Recenzovaná verze: Xbox Series X/S (Game Pass Ultimate)

Je opravdu těžké si u nás představit, že nikdo netuší, o čem hry S.T.A.L.K.E.R. jsou. Vždy byly u nás velmi oblíbené a mají tu početnou skupinku fanouškům, čemuž určitě dopomohla nejen kvalita, téma hry, zasazení, ale i zasazení a svým způsobem i povedené české lokalizace. Takže jen v rychlosti zmíním, že se hry S.T.A.L.K.E.R. odehrávají v alternativním světě po výbuchu jaderné elektrárny Černobyl v roce 1986. Tuto katastrofu určitě není třeba představovat, ale co už je nové, je skutečnost, že v jejím okolí byly následně zřízeny laboratoře na různé experimenty. A jak tušíte, vše se záhy vymklo z kontroly a začaly se objevovat zmutovaní živočichové a nejrůznější záhadné anomálie, díky nimž mohou vznikat tajemné a cenné artefakty propůjčující svým majitelům jedinečné schopnosti, pro které se do Zóny vydávají stalkeři. Jde o ozbrojené tuláky, kteří se chtějí obohatit, případně získat moc nebo odhalit pravdu, ale tyto mocné věci přitahují i ostatní. Ačkoliv je Zóna hodně nebezpečné místo pro život a vůbec návštěvu, existují v ní různé frakce, od vědců po vojenské jednotky nebo různé fanatiky, kteří přítomnost někoho dalšího rozhodně nechtějí trpět. Od prvního dílu se toho v Zóně zase tak moc nezměnilo, a i druhý díl je do tohoto zajímavého, nebezpečného světa s jedinečnou atmosférou zasazen.

Hra S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl se odehrává po událostech předchozích her, přičemž fanoušci se mohou těšit na řadu známých míst, postav a další pomrknutí, díky čemuž se budou cítit od první minuty jako doma. Na druhou stranu si myslím, že si hru užijí i naprostí nováčci, kteří sice nebudou mít nostalgický bonus, ale příběh určitě obstojí i sám o sobě. Zatímco v původní hře jste hráli za bezejmenného stalkera, v druhém dílu se chopíte mladého bývalého vojáka Skifa, jenž se stalkerem teprve stane. Toho do Zóny na korbě náklaďáku zavede tajemný artefakt, aby zjistil jeho hodnotu, a pokusil se pomstít tomu, kdo ho o vše připravil. Příběh má slušné tempo, výbornou prezentaci, solidní herecké výkony, a ačkoliv nakonec je spíše standardní a jen doplňkem hratelnosti, docela jsem si ho užil. Možná i díky dobře napsaným postavám i dialogům, v nichž se nejde pro sprosté slovo daleko.

U dialogů se mi líbí, že jsou napsány tak, jak by komunikace mezi lidmi v takovém prostředí probíhala, přičemž vše působí neuvěřitelně přirozeně a uvěřitelně, což je naprostý opak toho, co bylo k vidění třeba v posledním Dragon Age. Tomu určitě pomáhá i výborný ukrajinský dabing, který doporučuji alespoň vyzkoušet. Anglický, který je zapnut defaultně, není špatný, ale na ten ukrajinský nemá. Příběh určitě neurazí, ale to, jak moc si vše užijete, bude hodně záležet na tom, co nakonec v Zóně sami zažijete a jakým hybatelem událostí budete. Během hraní musíte dělat spoustu menších i velkých rozhodnutí, které budou mít vliv na jednotlivé frakce, herní svět a ve výsledku i na konec. I proto má S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl neuvěřitelně velkou znovuhratelnost, jako tomu bylo v minulosti, a pokud propadnete místnímu světu, nebudete muset v následujících týdnech řešit nic jiného.

