Recenzovaná verze: Xbox Series X/S (hra je dostupná v rámci Xbox Game Pass)

Zatímco Pinocchio je nádherná knížka pro děti z roku 1883 od italského spisovatele Carla Collodia, verze od studia Neowiz je bez debat určena pouze dospělému publiku, protože je krvavá a má kolikrát hodně hororový nádech podobný třeba hře Bloodborne od FromSoftware. Lies of P vlastně s původní pohádkou zase tak moc společného nemá, jen se jí nechala hodně vzdáleně inspirovat, a využívá i třeba některá známá jména. I v Lies of P je ovšem hlavním hrdinou chlapec, i když tedy lepší by bylo říkat loutka, kterou vytvořil loutkař Geppett ve fiktivním městě Krat. To bylo kdysi centrem všeho dění, vyspělé město s velkým technologickým pokrokem, kde chtěl každý žít. Jenomže se něco zvrtlo, loutky ožily a ve městě nastalo obrovské krveprolití, které připomínají všude přítomná zohyzděná rozkládající se těla. Osud města Krat je hodně podobný tomu, co se stalo ve městě Yharnam z Bloodbornu. Tuto hru nezmiňuji podruhé náhodou, protože z ní vývojáři očividně dost opisovali a nechali se inspirovat v celé řadě věcí. K tomu ale dojde.

Nejprve se ale ještě vrátím k příběhu, jenž není vůbec špatný, a musím vývojáře jednoznačně pochválit za vytvoření docela unikátní verze Pinocchia a určitě jedinečného univerza, které působí neskutečně svěžím dojmem. S čím mám trochu problém, je tempo příběhu, které není moc velké a hlavně na začátku docela dlouho trvá, než se vše trochu posune a začne se dít něco zajímavějšího. To je ale z velké části dáno bohužel i žánrem, do něhož se vývojáři rozhodli svoji hru zasadit. Přesto Lies of P vypráví svůj příběh lineárnější a klasičtější cestou než třeba hry od FromSoftware, u nichž je nutné číst si popisky a prozkoumávat prostředí. Lies of P sází spíše na klasické dialogy a kratší filmečky, což se mi ale popravdě líbilo a tento přístup oceňuji, zvláště když se vývojářům povedlo napsat zajímavé hlavní i vedlejší postavy. Stejně tak se mi líbí, že je možné některé rozhovory i ovlivňovat tím, jestli říkáte pravdu nebo lžete, čímž můžete dojít ke značně odlišnému konci.

Lies of P nezapře svůj velký vzor a z oblíbených Souls her se vývojáři pokusili vzít to nejlepší a obohatit sem tam o nějakou tu svoji menší novinku, s níž chtějí osvědčenou formulku oživit. I tak by se dalo říci, že jedou spíše na jistotu, což může někomu vadit, ale já to přijal, navíc jsem ani nečekal, že Lies of P přijde s nějakou velkou žánrovou revolucí. Takové ambice rozhodně neměla. Navíc ani nepřichází s velkým otevřeným světem jako Elden Ring, ale jde spíše o lineární záležitost. To ale neznamená, že byste šli pouze jednou jedinou cestičkou neustále k cíli a nebyla možnost odbočit. Úrovně jsou pořád dost spletité, mají řadu odboček, a vlastně působí jako menší labyrinty, v nichž je nutné najít cestu a odemykat si zkratky k bonfirům, které zde mají jinačí název, ale funkci mají naprosto stejnou. Slouží pro doplnění lékárniček, respawn protivníků a také rychlé cestování, ať už do dříve prošlých lokací nebo třeba hotelu Krat, sloužící jako takový základní hub, kde máte obchodníky a důležitá NPCčka, u nichž je možné levelovat či vylepšovat zbraně nebo jiné vybavení. K tomu se ale ještě dostanu.

Městečko Krat už na začátku potěší svoji pěknou a povedenou architekturou a ponurou atmosférou, takže na vás hned dolehnou všechny ty hrůzy, které se zde v poslední době udály. Ačkoliv na začátku budete procházet uličkami města Krat, nemusíte se bát, že by se v nich odehrávala celá hra. Ta je, co se lokací týče, rozhodně rozmanitá, takže nechybí ani okolní bažiny, které dokážou sežrat i sebeodolnější loutku, doly, stoky, nádherné paláce, nádraží a další místa, která můžete prozkoumávat, a že nabízí docela dost odboček a skrytých míst. Hráči, kteří nejdou jen slepě po hlavní lince a rozhodnou se úrovně více prozkoumávat, jsou za své snažení odměňováni, ať už novými zbraněmi, nalezením nějakého toho vedlejšího úkolu (těch není moc a nejsou ani nějak extra propracované, ale hru slušně obohacují) nebo i materiálem, jehož není nikdy dost. I když jsou lokace rozmanité, sem tam jsem si říkal, že žádná vyloženě nevyčnívá, třeba po stránce designu nebo nápaditosti, a ani není nějak ohromující, jako to dokázaly právě hry studia FromSoftware. Rozhodně se nedá říci, že byste z obrázků hned poznali, že jde o Lies of P. To je trochu škoda.

