, když jsem o nějakou postavu z vlaku přišel, protože jsem si k nim udělal během hraní pěkný vztah, takže určitě si dám vše znovu a pokusím se je zachránit.

Už od první ukázky bylo jasné, že Metro Exodus bude technologicky opravdu nádhernou hrou. Vývojáři, kteří si vytvořili svůj vlastní engine, ji sice prezentovali na nadupaných PC, ale ani konzolová verze se rozhodně nemá za co stydět. Vypadá naprosto fantasticky. Už od první minuty budete žasnout nad nádherně vypadajícím prostředím, maximálně detailními postavami i nejrůznějšími efekty, které kolikrát vyráží dech. Takto nějak si prostě představuji moderní akční hru vydanou v roce 2019. Vývojáři si byli vědomi, že hra vypadá nádherně, a proto připravili i velmi kvalitní Photo režim, díky němuž můžete jednoduše pořizovat krásné záběry a ty následně sdílet s ostatními. Určitě vás ale i zajímá, jak je na tom samotná optimalizace. A rovnou mohu říci, že docela dobře. Hra je po většinu času stabilní a neměl jsem s ní problémy. Jen v několika částech se viditelně zakuckala, to snad vývojáři ještě trochu opraví. Stejně jako docela dost bugů. Metro Exodus je zatím nejambicióznější a největší hrou, na jaké kdy ukrajinští vývojáři pracovali, takže se jí bohužel nevyhnuly různé grafické bugy nebo glitche. Na samotnou hratelnost vliv nemají, ale rozhodně by tu být neměly. Je tedy do budoucna co opravovat. 

Zpět ale na pozitivní vlnu, a to k fantastickému ozvučení, které se společně s vizuální stránkou stará o velmi hutnou atmosféru, která by se dala přímo krájet. Najednou si budete se sluchátky na uších připadat, jako když se nacházíte přímo v uličkách metra či ve světě po obrovské katastrofě. Kvalitní je i hudební doprovod, stejně tak dabing jednotlivých postav. Než svoji recenzi ukončím, musím zmínit i českou lokalizaci. Ta je jako u předchozích dvou dílů přítomna, navíc je opět kvalitní, takže si mohou parádní příběh Artyoma užít naprosto všichni.

Metro Exodus je vynikající akční hra, jejíž největší devízou je bez pochyb skvěle napsaný příběh s uvěřitelnými postavami, které si prostě a jednoduše oblíbíte. Oproti předchozím dílům je navíc i daleko rozmanitější, nabízí i otevřenější úrovně s vedlejšími úkol a dává vůbec více volnosti. Přesto si pořád zachovává charakteristické prvky a hlavně opravdu hutnou atmosféru post-apokalyptického světa. Hru trochu sráží dolů umělá inteligence a časté bugy, ale nic nemění na tom, že si ji užijí jak fanoušci předchozích dílů tak samotného žánru.