Kompilace „Fabula Nova Crystallis“ s vydáním Lightning Returns oficiálně skončila a já dodám s jistým pocitem uspokojení, že jsem tomu rád. Proč? Asi proto, že původní Final Fantasy XIII trpěla poměrně velkými nedostatky na poli hratelnosti, její přímé pokračování s originálním názvem Final Fantasy XIII - 2 některé nedostatky v původní hře sice odstranilo, ale nakupilo celou řadu nových, FF Type-0 - mimochodem, asi jediné opravdu podařené FF za posledních několik let - v Evropě ani Severní Americe vůbec nevyšel, a Final Fantasy XIII Versus? Je opravdu nutné, abych zde znovu rozebíral příběh donekonečna odkládaného titulu, který je ve vývoji již od roku 2006, nedávno se s velkou slávou transformoval na Final Fantasy XV, a jehož vydání je stále ve hvězdách? Předpokládám, že asi ne.

Zbývá tedy Lightning Returns, který je ale tak trochu nemotorným a nesvéprávným dítkem, které tvůrci dokonce museli propagovat tím, že hlavní hrdinku Lightning navlékli do úboru Clouda z legendární Final Fantasy VII a také nové Lary Croft. Někomu to může přijít originální nebo zábavné, prosím, každému se líbí něco jiného, ale nechtějte po nikom, aby toto považoval za klad hry, když už vše jiné selže. Asi si teď říkáte, jestli je takový úvod objektivní a férový. Ne, není. Stejně tak není v pořádku vyvařovat vodu z vyvařené vody rozpačitého třináctého dílu a pak jí vydávat bez mála za vrchol, čeho je současný Square Enix schopen. To už totiž hraničí s urážkou všech fanoušků, kterým osud Final Fantasy není lhostejný. Tedy pokud jsem to celé jen špatně nepochopil a toto opravdu není maximum, co může Square v současnosti s Final Fantasy dokázat. Avšak v takovém případě mi naskakuje husí kůže…

Je tak trochu jedno, čím začneme, protože závěr bude tak jako tak stejný. Podívejme se tedy nejprve na příběh, protože ten budil rozpaky prakticky již od prvních dnů vývoje. Nebude se zase jednat o tvůrčí průjem, kdy se snaha po originalitě zvrhne v komedii a kýčovitost, ve které se utápí smysl, jak to předvedli tvůrci minule? To je otázka, kterou si jistě položil mnohý z nás, vždyť na kvalitně vystavěných příbězích s patetickým vyzněním jsme byli u Final Fantasy léta zvyklí a bylo vždy těžké se něčeho takového nabažit. Dnes to však již neplatí a na příběhu poslední vydané díly nestojí. Obzvláště ne Lightning Returns, jenž měl sice podle přání Square Enixu smysluplně a jednou provždy ukončit příběh sličné Lightning a jejích přátel, ale konečný výsledek je takový, že příběhová linka je to, co ve hře zaručeně nefunguje. Jak by také ano, když se původně slušná příběhová matérie ve Final Fantasy XIII, jež představovala dobrý základ pro pokračování, rozložila v přihlouplém hraní si s časem, různými časovými paradoxy, propojením lidského světa s božskou existencí, lehce naměklém a připitomělém vztahu dvou sester s růžovými kadeřemi a hlavně snůškou podružných odysey nevýrazných postav, které působily dosti vyprahle ve světě, který se každou hodinou měnil, a jenž nebyl pořádně ukázán ani v jediném dílu. Že vám nic z toho nedává smysl? Alespoň víte, jak se budete cítit poté, co se začne odvíjet tento absurdní a nelogický příběh. Jestli je tam někde venku ještě pán jménem Hironobu Sakaguchi, prosím, vraťte nám ho, ať ukáže svým následníkům ve Square Enixu, jak má vypadat normální příběh, který nenudí, neotravuje, a na který se vzpomíná i po celých dekádách jako na nezapomenutelnou symfonii hýřící širokou škálou lidských emocí.

