Recenzovaná verze: PlayStation 5

  Vývojáři z Ouka Studios, které bylo zavřeno krátce po vydání Visions of Mana, dostali od producenta a vlastníka značky Square Enix nelehký úkol. Dvě dekády jsou dvě dekády a herní svět se za tu dobu změnil. Co fungovalo tehdy, by dnes stěží obstálo i před skalním publikem. Tvůrci se mohli vydat v podstatě dvěma směry. Buď zkusit nový a experimentální přístup a vystavit se riziku selhání, nebo oprášit dávnou klasiku a řídit se rčením, že v jednoduchosti je síla. Zvítězila sázka na jistotu. Tam, kde mnohý zástupce žánru rozvíjí hluboká a filozofická témata a představuje komplexní, a zároveň silně abstraktní děj – často na úkor srozumitelnosti a přehlednosti – tam Visions od Mana rozprostře tradiční zápletku evokující počátky JRPG tvorby.

  Hlavním hrdinou tohoto akčního RPG dobrodružství je dobrosrdečný mladík Val, jehož nelehkým a rozporuplným posláním je doprovodit k Mana Tree skupinku vyvolených lidí. Ve světě se totiž opakuje každé čtyři roky cyklus, během něhož bytost zvaná Faerie cestuje do různých koutů světa spojených s konkrétními elementy a vybere si mezi místními jejich inkarnace. Vyvolení se následně vydávají k Mana Tree obětovat své duše, čímž obnoví jeho spirituální sílu. Partu jdoucí slepě a odevzdaně vstříc sebeobětování, tvoří Valova kamarádka z rodné vesnice Hinna, jízlivá a sarkastická Careena, vzdělaný a gentlemanský Morely, aristokratka a odvážná bojovnice Palamena a odtažitá, a zároveň společensky nemotorná Julei. Jejich příběh o předurčenosti, postupném pochybování o smyslu obětování, až po klasický archetyp souboje dobra se zlem, v němž nejde o nic méně než o záchranu světa, zaujme jednoduchostí a lehkostí vyprávění.

Alespoň v prvních dvou desítkách hodin. Ke konci ale již ztrácí dějová linka tempo a zbytečně se rozmělňuje na unylé žánrové klišé plné plochých dialogů a pozoruhodně trapných zjednodušování. Na titul s průměrnou herní délkou kolem 35—40 hodin to je nemilé konstatování. Je otázkou, proč se tvůrcům rozpadl právě na konci vcelku zajímavý koncept s bezpočtem odkazů na předchozí díly v sérii a silně se inspirující Final Fantasy, když by mělo mít kvalitní RPG primárně nejsilnější závěrečnou část, u které nejvíce hrozí únavový syndrom.

  Přes sympatický děj a silné i překvapivé momenty, kterým dodávají jiskru dobře napsané postavy, nečekejte žádnou epickou pouť, na níž budete vzpomínat i po letech. V tomto není silná zbraň hry, s níž se snaží Square Enix o comeback svého kdysi úspěšného vlajkového titulu. Hlavním hnacím motorem hry jsou souboje. Ty odrážejí základní příběhové schéma stojící na konkrétních elementech, jimiž dané postavy oplývají, a které umožňují vytvářet a kombinovat různé třídy (joby). V rychlých a svižných bojích v reálném čase používají postavy standardní a speciální útoky spolu s úskoky, různými pohyby a kouzly. Jejich kombinováním a aplikováním hráč postupně naplňuje Class Strike, který umožní aktivovat ničivé a plošné útoky s často devastujícím účinkem. Ve spolupráci se speciálními předměty, tzv. Elemental Vessels, jež mají jedinečné schopnosti využitelné v bitvách, se stávají souboje správnou výzvou a představují kvalitní zážitek jak pro veterány, tak úplné nováčky.

  Systém tříd úzce spojený s Elemental Vessels je tím, co oceníte na hratelnosti ze všeho nejvíce. Role postav v bojích se výrazně mění dle zvolené třídy přinášející nejen jiné schopnosti a vybavení, ale především odlišnou bitevní strategii. Val je například svou původní třídou šermíř, tj. využívá své rychlosti, síly a mrštnosti. Lze jej ovšem snadno změnit povoláním Aegis na tank, kdy bude jeho primární zbraní kopí a velký štít. Ostatním postavám je možné přiřadit třídy, díky nimž bude jejich základním nastavením třeba podpora buffů. Každá postava získá postupně celkem 8 tříd, což umožňuje nepřeberné množství kombinací. Optimalizací bojové strategie přímo v Menu je možné vytvořit si přesně takové podmínky v soubojích, které budou nejlépe vyhovovat hráčově přístupu. Herní zážitek se navíc mění nejen zvolenou obtížností hry, ale také sympatickou skutečností, že třídy mají vliv na vzezření postav v reálném světě, a tudíž i v samotných cutscénách.