Protože je Lies of P hodně o střetech s protivníky, bylo důležité, aby se povedl soubojový systém. A troufám si tvrdit, že vývojáři uhodili hřebíček na hlavičku a přišli se systémem, jenž je hodně rozmanitý, komplexní, osobitý a hlavně zábavný. Pokud jste už nějakou Souls hru hráli, asi vás nepřekvapí, že je tu jeden slabší a jeden těžký útok, ale zároveň je možné provádět ve spojení s úskoky a správně načasovaným parry různá komba, která dokážou docela dost pocuchat zdraví i silnému bossovi. Jen je tedy nutné přijmout skutečnost, že souboje v Lies of P vyžadují už určitý skill a pochopení, jak zde protivníci bojují a fungují. A to se docela dost liší od Dark Souls, Elden Ring nebo i Nioh. V mnohých Souls hrách totiž je možné se přiblížit k protivníkovi, seknout ho nebo se o to alespoň pokusit a uskočit ve chvíli, kdy se snaží máchnout. V Lies of P vývojáři trochu tlačí hráče k tomu, aby hrál akčněji, učil se co nejvíce pohyby nepřátel, hlavně bossů, a místo úskoku používal spíše parry, které hraje během soubojů velmi důležitou roli jako u Sekira nebo Wo Long, protože je možné z něj kolikrát rychle přejít do útoku. Když na tohle přistoupíte, určitě následně oceníte, jak propracovaný soubojový systém je. Když ne, budete mít celou hrou problém projít, bude vás zbytečně frustrovat a neužijete si ji tolik, jako když budete hrát podle jejích pravidel. Ano, Lies of P je Soulovka a značně od japonských mistrů opisuje, ale zrovna souboje jsou řešeny trochu jinak, a to se mi ve výsledku i líbí, protože to vnáší do zástupu her z tohoto žánru svěží vánek. 

Pro likvidaci protivníků je v Lies of P velké množství zbraní, od sekyr, mečů po různé šavle, dokonce je možné protivníky mlátit obuškem. Pokud chcete radu, duše za bosse si schovávejte, protože jdou směnit u lovce za hodně dobré zbraně (kde jen jsem tohle už viděl?). Na začátku hry si musíte vybrat jeden ze tří různých herních stylů, který vám bude nejvíce vyhovovat. Je možné být hodně rychlý a používat malý nůž, jenž ale dává zase malé poškození. Střední cesta je šavle a silnější útok, ale také je možné se vydat cestou jakéhosi tanka, jenž využívá hlavně velké zbraně, dává docela slušné poškození, ale zase je pomalejší. A i proto není moc určen pro nováčky v žánru, protože vyžaduje o to přesnější a trpělivější hraní. Soubojový systém je hodně ovlivněn zbraní, jakou používáte. Můžete si jednoduše používat tu, kterou získáte hned na začátku, případně další, které jen tak najdete průzkumem nebo dostanete za úkoly. Zbraně se pak vylepšují za nalezený materiál, jako je tomu u všech Souls her. V tomto se Lies of P neliší, ale co přináší nového, je možnost vyrábět kombinace zbraní. Líbí se vám nějaká rukojeť meče, která má navíc dobré vlastnosti? Není problém ji vzít a připevnit na ní sekyru či jiný meč, šavli či jinou zbraň. Díky tomu existuje velké množství kombinací, takže po této stránce je hra hodně rozmanitá, a vlastně je i zábava zkoušet, co nakonec z různých spojení vznikne.

Do soubojů si vývojáři vypůjčili i jeden prvek z Bloodborne. Když dostanete zásah, máte chvilku na to, abyste si mohli část zdraví obnovit tím, že úder protivníkovi vrátíte. Ano, u bossů je to trochu složitější, ale dá se to, zvláště když zvládnete parry systém, čímž si i ušetříte lékárničky. Na stejném principu fungují ke smůle hráče i protivníci. U bossů to bude sem tam štvát nejvíce, ale na druhou stranu naštěstí nehrozí, že by si boss takto obnovil kompletně celé zdraví. Jde ale o další prvek, s nímž je nutné během soubojů počítat. Co se mi ale hodně líbí, je doplňování léčiv Pulse Cells. Ty si klasicky doplníte u bonfiru, ale zároveň vývojáři umožňují si je dobít, když vám úplně dojdou. Zdarma to není, protože jedna Pulse Cell se doplní tím, když dáváte poškození protivníkům. Hlavně u bossů je to fajn, protože když všechny dojdou, pořád víte, že nemusí být konec.