Dobře tedy, zkusme i přesto příběh trochu konkretizovat. Navazuje na události z Final Fantasy XIII - 2, jen s tím rozdílem, že se odehrává zhruba 500 let poté, a ještě k tomu v jiném světě. Poté, co hlavní hrdinové v druhém díle nevědomky uvolnili stavidla pro šíření Chaosu, mocné energie nacházející se v říši prázdnoty, přestal čas jako takový existovat a svět smrtelníků se ocitl na pokraji záhuby. Při tom Serah, mladší a naivní sestra Lightning, umírá. Co může asi tak jiného Lightning zbýt, než se zakonzervovat v krystalu a navěky si alespoň uchovat vzpomínku na ní? Jenže po staletích spánku se probouzí pouhých 13 dnů před koncem světa. Světa, který přestal existovat v podobě, jak jsme ho dříve znali, neboť vinou Chaosu se původní Gran Pulse a říše prázdnoty slily do jedné míchanice, ze které vznikl v oceánech napůl utopený kontinent Nova Chrysalia. Tady se vše odehrává. Lightning, kolem které se vše točí, byla z věčného spánku probuzena božstvem jménem Bhunivelze, který od ní požaduje záchranu lidské rasy a její převedení do nového světa, který pro ně vytvoří. Na první pohled to špatně nezní, jenže je tu několik háčků. Tak předně je hlavním tahounem příběhu Lightning, která charismatem nikdy příliš neoplývala, obzvláště ne nyní, kdy jí dlouhý krystalový spánek zbavil takřka všech emocí. Ani ostatní postavy, vesměs známé tváře z minulých dílů, nedokážou rozhýbat žádné silné a zapamatovatelné momenty. Příběhu chybí šťáva, je nevýrazný, v některých fázích otravný, ale ze všeho nejvíce nedomyšlený a zamotaný, přičemž ani nemáte žádnou větší chuť jej rozmotávat, protože co je uvnitř, je stejně povrchní a prázdné, jako na povrchu.

Jestliže příběh pokulhává na obě nohy, pak je zcela určitě vyvážen něčím jiným, řeknete si nejspíše v této chvíli, ale já budu bohužel i nadále poslem špatných zpráv. Trailery nám celkem úspěšně ukazovaly technickou stránku hry, a protože minulé Final Fantasy se mohly pochlubit zpracováním, které plně odpovídalo pověsti Square Enixu, jakožto grafického labužníka, který má velké zázemí, prostředky a zkušenosti, nelámal si zřejmě nikdo hlavu s tím, jak bude konečný výsledek u Lightning Returns vypadat. Jenže ouha! Hra běží stále na grafickém enginu Crystal Tools, který je už pořádně vousatý, a jenž v dnešní době již nestíhá. Jestliže u Final Fantasy XIII z roku 2009 krystalový engine sklidil ještě poklonu, pak pokračování Final Fantasy XIII - 2 v roce 2011 si už muselo vyslechnout nejednu kritiku za použití enginu, který sice stále umí téměř bezchybné a realisticky vypadající FMV a rozpohybování postav, ale co se týče grafického ztvárnění prostředí, pak zde těžce zaostává. Nabízí se tedy otázka, není opravdu ve Square něco shnilého, když se jejich hra, která vyšla ve světě na přelomu let 2013/2014 stále veze na enginu z roku 2007? Vždyť mnoho Final Fantasy dílů v minulých dvou desetiletích vždy důsledně razilo maximální využití nejmodernějších technologií. A tak má Lightning Returns úchvatné FMV, které i v době GTA 5 a The Last of Us dokáží vyrazit dech, ale zároveň zaostávající cutscény v enginu hry a odfláknuté prostředí, které je ještě zvýrazněno tím, že design v tomto dílu kdysi vysoce umělecky hodnotné série je pouze průměrný a působí značně skromně.

Alespoň že OST nezklamal, ano, časy pana Nobuo Uematsu jsou sice již také minulostí, ale i přesto se podařilo do nevýrazného ekosystému v Lightning Returns dostat trochu života. Taktně pomlčím, že řada songů jsou jen úspěšné recykláty z původní Final Fantasy XIII. Pochvalu však zasluhuje dabing, kterému vévodí sexy hlas Ali Hillis v roli Lightning a populární Troy „Joel“ Baker, který nadaboval frajírka Snowa.