  Podobně svěže a komplexně funguje rozdělování zkušenostních bodů, s nimiž je možné odemykat více pohybů a schopností pro konkrétní postavu. Zatímco pohyby jsou trvale získanou zkušeností, schopnosti (abilittes) jsou naopak vázány na danou třídu. To motivuje hráče nezaměřit se pouze na jednu třídu, ale naopak experimentovat a měnit povolání a odemykat jejich pohyby a schopnosti. Jelikož Visions of Mana dobře pracuje s postupným zpřístupněním schopností, nehrozí, že by došlo po pár hodinách k přesílení postav. Hra navíc obsahuje sympatický a veskrze zajímavý prvek „Ability Seeds“. Ten přináší možnost vybavit postavu semínky různých schopností. Některé zvýší pasivní statusy, třeba útok, rychlost nebo výši HP či MP, jiné naopak obohatí postavu novou schopností. Semínka lze získávat ze vzácných truhel nebo plněním velkého množství nepovinných questů. Je možné dokonce semínka vylepšovat a tím zvyšovat jejich atributy.

  Soubojový systém je propracovaný a chytlavý. Podobně dobře si stojí herní svět a jeho průzkum. Svět Many je nádherný, vyloženě opulentní se svými barevnými a stylizovaně okouzlujícími scenériemi a panoramaty. Mnohé scenérie berou dech a jejich specifická stylizace je proměňuje v malebný a esteticky hodnotný vjem vhodný k trvalému zvěčnění. Většina míst, ať již světová mapa ztvárněná semi-open lokacemi propojenými klasickými dungeony nebo idealizovaná města a vesnice, vybočuje z tradiční designové palety, jíž využívají japonští tvůrci. Mlsní JRPG kocouři si proto najdou to své, co je okouzlí a dá jim vzpomenout časů přelomu milénia, kdy se ještě japonské hry na hrdiny snažily primárně zaujmout manga stylizací a nenáročným prostředím evokujícím snové světy, ve kterých chcete žít. Svět Many je o to krásnější, že je tvořen několika humanoidními rasami – například Careena je napůl člověk, napůl drak, Morely nese kočičí znaky a taková Palamena pochází z rasy veverčích lidí. Zní to cool? Však také je!

  Hratelnost si drží vysokou úroveň nejen v klasických soubojích, růstu postav a průzkumu světa, ale má dobře zpracované bitvy s bossy. Jsou nápadité, mají vyváženou obtížnost a není jich zase tolik, aby to hráče unavovalo. U každé bitvy je nutná jiná taktika a povolání, neexistuje prakticky totožný souboj a při některých je dokonce zapotřebí využít specifikum herních lokace či vyřešit malou hádanku. Výtka se nicméně nese na staromódní ovládání projevující se těžkopádností v bitvách, kde dokáže potrápit i špatně optimalizovaná kamera, díky které ztrácíte často přehled o svých spolubojovnících. Lze si na to po pár hodinách zvyknout, ale uživatelsky přívětivé to rozhodně není. Brání to i plynulosti hry.    

  Velkou přidanou hodnotou je naopak bohatý nadstavbový obsah a důraz na objevování i těch nejzapadlejších kousků podmanivého světa ležícího ve stínu Mana Tree. Postupné odkrývání mapy, hledání truhel a elementárních krystalů, plnění questů – pravda, z větší části nijak originálních – a odkrývání hutných výzev v podobě těžkých soubojů jsou přesně tím, nad čím se upokojí neklidná duše fanoušků žánru. Grafická stránka Visions of Mana je půvabně podmanivá díky Unreal Engine 4. Rozlehlý svět má ovšem své limity. Nejenže se objevuje klasický neduh v podobě nedoskakování textur vzdálenějších objektů, typicky u záběrů v dáli, a během cutscén. Projevuje se bohužel také multigenerační aspekt, protože hra vychází i na minulou generaci konzolí, a proto se při vzdáleném cestování nevyhnete krátkým, leč otravným načítacím obrazovkám. Velké propady frameratu má navíc Performance mód.

  Hudební stránka hry si nicméně získá pozornost a náklonost, neboť se nese na optimistické vlně typické pro celkový dojem, který si z Visions of Mana odnesete. Podobně kvalitní je anglický dabing a skutečnost, že jsou v podstatě všechny příběhové dialogy nadabované, což nebývá u JRPG zvykem. Hra obsahuje možnost zvolit si japonský dabing, ten je tradičně kvalitnější než anglická jazyková mutace. Navíc se ve hře setkáte na mnoha místech s tím, že anglická řeč není plně synchronizovaná s mimikou postav, a tak někdy mluví, aniž by se jim hýbaly rty. Jedná se o drobnost, která však zbytečně sráží atmosféru.

  Visions of Mana se vydala spolehlivou a bezpečnou cestou – přináší klasické a vizuálně přitažlivé JRPG dobrodružství ve světě Many, kde se snoubí pozitivní nostalgické vibrace s kvalitním herním zážitkem. Na poli žánru nic nového, ale vývojáři dokázali vytvořit kompilaci všech dobrých nápadů, jež přinesla v minulosti tato slavná série, a tím zpřístupnit již bohužel polozapomenutou franšízu novému publiku, a zároveň se připomenout skalním fanouškům. Hledáte-li klasiku, které jste ochotni odpustit dílčí nedostatky výměnou za dlouhou a uspokojivou cestu k posvátnému Mana Tree v kulisách překrásného, nadýchaného a takřka snového světa, můžete si vepsat bez obav Visions of Mana do svého herního kalendáře.