Testovaná verze: PlayStation 4

Už od začátku nový Hitman budí velmi kontroverzní reakce hráčů a někteří z nich se nedokázali a stále nedokážou přenést přes zmíněný epizodický formát. To je sice rána i pro mě jako fanouška série, který by po tak dlouhé době čekal ucelený zážitek, ale na druhou stranu se tato hra drží zaběhlých kolejí svých předchůdců a víceméně nijak nevybočuje ze zaběhnutého trendu s tím, že jednotlivé možnosti jsou nadále rozvíjeny a vy tak máte obrovskou škálu možností, jak se v jednotlivých misích zachováte. V základním balíčku máme k dispozici misi prologu a následně pak ještě misi v Paříži, kde se budete muset postarat o 2 vlivné cíle, jež obchodují s informacemi za nejvyšší možnou nabídku, a v případě potřeby neváhají zabíjet.

Hra samozřejmě nabízí to, co předchozí díly, takže vždy musíte zlikvidovat své cíle, na které máte kontrakt, a to pokud možno tak, aby o vás nikdo nevěděl, a vše jste udělali čistě a potichu, což má přímý vliv na vaše konečné hodnocení. Výhoda je pochopitelně v tom, že vám autoři samozřejmě umožní se plížit, využívat různá maskování do obleků ostatních NPC postav, a jakmile se dostanete ke svému cíli, tak ho můžete popravit buď tak dobře, že to vypadá jako nehoda, či vzít první nástroj, který je po ruce, a například mu zarazit šroubovák hluboko do krční tepny, což bude mít za následek okamžité usmrcení. Pak samozřejmě můžete využít toho, že tělo se dá odtáhnout a schovat například do skříně, kde se o nebohém cíly minimálně nějakou dobu nikdo nedozví. Tyto mechanismy samozřejmě nejsou nic nového, a tak ostřílené mazáky určitě nepřekvapí téměř nic, kromě velkého počtu možností, jak danou misi dohrát, její rozlohu nebo například velmi slušně vypadající AI.

Příběh v novém Hitmanovi je mi osobně téměř záhadou, protože prolog začíná v období před 20 lety, kdy se agent 47 dostává na přísně utajeného vojenského zařízení na přání Diany Burnwood, kterou znáte z předchozích dílů jako zprostředkovatelku, která za agenturu ICA zadává jednotlivé mise. Vaším úkolem je splnit 2 úvodní tréninkové mise, kde se naučíte, jak hru ovládat, její základní mechanismy, a vše je v pozadí doprovázeno pro mě velmi zajímavými FMV sekvencemi o tom, jak to celé začalo a jak se vlastně 47 stal členem agentury, která pronajímá své zabijáky k likvidaci těch nejvlivnějších osob světa. První část prologu se odehrává na jachtě a druhá pak na vojenské základně, přičemž obě nepatří mezi ty největší, které hra nabízí, což zjistíte hned po vstupu do pařížské mise s názvem Showstopper.

Velkou výhodou, které jste si mohli všimnout už v předchozím díle Absolution, je obrovské množství výzev, které lze v každé misi splnit. Autoři navíc dotáhli tento nápad dál, přičemž za splněné výzvy získáváte zkušenosti, a za ně vám roste tzv. Master level pro danou misi, čímž si odemykáte i nové vybavení a zbraně, což je rozhodně velké plus pro všechny, kteří se nechtějí nudit a mají rádi stejně jako já plnění takovýchto výzev, na které jsou mimochodem navázány achievementy a trofeje.

Velká mise Showstopper je pak ve všem lepší než ony prologové, snad kromě příběhu, protože ten tu je sice lehce zachycen, ale díky epizodickému formátu zatím moc nevíte, kam celá situace směřuje a co máte do budoucna očekávat. Na druhou stranu je až neuvěřitelné, jak tato módní přehlídka vypadá, co všechno nabízí a jak jde danou situaci vyřešit, protože pokud se tímto směrem bude ubírat celá hra, tak bude velmi zajímavé sledovat její možnosti. V první skutečné misi totiž můžete opravdu cokoliv, a to počínaje jednáním během hraní až po možnosti úniku, kterých většinou bylo jen pomálu. Je neskutečné v jak otevřeném světě se zde procházíte, protože dá se jít v podstatě kamkoliv, a to až do podkroví hlavní budovy, či naopak do sklepení, přístupné jsou snad všechny místnosti na mapě, a co si budeme povídat, tohle určitě není běžné v podobných hrách. Tento přístup je dále aplikován i na zbraně, kterých je v misi opravdu hodně, a také prostředí, které vás vyzývá k tomu dohrát danou misi desítky různými způsoby. Zatím to totiž vypadá, že misí sice nebude tolik, ale kreativita s jakou si zde autoři pohrávají je doslova dechberoucí.

Velmi zajímavou novinkou je tzv. Eavesdropping neboli odposlouchávání, které můžete znát například z prvního dílu Assassin´s Creed. Během hraní najdete například civilisty nebo strážné, jak si o něčem povídají, a pokud budete v dostatečné blízkosti, tak se dozvíte zajímavé informace, které vám nabídnou nějakou možnost, jak danou věc vyřešit. Pokud si většina z vás navíc vzpomene na volby v Hitman Blood Money, kde byl vyzdvihován neuvěřitelný dav lidí, což byl na svou dobu nebývalý počin, tak na módní přehlídce je vše o velký kus kupředu, a vše působí neskutečně věrohodně.