Od vydání prvního dílu uběhlo už hodně času a je logické, že chtějí vývojáři se svoji novinkou S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl oslovit nejen fanoušky, ale také si získat zcela nové hráče. Z mého pohledu se jim to určitě může podařit, protože jde o natolik specifickou záležitost, že je těžké ji někam zařadit, a i proto nemá úplně přímou konkurenci, proti níž by šla. Pokud čekáte, že jde o open-world akci jako Far Cry od Ubisoftu, která se bude hrát sama a bude možné u ní relaxovat po těžkém dni, budete asi dost překvapeni, že tomu tak není. S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl totiž klade mnohem větší důraz na survival prvky, přičemž jde zároveň o dosti obtížnou záležitost, která i na normal nebo dokonce easy obtížnost vyžaduje soustředění, přemýšlení a opatrný průchod. Cokoliv vás může ve vteřině zlikvidovat, hlavně v úvodních hodinách, kdy nemáte moc dobré vybavení. Pokud dáváte přednost modernějším akcím a schází vám dostatek trpělivosti, je dost pravděpodobné, že budete spíše trpět. Pokud ale dáte S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl šanci, jako jsem to udělal já, zažijete opravdu dosti originální, trochu hardcore střílečku ze staré školy s fantastickou atmosférou.

Survival prvky hrají ve hře velmi důležitou roli, protože je nutné neustále hlídat hladinu radiace, která vás může zabít nebo vám postupně ubírat zdraví. Zároveň je nutné hlídat hlad, což je ale dle mého trochu zbytečná survival mechanika, která kdyby šla vypnout, hned bych to udělal. Zdraví se automaticky nedoplňuje jako v moderních akčních hrách, navíc můžete krvácet, což klasická lékárnička nevyřeší, ale je potřeba fáč. Brnění a zbraně se postupně opotřebovávají. Sice se nikdy nerozbijí tak, že by nevystřelily, nebo se mi to alespoň nestalo, ale čím rozbitější zbraň, tím více se zasekává, což přináší během vypjatých střetů s protivníky řadu frustrujících momentů, kterým je lepší předejít. Rozbité brnění zase méně chrání, ať už při střetech s protivníky tak okolními jevy. Už na tomto je jasně vidět, že S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl není jen další arkádovou střílečkou s otevřeným světem, ale vývojáři staví na úspěšných základech předchůdce, které upravili, vylepšili dle zpětné vazby a brali si inspiraci z různých modifikací, které vytvořili od vydání prvního dílu fanoušci. To je určitě dobře, že se nedali cestou nějakého zjednodušování, ale provedli jen citlivé úpravy, díky čemuž si S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl udržuje svoji jasnou identitu, přesto je uhlazenější a modernější.

Je vlastně až neuvěřitelné, jak těžká hra S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl umí být. Na začátku toho moc nevydržíte a může vás sundat prakticky cokoliv, když si nedáte dobrý pozor. Postupně ale přicházíte na to, jak řadu situací snadno zdolávat a přežívat v zóně, čemuž dopomůže i lepší vybavení, ať už jde o brnění či zbraně. Hra sice nenabízí žádný systém levelování a nejde o RPG záležitost, jako třeba jsou Soulovky, ale daleko by se říci, že více vydržíte a jste lepší díky vlastním zkušenostem, a to se mi vlastně i hodně líbilo. Je to úplný opak dnešních akčních her, v nichž vývojáři vedou za ručičku a snaží se mu vše naservírovat na zlatém podnose. Ve S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl jste hození do děsivého radioaktivního světa, a jako by vám vývojáři říkali, že se máte předvést, jak se dokážete se vším popasovat.

