Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Hlavním hrdinou hry Hi-Fi Rush je mladík Chai, který by se chtěl stát velkou rockovou superstar. Bohužel mu k jeho snu hodně věcí chybí, třeba i funkční pravá ruka. Zrovna tohle ale není zase tak velký problém, protože hra se odehrává v době, kdy je možné části těla nahradit robotickou protézou. A pro tohle řešení se rozhodně i hlavní hrdina. Operace se sice zdaří, ale zároveň mu byl při ní menším nedopatřením do srdce implantován i hudební přehrávač. Výsledkem toho je, že mu srdce tluče do rytmu, ale také po něm jdou zástupci korporace, protože ho mají za defekt, který musí být co nejrychleji eliminován. O peníze jde v prvé řadě a taková chyba by mohla pořádně celé korporaci uškodit. Chai je tak rázem v dosti nezáviděníhodné situaci a musí se sám zlé korporaci postavit. Příběh je v základu jednoduchý, ale co ho dost vytahuje, je jednak dobře promyšlený svět, ale hlavně parádně napsané postavy s kvalitním dabingem. Hlavní hrdina je charismatický a ihned jsem si k němu udělal silné pouto, stejně jako další vedlejší postavy, které se k němu časem přidají, a to nemluvím ani o NPCčkách nebo třeba i protivnících. Navíc se vývojářům povedlo napsat skvělé dialogy, ale také hru okořenit o dobře zpracovaný trefný humor. Je tak radost sledovat partu superhrdinů, jak bojují se zlou korporací, a fandit ji.  

Hi-Fi Rush se na první pohled může jevit jako další Hack 'n' Slash akce typu Bayonetta nebo Devil May Cry, z nichž vývojáři určitě čerpali hodně inspirace, ale co ji od nich odlišuje, je skutečnost, že je celá založena na rytmu. Nejde přitom jen o soubojový systém, k němuž se hned dostanu, ale do rytmu poskakuje neustále i celý svět hry. Hlavní hrdina běhá do rytmu, do něj naskakují i rostliny v okolí, ventilace pravidelně vypouští páru do rytmu a pulzují i různé generátory či další objekty. Svět tak připomíná jedno velké jeviště s nekončícím rockovým koncertem, který jsem navíc měl v hlavě i hodně dlouho po vypnutí hry. A pomáhá tomu i výborný soundtrack, složený z originálních i licencovaných skladeb. Každá úroveň má jinačí hudbu a vlastní skladby, které se tak neopakují a hra je díky tomu stále svěží, ať už během skákacích pasáží, při řešení jednoduchých hádanek či při soubojích s řadovými protivníky nebo bossy.

Nejsilnější Hi-Fi Rush je v momentě, když na scénu naskočí nepřátelé. Většinou jde o různé roboty pracující pro korporaci, s nimiž souboje probíhají v menších arénách, přičemž cílem je vždy všechny zlikvidovat, a stejně jako v Devil May Cry nebo Bayonettě, pokud možno na co nejlepší hodnocení. Hra přímo nevyžaduje, abyste mačkali tlačítka do rytmu, alespoň ve většině případů, ale když se vám to bude dařit, budete mít z toho značné výhody. Třeba silnější údery a tím i rychlejší eliminace protivníků. Na začátku je trochu obtížnější se do rytmu správně trefovat, zvláště pro hráče jako já, kteří nejsou tak hudebně nadaní a nemají rytmus v těle. Vše je ale jen o cviku, protože po zhruba dvou levelech už jsem byl schopný nahrávat dobrá hodnocení a efektně i efektivně likvidovat zástupy plechových neřádů. Najednou souboje dostaly naprosto odlišný náboj a byly dynamičtější, zábavnější a vůbec se na ně i lépe dívalo.  

Na začátku má hlavní hrdina jen silný a slabý úder. Postupně se ovšem učí velké množství nových zničujících komb i úderů, ale také třeba vykrývat útoky protivníků či speciální útoky, které zasazují vysoká poškození a navíc skvěle vypadají. Soubojový systém má překvapivě velkou hloubku a je dostatečně rozmanitý, aby souboje s protivníky nepřešly do stereotypu. Robotů je navíc přijatelné množství druhů a hra neustále předhazuje nové. Líbí se mi, že protivníci se neliší jen vzhledem, ale i bojovými a dalšími vlastnostmi. Je proto nutné se neustále učit nové strategie a ty následně na protivníky aplikovat. Rozhodně tedy není Hi-Fi Rush jen bezduchou rubačkou, ale je nutné u ní i trochu přemýšlet. A to samé platí i o soubojích s bossy. Bossů sice není nakonec tolik, ale každý boss je originální, skvěle navržený a je obrovská radost s ním bojovat. Jednoznačně patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Na bossech se vývojáři neskutečně kreativně vyřádili.   

