Při pohledu na I Am Alive by si určitě každý myslel, že vývojáři vytvoří propracovaný příběh, plný nejrůznějších zvratů. Už po první zhruba hodince ale zjistíte, že příběh je jednoduchý, že jednodušší už ani být nemůže, ale to zase není tak na škodu, protože co může být větší motivací vydat se do mrtvého města, než najít svojí ztracenou ženu a dceru. Po této stránce je I Am Alive hodně lineární záležitost, protože máte svůj jeden cíl, který musíte splnit, ačkoliv vás bude čekat i několik menších odboček. Co se vývojářům povedlo, je navození někdy až hodně hororové a temné atmosféry, protože město vypadá velmi reálně. Po ulicích se šíří jedovatý kouř, který zakrývá všechnu zkázu, v troskách domů nebo metra jsou skupinky přeživších, kteří každý den bojují o svůj život. Do toho se samozřejmě sem tam najde nějaký ten gang, jenž chce ostatní obrat o to nejdůležitější – jídlo a pití.

V základu je I Am Alive klasickou adventurou viděnou z třetí osoby. Vývojáři zde nevsadili hlavně na akci, ani na skákání a další klasické činnosti, které v takovýchto hrách většinou děláte, ale především na přežití, protože tohle bude celkem problém po celou hru. Lékárniček totiž není dost, navíc musíte sbírat jídlo nebo pití, abyste se udrželi v kondici a mohli se promenádovat na ulicích kdysi velkoměsta. Když už se budete nacházet na místě, než se dostanete na konec, budete muset splnit několik hlavních úkolů. Ty jsou docela zajímavé a dost se od sebe liší. Třeba hned na začátku zachráníte ve městě nemocnou holčičku, které poté budete muset najít lék. Po této stránce je hra rozhodně zajímavá.

Horší už to ale je, když přijde na hratelnost. Většinou budete šplhat po obrovských mrakodrapech, případně po obrovských dírách v zemi. Systém šplhání není tak propracovaný, jako třeba v Assassin’s Creed, ale to nikdo od této hry nečekal. Horší je, že je stejně jako další činnosti, hodně limitován výdrží hlavního hrdiny. Díky tomu se musíte rychle rozmýšlet, kam skočit, případně se přesunout, protože když dojde výdrž, spadnete a následuje restart. Když hrajete hru poprvé, pochopitelně nemůžete vědět, kam skočit případně se dostat, takže budete tyto pasáže opakovat hodně často. K tomu si přičtěte dost nepřátelský systém checkpointů a peklo má najednou název I Am Alive.

Rychlost rozhodnout se musíte praktikovat i při střetech s pouličními gangy. Občas na vás zaútočí jen obrovskými mačetami, jindy mají pistole, což je zvláště nepříjemné, protože jedna nebo dvě kulky, a už se válíte na zemi. Souboje je třeba nutné si rychle naplánovat, případně se jim pokusit co nejlépe vyhnout. Když vidíte skupinku nepřátel, můžete buď rychle podříznout šéfíka s pistolí, druhého neřáda s pistolí rychle odbouchnout a další dva dodělat mačetou, když vám to dovolí. Pokud se chcete vyhnout souboji, můžete zastřelit jednoho kolegu a na další namířit zbraň, přičemž mnohdy se vám v této situaci vzdají, jindy zase vyčkávají na chybu, třeba výstřel s prázdným zásobníkem, aby vás poté dodělali. Souboje s protivníky jsou dost nevyzpytatelné a mnohdy dost frustrující, zvláště v pozdějších levelech, kdy nábojů není dost. Naštěstí alespoň přibude luk, do kterého šíp můžete po zabití nepřítele sebrat. Je škoda, že jsou souboje řešeny dost krkolomným způsobem, navíc se na něj nemůžete vždy spolehnout. Nikdy nevíte, jak se nepřátelé zachovají, takže se střety přehoupnou v pokus – omyl, opakování. Jestli je tohle zábava? Dost pochybuji.

Pokud se nebudete courat, není problém I Am Alive proběhnout za nějaké čtyři hodiny. Sice je to méně, než by každý čekal, ale tak jednoduché to rozhodně nebude, protože vývojáři vám budou během hraní házet docela dost klacků pod nohy. Hlavním problémem, který bude stát v pozadí vaší frustrace a mnohdy nekontrolovatelného vzteku, je možnost jen 3x zemřít během levelu. Když umřete třikrát, klidně v pozdější fázi, jste odepsaní a musíte celý level opakovat znovu, včetně všech soubojů a překážek. Pořád si tak musíte dávat pozor, co děláte a všechny své kroky rychle zvážit, protože mohou mít naprosto fatální následek. Během hraní narazíte i na několik přeživších, kteří budou potřebovat pomoc. Jednou budete muset najít lékárničku pro nemocnou holčičku na lavičce, jindy zase ochránit přeživší před gangy nebo někoho osvobodit. Za tyto vedlejší úkoly, mnohdy docela těžké, dostáváte jeden pokus k opakování k dobru. To se určitě hodí, takže doporučuji vedlejší úkoly plnit. Tyto bonusové pokusy se vám vždy přenesou do dalšího levelu, pokud je nevyčerpáte.

Vývojáři vsadili u I Am Alive na Unreal 3 engine, ale výsledek je dost rozporuplný. V barevné paletě převládá šedá, hned po ní hnědá, což by nebylo zase tak na škodu, kdyby hra byla stylisticky pěkně udělaná, ale bohužel není. Už hlavní hrdina vypadá, jako by vypadnul z minulé generace konzolí a o animacích nebo okolním prostředí a je škoda mluvit. Těžko říci, jestli se na takto slabé vizuální stránce podepsaly roky vývoje či něco jiného – neschopnost vývojářů? Naštěstí se drží alespoň ten framerate, který mi po celou dobu hraní neklesnul. Nepotěší ani nevýrazný hudební doprovod, stejně tak zvuky. Povedl se v rámci možností jen dabing hlavního hrdiny, který občas prohodí pár slov.

Ačkoliv má I Am Alive povedenou atmosféru a uvěřitelnou kulisu, hratelnost je daleko za očekáváním, a ani mnohdy frustrující obtížnost na zábavě rozhodně nepřidá. Pokud máte rádi hry z postapokalyptického světa, asi si I Am Alive neodpustíte, ale ostatní by měli oči obrátit spíše jiným směrem, tím, který ukazuje na konec roku a The Last od Us od Naughty Dogu. Pokus UbiSoftu je přesně takovou tou hrou, kterou si jednou zahrajete, trochu se u ní navztekáte, už nikdy více nezapnete a za týden nebudete vědět, že jste jí hráli. Promarněná příležitost!