Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Druhý díl této parádní série vyšel už před více než 11 lety, a bylo tedy jasné, že bude potřebovat značně oprášit, hlavně po vizuální stránce, aby dokázal oslovit nejen fanoušky, ale také nové hráče. Pochopitelně by hráči mohli remake citelně srovnávat s novější hrou Luigi's Mansion 3 z roku 2019, kterou osobně považuji za jednu z nejlepších akčních adventur vůbec. Druhý díl, stejně jako geniální trojku, vytvořilo studio Next Level Games. Na remasteru ale nepracovalo. Ten si vzali na starost vývojáři ze studia Tantalus Media. Ti mají s remastery pro Nintendo bohaté zkušenosti, protože dříve vytvořili The Legend of Zelda: Twilight Princess HD pro Nintendo Wii U a The Legend of Zelda: Skyward Sword HD pro Nintendo Switch.

Příběhově nečekejte nic divokého, originálního a nečekaného. Zápletka je vcelku jednoduchá, přesně taková, jak jsme u her od Nintenda zvyklí. Luigi si užívá pohodový večer, když je tu najednou zpixelizován. Ve značně kostičkované formě je přenesen do laboratoře profesora E. Gadda. Ten mu vysvětlí, že v sídlech Evershade Valley se dějí děsuplné věci a hlavně byl roztříštěn Dark Moon, který je potřeba opět složit, aby skončilo nepřirozené chování mrtvých, které má na svědomí král duchů Boo.

Musím uznat, že tato série s Luigim je u mě osobně velmi oblíbená, a to i navzdory některým skvělým titulům s Mariem. Je to dáno zasazením, skvělou nápaditou hratelností a atmosférou, které tyto hry mají. Krátce po začátku hry se objevíte před prvním sídlem, které je temné, zlověstné a máte dojem, že za každým rohem na vás něco vyskočí. I tak je ale titul stále určen pro menší publikum, takže zde nenarazíte na nic drastického a vyloženě děsivého. Vše je tak nějak nintendovsky pohádkové.

Oproti prvnímu a třetímu dílu této série je dvojka více rozkouskovaná. Zatímco ostatní díly jsou celistvější, tak dvojka je rozselektována na pět různých lokací, které musíte až pětkrát projít a poté se vám zpřístupní závěrečný boss. Luigi se tak vydává do neznáma vybaven vysavačem Poltergustem 5000 a komunikátorem Dual Scream. Ten vtipně odkazuje na to, že hra byla původně na Nintendu 3DS, které oplývalo dvěma obrazovkami a vypadá stejně jako tehdejší konzole.

Právě Dual Scream bude Luigi na začátku hry vytahovat z kapsy poměrně často, neboť profesor E. Gadd mu vždy poradí, jak má naložit se svým vybavením a docílit konkrétního cíle v dané úrovni. Byť je hra určena dětem, tak je trochu zarážející fakt, že některé mise mohou zabrat i přes půl hodiny a v případě smrti je musíte opakovat celé znovu. Výjimku tvoří nalezená zlatá kost, která vám přidá speciální život. Někdy se tak hra může zdát poněkud těžší. A osobně si myslím, že v handheld režimu na cestách poněkud chybí možnost uložit si hru častěji. Pak je tedy třeba ponechat konzoli v režimu spánku a pokračovat později. Tuto funkci mohli vývojáři do remasteru zahrnout.

Možná je škoda, že autoři ponechali původní koncept a hru nezpracovali, jako jeden celek místo menších úrovní. Není to však nic, co by vám mělo bránit v tom si ji užít naplno. Adventura je to pořád skvělá. Prozkoumáváte různá zákoutí jednotlivých lokací. Povětšinou se budete pohybovat ve strašidelných sídlech, kde budete lovit duchy, hledat skryté poklady a tajné cesty. Právě onen průzkum z toho dělá poměrně neobyčejný zážitek, a když budete hru hrát poprvé, tak jde o skvělou záležitost. Hra vás nutí hodně objevovat, ale nevede vás vyloženě za ručičku. Poté, co se naučíte základní schopnosti - osvítit duchy, luxovat, vyfoukat, osvítit skryté předměty a interagovat s různými prvky, pak už je pouze na vás, abyste si poradili v rámci puzzlů.