Strhující radioaktivní svět plný monster s hororovou atmosférou

Jak už jste určitě pochopili, i S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl se odehrává v Zóně, což je oblast kolem nechvalně proslulé jaderné elektrárny. Vývojářům se povedlo vytvořit šedesát kilometrů čtverečních velkou mapu bez jediné nahrávací obrazovky (ta je jen po smrti a mohla by být popravdě kratší), která je opravdu obrovská a obsahuje spoustu laboratoří, opuštěných bunkrů, vojenské základny, továrny, červený radioaktivní les, děsivé bažiny, které budu proklínat ještě hodně dlouho, i další zajímavá místa. Vývojáři některé lokace recyklují z původní hry, což je pěkné pomrknutí na fanoušky a vlastně mi to ani nevadilo, zvláště když nechybí ani hromada dalších nových lokací. Do některých lokací se dostanete během hlavní příběhové linky, do dalších v rámci vedlejších úkolů, ale i během normálního průzkumu. Ten je docela dost důležitý, protože díky němu můžete objevit lékárničky, užitečné předměty i lepší zbraně s už nějakým tím příslušenstvím, takže šance na přežití se tím znatelně zvýši.

Svět hry je hodně struhující, nádherný s elektrizující atmosférou, díky čemuž se z něj jen těžko dostává do reálného světa. Opravdu si nepamatuju, kdy mě herní svět nějaké hry takto pohltil, čemuž určitě dopomáhá dobře zpracovaná dynamická změna denní doby, ale dojde i na změnu počasí, ohromující jsou hlavně blesky, i velké červené bouře, před kterými je nutné se schovat do bunkru. Někomu může na herním světě vadit, že je možná až moc obrovský, což má za následek docela dlouhé pasáže, během nichž se zase tolik neděje. Spíše než s mutanty či frakcemi tak budete během těchto částí bojovat převážně se staminou a nosností při běhání po post-apokalyptické radioaktivní krajině. S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl ale prostě není hra jako Far Cry a další, abyste jen rychle běhali od úkolu k úkolu, takto si ho určitě moc neužijete. Rychlé cestování sice přítomné je, ale jen na speciálních místech u NPCček, navíc za docela mastný poplatek. Čím dále chcete cestovat, tím víc budete potřebovat kreditů.

Na druhou stranu si myslím, že by vývojáři měli lépe vybalancovat nosnost a staminu, protože přetížit se dá docela snadno už po sebrání pár zbraní i většího množstvím nábojů, takže se pak i několik kilometrů jen plížíte, což vadilo i mě. Ano, je možné si vylepšením vesty nosnost zvednout, stejně tak nalezením speciálního artefaktu, ale to je spíše jen takové polovičaté a po čase nepříliš dobré řešení, které ani nedostačuje. To ostatně pak způsobuje i to, že nemůžete sbírat tolik věcí, abyste je mohli prodat u obchodníka, pokud se nechcete do nejbližší základny trmácet dlouhé desítky minut hlemýždím tempem. No a tato skutečnost zase ovlivňuje další problém, k němuž se dostanu později ve své recenzi. Nyní se ještě vrátím k samotnému světu.

Ten je plný různých anomálií, které vás mohou odhazovat, dávat elektrické výboje, pořezávat a tak dále, před čímž je nutné si dávat docela velký pozor, stejně tak před různými mutanty, příšerami i frakcemi. Některé vám sice budou pomáhat, ale jiné vám půjdou po krku. Přestřelky s lidskými protivníky jsou napínavé, i vzhledem k tomu, že nábojů není moc, a určitě se mi hodně líbí, že každá zbraň (těch je několik desítek) se chová úplně jinak. Navíc velký vliv na ně mají i různá příslušenství či vylepšení, kterými je můžete opatřit. Možnosti modifikace zbraní jsou obrovské a každou zbraň si můžete upravit k obrazu svému, pokud na to budete mít dostatek peněz a štěstí na nalezené příslušenství. Gunplay je slušný, ačkoliv ne nejlepší v žánru a je hodně vidět, že hra je dělaná hlavně na ovládání skrze myš a klávesnici, což mimochodem tuto možnost Xbox Series X/S verze podporuje, a ne gamepad. Skrze něj je ovládání trochu pomalejší a méně responzivní, než bych si představoval, ať už během samotné akce nebo při prozkoumávání prostředí. Rovněž třeba správa inventáře je na gamepadu pomalejší. Navíc hra nemá na gamepadech mrtvé zóny, což je opravdu něco nepochopitelného, ale naštěstí vývojáři o tomto problému vědí a hodlají ho vyřešit v dohledné době.  