A konečně na závěr zlatý hřeb večera: hratelnost. To byla vždy bolístka celé Fabula Nova Crystallis, bolístka, která působí mezi herními kritiky a hlavně početnými zástupy fanoušků hodně nevole již od roku 2009, kdy vyšel úplně první díl Final Fantasy XIII. Dodnes se totiž Square nepodařilo najít recept na vyváženost a funkčnost, o čemž svědčí mimo jiné i to, že se bojový systém, hlavní pilíř všech RPG her, v každém díle radikálně měnil a mechanismus vývoje postav nikde nefungoval tak efektivně, zábavně a propracovaně, jako již legendární Materia System ve Final Fantasy VII či Sphere Grid u Final Fantasy X, který si ostatně už zanedlouho můžeme znovu připomenout v HD kolekci. V Lighntning Returns doznala hratelnost větší posun k akčnějšímu pojetí a utlumila řadu tradičních RPG prvků, což rozhodně není dobře, a to nemyslím teď v souvislosti s hrou samotnou, ale spíše s ohledem na budoucnost série, neboť se ukazuje, že i Final Fantasy XV bude více akčnější, než bychom si asi zrovna přáli.

Velká spousta konzervativních hráčů JRPG a Final Fantasy série bude zaskočena tím, že se autorům sice podařilo alespoň částečně naplnit slova o rozlehlém světě - pravda, rozlehlém v porovnání s minulými díly, nikoli rozlehlém v porovnání například se staršími díly série - jenže vůbec nepůsobí pospolitě a konzistentně, asi tak jako celá trilogie. Postup hrou není lineární, ale je roztrhán na jednotlivé mise, které nepůsobí nijak originálně. Volnost pohybu a konání zde existuje, například v tom, že lze věnovat péči postranním questům, ale je limitována omezeným časovým limitem, jelikož 13 dnů do konce světa, jak jej nastínil příběh, se bohužel promítá do hratelnosti, a proto v pravém horním rohu bude neustále provokovat časomíra, kterou lze sice navýšit plněním misí, ale zároveň bere hráčům to, co se mu tvůrci snažili naservírovat, tedy volnost. Je to asi jako někomu darovat Ferrari a zároveň mu nakázat, aby jezdil jen padesátkou. Zkrátka dokonalá ukázka kontraproduktivního experimentu.

To však neznamená, že by protentokrát nebyla patrná snaha alespoň trochu rozpohybovat statický svět. Střídá se zde denní cyklus, velká města okupují NPCčka, na každém rohu stojí obchodník, sem tam dokonce i nějaká bedna a předmět povalující se na zemi. Nepřátele lze navíc potkat i v městech samotných a noční čas má velký dopad na jejich sílu a agresivitu. Trochu k zamyšlení a taktizování pomáhá i fakt, že některé mise lze splnit pouze v konkrétním čase. Konečně tady alespoň něco. Slušná je i délka hry, ta se pohybuje kolem 25 hodin, s přimhouřením oka lze dosáhnout třiceti hodin. Samozřejmě nepočítám čas nutný k úplnému projetí hry a získání všech trofejí. Snahu po originalitě a kreativitě je možné nalézt i v úpravě vzhledu Lightning, a variací není zrovna málo, i když uznávám, že zrovna tohle není to, kvůli čemu by se vyplatilo hru pořídit.

Avšak hra je opět těžce casual, jako ostatně oba předcházející díly, což je způsobeno jednak dominancí mainstreamu na světovém trhu, a jednak cílením Square na mladší publikum a západní trh, díky čemuž nejen odrazuje starší generaci hráčů vyrostlých na periodě FF VII - FF X, ale hlavně uráží inteligenci svých domácích japonských fanoušků. V Lightning Returns proto lze zvolit dvě obtížnosti, z nichž však ani ta obtížnější není ve skutečnosti nijak obtížná, chybí tužší bossové, první třetina hry je jen jeden velký tutoriál, některé lokace se drží tupého schématu: tunel - dva tři nepřátelé - odbočka pro bednu - boss, a tak bychom mohli pokračovat, jenže to jsou neduhy, které nás u předchozích dvou dílů již dostatečně vytočily, takže tentokrát je může hráč přejít s nadhledem. Tak si to alespoň říkali ve Square.