První hodiny jsou vážně skvělé, protože stále objevujete něco nového a hra před vás klade nečekané věci. Později se ale ukáže, že už se spousta herních prvků opakuje pouze v různých variacích. V tomto mi přišel třeba třetí díl mnohem lepší, ale vzhledem k tomu, že šlo o další evoluci značky a série, je to logické. Prostředí však zůstává skvělé až do konce. Kromě sídel se podíváte také do starého dolu nebo výrobny hodinových strojů.

Souboje s duchy jsou nápadité a zábavné. Na začátku bohatě stačí, pokud ducha osvítíte prudkým světlem z baterky a pak začnete vysávat. Jakmile jej zachytíte, tak stočíte analog do protipohybu a držíte. Duch tímto začne přicházet o drahocenné životy. V pozdější fázi jsou duchové už poněkud silnější a musíte vyvinout jiné postupy a prostředky k jejich odchytu. Samostatnou kapitolou jsou pak bossové, kde se jich musíte zbavit poněkud originálnějším způsobem, přičemž u každého jsem se vždy hodně bavil a patří k vrcholům hry.

Vysávání duchů, sběr speciálních předmětů a peněz pak hra zhodnotí společně s vaším časem na konci úrovně a dostanete za to příslušný počet zkušeností. Pakliže nasbíráte dostatek zkušeností, dočkáte se vylepšení vašeho vysavače či svítilny. Luigi se tak stává pro další postup hrou mnohem schopnějším, než tomu bylo na začátku. RPG prvky jednodušší, ale v rámci hratelnosti a konceptu fungují a dobře hru obohacují.

Co se týče grafické stránky, tak tam si není příliš na co stěžovat. Hra se totiž z původní verze mění na to, co jsme mohli vidět v pár let starém Luigi's Mansion 3. I když ten byl ještě trochu vizuálně přitažlivější, ale to je dáno prostě tím, že vznikal rovnou pro Switch. Veškeré charaktery jsou detailní a vývojáři jejich modely vytvořili prakticky znovu. Stejně jako duchy a různé objekty, velkou proměnou prošlo i prostředí. Rozhodně tedy vývojáři jen nezvyšovali rozlišení, ale dali si s remasterem slušnou práci. Vše je mnohem živější a uvěřitelnější. Hra vypadá z mého pohledu výborně, a pokud vás zajímá, co autoři udělali s druhým displejem z původní verze, tak vězte, že po celou dobu hraní máte v pravém horním rohu minimapku. Jedinou drobnou výtku směřuji k frameratu. Hra Luigi's Mansion 2 HD běží pouze ve 30 snímcích, na druhou stranu mi to ani ve výsledku nevadilo, protože nejde o rychlou skákačku, ale pomalejší adventuru.

Na čem se ještě dalo zapracovat, byť vím, že to u Nintendo her není standard, je dabing. Zde se spolu postavy opět baví pouze stylem posunků a jakýchsi jednoduchých zvuků. Zbytek si musíte vyčíst z titulků. Zejména profesor E. Gadd mi časem lezl na nervy, protože používá neskutečně otravný smích, za který bych ho nejraději vysál Poltergustem. Hudba je moc pěkná, ale příliš se opakuje. Kvalita audia však doznala znatelných změn k lepšímu. Sem tam vás trochu potrápí ovládání, které je dle mého oproti originálu značně zlepšeno, ale značnou nepříjemností se občas stává kamera. Ta má svoje mouchy a občas se odmítá posunout směrem k Luigimu a centru dění.

Luigi's Mansion 2 HD je další povedený remaster klasické hry Nintenda, v němž vývojáři značně vylepšili vizuální stránku, díky němuž tato klasika vypadá i v roce 2024 velmi lákavě. Po celých 12 hodin jsem se bavil skutečně dobře, a remaster druhého dílu mi dokonale vynahrazuje fakt, že zatím nevyšlo čtvrté pokračování. Luigi je tu ve skvělé formě, ale mohlo to být ještě o chloupek lepší, kdyby autoři vypilovali některé detaily. Pokud jste ale hru nikdy nehráli, tak není co řešit. Tenhle remaster je fajnovým návratem o 11 let zpět, a popravdě o to více se těším na případný další díl.