Recenzovaná verze: PlayStation 5

Ve hře se chopíte ultramariňáka Demetriana Tituse, který byl již hlavním hrdinou v prvního dílu z roku 2011 pro dnes už staré konzole PlayStation 3 a Xbox 360. Tehdy Titus bojoval na nehostinné planetě v bitvách s odpornými orky. Následně došlo k událostem, které zde záměrně nebudu zmiňovat, neboť kromě základního příběhu se během hraní dočkáte i jakéhosi tajemství ohledně Titovi minulosti, která pro fanoušky bude určitě velkým lákadlem. Já tu jen zmíním, že ve druhém díle se Titus stane velitelem jedné z jednotek, jejichž celkovým úkolem je porazit Tyranidy, kteří postupně zamořují jednotlivé planety a měsíce.

Příběh nikdy nehraje u podobných akčních her moc velkou roli, a i zde rozhodně hlavní hvězdou není, tou je samozřejmě hratelnost. Nicméně oceňuji, že se autoři zaměřili i na samotného Tita a jeho vztah k novým spolubojovníkům, kteří jej do misí doprovázejí. Děj se ale nesnaží přinést něco extra navíc, jako tomu bylo kdysi u série Gears of War, kde nám byly více nabídnuty příběhy jednotlivých hrdinů, k nimž si hráč postupně budoval silný vztah. Jsem ale toho názoru, že zápletka i tak neurazí, pořád jde o slušný standard, a jako důvod popadnout zbraň a vydat se likvidovat mimozemské neřády poslouží více než dobře. Kritiku ovšem musím vyslovit trochu za skutečnost, že autoři vůbec nevysvětlili události prvního dílu, takže pokud jste ho nehráli nebo si už přesně nepamatujete, co se událo, nemusí vám vše hned docvaknout a můžete v některých momentech trochu tápat. Nicméně, pojďme nyní bojovat.

Hra vás nejprve vrhne do ostrého prologu. Ten je tu hlavně kvůli tomu, aby se hráč naučil veškeré základní prvky hratelnosti a věděl, proti čemu vlastně bude stát. Poté se vždy před jednotlivými misemi objevíte na hlavní základně ultramariňáků, kde připravíte sebe a svou jednotku na nadcházející boj a vydáte se na další drsnou misi. Klíčovou zprávou pro všechny bojovníky je, že kampaň lze projít kompletně v kooperaci ve třech hráčích. Museli jsme se spokojit s jistými omezeními během recenze, čímž byl zejména nedostatek online hráčů. Jde však o značné lákadlo, protože vyrazit společně proti hordám Tyranidů je doslova brilantní zábava a jakmile si projdete válečnou vřavou během 10 až 12 hodin, tak se také můžete vrhnout do dvou dalších režimů.

Autoři to ve hře sami doporučují a já se do režimu Operace vrhnul také až po dokončení příběhu. Režim totiž nabízí o něco menší přídavnou kampaň, v níž se zhostíte role jiné jednotky ultramariňáků. Některé události z kampaně tu tak uvidíte z jiné perspektivy a přiznám se, že párkrát jsem si během kampaně říkal - páni ta druhá jednotka tam zažívá taky drsné boje, tak zde o ně nejste ochuzeni. Opět platí, že v rámci Operací můžete na příšery vlétnout s dalšími dvěma hráči.

Posledním režimem, který hra nabízí, je versus mód nazvaný Nekonečná válka (Eternal War), kde se naopak utkáte s dalšími hráči. Do zápolení se tu může pustit až 12 hráčů naráz. Do obou dodatečných módů se však můžete vydat s výběrem vlastní třídy válečníka. Těch je 6, a to Taktik, Útočník, Předvoj, Protektor, Odstřelovač a Těžkooděnec. Každá z těchto tříd má k dispozici speciální schopnost, kterou může využít. K dispozici je také velká spousta zbraní. Například automatická bolterová puška, bolterová pistole, plazmový spalovač, těžká bolterová puška nebo těžká bolterová puška. Důležité jsou také zbraně nablízko. Osobně jsem si velmi oblíbil energomeč, řetězový meč se poněkud inspiroval u Gears of War, a pak nechybí hromové kladivo, bojový nůž nebo energopěst. Zbraní je dostatečné množství, navíc je postupně můžete vylepšovat za pomoci perků.

Jak to ale vypadá v samotném boji? Inu, doslova famózně. Warhammer 40000 Space Marine 2 je neskutečně drsná, tvrdá a hlavně krvavá akce z pohledu třetí osoby, která se s tím rozhodně nepáře. Už párkrát jsem tu nakousnul srovnání se sérií Gears of War. Aby také ne, tyto hry spolu mají poměrně dost společného, ale najdeme i jisté odlišnosti. Předně Space Marine 2 a vlastně ani jeho předchůdce nenabízí možnost se krýt. Je to vyloženě čistá rubačka, která má jednoduchou premisu. Musíte porazit všechny své nepřátele v malé aréně a následně pokračujete dále, dokud se nedostanete k některému z bossů.