Naneštěstí je tu soubojový systém. Ten jako jediný neskřípe a dokáže připravit dobrý zážitek a má i tu moc dokopat hráče až k závěrečným titulkům. Panovaly obavy, aby se nestalo to, že pouze jediná hratelná postava boje neutáhne. To se nenaplnilo, Lightning boje utáhne, co však neutáhne, je příběh a vše ostatní, ale to už asi z předcházejících řádků tak trochu vyplývá. Soubojový systém je podobný jako v předchozích dvou hrách a sází na rychlé přepínání mezi jednotlivými rolemi, z nichž každá má vlastní atributy, čímž lze snadno a pružně reagovat na každý krok nepřítele. Tyto role, ve hře nazvané „Schemata“, lze nastavit dle libosti a i když jsou ze začátku možnosti omezené, v průběhu hry už jde sestavit účinné kombinace. I když by se mohlo zdát, že pouze tři sloty pro Schemata je málo, opak je pravdou, protože právě toto vede hráče k většímu přemýšlení a taktizování, koneckonců ve FF XIII bylo možné mít mnohem více slotů pro role, avšak v praktickém využití šlo bohatě vystačit jen se čtyřmi, maximálně pěti, a to byly v bojích k dispozici dokonce tři postavy.

Boj samotný je velmi rychlý a důmyslný, protože opět využívá kombinování magie, fyzických útoků a kouzlení podpůrných nebo naopak degresivních kouzel ve snaze přivést nepřítele k staggeru, po posledních dvou dílech dobře známému stavu, kdy je oponent chvilkově paralyzován a veškerá zranění se mu procentuálně navyšují, díky čemuž lze porazit i monstra a bossy s mnohem větší hladinou HP a vyšší obranou. V Lightning Returns však přibyly i některé nové prvky, které zde slouží jako pojistka k rychlému střídání rolí, využívání položek z inventáře, schopností Lightning, atd., zkrátka zabraňují tomu, aby boje zevšedněly. Co však považuji za problém je to, že bojů zde v porovnání s ostatními zástupci žánru i jinými FF díly nápadně ubylo, vývoj postavy znatelně zakrněl a vůbec bylo ubráno všechno to, proč lidé RPG milují. Lightning Returns je proto napůl slušné RPG a napůl nevýrazná akční hra, kterou tvůrci obalili opravdu podivnou slupkou.

Lightning Returns není úplně špatnou hrou, má však jen omezený potenciál skutečně reálně zaujmout širší veřejnost, neboť jí sráží mnohem víc, než jen to, že jako samostatný titul nefunguje, a jako pokračování předchozích dvou dílů se příliš neuplatní. Problém je totiž v takřka nulové sebereflexi vývojářů, kteří za posledních několik málo let měli dost podnětů k zamyšlení a dostatek času k přehození výhybky na kolejích, z nichž jedna vede na cestu stagnace, úpadku a nakonec i vyhoření, kdežto druhá tam, kam série po mnoho let úspěšně mířila, tj. k nekonečné a podmanivé fantazii. Až příliš mnoho chyb napříč hlavními atributy recenzentské kuchyně (příběh, grafika, hratelnost, apod.) u posledního dílu Fabula Nova Crystallis dokazuje, že konečný výsledek zůstal stát daleko za očekáváním, a že bylo ve Square vynaloženo mnohem více úsilí a prostředků na velkolepou prezentaci a propagaci hry, než na její samotný vývoj. Vše, jako by zůstalo stát na půli cesty a zatuhlo v těžkém průměru, odkud místy spadá až k podprůměru.

Nástupcům Sakaguchio se ve Square podařilo téměř nemožné: během několika málo let přesvědčit i ty nejoddanější fanoušky, že čas velkých Final Fantasy již minul, a že slavná série svých limitů dosáhla už v minulosti. Další osud série má nyní v rukou Final Fantasy XV, která je však podle nejnověji uniklých informací i po osmi letech údajně usilovné práce stále ještě ve stádiu mírně pokročilého vývoje. Pokud jste se tak chystali letošní rok strávit u Final Fantasy, doporučuji vám raději počkat ještě pár neděl na vydání velice podařené HD kolekce Final Fantasy X/X - 2, nebo si stáhněte kterýkoli ze starších dílů z PlayStation Store, tedy vyjma XII. dílu, který s největší pravděpodobností čeká na svůj HD port. Jak tedy skončit? Nelze bohužel jinak nežli konstatováním, že poslední velké Final Fantasy pro PS3 a Xbox 360 skončilo neslavně, a že fanoušci nebudou tímto titulem nadšeni, jelikož se dobrovolně připravil o většinu toho, co na Final Fantasy kdysi tolik milovali.