Dalo by se říci, že většina hry se odehrává v komplexu zlé korporace, ale nakonec mi přišlo, že úrovně jsou dostatečně rozmanité a nabízejí kromě nových protivníků i nové problémy, které je nutné řešit. To oceňuji, protože stereotyp nehrozí a neustále jsem se učil a plnil něco nového. Sem tam se objeví hádanka, případně náročnější skákací pasáž. Musím se přiznat, že nejsem moc velký fanoušek těchto pasáží, protože na rozdíl od akce jim chybí rytmu a nejsou ani tak dobře zpracované a poutavé, jak bych si představoval. Co bych hře také vytkl, tak je skutečnost, že jednotlivé úrovně jsou jen čistě lineární a nedávají moc prostoru k průzkumu či plnění vedlejších aktivit, které ve hře ani nejsou. Myslím si, že polootevřenější úrovně by hře slušely o dost více. Třeba se dočkáme v pokračování, pokud hra bude mít komerční úspěch. Když už jsem u kritiky, tak ještě zmíním QTE sekvence. S nimi mám problém ten, že jsou příliš přísné a neodpouští jakoukoliv drobounkou chybu, nehledě na to, že někdy jsou i docela dlouhé. To se odráží na celkovém tempu, když se neustále dokola snažíte zdolat nějakou sekvenci a nedaří se. 

Hi-Fi Rush má celkem 12 úrovní, které lze dohrát za nějakých deset hodin na střední obtížnost. To je velmi dobrý čas vzhledem ke skutečnosti, že jde o hru prodávající se za 799 Kč. Je ale teda nutné zmínit, že je od prvního dne i součástí předplatného Xbox Game Pass. Díky němu si tento originální kousek může vyzkoušet naprosto každý, a věřím, že si ji zahrají i hráči, kteří by o ní normálně ani nezavadili. Každopádně znovuhratelnost je spíše průměrná, protože na první zahrání uvidíte naprosto vše. Můžete ale jednotlivé úrovně vysbírat, případně se dát na dokončování achievementů.

Z čeho jsem byl ohromen už během oznámení a nemohl se nabažit během hraní, je fantastická vizuální stylizace, pro kterou se vývojáři nechali inspirovat animovanými seriály a komiksy. Ostatně během filmečků jsem měl často pocit, jako kdybych sledoval japonský animovaný seriál, protože jsou skvěle zrežírované a navíc pro seriálový efekt jsou postavy animované jen v 15fps. Výborně je ale na tom Hi-Fi Rush i během samotného hraní, což je dáno i tím, jak jsou úrovně rozpohybovány do rytmu, jak jsem už zmínil výše. Do toho hra nešetří pěknými efekty, hlavně po vytvoření nějakého toho pěkného komba. Vizuální stránka Hi-Fi Rush nemá žádnou chybu a je skvělé, že i díky zaměření se na současné konzole Xbox Series X/S je hra krásně optimalizovaná. Má rychlé načítací časy a běží v 60fps, přičemž ani při těch nejnáročnějších scén jsem se nesetkal s tím, že by framerate klesnul.

Hi-Fi Rush jsem si od první minuty náramně užíval a jde o parádního a svěžího zástupce Hack 'n' Slash i akčního žánru, který tu dlouhou dobu chyběl. Soubojový systém postavený na rytmu je radost používat, navíc má potřebnou hloubku a je dostatečně rozmanitý, aby střety s robotickými protivníky nesklouzly do stereotypu. Ten je navíc doplněn o zajímavý příběh, skvěle napsané postavy i výbornou audiovizuální prezentaci. Pokud máte PC nebo konzole Xbox Series X/S, neměli byste si tuto novou hru japonského studia Tango Gameworks nechat ujít. Byla by škoda, aby propadla a my se už do budoucna podobných her nedočkali.