Homefront
Vývojáři z Kaos Studios si určitě byli vědomi toho, že přinést další akční hru z druhé světové až po současnost by nebylo zrovna moudré, protože na těchto událostech staví většina konkurence. Najali si tak Johna Miliuse, který jim po měsících práce odevzdal scénář, který staví na originální události. Příběh se odehrává v ne moc vzdálené budoucnosti, kdy Severní Korea chce ovládnout svět a její armády už dokonce okupují i kdysi hrdou Ameriku. Na první pohled je sice jasné, že něco takového by se asi jen těžko někdy stalo, no i když dneska je možné všechno, ale celkově příběh působí rozhodně uvěřitelným dojmem. Na začátku se ocitáte v kůži amerického pilota, který se nachází ve svém domě. Netrvá dlouho a ihned si pro něj přijdou příslušníci Korejské armády. Strčí ho do autobusu, kterým má být transportován do jednoho z mnoha koncentračních táborů. Už v prvních dojmech jsme se zmínili o této jízdě, která obsahuje spoustu emotivních scén, jako je zastřelení rodičů dítěte, které pak nad jejich mrtvolami pláče. Je to ale jen takový pomalý rozjezd, protože podobně emotivních scén je ve hře mraky a u některých vás až zamrazí.
Protože se americký pilot ocitá v akční hře, tak brzy do autobusu najede auto povstalců, kteří ho zachrání. Ihned ho vezmou mezi sebe, přičemž hlavním cílem bude nakopat nezvaným hostům zadky. Na začátku hry se pohybujete především v městských částech, kde se to jen hemží Korejci a jejich technikou. Později se ale dostanete i mimo město a dokonce nebude chybět ani pilotování vrtulníku. Už od začátku má Homefront hodně velký spád, k čemuž mu dopomáhají především hodně lineární levely, které staví na stylu Call of Duty a podobných her. Hra navíc postupně graduje, takže jak budete postupovat, budou mise daleko intenzivnější, až se dočkáte opravdu vzrušujícího finále, ve kterém je bohužel konec docela brutálně useknut. Hodně tu totiž vývojáři vsází na to, že budou moci pokračovat ve druhém dílu, což ale není vůbec jisté. Ostatně celá krátkost hry je docela problém, protože všech sedm levelů projdete za zhruba pět hodin, a to ještě s přestávkami na kafe, oběd nebo vyvenčení psa.
Co je ale nutné přičíst vývojářům k dobru, tak je alespoň rozmanitost úkolů a lokací. Jednou budete jen střílet, podruhé zase ovládat podivné vozidlo s raketomety a poté zase potichu postupovat s kolegy levelem, přičemž vás nesmí spatřit ani myška. Tento level je sice trochu komický v tom, že kolem vás jsou desítky nepřátel, kteří musí být naprosto slepí, když si nevšimnou, že se jim tam producíruje skupinka povstalců, ale jinak proč ne. Protože jako v každé správné akční hře čelíte značné přesile, máte k dispozici i docela velký arsenál zbraní. Máte tu tak několik typů samopalů, odstřelovacích pušek a dokonce se vám dostane do rukou raketomet. Také máte k dispozici několik typů granátů. Co se týče zbraní, tak si nejde během hry vybrat nějakou oblíbenou, protože každá potřebuje vlastní střelivo, které je občas docela problém najít. Většinou tak budete používat zrovna tu zbraň, kterou naleznete na bojišti po mrtvém nepříteli. Zbraně tak v Homefrontu měníte častěji jak ponožky.
Abyste nebyli na všechno sami, tak máte po boku vždy nějakého toho parťáka. Ten není jako v jiných hrách pouze do počtu, ale dokáže občas nějakého toho neřáda i zastřelit. Umělá inteligence spolupracujících jednotek je určitě na obstojné úrovni, ačkoliv se také nevyhnou občasnému excesu, jako je pletení se do cesty. Také zamrzí fakt, že mnohdy na své kolegy čekáte, než doběhnou na požadované místo, aby se spustil skript, ve kterém vykopnou dveře nebo podříznou nepřítele. Ani umělá inteligence nepřátel není zrovna nízká, protože se kryjí a vždy pálí jen z dobře zabezpečeného místa. Občas vám tak dají přestřelky pořádně zabrat, a to i díky tomu, že docela málo vydržíte. Pokud si tak myslíte, že zde pojedete stylem Call of Duty, tak na to ihned zapomeňte, protože byste neustále sledovali jen obrazovku s loadingem.
Nedílnou součástí každé dnešní moderní střílečky je i multiplayer. Ten nechybí ani v Homefrontu, přičemž nabízí hned čtyři zajímavé herní režimy a sedm map. Mapy jsou navíc pěkně nedesignované a zároveň rozlehlé, abyste mohli vyzkoušet jednu z novinek této části, a to je řízení nejrůznějších dopravních prostředků. Na začátku máte klasické Hummery pro dva, později si ale odemknete i tank nebo vrtulník. Vše si odemykáte přes klasické levelování, přičemž během svých úspěchů si neodemykáte jen nové dopravní prostředky, ale i lepší zbraně a opravdu tuny dalších úprav. Levelovací body se v Homefrontu nepoužívají jen k postupu na další level, ale i k nákupu nějakých těch laskominek na bojišti, jako je letecká podpora. Multiplayer je navíc stabilní a během hraní jsme nezaznamenali ani jeden problém s výpadkem. Rovněž má celkem dobré tempo, přičemž by se dal přirovnat jako takový mix her Call of Duty a Battlefield. Z obou her si bere něco a výsledný guláš chutná hodně dobře.
Nejvíce jsme byli zvědaví na grafickou stránku, protože vývojáři většinou prezentovali jen PC verzi. Když vyšel nějaký ten obrázek z konzolové verze, tak se mu dostalo jen posměchu za hroznou kvalitu. Ve finále na tom Homefront není zase tak špatně, ale že by to byla nějaká raketa, to se také říci nedá. Vývojáři použili dnes hodně rozšířený Unreal 3 engine, ale výsledek je přinejlepším průměrný. Během hraní vás totiž určitě praští do očí mizerné textury, skoro žádné vyhlazování a o animacích postav škoda mluvit. Dokonce vypadá Homefront o trošku hůře, jak první hry pro současnou generaci konzolí, a to si vývojáři rozhodně za rámeček nedají. Přesto se ale dá na grafiku zvyknout a občas dokonce vykouzlí nějaký ten pěkný efekt, ale nic víc od ní nečekejte. Úplně opačně je na tom hudební doprovod. Na soundtracku se vývojáři opravdu vyřádili a během hry si poslechnete několik podařených skladeb. Stejně tak na tom je ozvučení, ať už skřeky vojáků nebo civilistů na bojišti, tak střelby zbraní. Povedený je v rámci možností i dabing.
Homefront je rozhodně kvalitní akční hrou, která nepostrádá zajímavý příběh plný emotivně laděných scén, velký spád, povedený multiplayer a v neposlední řadě i velmi zábavnou hratelnost. Bohužel dojíždí na poněkud krátké herní době, průměrnému grafickému kabátku a malé herní originalitě. Sedmička je tak dneska plně na místě.
Komentáře