Recenzovaná verze: PlayStation 5

Světe div se nebo ne, ale hru má na svědomí vydavatel Capcom a jeho autoři pochází ze studia Division 1. Ti mají zkušenosti s hrami ze sérií Devil May Cry, Resident Evil a podílejí se také na chystané hře Pragmata, která byla několikrát odložena a předělávána. Kunitsu-Gami: Path of the Goddess je prapodivným žánrovým mixem, který je silně stylizovaná do japonských mýtů a folklóru. Jsem hrozně moc rád, že se Capcom rozhodl znovu vystoupit ze svých komfortních vod a přinést originální novou značku, která působí svěže a skvěle zapadá mezi jeho dřívější tvorbu jako Okami a Shinsekai: Into the Depths.

Hlavním hrdinou hry je bojovník Soh. Hora Kafuku je obsazena démony s názvem Seethe a jedině Soh společně s ženou Yoshiro jsou schopni zlo zastavit. Příběh je bohužel velice strohý a dá se říct, že kromě krátkých cutscén, které toho moc nevysvětlí, se toho příliš nedozvíte. Příběh tu hraje druhou nebo možná až třetí kolej. Jde jen o jakousi výplň toho, proč Soh a Yoshiro po hoře Kafuku cestují. Soh je tu v roli ochránce a Yoshiro dokáže za pomoci pradávného tance osvobodit oblasti od všudypřítomných démonů. Nečekejte tedy od Kunitsu-Gami: Path of the Goddess hru, která by stavěla na silném a emotivním příběhu, případně velkém množství rozhovorů a filmečků. Vývojáři se tentokrát rozhodli zaměřit především na hratelnost. A za to jsem ve výsledku i rád.

Před vámi se rozprostře hora Kafuku a postupně budou na mapě přibývat mise, do nichž je možné se pouštět. Do těch se budete vydávat s cílem vyčistit danou oblast, osvobodit ji od démonů a pochopitelně se i dostat dále ve vašem tažení. Na tom by nebylo nic až tak zázračného, ale byl jsem příjemně překvapen tím, jak skvěle dokáže hra kombinovat různé mechaniky do velice funkčního, zábavného a svým způsobem návykového celku. Pojďme si to představit a zhodnotit.

Každá mise začíná za rozbřesku. Vy tak máte k dispozici celý den (cca 5 minut), abyste provedli nutné úkony a přípravu na střet s démony. Po setmění se vždy objeví démonická brána a valí se na vás démoni z jiného světa. Soh je samozřejmě bojovník každým coulem, a tak se vrhá s mečem vpřed, a o všechny se postará. Aby se ovšem tento cyklus neopakoval, je třeba bránu definitivně zničit. Soh musí nasbírat dostatek orbů k tomu, aby je mohl vyměnit za vyčištění duchovní cesty (Spirit path) až k bráně. Jakmile se mu to podaří, Yoshiro se začne postupně přibližovat k démonické bráně, avšak za pomoci speciálního rituálního tance. A ten pochopitelně zabere nějaký ten čas a může probíhat pouze ve dne. Mezitím obyčejně dojde k jednomu či dvěma střetům s démony a následně se oběma strážcům hory podaří prokletí zlomit a level dokončit.

Po prvních pár misích jsem byl překvapen tím, jak jednoduchá hra byla a jak je repetitivní. Pokaždé stačilo porazit pár démonů a s Yoshiro osvobodit oblast a zbavit ji nepřátel. Jenže hra vám pouze dá prvotní sebejistotu, aby vám později vzala vítr z plachet. Po každé misi se můžete projít po základním táboře. Ten postupně vylepšujete a na práci využíváte osvobozené vesničany. Za speciální měnu si pak nakupujete vylepšení pro vaše spolubojovníky a můžete zde využít také speciálních talismanů pro Sohovi schopnosti. Důležitým prvkem pro hratelnost je i fakt, že v táboře hru mezi misemi ukládáte.

Do teď to byla pohoda viďte? Putování však pokračuje a vy najednou v oblastech narazíte na zakleté vesničany, které můžete osvobodit a přidělit jim určitou roli. Role jsou to bojové. Zpočátku tak máte klasické sekerníky, poté lučištníky, následně kouzelníky, šamany, sumo bojovníky a další typy. Vše se vám otevírá postupně, a v počátcích máte k dispozici jen malou skupinku spolubojovníků. Díky tomu se vám situace zjednodušuje, neboť démonů přibývá a vy můžete svým spolubojovníkům určit pozice, kde budou bojovat, jak se mají rozmístit a můžete jim definovat roli v boji. To vše samozřejmě výměnou za drahocenné orby. Důležité je také zmínit, že jednou z podmínek úspěšné mise je i přežití samotné Yoshiro.

Po několika zvládnutých misích se vám otevře souboj s bossem. Tady musím autory pochválit za to, že bossové jsou vcelku nápadití a originální, a vlastně mě s každým bavilo bojovat. Na každého platí jiný přístup a postup a není až tak snadné je skolit, zejména později, kdy obtížnost naroste a bude po vás vyžadováno, abyste využívali vše, co jste se od začátku hraní naučili. Hra projeví svou genialitu zhruba po dvou hodinách hraní, až si osvojíte veškeré herní mechaniky a začne se přitápět pod kotlem.