Asi nikoho moc nepřekvapí, že se autoři vrátili s režimem s kontrakty, který byl poprvé představen v předchozím díle s podtitulem Absolution. V tomto režimu si v dané lokaci vyberete svůj cíl a libovolně ho zabijete. Je jen na vás, jakou zvolíte zbraň nebo převlek, ale trik je v tom, že tak vlastně vytvoříte daný kontrakt, který pak můžete poslat přátelům, a ti ho budou moci splnit. Na tomto je úžasné hlavně to, že celý systém je obohacen o několik funkcí, kterých jsem si dříve nevšiml, a tou nejzajímavějším je jednoznačně doporučení autorů, které zjevně vychází z oblíbenosti kontraktů mezi hráči. Jen pro upřesnění zmíním, že mód jako je kontrakt, případně ty další, jsou přístupné pouze v online režimu. Jelikož jsou servery nyní dost přetížené, tak se sem a tam stane, že nemáte tyto módy přístupné a jednoduše si je prostě nezahrajete. Navíc je mezi námi určitě i dnes nějaké procento hráčů, kteří online nevyužívají a konzoli nemají připojenou k internetu, kteří budou o tyto featurky kompletně ochuzeni, což je určitě škoda.

Novým režimem je pak eskalace, která je pro mě osobně zábavnější než kontrakty. V tomto režimu vám hra zadá to, jak danou misi s předem danými podmínkami splnit, a jakmile ji splníte, tak budou doplněny další, a jak název napovídá, obtížnost se eskaluje. To má za následek, že zpočátku jednoduchá mise se může stát téměř až nehratelnou a těžko splnitelnou, protože jediná chyba znamená rozdíl mezi životem a smrtí, úspěchem mise či jejím bankrotem. Posledním režimem je pak ještě Elusive Targets, který bohužel zatím není k dispozici, a tak se teprve během následujících updatů o něm dozvíme víc, přičemž jediné co zatím víme je, že se bude jednat o časově limitované úkoly, kde bude jeden speciální cíl, který neuvidíte ani pomocí svého instinktu, upozorňující běžně na veškeré cíle. Budete tak odkázáni jen na své schopnosti a budete muset najít vodítka, která vás k cíli přivedou a odhalí jeho pravou identitu. Tento mód zní zajímavě, ale na soudy si raději počkáme a uvidíme, jak dopadne.

Hra samotná trpí jedním moderním neduhem nahrávacích časů, které jsou otřesné a to nejen při načítání daných úrovní, ale například i při procházení v menu, kde je patrné, že to není úplně stoprocentní. Na to jsou vázány i právě různé výzvy, které sice můžete hrát i offline a částečně zrychlit jednotlivé odezvy, ale zase nebudete mít přístup ke všem věcem, například vaše výsledky si s ostatními prostě neporovnáte, a ani zmíněné výzvy si nelze prohlédnout.

Umělá inteligence NPC postav je dost častým tématem a jde vidět, že někdy pokulhává a jindy je na velmi pokročilé úrovni. Zde samozřejmě jde vidět, že nepřátelé nejsou neomylní strážci, ale dělají své chyby. Hodně se mi líbí nápad, který zde autoři naimplementovali při použití obleků, protože když se oblečete do šatů například strážného, tak vás například civilisti vůbec nebudou vnímat a brát vás jako někoho, kdo mezi ně nepatří. To se ovšem obrátí, když potkáte jiné strážné, protože ti se často znají a pak mají podezření, když se mezi nimi objeví někdo úplně nový, koho dříve neviděli. Tento prvek zatím funguje poměrně slušně a patří mezi jednu z věcí, kterou bych vyzdvihl.

Graficky se hra povedla na jedničku, a ačkoliv nepatří do topu, tak se nedá říct, že by trpěla nějakými většími problémy jako například tearing nebo poklesy frameratu. Ty jsem zažil snad jen dvakrát zpočátku mise, kdy hra ještě načítala data, ale po chvíli se vše uklidnilo a hra jela bez problémů. Jediný problém jsou občasné kolize postav s okolím, a to hlavně když přemisťujete například tělo, což se ale dá pochopit, a i částečně přimhouřit jedno oko, protože se nejedná o závažnou věc. Jinak totiž vše šlape a běží jak má. Hudební doprovod je za mě relativně v pohodě, ale na ten od Jespera Kyda z 2. dílu se už asi nikdy nic nedostane, protože ten byl unikátní a člověk si ho mohl pustit i po práci, a užívat si jednotlivých tónů. Jediný problém je momentálně asi v nabídce skladeb, kterých je prozatím spíše poskromnu…

Ačkoliv se může zdát obsah jako nedostatečný, tak díky vedlejším módům nelze říct, že to je až tak špatné. Je fakt, že je většina režimů vázána na online, a tak se může klidně stát, že si ho kvůli pádu serverů nezahrajete. To navíc platí i do budoucna, když jednou zruší servery, hra bude rázem neskutečně ochuzena. V globálu jsem ovšem zatím spíše nadšený, a i přes ne úplně jasný příběh i celkovou délku hry, se jedná o slušný počin, který by měli vyzkoušet nejen fanoušci, ale také noví hráči, kteří se s 47 ještě nesetkali…

To by bylo hodnocení první epizody, později v roce si zhodnotíme v nové recenzi kompletní sezónu.