Co musím střetům s lidskými protivníky vytknout, je určitě umělá inteligence. Že nejrůznější mutanti na nějakou taktiku kašlou a jen na vás nabíhají ze všech stran, a někdy jen zmateně běhají po bojišti, to se tak nějak očekává. Od lidských protivníků bych ovšem očekával, že se budou lépe krýt a koordinovat svůj útok, což se bohužel neděje. Kolikrát jsou dost zmatení, nekryjí se, pouze stojí na místě, a nebezpeční jsou hlavně díky své převaze a neskutečně přesné střelbě. Vlastně bych i řekl, že co vypálená kulka, to zásah, jako kdyby měli zapnutý nějaký cheat stažený z internetu. I proto si myslím, že střety s lidskými protivníky mohly být mnohem lepší a zábavnější, pokud by vývojáři zapracovali na umělé inteligenci, jejich pohybu a dalších věcech. Ostatně díky nevybalancované umělé inteligenci vás protivníci za zídkou nevidí, ale v dálce v naprosté tmě nebo za keřem už ano, a vlastně jsou i celkem všímaví, což kolikrát zamezuje tomu, abyste se pokusili vše vyřešit stealth způsobem.

Ten určitě není nejlepším řešení, i vzhledem k tomu, jak jsou v současnosti rozbité spawny protivníků. S.T.A.L.K.E.R. hry si získaly velkou oblibu díky technologii A-Life. Ta prakticky simuluje život v Zóně mimo zorný pohled hráče, ať už jde o chování NPCček, nepřátel nebo monster. Výsledkem toho bylo, že jste mohli narážet na NPCčka po světe, případně na různé přestřelky a tak dále. Svět působil díky tomu živě a uvěřitelně. V současnosti ale tato technologie ve S.T.A.L.K.E.R. není nebo je naprosto rozbitá, protože NPCčka i monstra se vám kolikrát spawnou za zády nebo doslova na hlavu a začnou hned na vás skákat nebo střílet, což je hlavně na vyšší obtížnosti značně nepříjemné a frustrující. Vývojáři o tomto problému vědí, alespoň dle svého vyjádření.

Za plnění hlavních i vedlejších misí budete dostávat kredity, které slouží jako herní měna. Ty můžete vydělávat i prodejem nalezených zbraní či nepotřebných předmětů u obchodníků. Bohužel mi přijde, že ekonomika hry je v současnosti špatně nastavena. Ještě celkem dokážu pochopit, že upgrady zbraní a hlavně příslušenství pro ně stojí docela dost, i tak si ovšem myslím, že by cena měla být nižší, aby mohl člověk lépe experimentovat a neměl tendenci se držet jedné nebo dvou zbraní. Co si ale obchodníci říkají za opravu brnění nebo zbraní, to je vyloženě krádež za bílého dne a opravit třeba brnění za 70 tisíc kreditů, to pořádně zabolí, když za dlouhý několikahodinový úkol dostanete třeba jen 20 tisíc. I proto jsem pak musel v jednu chvíli prodat několik drahých cenných artefaktů, které jsem si schovával ve své truhle, která je nyní nově sdílena napříč lokacemi, abych měl na opravu brnění a mohl se pohnout v hlavní příběhové lince. Ekonomika by měla být určitě lépe nastavena, snad se na ní vývojáři v následujících týdnech podívají. Čím dříve, tím lépe. Dle reakcí fanoušků nejsem jediný, kdo s tímto má v současnosti problém.