Kromě klasických zbraní je důležité během bojů využívat i speciální rukavice. Některé dostanete za plnění hlavní příběhové linky, další si můžete sami vyrobit a následně ještě upgradovat, aby byly silnější a poskytovaly další výhody. Rukavice jsou rozmanité a je možné skrze ně přitahovat si protivníky, upalovat zlořády případně jim dávat elektrické šoky. Ve výsledku si tak musíte jen vybrat, jako rukavice se nejvíce budou hodit vašemu hernímu stylu. Kromě rukavic je možné časem začít upgradovat i své mechanické tlukoucí srdce P-Organ ve speciálním křesle u loutkaře Geppetta, díky čemuž získáte další výhody do soubojů i třeba průzkumu, mezi nimiž je třeba i více lékárniček a jejich lepší léčivý účinek, případně lepší úskoky. Zároveň P-Organ poskytuje další možnosti, jak si optimalizovat svůj herní styl. Na Lies of P se mi líbí, že nabízí docela rozmanité možnosti ve skládání buildů, a velké množství zbraní, ale i rukavice a funkce P-Organ tomu značně pomáhají. Na druhou stranu obleky a masky tu slouží pouze jen jako kosmetika.

Stejně jako v ostatních Souls hrách i v Lies of P získáváte za zabíjení protivníků speciální herní měnu (Ergo), kterou je možné následně v hotelu Krat vyměnit za levely a hlavně zvedání různých atributů, jako je síla zbraně, případně životy, větší stamina a tak dále. Levelování se tedy od ostatních Souls her neliší, ale on nebyl důvod cokoliv na tomto dobře fungujícím a osvědčeném RPG systému měnit. Je nutné dodat, že pokud vás protivníci s měnou zabijí, také o ni přijdete. Tedy, máte jeden pokus ji sebrat, přičemž asi jen dvakrát se mi stalo, že jsem na místo nedoběhl. Vzhledem k tomu, že to bylo vždy hodně měny, pořádně to zabolelo. Co se mi ovšem líbí, je to, že když jste zabiti bossem, měna se vždy objeví před jeho arénou. Není nutné k němu znovu lézt a pokoušet se ho porazit, abyste si ji mohli odnést. Kéž by tohle nabízely v budoucnu i další Souls hry.

Nyní se dostávám k protivníkům. Většinou budete po městě Krat bojovat s dalšími loutkami různých druhů či nejrůznějšími robotickými a mechanickými neřády, kteří mají krásný a nápaditý design, navíc jsou opravdu rozmanité a vývojáři servírují až do finále nové druhy. Na každý druh loutky platí trochu jinačí strategie, takže je vždy nutné si prohlédnout jeho pohyby a útoky, abyste mohli zvolit co nejlepší strategii. Vývojáři hlavně v pozdější fázi nešetří ani s dobře navrženými minibossy, někteří mají dokonce vlastní speciální velký ukazatel zdraví jako klasičtí bossové. Nejvíce mi v paměti uvízl velký klaun, jenž dokázal svoji rukavici vymrštit hodně daleko a dát zásah na delší vzdálenost. S ním jsem se kolem jednoho květináče naháněl docela dlouho.

A pak tu jsou klasičtí velcí bossové na konci každé lokace, kteří jsou přímo skvěle navržení, mají výborný design a dokážou si zjednat hodně rychle respekt. Bossové jsou jednoznačně velkou ozdobou hry a klidně se svoji kvalitou mohou rovnat těm z her od From Software. Souboje s nimi jsou hodně hektické, neskutečně napínavé a dá se říci, že nejvíce otestují, jestli jste se naučili dostatečně soubojový systém a přistoupili na pravidla hry. Pokud budete hrát jako v klasických Souls hrách nebo Nioh, jsem si docela jist, že rychle narazíte a budete se spíše frustrovat. I tak bych ale řekl, že bossové jsou tu docela dost těžcí, čemuž dopomáhá i skutečnost, že mnozí mají ještě druhou a o dost těžší fázi, a stačí jedna chyba a může vás stát život. Chvilkami proto souboje s bossy připomínají napínavou šachovou partii, a o to větší následuje radost, když je zdoláte.