Co vás bude po celou dobu ve světě Warhammeru fascinovat, tak to je neuvěřitelná kulisa, která se za celou hrou skrývá. Ostatně v celém světě Warhammeru je Titova linka jen jednou z mnoha tisíc. Na každém kroku tak budete vnímat neochvějnou oddanost jednotek k Císaři a Impériu. Imperiální jednotky jsou zde dokonce zastoupeny jednotlivými frakcemi jako například Imperial Guard, Inkvizice, Adeptus Astartes nebo Adeptus Mechanicus. Každá z nich má i přes společný cíl poněkud jiný pohled na veškeré dění a následující konsekvence, které mohou nastat v rámci splnění klíčových úkolů této neúprosné války, která se odehrává v pochmurné budoucnosti 41. století, kdy lidstvo čelí svému vyhynutí.

Tyranidé jsou další hrozbou, kterou je třeba potlačit a vy jakožto Titus pro to uděláte maximum. Boje jsou parádní, mají neuvěřitelnou dynamiku a hlavně vám několikrát spadne spodní čelist až k podlaze. Nejenže jednotlivé typy Tyranidů jsou skvěle udělané, ale jsou jich doslova hordy. Na hře jsou doslova dechberoucí scény, kdy se z posledních sil bráníte, svou pozici uhájíte, ale záhy přichází další ještě ničivější útok. Poté, co se k vám sbíhají hordy těchto predátorů, nebudete věřit tomu, co na obrazovce uvidíte.

V některých scénách se bavíme řádově o stovkách až tisícovkách těchto hnusných potvor. A mnohdy není výjimkou, když přímo kolem Tita a jeho jednotky se pohybují desítky až možná stovky potvor. V tomto ohledu se autorům podařilo skutečně něco neuvěřitelného. Upřímně si nevybavuji hru, kde bych viděl něco podobného a udělalo to na mě dojem, jako stovky krys v sérii A Plague Tale. Některé scény jsou doslova neskutečné a chvílemi si budete říkat, že by se tvůrci mohli z fleku vrhnout na nějaký Warhammer animovaný film. Dopomáhá tomu i oproti prvnímu dílu rozmanitější mise odehrávající se v různých prostředích, v nichž vývojáři nešetří nádhernými scenériemi, které oné epičnosti krásně pomáhají.

Tyranidé však nejsou to jediné, co na své cestě potkáte, a příšer bude vskutku hodně. Jejich rozmanitost je velice solidní a budete hledat způsoby, jak s nimi efektivně zatočit. Opět bych z hlediska příběhu nerad prozrazoval více o potenciálních nepřátelích. Co za mě osobně není až tak kreativní, tak jsou souboje s bossy. Potvory jsou opravdu správně hnusné a tuhé z hlediska boje, ale principiálně jde stále o to, umlátit je či rozstřílet, a je úplně jedno jak to provedete.

Určitě většina z vás netrpělivě čeká na verdikt ohledně kvality hry a grafického ztvárnění. Grafická stránka je doslova vynikající. Videa v tomto ohledu nelhala a právě v kombinaci se skvělou grafickou stránkou je hra doslova pastvou pro oči, a jak již bylo zmíněno, některé scény vám doslova vezmou dech. Warhammer do toho skutečně praštil pořádným válečným kladivem a ukul doslova audiovizuální hody. Zejména v režimu kvality je hra krásně detailní a nádherná. I tak ale vyzývám k hraní v režimu výkonu, protože 60 snímků za sekundu je pro tuto řežbu jako stvořených. Ačkoliv je to samozřejmě na úkor rozlišení, které tím pádem klesá na FullHD.

Ale ani v tomto zobrazení není třeba zoufat. Hra sice ztratí ze svých jemných detailů, ale ty nebudete mít čas při té spoušti ani sledovat. Tím chci rozhodně vyzdvihnout práci autorů, protože i v režimu výkonu hra vypadá pořád parádně, a to ani nemluvím o výborném soundtracku, který vše podtrhuje. Vynikající je i dabing všech postav, hlavního hrdinu namluvil herec Clive Standen, který nahradil Marka Stronga. V případě Warhammera nechybí ani povedené české titulky, což je pouze třešnička na dortu.

Nebudu dělat mrtvého brouka, ale mírné chybky se na technickém stavu přeci jen najdou. V určitých místech se hra mírně zpomaluje. Bude to dávno vypjatými scénami s mnoha nepřáteli najednou. Důležité ale je, že po 90 % hry se s žádnými záškuby nebo problémy nesetkáte. Možná vás ještě překvapí o něco delší načítání misí, než jsme u dnešních her zvyklí. Připojení k jiným hráčům a naopak také trvá jen v řádu několika sekund od nalezení spoluhráče, takže samá pozitiva na tuhle ultramariňáckou bandu.

Warhammer 40000 Space Marine 2 je řežba jako řemen, kterou jsem si náramně užil a ani na vteřinu se během jejího hraní nenudil. Okořeněná je solidním příběhem, skvělou audiovizuální prezentací, zábavnou online kooperací a fascinujícím světem Warhammeru. Všechna čest autorům, že se jim podařilo dát dohromady celek, který funguje nejen z hlediska naleštěných trailerů, ale i z hlediska herního. Už dlouho jsem se takhle nebavil u koridorové akce a částečně je uspokojena i má potřeba dalšího dílu série Gears, který ale samozřejmě také netrpělivě vyhlížím. Space Marine 2 se vývojářům prostě povedl a myslím si, že na poměry tohoto žánru se jedná o vynikající titul, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek Warhammeru či prvního dílu. For the Emperor!