Je hrozně moc těžké říci, jak dlouho vám hra S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl zabere, protože pokud ji propadnete, můžete v ní strávit stovky hodin. V tomto vývojáři rozhodně nelhali, protože na základě vašich rozhodnutí můžete pokaždé zažít trochu odlišnější zážitek. Já se na konec hlavního příběhu dostal po zhruba čtyřiceti hodinách, přičemž musím říci, že jsem se po celou dobu solidně bavil, čemuž dopomáhaly zajímavé úkoly a dobře navržené mise odehrávající se v rozmanitých lokací, s kolikrát hororovou atmosférou. Herní čas je ale možné si prodloužit plněním vedlejších úkolů, které ovšem svoji propracovaností jsou spíše průměrnější. Na nějaký vyloženě zajímavý úkol jsem bohužel nenarazil, navíc mi přišlo, že odměny za jejich plnění nejsou nejlepší. Chtělo by to nějaký ten lepší loot, pro který by se vyplatilo tyto úkoly plnit. Kromě nich můžete ve světě narazit i na náhodné eventy a další menší úkoly, které většinou spočívají jen v obraně před mutanty. Vedlejší obsah sice neurazí, je to takový ten standard od Ubisoftu, ale mohl být určitě lepší.

Parádní vizuální zpracování, velké množství nechtěných anomálií  

Když byla hra S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl oznámena a dočkali jsme se prvních záběrů, zaujala svým fantastickým vizuálním zpracováním, o které se stará Unreal Engine 5 společnosti Epic Games. Všichni víme, že první ukázky se mohou od finálních produktů značně lišit a rozhodně je nereprezentují, a i proto jsem byl zvědav, jestli takhle dobře bude hra vypadat i u mě na televizní obrazovce. Nejprve jsem hru zapnul na konzoli Xbox Series X, kde je možné si vybrat mezi dvěma režimy zobrazení. Jeden se zaměřuje na lepší vizuální zpracování, druhý zase jako své výhody slibuje hraní v šedesáti snímcích, ačkoliv jedním dechem hned dodávám, že framerate rozhodně stabilní není, většinou se pohybuje kolem 50 snímků. Já hru hrál většinu času na tento druhý režim, protože plynulost je mnohem důležitější u takové hry jak o něco hezčí textury. I tak ale musím říci, že hra S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl vypadá moc pěkně a neurazí, ať už jde o výborně zpracované prostředí, detailní postavy se solidními animacemi, líbivé nasvícení nebo různé efekty, ať už jde o výbuchy nebo i počasí. S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl vypadá rozhodně nadprůměrně dobře. Ne tak dobře, jako v prvních ukázkách, alespoň ne na konzolích Xbox Series, ale určitě neurazí.

Jak hra S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl bude vypadat na PC nebo konzoli Xbox Series X jsem moc nepochyboval, a vlastně naplnila mé očekávání. Hodně jsem byl ovšem zvědav na to, jak hra pojede na konzoli Xbox Series S, která nedisponuje tak výkonným grafickým výkonem. Nakonec musím říci, že tato verze mě docela překvapila, protože vypadá slušně, ačkoliv se musíte spokojit jen s 30 snímky, nižším rozlišením a sem tam nějakým tím grafickým artefaktem. Pokud nemáte doma lepší hardware, na kterém byste si mohli hru zahrát, určitě vám tato konzole stačí, ačkoliv nejde o nejlepší a nejhezčí způsob, jak si ji užít. Pokud chcete přímo vidět, jak hra vypadá na této konzoli, určitě se mrkněte na mé video, zachycující úvodní pasáž.