V prvních dvou třetinách hry z mého zhruba třicet hodin dlouhého hraní jsem si říkal, že obtížnost není nějak přehnaná a vlastně je nastavena zhruba podobně, jako v jiných Souls hrách. S normálními protivníky jsem neměl problém, sem tam dokázal zatopit nějaký miniboss, ale také nešlo o nezdolatelnou překážku. Nebudu samozřejmě počítat bosse, ti jsou těžcí a dají zabrat i zkušeným hráčům, jak jsem ostatně zmínil o trochu výše, a rozhodně se mi nestalo, že bych nějakého porazil hned na první pokus, jako tomu bylo třeba u Elden Ringu, Nioh, Wo Long nebo Dark Souls série. V poslední třetině hry ale obtížnost dramaticky stoupne, protože vývojáři začnou dávat do úrovní velmi těžké protivníky, s nimiž není problém svést hodně vypjatý souboj i několik minut, přičemž ti se navíc znovu naspawnují, pokud zemřete nebo necháte úroveň restartovat. Jako kdyby si vývojáři řekli, že nyní hráči pořádně zatopí, aby předvedl vše, co se naučil, a navíc ukázal, jak moc dobře vybaveného a připraveného hrdinu má. Mám rád těžší hry, rozhodně se nesnažím brečet, ale poslední třetina hry je už trochu přestřelená. Hlavně ale tímto hra ztrácí docela solidní tempo, a to navíc ve chvíli, kdy příběh graduje. Lepší vybalancování by Lies of P v poslední třetině rozhodně prospělo.

Hra Lies of P na rozdíl od Soulovek nemá žádný online kooperativní prvek. To je docela škoda, protože si dokážu představit, že by prozkoumávání světa hry či souboje s bossy byly zábavnější a lepší. Jako ostatně ve všech Souls hrách nebo v Nioh. S bossy každopádně nemusíte bojovat sami, ale na pomoc je možné si přivolat NPCčko. To ovšem nemá zrovna vysokou inteligenci. Většinou do bosse buší, až se mu z uší kouří, což má ale ve většině případů za následek, že hodně rychle zemře. Také se mi občas stalo, že bosse zatáhlo do míst, kam jsem nechtěl. Na částečné odlákání pozornosti bosse v začátku souboje, aby bylo možné si doplnit zdraví, zbavit se zapálení nebo otravy, případně si nabrousit zbraň, NPCčko asi stačí, ale rozhodně bosse samo porazit nedokáže, i vzhledem k tomu, že nedokáže dávat vysoké poškození. Většinu budete muset odřít sami. Ve zhruba polovině jsem zjistil, že skrze speciální kostku je možné NPCčko jednou během souboje uzdravit, což se určitě vždy hodí, protože tím prodloužíte jeho životnost.

Během hraní jsem si docela často říkal, že je až neuvěřitelné, jak suverénně a sebejistě hra Lies of P působí. Jako kdyby ji vytvořilo studio, které má za sebou už několik velkých AAA her a velký balík peněz, přitom tomu tak není. O to více je pak pozoruhodnější vizuální zpracování, postavené na Unreal Enginu. Vizuálně je Lies of P krásnou hrou s jedinečným uměleckým stylem, v níž jsem obdivoval od první minuty město Krat s obrovským množstvím detailů, krásné nasvícení i efekty, a neméně detailní postavy. Pravda, animace a hlavně jejich mimika nesnese ty nejpřísnější měřítka, ale jde jen o detail, který lze vývojářům snadno odpustit. Zvláště když hra jede velmi svižně. Na výběr jsou dva režimy zobrazení. Jeden se zaměřuje na co nejlepší vizuální zpracování, druhý na stabilních 60 fps. Popravdě jsem mezi oběma režimy neviděl po vizuální kvalitě viditelnější rozdíl, i proto bylo snadné si vybrat ten, jenž nabízí plynulejší herní zážitek. Framerate je v něm stabilní a nesetkal jsem se s žádnými viditelnými poklesy, ať už jsem hrál na Xbox Series X nebo Xbox Series S.

Lies of P je kvalitní soulslike hra, u níž vývojáři ze studia dokonale pochopili, proč je tento žánr mezi hráči tak oblíbený a získává si čím dál více fanoušků. Od první minuty vás ohromí svým zasazením, výbornou atmosférou připomínající Bloodborne, skvěle navrženými bossy, osobitým soubojovým systémem i parádní audiovizuální stránkou. Je jen škoda trochu nevybalancované obtížnosti, chybějící online podpory a skutečnosti, že vývojáři jen následují vyšlapanou cestičku japonskými mistry, aniž by dali Lies of P vlastní identitu. I proto musím jít o něco níže, ale nic nemění na tom, že fanoušci žánru budou spokojeni a čeká je několik desítek hodin velmi dobré zábavy. Lies of P mohu jednoznačně doporučit.