Do teď to byla procházka růžovým sadem, ale najednou se něco změnilo. Jak je možné, že jsem se svými spolubojovníky připraven a přesto Yoshiro dostává zásahy? Hra záhy začne využívat vyššího počtu bran v jedné misi. Vy tak musíte rozmyslet, jak jednotky rozmístit a jaké vlastně. Pokud navíc uvolníte cestu k bráně, musíte zajistit Yoshiro bezpečný průchod, jinak bude cestou zabita. Spolubojovníků je sice stále více, ale démonů také přibývá.

A v tom je právě genialita této hry. Titul dokonale kombinuje veškeré mechaniky, nenechá vás příliš vydechnout a začíná závod s časem. Navíc dopředu nevíte, jaká strategie pro danou misi zabere a kteří bojovníci vám budou platní či nikoliv. Vše je velice variabilní a nikdy nebudete připraveni na to, co přijde. Ačkoliv je tedy herní náplň stále jen o tom, připravit se přes den na souboje a v noci bojovat, tak se přistihnete, že zkrátka chcete zdolat další misi, chcete porazit dalšího bosse a objevit další tábor, co se dá vylepšovat atd.

Kunitsu-Gami: Path of the Goddess je sice menší titul, ale až působivě dokáže nabídnout velký prostor pro strategii a následně velení v misi. Postupem času se totiž ukáže, že Soh je sice skvělý bojovník, ale není neporazitelný. Pokud v misi padne, tak se stane duší, která může zatím sbírat orby a rozdávat povely, ale nemůže se zapojit do boje a musí počkat na znovuzrození. Vše tak na bedrech nesou vaši spolubojovníci a hlavně vaše strategie. Během misí máte jen omezené zásoby z hlediska léčení a budete muset rozhodnout, zda často budete uzdravovat sami sebe nebo své spolubojovníky.

Co je navíc parádní, je zjištění, že to všechno skvěle funguje. Na počátku jsem byl trochu vykolejený tím, kolik malých tutoriálů mi hra nabízí a učí mě stále něco nového. Ale brzy pochopíte, jak vše funguje a pak už se od obrazovky nemůžete odtrhnout. Zpočátku budete postupovat opravdu rychle, ale zhruba v polovině vaší cesty poněkud narazíte a dojde ke zpomalení postupu a opakování. Zpočátku jsem se bál, že mě hra bude za neúspěch nějak perzekuovat. To se však neděje, a pokud nastane konec mise, můžete bez větších obav znovu naskočit do mise či přímo před souboj s bossem, což je super.

Skvělou zprávou pro japanofily je, že si užijí japonský folklór a mýty doslova plnými doušky. Démonické nestvůry jsou tu správně ohavné a nedají vám spát. S tím se váže i poměrně solidní různorodost jednotlivých potvor. Každá útočí jinak nebo využívá jiných kouzel, a co považuji za naprosto brilantní, tak specifičtí démoni dokážou úplně změnit ráz mise. Jeden z démonů dokáže posednout Yoshiro, a abyste mohli v misi pokračovat dál, nejprve je potřeba odevzdat dostatek orbů a tím démona zapudit. Což znamená ještě více zlikvidovaných démonů.

Podobně jako démoni, dokáže skvěle zaujmout i prostředí. Základny budete mít v malebných japonských hájích nebo se podíváte do zajímavých kaskád na okraji hory Kafuku. Rozvržení a rozložení jednotlivých map je umně upraveno tak, aby naděje na vítězství byly na obou stranách barikády. Nemluvě o tom, že prostředí nabízí poměrně širokou škálu scenérií. Jednou budete bojovat v lese, jindy v horském průsmyku, pak v temných jeskyních, podíváte se i na rozbouřené moře a mnoho dalších míst.

Grafická stránka je velice osobitá a mohu bez okolků prohlásit, že nemusí nadchnout úplně každého, byť samotná hra vypadá skvěle. Vše má jakýsi manga nádech a ze své stylizace neuhne ani o píď, což může překvapit i vzhledem k tomu, že hra běží na Capcomem hojně využívaném RE Enginu. Málokdo jej v tom ale napřímo uvidí. Titul nabízí dva režimy zobrazení. Jedním z nich je kvalita, druhým výkon. Při zapnutém výkonu hra běžela naprosto plynule a osobně jsem nevypozoroval významnější pokles detailů. Režim kvality nabízí o něco vyšší rozlišení, ale na úkor snímkování. Ve vypjatějších bitvách je pak znát, že hra se poněkud zadrhává.

Pochválit mohu i hudbu, která dokonale podtrhuje váš věčný boj s neúprosným časem. Kde mohou být výhrady, tak to rozhodně u ovládání. Já jsem si na něj postupně zvyknul, ale je poněkud kostrbaté a někteří hráči si s ním budou muset více pohrát, co se nastavení týče. Kamera také není úplně nejšťastnější, ale rozhodně mě netrápila tolik jako v nedávném Beyond Good & Evil.

Celá cesta se Sohem a Yoshiro vám zabere odhadem 15-20 hodin, při nichž se budete velmi dobře bavit. Jak jsem už zmínil na samém počátku, tak příliš nepochybuji o tom, že Kunitsu-Gami: Path of the Goddess u evropského publika propadne díky absenci marketingu a v našich končinách zcela děsivému názvu. Jenže to je na druhou stranu obrovská škoda. Capcom mi totiž udělal nesmírnou radost tím, že se vytasil se zajímavým žánrovým mixem, který dohromady vytváří fascinující a pohlcující záležitost, které je potřeba dát šanci.