Protože je S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl obrovskou hrou, kterou se vyplatí hrát i kvůli příběhu, určitě potěší všechny hráče u nás české lokalizace formou textu. Lokalizace je přítomna nejen během rozhovorů, ale počeštěno je vše, od interfacu po popisky úkolů nebo předmětů. Kvalita je velmi dobrá, je vidět, že si dal někdo s překladem neskutečně záležet a vyhrál si nejen s rozhovory, které působí přirozeně, překladem peprných výrazů i třeba jmény postav. Vše je naprosto špičkové a naprostý opak toho, co nám v minulosti sem tam naservíroval Microsoft, kde byla lokalizace spíše za trest. Sem tam se sice objeví nějaký ten menší překlep nebo chybějící písmenko ve slově, ale nejde o nic hrozného, co by kazilo zážitek. Vlastně se dá nad něčím takovým v takto rozsáhlé hře mávnout rukou. Daleko důležitější je, že vývojáři profesionální lokalizaci zaplatili a u nás si hru může díky ní užít naplno naprosto každý.

Hra S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl neustále ohromuje svými velkými ambicemi, ať už jde o možnost zásadně ovlivňovat příběh a dospět pak k několika odlišným koncům, zábavným a dobře navrženým herním mechanikám, parádnímu hernímu světu, výborné režii filmečků nebo samotnou prezentaci. Takovou ambiciózní hru byste spíše čekali od nějakého velkého západního studia, které bude mít k dispozici několik stovek milionů dolarů, veškerou možnou podporu a nebude muset navíc řešit životy svých zaměstnanců (dva bohužel padli při obraně své země). Protože tohle všechno vývojáři z GSC Game World neměli, asi ani nepřekvapí, v jakém stavu hra nyní vychází.

Hned na začátku chci říci, že jsem ji dohrál. To je asi ta nejpodstatnější informace. Ano, při dobré konstelaci hvězd lze hru dohrát. Přesto některé nedodělky a chyby docela dost naštvou. Doskakování nebo problikávání textur, protivníky procházející zdmi nebo levitující mrtvoly, to vše se asi dá ještě tolerovat, ostatně málokterá i menší hra na tohle netrpí. Jenomže se mi mnohdy stalo, že mi nešel splnit úkol, takže jsem musel hru restartovat, často mi hra i zamrzala na pár vteřin nebo jsem se potýkal s pády (tolikrát mi na Xboxu ještě žádná hra nespadla), a nepotěší ani propadávání do země, vypadávání zvuku a další podobné neduhy. Rovněž se mi stalo, že se mi po smrti už nenačetla poslední automaticky uložená pozice a ani manuálně uložená pozice nešla, vždy hra zamrzla při nahrávací obrazovce. Pomohl až úplný restart konzole, ale chvilku jsem si myslel, že jsem dohrál. Také se mi sem tam po pádu hry stalo, že když se hra zapínala, nešla odkliknout obrazovka, že mám pokračovat stisknutím jakéhokoliv tlačítka. Hra vůbec nereagovala. I když vývojáři vydali na launch velký update, hra je stále značně rozbitá a mám bohužel pocit, že oprava všech problémů není záležitost na pár týdnů nebo měsíců.  

Když byla hra S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl několikrát odložena, protože vývojáři museli čelit nejprve pandemii koronaviru a následně i válce, kterou rozpoutal teroristický ruský režim, docela dost jsem se o ni obával. Vlastně by se dalo říci, že jsem ji v posledních měsících vůbec nevěřil, a o to větší radost mám z toho, že je hra nyní venku, a ačkoliv není dokonalá, solidně jsem se u ní bavil po většinu času. Mohu nyní s klidným svědomím S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl doporučit? Jak se to vezme. Fanoušci prvního dílu nemusejí váhat, budou se dobře bavit i přes řadu chyb a bugů, protože je tak nějak očekávají a berou je jako součást samotného zážitku. Ostatním bych ale spíše doporučil pár týdnů nebo měsíců počkat, až budou největší nedostatky opraveny. Už na příští týden je nahlášen další velký update. S.T.A.L.K.E.R. 2 ostatně za pár dní nezmizí. Bude tu už pořád a jsem přesvědčen, že bude lepší a lepší, jako první díl.